Pro tisíce cvičenců byl Slet v roce 150.výročí jeho založení, jako vždy, nezapomenutelným zážitkem, stejně tak pro diváky. Skladby byly nádherné. Bohužel SOKOL se vzdaluje
od své původní myšlenky stále více, přes všechna krásná slova. Každý desátý Čech byl kdysi Sokol, devět z deseti bojovníků proti nacismu byli Sokolové. Tisíce cvičenců to nemohou vědět a popravdě řešeno, je to ani nezajímá, včetně nehezkého dění přímo ve vedení ČOS. Mnozí ani nevědí, resp. nemohou ani vědět. Skandální postoj vedení ČOS k bratru Janu Waldaufovi z Kanady, je jedním z důkazů o nemravném stavu dnešního vedení ČOS. Vedení současného Sokola je bohužel tak jako většina velkých a významných organizací v ČR, zdaleka ne v rukou takových lidí, jací by tam měli být. Bylo tomu tak už i po roce 1989, bohužel. Věnuji toto zpravodajství in memoriam Janu Waldaufovi, nejlepšímu Sokolovi, jakého jsem kdy směl osobně potkat a poznat.
Záštitu nad XV. Všesokolským Sletem převzal prezident Václav Klaus a ministerstvo školství. Podle očekávání, se prezident nezúčastnil ani jednoho hromadného vystoupení (ačkoliv svůj vztah ke sportu dokazuje např. pravidelnou účastí na Memoriálu Josefa Odložila), včetně neúčasti primátora hl. města Prahy. President Václav Havel se Sletů zúčastnil vždy (obdržel sokolskou legitimaci č. 1, po obnově Sokola v roce 1989). V současnosti čítá členská základna Sokola cca 180.000 členů sdružených do 42 žup a zhruba 1120 jednot.
Fotogalerie ze Sletového průvodu 1.7.2012 – 15.000 účastníků z 15 zemí, podstatně méně diváků, takřka žádná propagace a výzdoba hl. m. Prahou, na čestné tribuně před Rudolfinem se ze známých osobností objevil pouze arcibiskup Dominik Duka…
Fotogalerie ze II. programu hromadných skladeb 6.7.2012 – otevřena pouze jedna pokladna, mnozí návštěvníci tak nestihli začátek, ceny za nápoje a jídlo vysoké, nabídka malá, stánky kolem stadionu takřka žádné, tradiční sokolská atmosféra se kolem stadionu po zakončení Sletu nekonala, jak bývalo dříve dobrým zvykem…
ČT: XV. Všesokolský slet: I. program hromadných skladeb 5.7.2012 – doporučuji od 129 minuty skladbu KONTRASTY, kterou hodnotím jako nejlepší i díky hudbě ze seriálu Zdivočelá země a nádherně zakončení večera. KONTRASTY si za svoji choreografii (přesuny až o 16 značek) a poselství, zasloužily být zařazeny i do II.programu hromadných skladeb!
ČT: XV. Všesokolský slet: II. program hromadných skladeb 6.7.2012 – skvělí byli opět CHLAPÁCI (v pořadí už III.) od 106 minuty, se vzpomínkou na Slet z roku 1938 a skladbu VĚRNI ZŮSTANEME (škoda, že do nejsilnějšího momentu skladby „Boiltova“ symbolického gesta, kdy skladba dosahuje vrcholu, moderátor naprosto necitelně vstupuje, ostatně i jeho hodnocení některých skladeb bylo dost trapné až ostudné). Působivý byl i závěr – od 120 minuty Kdo sú Boží bojovníci a od 126 minuty, zakončení Sletu. Starostka Sokola ani náčelník neumí vyzvat cvičence k hromovému NAZDAR, na které cvičenci tradičně čekají. Náčelník Sokola Miroslav Vrána, při vší úctě k jeho práci a zásluhám, ukončil svoji řeč jen slovem „děkuji“… Vůbec projevy vrcholných představitelů ČOS byly jednou ze slabin hromadných vystoupení. Mimochodem jsem se nestačil nahlásit včas jako zástupce médií, zkusil jsem to na místě, odpovědí mi bylo, že „už nemáme kartičky“? Bylo mi líto jedné dánské novinářky, která byla ve stejné situaci. Omluvil jsem se za pořadatele a všechny slušné občany naší země a šel si zakoupit vstupenku. Mimochodem Dánové vystoupili dvakrát 5.července večer. Byli vynikající, hudebně, pohybově, nakažlivou dynamikou, ačkoliv mnozí cvičenci nepařili k nejmladším.
Smutné bylo, že cvičenci nemohli tradičně při generálkách podpořit na tribunách ostatní cvičence – zákaz vstupu. Co ale můžete očekávat od majitele stadionu Aleše Řebíčka, který si Slavii a stadion koupil za peníze, které označit za poctivě vydělané je donebevolající. I to je obraz naší pomatené doby, kdy se takřka vše hodnotí a přepočítává penězi. Obávám se, že zakladatel Sokola dr. Miroslav Tyrš se musel obracet v hrobě. Pro vedení Sokola do roku 1948 by takovéto rozhodnutí o místě konání bylo nepředstavitelné.
Praha se „vyznamenala“ naplánovanou opravou Metra v době Sletu, podle svědectví cvičenců bylo oznamováno, že už je vyprodáno (což samozřejmě nebyla pravda), zvláštní vlaky byly vypraveny jen do Prahy, zpět si pomož sám, dospělí cvičenci zaplatili za průkazku 1200,-Kč, děti 800,-Kč…
V Informačním centru Staroměstské radnice na Staroměstském náměstí, nebyly ČOS dodány žádné propagační materiály!!! Marně je žádali Sokolové, zahraniční turisté se tak nic o konání Sletu nedozvěděli. Hloupost, neschopnost, nebo záměr? První dvě možnosti můžeme snad vyloučit i když ne tak docela…
Možná je lepší, že se bratr Jan Waldauf z kanadského Sokola tohoto Sletu už nedožil a skandálu kolem jeho osoby, kdy vedení ČOS odmítlo skandálně a nemravně uctít jeho památku a odkaz. Samo tak vyjádřilo svůj skutečná vztah k sokolské myšlence a idejím jeho zakladatele. Je symbolické, že Jan Waldauf pocházel z Jihočeské sokolské župy, která byla nejpočetněji zastoupena (přes 600 účastníků), to by ho jistě potěšilo…
Nepřekvapuje proto, že zahraničním sokolským jednotám už není dovoleno stát se členy ČOS, ačkoliv po celou dobu zákazu Sokola v Československu, udržovaly jeho myšlenku a ideje.
Níže uvádím odkazy na tento skandál. Samozřejmě jsem osobně kontaktoval a informoval vedení ČOS i zahraniční SOKOL. Vedení ČOS se drží osvědčeného „klídek a smrádeček“, zahraniční SOKOL nechtěl narušit průběh XV.Sletu. Doufejme, že se brzy ozve jak kanadský Sokol, tak ostatní zahraniční jednoty. I když si, zvláště o evropských sokolských jednotách, žádné iluze nedělám, při vší úctě k několika skvělým jednotlivcům. Sokol se pro mnohé stal náhražkou domova, pro mnohé „hospodou“, kdy většinu sokolská myšlenka nezajímá. To je lidské a pochopitelné.
Všem členům SOKOLA: Reakce na otevřený dopis Tomáše Kučery
… Česká obec sokolská se stále oficiálně nezúčastňuje ani jedné z akcí konané ke vzpomínce na oběti komunismu. To úspěšně bojkotuje soudružka "sestra" Volková. Bohužel sbor vzdělavatelů žup jsou povětšinou starší sestry a bratři, ke kterým mám obrovskou úctu, ale většina z nich se bojí něco veřejně říci, postavit se za svůj názor a nebo mě alespoň podpořit. Chci stejně jako vy aby šel Sokol dál, ale to rozhodně nepůjde bez vyrovnání se s minulostí. Zavazují nás oběti, jejich utrpení. Podle nedávného výzkumu Vojenského historického ústavu (Praha Žižkov) bylo z 10 osob zavřených z politických důvodů v 50. letech 9 členů Sokola. Tisíce lidí museli opustit svou vlast a většina se už do ní nikdy nevrátila. A proto nikdy nedokážu pochopit, že by se Sokol tímto tématem neměl zabývat. …
Vedení ČOS, ubohá, pokrytecká, postkomunistická, nemravná sebranka!
… na podzimním zasedání vzdělavatelů žup jsem navrhl vyznamenat zesnulého br. Waldaufa, bývalého starostu Ústředí Čs. Sokolstva v zahraničí. Takže ve stručnosti: Památka br. Waldaufa nebyla vůbec uctěna a to ani na předsednictvu vzdělavatelského odboru ani na podzimním zasedání. Stáli jsme minutu ticha za Jiřího Žižku, který v době kdy br. Waldauf pracoval a žil pro Sokol a pro návrat svobody své rodné země, br. Žižka zde v ČSSR organizoval spartakiády a spolupracoval se zločineckou KSČ. …
… Jan byl mirny, pokojny clovek, ktery se vyhybal sporum. Mel k nim primo fysicky odpor. Kdyz v jedne krajanske organizaci nekolik lidi zacalo monopolizovat skoro vsechen cas ne prave vybiravymi utoky na cleny, kteri nesdileli jejich ideologicke ladeni, Jan se s nimi nepral. Proste prestal na schuze chodit. Nezucastnil se primo ani dvou soudnich bitek (Kirschbaumuv pripad a pripad definice uprchlictvi) v nichz rada jeho pratel (i organizaci) byla zalovana o milionove castky. A mel pravdu - v pripade prohry by financne ohrozil svoji rodinu. Prijal - se vzacnou noblesou, i kdyz s pocitem horkosti - i rozhodnuti vyboru obnovene COS v listopadu 1995, jimz byla zrusena dosavadni ustanoveni o clenstvi zahranicnich jednot v COS a tim vyloucena moznost jejich clenstvi v COS. Co neprijal, byla verolomnost a mravni otrlost nekterych sokolskych funkcionaru v obnovene COS, ktere pranyroval (ale zase s neuveritelnou noblesou) v korespondenci s prateli, v poddani COS i v tisku. Nejtvrdsi boj svedl o svuj zivot. Ten boj mu byl vyhlasen necekane: pred mene nez dvema roky na sibrinkach v Toronte, kde ciperne roztacel Barbaru Sherriffovou. Najednou jako by ztratil schopnost mluvit. V nemocnici zjistili, ze mel slabou mozkovou mrtvici a rakovinu na trech mistech: na mozku, na plicich, v brise. Diagnoza nebyla dobra. O par dni pozdeji mi rekl, ze je vyrovnan s tim, ze tuhle bitvu nemuze vyhrat. A rikal to tak klidne, jako by mluvil o pocasi. Jen jeho oci ztratily lesk. Pri posledni prochazce v High Parku jsme sli kolem kvetinoveho zahonu, ozareneho odpolednim sluncem. Jan se zastavil a rekl, tak nejak teskne, jako by se loucil: "To je krasa!" Jan dal velkou cast sveho zivota Sokolu. Ale zbyla mu energie i na cinnost mene viditelnou, mene historickou. Myslim, ze mi v pameti nejdele zustane Jan dirigujici pred msi dopravu u kostela sv. Vaclava v Torontu, ci v Novem divadle, Jan organizujici programy pro schuzky torontskeho klubu senioru, Jan vedouci kolem dusicek skupinku Sokolu po torontskych hrbitovech - kazdy rok jsme navstivili hroby nekolika Sokolu, kteri nas o par kosmickych vterin predesli na druhy breh. Vcera se k nim pripojil dalsi, snad nejvetsi, Sokol sve generace.
Sokol – malé dějiny velké myšlenky 1.díl
Sokol - malé myšlenky velké myšlenky 2. díl
Sokol - malé dějiny velké myšlenky 3. díl
Kdysi jsem byl postupně členem a náčelníkem Sokola Luzern, později náčelníkem Švýcarské župy, nacvičoval jsem s mládeží a dospělými na Slety v Curychu 1986, Paříži 1990 a dalších, tentokrát už nikoliv. Starosta Sokola Luzern nestál o mé zahraniční členství po mém návratu do vlasti v roce 2002, zahraniční členství mi nabídl SOKOL Curych, které jsem rád přijal. Poté co vyšlo najevo, že jeho starosta byl členem KSČ a jednota to nechtěla řešit, vzdal jsem se členství.
Náhodně jsem potkal jeden sokolský manželský pár ze Švýcarska na stanici tramvaje na Újezdě 5.7 odpoledne. Radostně je pozdravím, vůbec nereagují? Představím se jim, okamžitě se ke mně otočí zády a dávají najevo, že se se mnou nechtějí vůbec bavit, mají studené obličeje až je jich člověku líto. Uvěřili snad pomluvám? Nevěří osobním zkušenostem, jsou tak pokrytečtí, či mají obavy ze skutečné pravdy o nich samých? Popřál jsem jim více úsměvu s tím, že život je příliš krátký, aby se na druhé jen mračili. Byli viditelně rádi, že přijela trmavaj…
Jan Šinágl, 8.7.2012
Sokoly mrzela neúčast prezidenta a členů vlády na XV. Všesokolském sletu
http://www.rozhlas.cz/zpravy/spolecnost/_zprava/1082825
Komentáře
Jen opravím, že jsem autor skladby Člověče, nezlob se pro předškolní žactvo a na sletu jsem cvičil nejen Chlapáky III, ale i Kontrasty