Dokument S tátou na dálku - Michal Anděl, by měla ČT vysílat v hlavním vysílacím čase a ne v sobotu ráno! Bohužel, potřebnou, skutečnou kvalitu, nabízí veřejnoprávní televize buď brzy ráno, nebo pozdě večer či v noci. Že by ji odpovědní nebyli schopno poznat, nebo snad naopak…? Udělejte si čas na sobotu 14.7.2012, ČT 2, od 10:20 hod., případně později pro videoarchiv. Neuvěřitelně silný, lidský příběh, vypovídající o hrůze zločinné komunistické ideologie, která ničila ty nejlepší z nás a kdy do čela země dosazovala po generace mravní lůzu a zločince a jejíž „dračí plody“ pociťujeme dodnes.
Poznal jsem JUDr. Ing. Jaroslava Anděla osobně během svého exilového pobytu ve Švýcarsku, poté v Čechách na mnoha demonstracích společenských akcích, kde exceloval svým výjimečným řečnickým uměním. Výjimečný muž a člověk, neskutečně činorodý a s neskutečnou pamětí. Říkal mi, že skvělé paměti vděčí pravidelnému čtení před spaním už od předškolního věku, kdy se naučil číst sám. Ve Švýcarsku, kam přišel už jako důchodce, dokázal postavil v Solothurnu dům, stát se úspěšným podnikovým právníkem, 30 let se starat o svoji postiženou švýcarskou družku a které posloužil až do její smrti. Byl váženým občanem města Solothurn, čelným, velmi aktivním představitelem mnoha exilových spolků a organisací jak ve Švýcarsku, tak v zahraničí. Velmi se angažoval v organizacích politických vězňů. Napsal skvělou knihu MÉ STOLETÍ s DVD, doporučuji! Nikdy nezapomenu, jak jsem jej jednou vezl z Bernu domů z české ambasády a oslav 28.října, kdy jsem ho v jeho velké pracovně, plné knih a dokumentů požádal o jeden dokument a kdy během pár vteřin jej našel mezi tisíci ostatními. Podepisoval mi, už na lůžku v pražské nemocnici u svého syna, jako jednu z posledních knihu MÉ STOLETÍ. Z ničeho nic mi najednou začal tykat a požádal mne, abych mu pustil Mozarta… rád ho ve svých posledních dnech poslouchal…
Je pochován na hřbitově v Dobřívu, u Rokycan na Podbrdsku. Na jeho hrobě je i několik kamenů, které si přivezl ze svého milovaného Solothurnu ze své poslední cesty, na které ho už doprovázely „kapačky“, za dohledu jeho syna Michala, skvělého lékaře. Byl ještě slavnostně a naposledy přijat radními města Solothurn. Měl neskutečnou, obdivuhodnou vůli. Také splnil svůj slib, že se dožije 100 let a napíše knihu. Dokázal to i přesto, že ho pár let před životním jubileem nešťastně zranila sanitka…
Jeho příběh je příběh velkého člověka a velkého života, který by měl být zfilmován a předat tak jeho poselství nám a budoucím generacím, abychom neopakovaly stále stejné chyby a neobjevovali už dávno objevené.
Děkuji JUDr. Jaroslavu Andělovi za vše, co mne předal. Čest jeho památce a odkazu.
Jan Šinágl, 11.7.2012
Komentáře