http://www.facebook.com/letnitaborpraskolesy
Už 14 let mohu sledovat vývoj dětí od 6 do 15 let na našem táboře. Jsou lakmusovým papírkem stavu společnosti a prostředí, které je formuje. Bohužel nemohu, ač bych rád, hovořit příliš optimisticky. Každým rokem narůstá počet alergií, onemocnění cukrovkou, či počet lepkových diet. Táborová lékárnička má mimo běžných léků i stále větší počet léků, které pro své děti odevzdávají rodiče při nástupu. Stoupá lenost, otylost, neschopnost umět se vyjadřovat, děti málo čtou, požadavek „co za to“ je běžný, nerespektování autority, tendence dělat si co chci, menší smysl pro partu, tendence k individualismu, na druhé straně mnohem sebevědomější vystupování než tomu bylo za totality.
Děti jsou obětí prostředí, ve kterém žijí, přebírají nepřirozené zvyky a návyky jako přirozené. V tom je síla a stále větší popularita Letního tábora v Praskolesích, kdy během týdne dokáže tyto návyky značně narušit a kdy děti poznávají něco o čem neměli dosud vůbec tušení – partu, společné zážitky. Poznávají, že lze využívat volný čas jinak, skvěle i bez drahých věcí a dovolených. To, že nás rodiče stále více žádají, abychom udělali tábory i pro dospělé „kluk o tom mluví celý rok“, nepřekvapuje. I oni mají potřebu z materiálního kolotoče a denních starostí vystoupit a „srovnat se“. Dokonce nás letos se stejným přáním oslovily už i dvě babičky. Je krásné pozorovat jak si po pár hodinách rozumí např. dítě s jízdním kolem za desetitisíce korun s dítětem, kterému jsme sponzorovali pobyt, protože na to rodiče prostě nemají.
Nepřekvapuje, že má takový úspěch sochaření, zpívání už zapomenutých starých českých písniček či velmi oblíbené čtení na dobrou noc z dobrodružných knih Otakara Batličky po kterých často následují živé diskuse. Nedělní dopolední zahájení sochaření, kdy buší do majzlíků 40 dětí a tradiční vyzvánění v pravé poledne v kostele sv. Mikuláše k nedělnímu obědu, patří pro děti i vedoucí k nezapomenutelným zážitkům. Stejně tak jsou nezapomenutelné besedy s mladým polským knězem Stefanem Wojdylou v kapli sv. Prokopa na různá témata. Nezapomenu, když před rokem přišel poprvé, naboso, v texaskách, v tričku a začal o premiéře filmu Harryho Pottera v Londýne, čili téma dobro a zlo. Kněz jak má být.
Je potěšitelné, že se stále více dětí vrací a že se nám podařilo vychovat si své vlastní vedoucí z bývalých tábornic a táborníků. Jezdí k nám děti z celého světa – už u nás byly děti z Jižní Afriky, Švýcarska, Německa, Francie, Vietnamu, USA, Ukrajiny, Ruska a letos prvně i chlapec se Sýrie, stal se velmi oblíbeným. To se stává ostatně často, kdy naše děti zaujme a osloví jejich jiné, příkladné chování a způsoby, na které nejsou zvyklé, resp. které neznají a které je osloví.
V táboře máme skutečnou demokracii, tzn. platí směrem „dolů i nahoru“. Také jsem na ni jednou „doplatil“. Vezl jsem malé caparty na koně, kdosi mi zavolal na mobil a už se ze zadu ozvalo: „Honzo, porušil jsi zákon.“ Povídám tak kolik rozhodla rada zadního sedadla? Ozvalo se nekompromisně: „40 kliků“ s neskrývanou radostí. Nechal jsem nastoupit všechny děti, udělal 40 kliků – a následovala přednáška o moci, která zavazuje a která se nechá i zneužít. Pochopily to. S dětmi pracujeme obrazně 24 hodin denně. Týdenní pobyt jim dá zabrat „na těle i na duši“.
Zakladateli tábora a jeho provozovateli Františku Čápovi patří plný obdiv a uznání. Ne nadarmo ho děti často považují za největšího hrdinu. Co dělal, dělal vždy poctivě a s plným nasazením: cyklistika-reprezentant, horolezectví-reprezentant, skvělý fotograf vyhrávající soutěže i v zahraničí a k tomu výborný řemeslník, vyučený zedník, který dokázal skvěle opravit a opravuje církevní stavby v Praskolesích. Jeho vyprávění o horolezectví či při bobříku odvahy jsou pro děti nezapomenutelná. Je zakladatelem a předsedou Praskoleské společnosti sv. Prokopa, která má vedle záchrany praskoleských památek v náplni činnosti i podporu společenského a kulturního života v obci a snaží se tak navázat a obnovit zapomenuté tradice. Doporučuji prohlídku fotogalerií z oblíbených Zahradních slavností. Konají se na stejném místě jako Letní tábor.
Nelze nevzpomenout jeho životní družku Hanu Čápovou. Stará se o chod tábora, má na starosti stovky věcí, od nákupu potravin, zdravotní službu, celou administraci tábora a přitom si vždy najde čas i pro děti, které mají přirozeně i své „bolístky“ a kdy „mámino“ slůvko zabere spolehlivěji než jiná „medicína“.
Takovéto činorodé osobnosti, jako je pan František Čáp, pomáhají udržovat tradice a posouvají společnost kupředu. Bez nich a lidí, kteří jejich činnost podporují, zaniká tradice, napojení na odkaz a zkušenosti našich předků, s patřičným dopadem na společnost, tedy i na nás, jak v oblasti ekonomiky a kultury, ale i morálky a dobrých mravů.
Podobné aktivity, které podporují fyzický a duševní rozvoj mládeže, by měl stát všemožně podporovat. Jsou jednou z nejlepších a nejlevnějších investicí pro budoucnost země. Jubilejní 15.ročník – bude jistě opět něčím výjimečný. Jste srdečně zváni – děti k pobytu, rodiče, babičky i dědečkové ke vzpomínce na mládí a nezapomenutelným setkáním. Mnoho zdaru 15.Letnímu táboru v Praskolesích v roce 2013.
Jan Šinágl, 27.8.2012
zástupce hlavního vedoucího
Komentáře
gratuluji vám zvláště k této letní aktivitě. Jsem skautský vůdcechlapeckéh o kmene a s tábory dětí, zvláště těch, které jsem vedl - vlčata, nejmladší skautskou generaci. Takovéto tábory naučí naší mládež přátelství, vzájemné pomoci a lásce k lidem, přírodě a cenným výtvorům lidským.