Olomoucké gymnázium Hejčín, redaktorka Jana Koutná listu TST při Hospodářských novinách. V současné době se zabývá tématem prezidentských voleb a připravuje sadu rozhovorů se všemi prezidentskými kandidáty.
1. Co vnímáte jako hlavní poslání prezidenta a jeho povinnost vůči občanům?
Ve všech ohledech být mravním, morálním příkladem a symbolem, s povinností v tomto smyslu konat, sloužit zemi, tedy i jejím občanům, být symbolem naděje na obnovu dobrých mravů v zemi.
2. Co považujete za své nejsilnější přednosti a výhody oproti ostatním kandidátům?
Mé přednosti by měli posoudit především občané. Hodnotit sám sebe nepovažuji zrovna za přednost, stejně tak jako by bylo chybou nehovořit o mém dvacetiletém působení v zahraničí, tak o mém desetiletém pobytu v České republice. Archiv mého webu přináší dostatečné množství důkazů jak v oblasti mé nezávislé publicistické činnosti, tak v oblasti mé občanské angažovanosti. Chlubit se a poukazovat na skutečně odvedenou práci je rozdíl. Pokud to dokáží rozlišovat i voliči, bude to pro průběh voleb jen dobře.
3. Jaký máte pohled na zavedení školného a směřování školství v ČR vůbec?
Jsem pro zavedení rozumného školného, s výjimkou sociálně slabých. Nabídka studia zdarma vede nutně, jistě ne u všech, k zneužívání a nevážení si jí. Obávám se, že kapacita českého školství značně převyšuje poptávku, resp. je nevyvážená. To nemůže nezanechat stopy na menší náročnosti přijímacích zkoušek a studia, kdy počet studentů je vnímán jako nezbytný „ekonomický prvek“ k zachování existence školy, gymnasia či univerzity. Obávám se, že dnešní kvalita vzdělání absolventů škol nedosahuje té dřívější, která opět nedosahovala kvality absolventů škol z doby první republiky. Reformy v tomto směru budou jistě nutné i s ohledem na demografický vývoj obyvatelstva, kdy by se měl opět podpořit rozvoj učňovského školství. Země plná lidí s vysokoškolskými tituly ještě neznamená automaticky garanci úspěšné společnosti, tím méně, kdy by za tímto titulem nebylo tomu odpovídající vzdělání a vystupování. Nadneseně řečeno, hrozí nám „zemědělci ve Ferrari a vysokoškoláci bez práce“, odpovídající jejich vzdělání - vyjma špičkových o které bude zájem vždy a kterých nebude nikdy dostatek. Platy ve školství jsou skandálně nízké, stejně tak jako je alarmující počet učitelů, kteří byli členy KSČ či jsou dokonce členy KSČM. Výchova a vzdělání je rozhodující pro budoucnost země. Bohužel i školství je nemocné tak jako společnost. Kvalita většiny učitelů má značné reservy stejně tak jako způsoby vyučování. Je to komplexní problém, proto jej lze jen komplexně řešit. Připomínám výrok K.H.Borovského: „Na světe jsou jen dvě politické strany – slušných a neslušných občanů. Rozeznáte je podle jejich vztahu ke školství.“ Tzn. výchova, vzdělání, kultura – a především osobní příklad.
4. Jakou věc byste na České republice změnil, kdybyste měl neomezené možnosti?
Minimálně tři: obsah a styl práce veřejnoprávních médií a médií vůbec, které mají rozhodující vliv na chování, myšlení a způsoby obyvatelstva. Měly by do určité míry převezmou „výchovnou roli“ ve všech rovinách, být skutečným, nezávislým „hlídacím psem demokracie“. Společnost je mravně zdevastovaná. Média by proto měla svůj zásadní vliv využít a ne být prvkem, který tuto morální a mravní devastaci země z velké části podporuje ať už vědomě či nevědomě. Jako příkladnou, plnící svoji veřejnoprávní roli, bych uvedl např. televizní stanici ARD ze SRN. Další dvě by byly, zákaz práce všech bývalých členů KSČ v justici, orgánech a institucích země a zavedení přímé volby na všech úrovních.
5. Jak hodnotíte působení předchozích dvou prezidentů Havla a Klause?
Český člověk má v povaze považovat maximum od druhých, kritizovat, ale už ne tak si přiznat, zda sám také koná maximum pro nápravu věcí veřejných, tedy plní si své občanské povinnosti. Demokracie je především o povinnostech, určují a ovlivňují kvalitu práv občanů. Neplní-li si občané své povinnosti, nemohou se potom divit stavu svých občanských práv. Samozřejmě president Václav Havel měl udělat více ve věci zákazu komunistické strany. Zůstane zřejmě nezodpovězenou otázkou zda vůbec mohl, či chtěl? Dle mého názoru si byl dobře vědom stavu společnosti a role, která mu byla přisouzena. Volil tedy cestu reálně možného, než chtěného, ale nerealizovatelného. Byl si jistě vědom i jisté bezmocnosti v roli do jaké se dostal politickou dohodou s představiteli KSČ v tak přelomové době a kterou na sebe vzal podobně jako kdysi president dr. Emil Hácha. Na druhé straně vykonal na mezinárodním poli pro naši zemi neskutečný kus práce. Dobře to vyjádřila paní Věra Čáslavská: „Zasadil naději pro naši zemi a je na nás, aby neuvadla a začala vzkvétat.“
Můj pohled na prezidenta Václava Klause je zcela jiný. Je nejvyšším reprezentantem země a ve vysokých funkcích nepřetržitě od roku 1989. Pokud se jedná o zemi s takovou korupcí, nefunkční justicí, vysokou kriminalitou a zadlužeností, nemůže za tento stav nenést žádnou odpovědnost. Naopak, je nejvyšším představitelem těchto nemravných a nedemokratických poměrů, které by nikdy nedopustily, aby v nejvyšší ústavní funkci byl člověk s nezpochybnitelným charakterem a který by je jím ohrožoval. Je jejich vyvoleným reprezentantem, který jejich činnost politicky kryje. Jeho dobré vztahy s Moskvou jsou varující. Ostatně v době totality byl Václav Havel ve vězení. Václav Klaus mohl bez problémů absolvovat stáže v kapitalistické cizině.
Základem demokracie je funkční právo. Komunisté v roce 1948 demokratickou justici zlikvidovali, dobře věděli proč. My jsme ji po roce 1989 převzali i s jejími mnoha nedemokratickými zákony. Nemůžeme se proto divit stavu práva a právem si proto klást otázku kdo se stal skutečným vítězem tzv. „sametové revoluce?
6. Vystupujete proti dluhové politice. Jaké byste vládě navrhnul řešení?
Rozhodně ne zvyšováním daní občanům, kdy vláda získá zlomek toho, co by získala, kdyby dokázala uhlídat každoroční rozkrádání stovek miliard ze státního rozpočtu. Proč nezkusit už jednou osvědčený recept, jak byl na mém webu v jednom komentáři připomenut: „Hospodářský zázrak nastartoval ministr (později kancléř) Eduard, zavedením nových a nikde nevídaných hospodářských opatření. Jejich podstatou bylo: a) 100% zdanění zisků bank, podniků a dividend, pokud nešly na nové investice b) 95% zdanění příjmů větších než 6000 DM ročně (později se to zvýšilo na 25 000DM). Zajímavé na celé věci je skutečnost, že kancléř Erhard neřešil situaci jako naši vládci zavedením DPH s 20 nebo i více procenty, ani snižováním daní pro bohaté, nýbrž činil přesně naopak a šel tam kde peníze jsou.“ Je to o chtěném a reálně možném. Změnit to lze až budou na odpovědných místech naší země skuteční odborníci a skuteční reprezentanti vůle občanů ochotných sloužit zemi. Ne svým „nikdy dost plným, resp. bezedným kapsám“ aniž by společnosti nabídli tomu odpovídající protihodnotu. Země, která bez odporu dopouští vládu zlodějů a podvodníků, nemůže skončit dobře. Bohužel na to vždy doplatí ti nejméně vinní. Svůj díl viny za daný stav máme každý z nás.
7. Aktivně se věnujete antikomunistickým protestům. Jak se díváte na existenci této strany nebo na kandidaturu bývalých členů KSČ.
Existence KSČM je ostudou naší země. To, že její bývalí i dnešní představitelé obsazují důležité funkce či na ně kandidují, kdy Ústavní soud zákonem prohlásil tuto ideologii za zločinnou a odsouzeníhodnou, je smutným obrazem morálního stavu naší společnosti. Měla být hned v listopadu 1989 zakázána a její nejvyšší představitelé obžalováni a potrestáni. Byl to nutný mravní imperativ doby, se kterým se dalo začít zcela jinak. Zlo se nepotrestalo a zákonitě rozmohlo. Umíte si snad představit, že by v Německu po skončení II.světové války kandidovali do Spolkového sněmu členové NSDAP či jednotek SS? Je to neodejmutelnou hanbou a urážkou všech nevinných obětí zločinné, komunistické ideologie.
8. Jak se bráníte kritice vašich oponentů za vaši údajnou inklinaci k neonacistickým idejím.
Nemám potřebu se bránit nesmyslné, účelové až hloupé kritice. Vítám ji, dává mi o to větší možnost usilovat o pravdu – i o nás a našich dějinách. „Pravda vyjde najevo jako olej na vodu“, byla poslední slova Jana Antonína Bati. Země, která se stále brání pravdě a žije ve lži, nemůže mít žádnou nadějnou budoucnost, pokud vůbec nějakou. V tomto smyslu jsem optimista.
Nemohl bych jinak dělat to co dělám – chci-li být hrdý na to, že jsem Čech a ne se za to muset stydět. Žijme tak, abychom se za své životy nemuseli stydět a předali jsme něco hodnotného těm co přijdou po nás, stejně jako tomu bylo u našich předků. Život především tvoří, buduje, je o poctivé práci. Jen existovat a konzumovat je málo a ke skutečnému štěstí nemůže nikdy vést. Každý máme svoji volbu – a svoji odpovědnost. Je to stálá výzva – přijal jsem ji.
Jan Šinágl, 27.9.2012
Petice na podporu kandidatury Jana Šinágla na úřad presidenta České republiky
Koho budou volit dlužníci a poškození?
Komentáře
V příspěvku pana Vaška žádnou nedůstojnou narážku nenajdete, kdybyste se rozkrájel. Dopouštíte se kritiky přispěvatele, kterou ostatním tak rád vyčítáte. To je prakticky drzost.
Těší mne Váš zájem a souhlas s mými odpověďmi. Na rozdíl od Vás se zdržím nedůstojných narážek, odpovím věcně. Zřejmě jste si neposlechl všechny zvukové záznamy z vystoupení pana Babiše na mém webu, jinak byste nemohl takto argumentovat, za předpokladu, že respektujete presumpci neviny. Nepochybujte, že bych patřičně reagoval, pokud by se objevily důkazy o zločinném jednání pana Babiše, jako reaguji v jiných případech. Komunisté nemohli vysílat na obchodní jednání na Západ hlupáky a tím méně od vyslaných schopných obchodníků a podnikatelů ještě vyžadovat práci agenta tajné služby. Byli jimi naopak dobře hlídáni. Zvláštní, že Vám vadí pan Babiš, který podniká, tvoří pracovní místa a platí daně zde, ne v tzv. daňových rájích. Nemyslím si, že pana Babiše lze hodnotit jako „bývalého i dnešního představitele KSČ, který obsazuje důležité funkce či na ně kandiduje.“ Uvítám, když i Vy konkrétním činem podpoříte iniciativu pan Nedomy k odtajnění svazku „Z1“ který povede k podpoře hodnot o kterých píši a se kterými souhlasíte jako každý slušný člověk. Nic se neudělá samo a nic není samozřejmě bez rizika. Problém naší země je i ten, že kritizujeme kde co a kde koho, často i ty, kteří něco skutečně pro nápravu věcí dělají i s možnými chybami, ale málokdo z kritiků sám také něco dělá – kromě nic neřešící kritiky. Mocné neohrožuje, pokud ji vůbec čtou a které se jen případně sebejistě smějí. Smějí se i nám – právem.
S pozdravem
JŠ
Papír sice "snese všechno", ale můžete prosím okomentovat níže uvedené vyjádření pro studentské noviny v kontextu
s Vaší doložitelnou adorací pana Babiše ?
Děkuji.
"Existence KSČM je ostudou naší země. To, že její bývalí i dnešní představitelé obsazují důležité funkce či na ně kandidují, kdy Ústavní soud zákonem prohlásil tuto ideologii za zločinnou a odsouzeníhodnou , je smutným obrazem morálního stavu naší společnosti."