Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Karel Kryl: „Paměť je v bankrotu a z domu nevychází, čest stojí u plotu a kamením se hází. Cit s hlavou hovězí vybírá popelnice a pravda vítězí, slepá jak řeholnice oděná v cáry.“ (z básně „Bludný Holanďan“).

Skandální rozhodnutí ministra financí Miroslava Kalouska ze dne 3.10.2012. Zločinné Benešovy dekrety umožnily beztrestně krást, vraždit, vyhánět nevinné ze staletých domovů. Jsou stále součástí právního řádu demokratické země! Benešovy paragrafy garantující náhradu škod nekolaborantům v případě velkého vlastence Jana Antonína Bati neplatily a neplatí. Poctiví jsou i dnes, po 63 letech, stále okrádáni o pracně vybudovaný majetek. Dnešní zloději si užívají jejich i jiných nakradený v řádech miliard beztrestně, často i na místech politiků a vysoce odpovědných úřadech země. Občané, máte stále volbu, ale můžete i o ni přijít, zůstanete-li i nadále pasivními k dění v zemi. Připomíná už daleko více jedny velké Bohnice než dění v džungli. Vládnou nám zločinci a psychopaté a hrozí, že je udělají i z nás, tím spíše, že stále více schopných opouští naši zemi.

Dostalo se mi do rukou rozhodnutí ministra financí ČR Miroslava Kalouska ve věci odškodnění za majetek firmy   Baťa, který byl znárodněn zločinnými Benešovými dekrety. Ministr financí svým rozhodnutím na 34 stránkách pokračuje ve zločinu, který začal za nacistického režimu, poté komunistického a kdy toto donebevolající bezpráví stvrdil svým rozhodnutím a podpisem jako ministr vlády země, která se chce považovat za demokratickou. Dopis Jana Antonína Bati Edvardu Benešovi ze dne 20.6.1942 nepotřebuje komentáře. Nepochybně bude podána žaloba, proti rozhodnutí se nelze odvolat. Níže přináším několik ukázek z „nemravné dílny“ právníků MF. Třebaže jde o malou část, přesto doporučuji nečíst těsně po jídle ani na hladový žaludek. Je to síla a ukázka jak se „sametoláskově“ a „demokraticky“ krade i dnes! Co v Čechách stát ukradne tak už nevrátí, tedy některým. V podstatě ministr Kalousek vzkazuje, milí pozůstalí, měli jste si stěžovat v 50.letech, nyní už je pozdě.

V mém archivu starého webu v rubrice BRATŘI BAŤOVÉ si můžete počíst a poslechnout hodiny o tom, kdo to byli bratři Baťové a jejich firma. Nepochybuji, že by Jan Antonín Baťa zavelel k obraně vlasti a ne jako Edvard Beneš, vrchní velitel armády, utekl zbaběle do Anglie. Jana Antonínu Baťu nenáviděl, pomohl ho dostat na černou listinu Spojenců a pomoci tak konkurenci zbavit se zdatného protivníka, bohužel i za spolupráce Jana Masaryka. To jim, ale vůbec nebránilo pobírat nemalé finanční částky, které jim firma Baťa posílala do Anglie. Vše je podloženo dokumenty. S některými z nich vás seznámím až budou přeloženy z angličtiny do českého jazyka. Osobně jsem velmi zklamán a zděšen bezcharakterností, kterou se u Američanů projevil Jan Masaryk, když jim vědomě sděloval informace o kterých věděl, že jsou nepravdivé!

Jan Šinágl, 24.10.2012

Několik ukázek z 34 stránek ROZHODNUTÍ ministra financí Miroslava Kalouska ze dne 3.10.2012

… 7) Námitka uvedená v části VIII. odůvodnění rozkladu: Promlčecí Ihůta k dnešnímu dni nezapočala běžet, když o náhradě má být rozhodnuto až v náhradovém řízení. Jan A. Baťa řízení o náhradě bezvýsledně inicioval v roce 1948.

Rovněž i tato námitka není důvodná. S jejím vypořádáním odkazuji na předchozí text tohoto odůvodnění, zejména na část B9), ale i na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde je tato otázka podrobně rozebrána. Nad rámec uvedeného je třeba konstatovat, že rozsudkem Národního soudu v Praze ze dne 2. 5. 1947, sp. zn. TNs 12/47, právní moc dnem 2. 5. 1947 (dále jen "odsuzující rozsudek") vydaným podle dekretu prezidenta republiky č. 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, v platném znění, byl mimo jiné Janu A. Baťovi vysloven trest propadnutí jeho jmění státu.

Okamžikem nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku pozbyl Jan A. Baťa svůj nárok na náhradu ve smyslu dekretu č. 100/1945 Sb., neboť tento propadl jakožto pohledávka vůči státu z titulu kapitálové účasti Jana A. Bati na předmětných obchodních společnostech Československé republice. Nárok pak fakticky zanikl splynutím osoby dlužníka s osobou věřitele, neboť nikdo, ani stát, nemůže být sám sobě dlužníkem a zároveň věřitelem.

Skutečnost, že byl rozsudek později na základě obnoveného řízení zrušen, a to usnesením Městského soudu v Praze vydaným dne 25. 6. 2007 pod sp. zn. Nt 214/2007, nemůže mít vliv na zánik nároku na náhradu za znárodněný majetek předmětných společností ve výši podílů Jana A. Bati na základě splynutí osoby dlužníka a věřitele ve smyslu tehdy platného ust. § 1445 ABGB, které v prvé větě stanoví "Kdykoli se jakémkoli způsobem sloučí právo se závazkem v jedné osobě, pomine obé."

K žádosti Jana A. Bati je třeba konstatovat, že nebyly s ohledem na skartační lhůty dohledány žádné bližší informace k žádosti, ani doklady vylučující, že by takové řízení proběhlo a bylo řádně ukončeno. Pokud však taková žádost byla podána, pak byla podána Janem A. Baťou jako neoprávněnou osobou, neboť v době podání žádosti již byl Jan A. Baťa pravomocně odsouzen rozsudkem Národního soudu v Praze ze dne 2, 5. 1947, sp. zn. TNs 12/47 (právní moc dnem 2. 5. 1947) vydaným podle dekretu prezidenta republiky č. 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, v platném znění, a byl mu mimo jiné vysloven trest propadnutí jeho jmění státu. Okamžikem nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku pozbyl Jan A. Baťa svůj nárok na náhradu ve smyslu dekretu č. 100/1945 Sb., neboť tento propadl jakožto pohledávka vůči státu z titulu kapitálové účasti Jana A. Bati na předmětných 28 obchodních společnostech Československé republice. Tento nárok na náhradu pak svědčil státu.

Akcie společnosti Baťa, a.s., Zlín, se kterými je spojen nárok na náhradu za znárodněný majetek podle dekretu č. 100/1945 Sb., je třeba považovat za cenné papíry ve smyslu zákona č. 41/1953 Sb. Proto považuji za zcela správný závěr správního orgánu, že závazky a pohledávky z cenných papírů přihlášených a evidovaných v povinné úschově podle dekretu č. 95/1945 Sb., pak zanikly podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 41/1953 Sb. dnem 1. 6. 1953. Nad to předmětné tuzemské cenné papíry nebyly řádně a včas přihlášeny a složeny do úschovy a proto propadly státu ve smyslu ustanovení § 18 odst. ! dekretu č. 95/1945 Sb. první věta, ohč. zák). Pro tento zákon mluví zřejmě důvodová zpráva k zákonu č. 128/1946 Sb., která praví: "Časové omezení pro uplatnění nárokuje nutné, aby v těchto věcech brzy bylo jasno a tak se vrátil hospodářskému životu potřebný klid".

3) Námitka uvedená v části IV rozkladu (odst. 13.-15.):

Účastníci 2-5 namítají neplatnost tzv. fiduciátních převodů akcií společnosti Baťa, a.s., Zlín, kterými Jan A. Baťa v říjnu 1939 převedl 60 % těchto akcií členům rodiny a blízkým spolupracovníkům, a to s odvoláním na ustanovení § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání zdoby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů a kolaborantů a některých organizací a ustavil, ve znění pozdějších předpisů. Dle tohoto ustanovení jsou jakékoliv majetkové převody a jakákoliv majetkově-právní jednání, ať se týkají majetku movitého či nemovitého, veřejného či soukromého, neplatná, pokud byla uzavřena po 29. září 1938 pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce.

Tato námitka není důvodná.

Na základě dostupných podkladů nelze učinit závěr, že by platnost tohoto úkonu, tj. zmíněného převodu 60 % akcií Baťa, a.s., Zlín v říjnu 1939, byla ovlivněna dekretem prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů a kolaborantů a některých organizací a ústavů, v platném znění (dále jen „dekret č. 5/1945 Sb.“) a zákonem č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání zdoby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vznikajících, v platném znění (dále jen „zákon č. 128/1946 Sb.“).

Dekret č. 5/1945 Sb. a zákon č. 128/1946 Sb. byly právními nástroji, kterými měl být chráněn původní vlastník před zásahem okupační moci, popřípadě před tlakem této moci ku prospěchu jiné osoby. Pokud naopak cílem právního úkonu bylo předejít tomuto tlaku, což lze z dobového kontextu a později uváděných důvodů dovozovat, je aplikovatelnost těchto předpisů omezená, ne-li nemožná, protože převod jako takový nesplňuje podmínku, kterou stanoví § 1 odst. 1 dekretu č. 5/1945 Sb., který uvádí: „Jakékoliv majetkové převody a jakákoliv majetkově-právní jednání, ať se týkají majetku movitého či nemovitého, veřejného či soukromého, jsou neplatná, pokud byla uzavřena po 29. září 1938 pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce.“

V této části rozkladu se účastníci 2-5 odvolávají na zákon č. 480/1991 Sb., o době nesvobody a zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, ve znění zákona č. 220/2011 Sb., zejména ve vazbě na měnovou reformu z roku 1953.

Tato námitka je nedůvodná.

Podle ust. § 97 zákona č. 141/1950 Sb., občanského zákoníku, platného od 1. ledna 1951 který se na příslušný právní vztah nepochybně vztahoval, s ohledem na ustanovení § 562 násl. téhož občanského zákoníku, je podmínkou přerušení běhu promlčecí lhůty tak' skutečnost, že oprávněný subjekt náležitě pokračuje v řízení, ve kterém své právo uplatnil. Pokud tedy nárok byl do konce roku 1953 uplatněn, promlčel se též, pan žadatel byl po tři roky v řízení nečinný (nečinil úkony směřující k uplatnění, nevyzýva správní orgán k postupu apod.). Takové právně relevantní úkony ze strany Tomáše Bati nebyly ve správním řízení prokázány. Považuje-li oprávněný z nároku uplatnění svého nároku v danou chvíli za bezvýsledné, není tímto zbaven právní povinnosti nárok uplatňovat, pokud je k jeho zachování takové uplatnění zapotřebí.

P.S.

(Komunisté znemožnili Janu Antonínu Baťovi účast na soudu, likvidovali jeho obhájce, nevydali potřebné dokumenty prokazující nevinu Jana Antonína Bati. Pozn. J.Š.)

3) Žadatelka dále namítá, že její právo na náhradu není promlčeno, a dále, že Tomáš Baťa uplatnil své právo na náhradu již od r. 1945, viz jeho žádost o náhradu z 10. 7. 1949, což bez dalšího vylučuje promlčení práva navrhovatelky na náhradu.

Ústavní soud dále ve svém nálezu č. III. ÚS 107/04 rovněž uvedl: ,,V restitučních zákonech, vydávaných po roce 1989, je vyjádřena vůle zákonodárce k nápravě těch křivd, ke kterým došlo v letech 1948 - 1989, nikoliv křivd jiných. Tato vůle státu je jasně vymezená právě restitučními zákony a jen ve věcném i časovém rozsahu těmito zákony vymezeném je náprava přípustná. Pouze v rámci restitučních předpisů a za účelem dosažení v nich vytyčeného cíle, tj. ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickými režimem, lze zpochybnit správní akt pocházející z doby před rozhodným obdobím nebo dosáhnout určení následků jeho neexistence. Restituční zákonodárství, vydávané po roce 1989, si však nekladlo za cíl odstranit všechny možné majetkové křivdy, ke kterým v poválečné době mohlo docházet. Demokratický zákonodárce po roce 1989 musel respektoval především skutečnost, že po tak dlouhé době není náprava všech pochybení uskutečnitelná."

Závěr, že tzv. Benešovy dekrety již splnily svůj účel a v současnosti nezakládají právní vztahy, vyslovil Ústavní soud České republiky (dále jen „Ústavní soud“) ve svých nálezech a správní orgán se s ním ztotožnil. Jde zejména o nález Ústavního soudu FI. ÚS 14/94, kde je konstatováno, že dekret jako normativní akt splnil svůj účel v poválečné době, po dobu více než čtyř desetiletí (vztahováno k době vydání nálezu) již nezakládá právní vztahy, v současnosti je již bez aktuálního významu a postrádá konstitutivní charakter a dále o nález Ústavního soudu II. ÚS 14/03 ze dne 18. 2. 2003, který konstatuje: ,,Požadují-li stěžovatelé vydání rozhodnutí na. základě dekretu č. 100/1945 Sb., jedná se v podstatě o stejnou situaci, jaká již byla Ústavním soudem posuzována, a tak nelze než ve shodě s uvedeným nálezem konstatovat, že i citovaný normativní akt již splnil svůj účel, kdy po dobu více než čtyř desetiletí nezakládá právní vztahy, a nemá ledy již nadále konstitutivní charakter. ", přičemž z textu je zřejmé, že „uvedeným nálezem“ ]e právě nález Ústavního soudu čj. Pl. US 14/94.

… konstatují jen, že mají nárok na majetek a právo v České republice jako právní nástupci Jana Antonína Bati a žádají, aby Ministerstvo financí splnilo svoji povinnost, dodrželo zákon a zaplatilo odpovídající odškodnění za znárodnění majetku dr. Jana Antonína Bati, tak jako za znárodnění jeho osobního majetku a majetku jeho rodinných příslušníků.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva financí, jako věcně i místně příslušného správního orgánu (dále jen „správní orgán“), čj. MF-43524/2012/44-66627/2005 ze dne 15. 5. 2012 (dále jen „napadené rozhodnutí“) byla žádost Dr.h.c. Tomáše Bati (nyní Sonji Ingrid Bata) ze dne 2.2. 6. 2005 o náhradu podle dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, v platném znění (dále jen „dekret č. 100/1945 Sb.), za znárodněný podnik společnosti Baťa, a.s., Zlín a podniky jejích dceřiných společností na území České republiky výrokem 1. zamítnuta a v části žádosti vztahující se ke společnostem se sídlem na území Slovenské republiky výrokem II. nebylo žádosti vyhověno. Žádost byla správnímu orgánu doručena dne 22. 6. 2005 pod čj. 66627/2005.

Správní orgán dále poukazuje na rozsudek někdejšího Nejvyššího soudu sp. zn. Rv I 1611/25 ze dne 16. 2. 1926, který se otázkou splynutí osoby dlužníka a věřitele zabýval. Tento rozsudek ve své právní větě stanoví, že "zánik závazku dle § 1445 obč. zák. (pozn. myšleno ABGB) se děje samočinně; projevu vůle zúčastněných osob se tu nevyžaduje. Zánik pohledávky splynutím jest konečným a nemůže pohledávka za určitých okolností opět obživnouti." Závěrem konstatuji, že v podaných rozkladech nebyly uvedeny žádné nové skutečnosti rozhodné pro toto řízení, které by mohly mít vliv na změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí. Proto jsem rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

Ing. Miroslav Kalousek, ministr financí České republiky

3.10.2012

P. S.

Na Nobelovu cenu míru v roce 1957 navrhli Jana Antonína Baťu Dag Hammarskjöld a Eleanor Rooseveltová. J.Š.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)