Jan Antonín Baťa zdědil po právu firmu a majetek od svého nevlastního bratra Tomáše Bati, kterou vybudoval k nebývalému rozkvětu. Poté byl postupně připravován o svůj majetek. Poprvé komunisty, podruhé synem Tomáše Bati za pomoci komunistické justice a potřetí za pomoci demokratické vlády Petra Pitharta. Až v roce 2007 přestal být tento velký syn naší země „kolaborantem a zločincem“ a od té doby se jeho potomci soudí o ukradený majetek, resp. náhradu škody po České republice. Jednání bylo odložena na neurčito se lhůtou 60 dnů pro žalující stranu pro doplnění potřebných dokumentů. Bylo zajímavé, že dva dokumenty zaslané žalobou do DS soudu se i k udivení soudkyně v soudním spise nenacházely…?!
Poslední soudní jednání proběhlo u OS Praha 2, dne 7.3.2013, v symbolický den 163. výročí narození TGM a 115. výročí narození Jana Antonína Bati. Rozhodovala samosoudkyně JUDr. Otília Hrchová. Z médií se dostavila ČT, ČTK a LN. Nárok na odškodnění není promlčen, soudkyně chce nejprve rozhodnou o tom, kdo má na něj legitimní právo.
Jednání u OS Praha 2 – 7.3.2013
Rozhovor obhájce Mgr. Roberta Cholenského pro ČT – 7.3.2013 – v Událostech ČT vysíláno jen několik vteřin.
Komentáře z médií:
(Ne)hrdinské činy Jana Antonína Bati rozdělují názory i po půl století
"Pokud jde o řízení továrny, tam bylo klíčové, co vytvořil Tomáš. Tedy především systém organizace práce a vysoká výkonnost. Jan Antonín nepřidal nic k tomu, co bylo pro chod firmy klíčové," myslí si zlínský historik Zdeněk Pokluda. … Proto byl proti, když radnice v roce 2010 umístila před zlínský mrakodrap - symbol města a někdejší administrativní centrum obuvnických závodů - sochy obou bratrů na jeden sokl. Paradoxní je, že "jednadvacítka" vznikla až za éry Jana Antonína, který závody převzal po tragické smrti Tomáše v roce 1932. … "Organizace Jad Vašem v Izraeli má dokumentaci, že Jan Baťa pomáhal ve 2. světové válce židovským občanům. V současnosti pracujeme i na projektu s muzeem holokaustu ve Washingtonu v USA, který mapuje jeho zásluhy," napsala MF DNES před časem manželka vnuka J. A. Bati Jana Nashová. "On byl skutečný hrdina." K tomuto hodnocení však mají jiní historici daleko a zdá se, jako by odkaz nejednoznačné osobnosti J. A. Bati vraceli z nebeských výšin na zem. "Dělat z Bati spravedlivého mezi národy má stejný smysl jako z něj dělat antisemitu. Ani jedno z těchto označení pro něj nesedí," tvrdí pražský historik Vít Strobach, který se touto problematikou podrobně zabýval. … To, že J. A. Baťa nebude mít nikdy jen dobrou pověst, se potvrdilo naposledy v roce 2011 v Uherském Hradišti, kde se před 115 lety narodil. Tamní zastupitelé po něm odmítli pojmenovat most přes Moravu. Drtivá většina z nich byla překvapivě proti, přestože vedení města souhlasilo. "Takový návrh pokládám za velice nešťastný, Hradišťáci tomuto mostu desítky a desítky let říkají Moravní most. A ať ho přejmenujeme jakkoliv, tak mu stejně nikdo neřekne jinak než Moravní," ohradil se tehdy radní a zároveň ředitel Slováckého muzea Ivo Frolec. Dalším paradoxem je, že se v Uherském Hradišti nejmenuje po jeho neslavnějším rodákovi vůbec nic. Turisté tam najdou pouze pamětní desku J. A. Bati. Autor Milan Libiger.
To je ovšem neskutečná sbírka lží, polopravd a neobjektivních tvrzení se kterými skuteční Baťováci nebudou souhlasit stejně jako většina obyvatelstva Zlínského kraje! Jan Antonín Baťa, po smrti Tomáše Bati, vybudoval firmu do pozice světové firmy z cca 20.000 na cca 120.000 zaměstnanců. Zde má pan Pokluda velké mezery jako historik. Socha Jana Antonína Bati samozřejmě k Tomáši Baťovi před zlínským mrakodrapem patří!
Stejně tak článek Martina Zvěřiny z LN dne 8.3.2013 – Baťovské miliony je silně zavádějící, zejména věta: „Po smrti zakladatele firmy Tomáše nebyla zaplacena dědická daň, neboť v trezoru byla připravena smlouva o fingovaném prodeji Janu Antonínovi.“ Další „lež jako věž“, snadno ověřená archivními dokumenty. Jinak by jistě MF ČR rádo tento „dokument“ použilo. Nemohu se ubránit dojmu, že zde nejde o nevědomost, ale daleko spíše o vědomé PR jednání, byť to nemohu samozřejmě dokázat. Je všeobecně známé, že zájmové skupiny mají své novináře, kteří dle jejich zájmů a přání ovlivňují veřejné mínění.
Nadace Tomáše Bati ve Zlíně samozřejmě brání své zájmy, resp. švýcarské větve Tomáše Bati ml. a nepochybně má i „své“ novináře. Používají a mají prospěch z majetku, který jim nepatří. Samozřejmě se brání a bránit budou i nadále. Kde jde o velký majetek, dobré mravy nemají často žádné místo, bohužel…
Objektivně popsala situaci redaktorka LN Veronika Berná ve svém článku Zaplaťte, co jste vzali, volají Baťovi ze dne 8.3.2013. Ta na rozdíl od pana Pokludy, Strobacha, Libigera a dalších u soudního jednání byla!
Pro zájemce je k dispozici bohatá rubrika Bratři Baťové v archivu mého starého webu, kde naleznete vše podstatné včetně mnoha zvukových záznamů – i toho, kdy jsem se chystal Tomáši Baťovi přímo říci co si o něm myslím po předchozích dvou rozhovorech a kdy s průhlednou výmluvou odešel aniž jsem mu to stačil říci – měl dobré tušení. Nedivím se, že oslavil své 90.narozeniny na Pražském Hradě za účasti 600 hostů a pod patronací prezidenta Václava Klause…
Věřme, že jednou dojde na poslední slova Jana Antonína Bati: „Pravda vyjde na povrch jako olej na vodu.“
Jan Šinágl, 9.3.2013
"INJUSTICE ANYWHERE IS A THREAT TO JUSTICE EVERYWHERE."
"Nespravedlnost kdekoliv je hrozbou spravedlnosti všude."
Martin Luther King jr.