Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

František Palacký: „Kdykoli jsme vítězili, dálo se to pokaždé více převahou ducha, nežli mocí fyzickou a kdykoli jsme podléhali, že tím vinen vždy býval nedostatek duchovní činnosti, mravní statečnosti a odvahy.“

Nedělám si už žádné iluze o prezidentovi České republiky Miloši Zemanovi. Stal se hanbou a ostudou naší země, stejně jako mnozí z jeho blízkých spolupracovníků, přátel, kamarádů a známých, tedy i všech jejích slušných obyvatel, podobně jako prezident Václav Klaus, ale mnohem rychleji. Česká republika je tak pomalu celému světu už jen pro smích a je brána stále méně vážně, pokud vůbec. Nemalou zásluhu má na tom má prezident Miloš Zeman. Jeho myšlení, chování a způsoby jsou v rozporu s dobrými mravy a zcela neslučitelné s touto funkcí a úlohou, kterou má plnit a zastávat.

Lze důvodně předpokládat, že se prezident republiky dopustil i možné velezrady, ve spojení s cizí mocností, pokusem ohrozit a ovládnout demokratický systém země. Trestní oznámení už bylo podáno. Senát má tak opět možnost zvážit podání žaloby pro velezradu, stejně jako učinil nedávno u prezidenta Václava Klause.

Jestliže mé petice Dost Klause, Dost Filipa a Dost Paraoubka podepsalo celkem téměř 100.000 signatářů, mělo by tuto petici podepsat mnohem více občanů, pokud se o ní dozví. Po tolika skandálech a nemravném vystupování prezidenta, má nyní každý možnost touto formou vyslat jasný vzkaz: „Pane Miloši Zemane, přestal jste být mým prezidentem!“ Prosím o všemožné šíření a podporu této petice. Děkuji Vám!

S pozdravem

Jan Šinágl

předseda

Sodales Solonis o.s.

V Žebráku dne 7.listopadu 2013

www.dostzemana.cz

* * *

Otevřený dopis prezidentu republiky, Miloši Zemanovi

Pane prezidente, Miloši Zemane (nepíšu ani milý, ani vážený, neboť mi milý nejste, a ani si vás nevážím)...

Nejsem z těch, co vás volili do vašeho úřadu, nicméně patřím k těm, kteří byli schopní respektovat volbu většiny voličů, která vás zmocnila stát se nejvyšším ústavním činitelem naší vlasti. Byl jsem připravený na to, být spravedlivý jak k vám, tak k vašim rozhodnutím. To jsem však ale netušil, jak moc se vaše jednání, coby prezidenta naší vlasti, bude rozcházet se vším, co tvoří mé názory, touhy, a přesvědčení.

Byl jsem zpočátku skeptický k hlasům vašich odpůrců, které jsem v podstatě považoval jen za něco, čemu říkáme „kyselé hrozny“. Byl jsem přesvědčený, že vám nemohou zapomenout výhru nad „jejich“ favoritem, panem Karlem Schwarzenbergem.

Ať už byly důvody některých lidí pro nevoli vůči vám jakékoliv, já mám své, které nemají nic co dělat s nikým jiným, než s mou osobou.

Velice jsem se ve vás zklamal. Možná budu označen za naivu, když na sebe prozradím, že jsem od vás očekával důstojné jednání, coby hlavy státu. Rodnou zem má každý jen jednu. Každý jeden z nás se může přestěhovat, utéct, být zavlečen třeba až na konec světa, ale rodná zem je to, co nám nikdo nevezme, co si všude poneseme ve svých srdcích.

Vždy jsem pokládal za jakousi nutnost, snad povinnost, být na svou rodnou zem hrdý. O hrdosti jsem si až donedávna myslel, že je to něco, co mi také nikdo nikdy nemůže vzít. Jak jsem ale zjistil, tak může, dokonce mě může někdo donutit, abych se za svou rodnou zem styděl.

Ano, stydím se nyní za svou rodnou zem, protože její hlavou je ve vaší osobě člověk, který není ani maličko hoden toho, aby si ho lid vážil. Zkoušel jsem přemýšlet nad otázkou, zda jste pro mě osobně, v mých očích a v mém přesvědčení, byl alespoň v jedné jediné záležitosti dobrým prezidentem.

Ne, nebyl, ani jednou.

Za necelý rok vašeho prezidentování jste stihl naši zem ponížit v očích celého světa, stihl jste ohrozit spoustu nevinných lidí nevhodným vtipkováním na adresu islámských radikálů, stihl jste pozurážet snad každého, kdo se k vám nezachoval servilně, a postavil proti vašemu názoru názor svůj. Vnímám vaše působení na politické scéně jako destruktivní, škodolibé, a jen a pouze zasévající svár.

Čím dál častěji si kladu otázku, k čemu je nám prezident – štváč. K čemu je nám prezident, který v sobě nemá ani tolik sebekontroly, úcty a sebekázně, aby k tak významnému aktu, jako je vyzvedávání korunovačních klenotů, přišel střízlivý.

Ne, nezkoušejte na mě ten trapný trik s virózou. Neurážejte prosím mou inteligenci, já se nenechám opít rohlíkem, jako se vy necháte opít vodkou na ruské ambasádě.

Vždy, když zaznamenám nějaké vaše jednání, bez výjimky zjistím, že nešlo o pouhý nějaký státnický skutek, vždy je k němu přilepena "nadhodnota" něčeho, co je mi z celé mé duše protivné. Proč nemůžete vydat nějaké prohlášení, uskutečnit nějaký státnický akt, aniž byste se při tom musel dopustit na někom urážky?

Já, a doufám, že v tomto nemluvím jen sám za sebe, nechci prezidenta vtipálka a mistra urážek a bonmotů, já chci prezidenta, kterého si budu moci vážit nejen já, ale o kterém budu přesvědčený, že si ho považují i ve světě, kde nás, naši zem, má povinnost reprezentovat.

Ano, povinnost. Váš úřad vám byl propůjčen lidem této země, a vy, protože jste ten úřad přijal, jste povinen ho vykonávat tak, abyste dostál slibu, který jste skládal na svou čest.

Slib, který jste složil, není dlouhý. Je dokonce o třicet slov kratší, než je slib, přísaha, chcete-li, kterou musí složit každý řadový voják sloužící naší vlasti. I ten poslední kuchař, nebo bigoš (pěšák) v uniformě armády České republiky, ve své přísaze slibuje, že je připraven nasadit pro svou vlast i doslova život.

Po vás nikdo taková silná slova nechce. Po vás se pouze chce, abyste svůj úřad vykonával se ctí, a se vší vážností, kterou si taková funkce zaslouží. Čest však neznamená podle jednat za něčími zády, a vážnost neznamená každou vážnou věc ponížit na frašku.

V tom slibu je něco o tom, že budete svůj úřad zastávat v zájmu všeho lidu.

Vypadá to, že vy a já máme každý trochu jinou představu, co je to zájem všeho lidu. Já se ani trochu nedomnívám, že je to porušování morálních i faktických pravidel, lhaní, podněcování potenciálních státotvorných činitelů k destabilizaci země – což je přesně to, co jste předvedl v den výsledku voleb svou schůzkou s některými členy ČSSD, za zády jejich demokraticky zvoleného předsedy. Schůzkou s renegáty strany, která v těch volbách zvítězila, a dá se tedy očekávat, že ponese břímě vlády v naší zemi.

Tímto aktem, který byl jednoznačně za hranicí jak morálky, tak politické kultury, a vůbec všeho, co se dá nazvat politikou, jste do poháru mé shovívavosti s vámi ukápl poslední kapku, díky které pohár přetekl.

Nemohu si také aktuálně nevšimnout vaší až zvláštní vlastnosti, jak doslova dezertovat a opustit druhy, s vámi pikle kující,  v nejtěžších chvílích. Mám na mysli vaši současnou, časově velmi příhodnou údajnou nehodu s kolenem, která vás uklidila z dosahu nepříjemných a přímých otázek zpravodajských redaktorů, ze kterých by vám nepomohl se vykroutit ani některý z vašich pověstných, respektive pověstně trapných, bonmotů. Víte, po zkušenostech s vašimi metodami mám velikou potíž uvěřit vám, a třeba i konziliu lékařů z celé planety, že je tato vaše kolenní nehoda skutečná.

Pane Zemane, nejste dobrým prezidentem, a děláte naší zemi ostudu. Svou činností v úřadu prezidenta republiky boříte vše, co jste snad pro tuto naši zem kdy v minulosti vykonal. Za sebe si vám dovoluji napsat, že v mých očích nemáte právo zastávat svůj úřad a přebývat na krásném a hrdém místě našich králů.

Nevím, zda budete tento můj text číst, i kdyby však náhodou ano, nedělám si iluze, že by vás názor nějakého Kroupy z paneláku zajímal.

A víte, co to znamená?

Že mám pravdu, že nejste dobrý prezident...

Vladimír Kroupa

31.října 2013

http://bez-cenzury.com/node/6365?page=1

* * *

Duševně nemocní

Prezident republiky se samolibým úsměvem krade pero. Jiný prezident republiky se klátí nad korunovačními klenoty. Významný poslanec levice je chycen se sedmi miliony korun v krabici od vína. Milenka, kterou si vydržoval pravicový premiér, prý dobrý katolík, za státní peníze, je odváděna v poutech, protože nařizovala generálům rozvědky. Prý konzervativní politik opilecký blábolí a svádí to na únavu.

Tohle jsou symboly české politiky. Žádná novinářská zkratka, tohle se všechno stalo. Proč? Kdyby se stala jedna z těch věcí, ba dvě, nebo tři, nebylo by to sice normální, ale snad ještě přijatelné. Jenže se staly všechny. Co je spojuje? Snad ani ne ziskuchtivost, nebo papalášství. To, co je spojuje, je psychopatologie.

Zdravý člověk nekrade pera. Když se mu nějaké líbí, požádá hostitele, jestli by nemohl tak nějak nějaké dostat. Já bych se styděl i tak, ale proto jsem chudý.

Zdravý člověk, když je nemocný nebo opilý (to už je na svědomí pana prezidenta), omluví se, zůstane v po­steli, dá si obklad na čelo a poprosí ženu, aby mu udělala slepičí polévku.

Zdravý člověk nebere úplatky a už vůbec nenosí miliony v krabici od vína.

Zdravý člověk se může zamilovat do své sekretářky, je to tak časté, až je to trapné. Ale pokud má trochu cti v těle, řekne: „Mařeno, nemůžu bez tebe být, ale já tu mám takovej nějakej úřad a ty si tak nějak musíš sbalit svý švestky. A já to musím říct svý ženě a dětem. Nebo je můj úřad, no, jak to říct slušně, v pr....“

Zdravý člověk sice občas chlastá, ale nevysvětluje nacamraný jako houba své rozumy novinářům.

Výše popsané případy nejsou vý­střelky. Zajímavé jsou jen proto, že se týkají známých politiků. Většina jejich méně známých kolegů si vede podobně. To, že se politikové chovají z na­prosto nepochopitelných důvodů v politice jinak než v rodině, v byzny­su nebo i mezi známými, je fakt. Dá se to vysvětlit jinak, než že trpí dosud nepopsanou duševní nemocí?

Nikdy nebudeme mít blanické ry­tíře ani Rychlé šípy. Ale nezaslouží­me si aspoň politiky, kteří jsou du­ševně zdraví?

Martin Komárek, publicista, 5+2, 12.9.2013

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)