Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Prosím o podepsání Petice na podporu Josefa Marka dříve Ing. Arch. Marka Řičáře - Citace z ústavní stížnosti ze dne 25.6.2013!

Četl jsem dnes celé odpoledne tento PODNĚT ze dne 30.dubna 2012 k rukám ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Pospíšila. Otřesné čtení o české justici, policii, politicích, ministerských úřednících, naší zemi i nás samotných. Odložením tohoto podnětu ministryní spravedlnosti JUDr. Marií Benešovou sama vyslala signál, že na straně práva a spravedlnosti není, ale na straně vlastní, kauzou přímo ohrožené strany ČSSD (podnět ležel dlouho na MsP nevyřízen předchozími ministry Pospíšilem a Blažkem). Jiřího Paroubka jsem kontaktoval přes jeho sekretářku, slíbila zařídit kontakt. Nastalo mlčení, telefon už zvedán není. Dost žalostné vysvědčení pro naší zemi 25 let po listopadu 89. Na přečtení celého podnětu je třeba několik hodin. Podstatné z podnětu naleznete níže. Kdo má ještě méně času, doporučuji alespoň červeně označený text. Ve vlastním zájmu by si měl najít čas každý slušný občan - na přečtení celého podnětu!

* * *
… Obhajoba však předkládá jinou verzi než podvodnou operaci. Projekt Bono Publico byl inovativní, dlouhodobě připravovaný a podložený podnikatelský projekt. Marek Řičář zásadně odmítá základní tezi rozsudku, že by náklady na realizaci projektu BONO PUBLICO ČECHY nebyly pravdivé, nebo jeho realizace nebyla myšlena vážně. Podle Marka Řičáře nelze kriminalizovat krach podnikatelského projektu, který nebyl realizován nikoliv z důvodů na jeho straně.

… Již na tomto místě je nutné připomenout, že navrhovatel byl klíčovým svědkem v tzv. kauze Budišov. Ing. arch. Marek Řičář, později Josef Marek, v letech 2005-2006 vystoupil proti skupině osob z nejbližšího okruhu tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka (Zdeněk Doležal, Věra Jourová a Ladislav Péťa) v souvislosti s vydíráním, zneužíváním dotací a korupcí. V důsledku toho byla celá rodina Ing. arch Marka Řičáře zařazena do programu na ochranu svědků, neboť mu bylo vyhrožováno likvidací, kriminalizací, ztrátou podnikání, osobního a profesního života apod., kteréžto výhružky nejlépe vyjadřuje „parte“, které bylo Markovi Řičářovi zasláno (příloha č. 5). Svědek byl za své veřejné svědectví paradoxně potrestán. Trest přišel v době, kdy trestní stíhání aktérů kauzy Budišov byla řízeně zastavena, a to v podobě kriminalizace Ing. arch Marka Řičáře v režii skupiny kolem Zdeňka Doležela v souvislosti s projektem Bono Publico Čechy. Bývalý svědek v kauze Budišov, který doposud nebyl trestně ani přestupkově stíhán, vedl řádný život a zajišťoval obživu pro sedmičlennou rodinu, byl v prosinci 2011 Vrchním soudem v Praze pravomocně uznán vinným ze spáchání zločinu dotačního podvodu a legalizace výnosů z trestné činnosti a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce šesti let, trest propadnutí majetku a trest zákazu činnosti funkce statutárního orgánu.

… Jaká je bilance? Nikdo z aktérů kauzy Budišov, ke které Ing. arch Marek Řičář poskytl Policii důkazy, nebyl potrestán, pouze korunnímu svědkovi kauzy Budišov byl v kauze BONO PUBLICO uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce šesti let, ačkoliv všem ostatním „spolupachatelům“ kauzy BONO PUBLICO byly nakonec uloženy podmíněné tresty. Z hlediska proporcionality trestní represe se nutně nabízí otázka, proč je diametrálně odlišně trestán právě Ing. arch. Marek Řičář (6 let odnětí svobody nepodmíněně) od ostatních obviněných, ačkoliv striktně vzato hrál z hlediska kvalifikačních znaků dotačního podvodu minimální roli.

… Navrhovatel zdůrazňuje, že výrok o vině i trestu je pro něj jako pro člověka, který si i s rodinou zakládá na bezúhonné minulosti, za likvidační a za životní prohru. Zároveň tento případ smutně prokazuje, že poukazovat na korupci a politické praktiky (kauza Budišov) se v tomto státě tvrdě trestá a nevyplácí se. A tímto rozsudkem se realizuje to, čím bylo Markovi Řičářovi vyhrožováno v případě, že bude svědčit v kauze Budišov.

… Soudy pominuly, že trestný čin dotačního podvodu lze spáchat pouze v návaznosti na žádost o dotaci (případně její přílohy tzv. pomocné dokumenty) viz usnesení NS 6 Tdo 845/2004 ze dne 16. února 2005, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 8 Tdo 397/2008 ze dne 16. 4. 20082 a prof. Pavel Šámal3, nikoliv v pozdější fázi. V souvislosti s úvěrovým a dotačními podvody judikatura (nález Ústavního soudu ze dne 7.11. 2006 č.j. I. ÚS 631/05) dovodila, že orgány činné v trestním řízení pečlivě zkoumat, zda uvedení nepravdivého údaje bylo v objektivní poloze vůbec způsobilé ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a to jak z hlediska reálného vlivu nepravdivého údaje na úvahu poskytovatele úvěru o návratnosti půjčených peněz (poskytnutí dotace), tak z hlediska výše reálně hrozící škody.

… Marek Řičář nepodepsal ani žádost o dotaci ani jakoukoliv přílohu k žádosti o dotaci. Jím podepsaná čestná prohlášení se vztahují až k období čerpání dotace, což je mimo skutkovou podstatu trestného činu dotačního podvodu (viz dále). Elektronická žádost o dotaci byla podána dne 28. 1. 2005 (tuto nevyplňoval, ani nepodával Marek Řičář a neobsahovala žádné přílohy). Písemnou žádost o dotaci podepsal a podal na MMR Josef Kamenský dne 31.1. 2005 a její přílohou bylo čestné prohlášení podepsané opět Josefem Kamenským ohledně bezdlužnosti vůči státním orgánům. Ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek vydal rozhodnutí o poskytnutí dotace dne 4. 4. 2005. Soud toto vůbec bohužel nezkoumal a skutečnost a datum rozhodnutí o poskytnutí dotace v rozsudku vůbec nefiguruje. Teprve následně, několik měsíců po schválení dotace ministrem pro místní rozvoj (v červenci 2005), byly na přímý pokyn Ing. Jiřího Fajfra, vedoucího odboru MMR, doloženy dvě čestná prohlášení podepsané Markem Řičářem. Tedy informace uvedené v čestných prohlášeních nemohly mít vliv na rozhodování poskytovatele dotace. Soud v rozsudku zcela účelově tuto časovou souslednost pomíjí. Opět i zde navrhovatel opakuje, že tam uvedené údaje navíc nebyly nepravdivé.

… Městský soud i Vrchní soud opakovaně a nesprávně považují dokumenty podepsané Ing. Markem Řičářem za přílohy k žádosti o dotaci

… Zcela nesprávný je názor soudů o klíčové roli a vlivu ing. arch. Marka Řičáře na žadatele o dotaci. Závěr soudu prvního stupně o tom, že se v případě Marka Řičáře jednalo o vůdčí osobu organizované skupiny resp. klíčovou postavu trestného činu je zcela účelový, neprůkazný, chybný, nepřezkoumatelný a neobstojí. Role „organizátora“ trestného činu je vykonstruována uměle.

… Vrchní soud zřejmě nechtěl přezkoumávat prohlášení ohledně výše nákladů projektu BONO PUBLICO, protože by nutně musel opatřit znalecký posudek, což neučinil ani Městský soud v Praze ani Vrchní soud.

… Při posuzování viny Marka Řičáře soudy posuzují skutkové okolnosti, které jsou z hlediska trestného činu dotačního podvodu irelevantní. V důsledku toho soud odsuzuje Marka Řičáře za něco, co není trestným činem, tím nepřípustně rozšiřuje podmínky trestní odpovědnosti, což je porušením principu „nullum crimen sine lege“.

… Pouhé konstatování soudu, že má za jednoznačně prokázané, že se jednalo o nepravdivé údaje, aniž by svůj závěr jakkoliv odůvodnil a bez toho aniž by se opřel o nějaký důkaz, neobstojí. Marek Řičář od počátku tvrdí, že údaje nebyly nepravdivé nebo hrubě zkreslené. Obhajoba nebyla spolehlivě v tomto vyvrácena. Soud pro svůj chybný a neprůkazný závěr, že v žádosti o dotaci byly použity hrubě zkreslené nebo nepravdivé údaje, což je posouzení odborné otázky, nepoužil znaleckého posudku a tuto odbornou otázku si nesprávně vyhodnotil sám, čímž byla porušena procesní práva Marka Řičáře.

… Soudy nezohlednily všechny okolnosti případu, které jsou rozhodné pro zásadu subsidiarity trestní represe a zásady ultima ratio a neprovedly test proporcionality použití trestního práva (nález I. ÚS 631/2005 ze dne 7.11. 2006), například skutečnost, že projekt BONO PUBLICO ČECHY byl dopodrobna konzultován na MMR, postavení a vliv MMR na průběh dotačního procesu (intervence Ing. Fajfra na sjezdu ve Všelibicích) a do značné míry aktivní role Ing. Fajfra v dotačním procesu, případně zanedbání povinností řádného hospodáře a principu obezřetnosti, skutečnost, že MMR disponuje rozsáhlým a odborným aparátem úředníků a specialistů, žádost posuzovala i hodnotitelská komise. MMR tak mohlo kdykoliv tento projekt zastavit.

… Napadené rozhodnutí je zatíženo několika procesními vadami, a to zejména neprovedením dokazování, zda byly uvedené údaje nepravdivé či hrubě zkreslené, dokazování ohledně výše nákladů (absencí znaleckého posudku a opominutým důkazem – znaleckým posudkem znaleckého ústavu Grant Thornton Valuation a.s.) a způsobené škody což je rozhodné pro použití vyšší trestní sazby při ukládání trestu, nepříslušností dozorového státního zástupce, nepřipojení spisu kauzy Budišov. Rozsudek je dále nepřezkoumatelný. Dále došlo k porušení práva na obhajobu tím, že byl Marek Řičář zařazen do programu ochrany svědků. Výše uvedené vady odůvodňují kasační rozhodnutí obou rozsudků Nejvyšším soudem.

… K porušení práva na spravedlivý proces došlo i tím, že navrhovatel byl uznán vinným, ačkoliv jeho „vina“ či „zavinění“ nebyly prokázány (zásada nullum crimen sine culpa). Stejně tak nebylo prokázáno ani prokazováno, zda nějaká škoda vznikla, a případně ani výše vzniklé škody, neboť účelem dotačního titulu bylo pořízení projektové dokumentace, která vyhotovena a dodána byla. Podle názoru navrhovatele jednak žádná škoda nevznikla, jednak soudem nebyla ani prokázána, soud dokazování ohledně výše škody neprováděl, a bez dalšího učinil kategorický závěr, že byla způsobena škoda ve výši poskytnuté dotace, čímž bylo porušeno právo na spravedlivý proces navrhovatele. Z hlediska zavinění soud 1. stupně zcela ignoruje skutkové okolnosti, kdy Marek Řičář měl současně spolupracovat s Policií ČR (útvar ÚOOZ Jana Kubiceho) ve věci případu kauzy Budišov (Věra Jourová, Zdeněk Doležal, Ladislav Péťa), kdy tento orgán ho opakovaně prověřuje a v jeho prospěch svědčí bývalý ředitel útvaru Jan Kubice a Hynek Vlas a současně měl páchat trestný čin v projednávané věci. Soud ignoruje rovněž účast Marka Řičáře v programu ochrany svědků od října 2006. Případ skupiny kolem Ladislava Péti, Věry Jourové a Zdeňka Doležala (vydírání Marka Řičáře, korupce, podvody), byl účelově rozdroben a Marek Řičář jako svědek v tomto případě z dění kolem Bono publico má vyjít jako jediný pachatel trestného činu, ačkoliv jako jediný poskytl Policii ČR svou spolupráci, svědectví a důkazní materiály ve věci - nyní je za to „spravedlivě trestán“.

… Při ukládání trestu soud nezohlednil osobní poměry obviněného zejména jeho početnou a nezaopatřenou rodinu. Soud uložil obviněnému v podstatě likvidační kombinaci trestů. Přiměřenost a legitimita trestu je zpochybněna i z důvodu, že Markovi Řičářovi byl jako jedinému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, zatímco ostatním obžalovaným byly uloženy podmíněné tresty. Vzhledem k výše uvedenému byl porušen zákon, konkrétně byla porušena zásada přiměřenosti trestních sankcí uvedená v § 37 a 38 trestního zákoníku.

… Podle názoru Marka Řičáře, je jeho trestní stíhání motivováno v souvislosti s jeho svědectvím v tzv. kauze Budišov.

… Posouzení trestnosti jednání navrhovatele tedy spočívá pouze a výlučně v tom, zda Marek Řičář, jako konkrétní subjekt, vyhotovil nějaký (z hlediska skutkové podstaty) relevantní dokument (žádost o dotaci či její přílohu), zda v takovém dokumentu uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, které mohly ovlivnit rozhodování poskytovatele dotace (nález Ústavního soudu ze dne 7.11. 2006 č.j. I. ÚS 631/05) a pokud ano, a zda tím úmyslně vědomě chtěl spáchat trestný čin (stanovisko Nejvyššího státního zástupce č. 7/2000 v.z.). S ohledem na konkrétní subjekt nelze jiné jednání než uvedení nepravdivých údajů ani zohledňovat; v případě spolupachatelství by muselo jednání Marka Řičáře vždy být v rámci jednání, které může spáchat konkrétní subjekt. U vyšší trestní sazby je třeba navíc prokázat, zda vznikla škoda velkého rozsahu.

… Soudy zjevně tyto dokumenty, podepsané Markem Řičářem nesprávně považují za povinné přílohy k žádosti o dotaci (na straně 6 bod 2 rozsudku Městského soudu v Praze6 a dále na straně 7 písm. b)).7

… Znění rozsudku účelově vytváří dojem, že Marek Řičář byl u všeho, každému radil co vyplnit, dohodnul obsah žádosti, podal ji apod., s čímž nesouhlasí. Jeho role z hlediska žádosti o dotaci, která je relevantní pro trestní stíhání, je podstatně menší (a v podstatě relevantní trestněprávní jednání je uvedeno pouze na straně 7 rozsudku MS v Praze).

… Právě proto, že rozsudek je tak rozsáhlý, tak navrhovatel je nucen vyjádřit se nejen k žádosti o dotaci, a dokumentům, které Marek Řičář podepsal, a které jsou relevantní pro dotační podvod, ale i ke všem skutečnostem, které jsou mu rozsudkem kladeny za vinu, případně jsou mu přičítány, ale které dle jeho názoru již pro spáchání trestného činu dotačního podvodu relevantní nejsou, aby tu přemíru informací separoval a uvedl na pravou míru. Ale proč soud takovou prezentaci skutků vytváří? Proto, aby udržel svou konstrukci kriminalizace jednání. Rozsudek se obsesivně vyhýbá datu 4.4. 2005, kdy došlo k přidělení dotace a naopak rozšiřuje a zdůrazňuje období od ledna 2005 do července 2005, do kterého spadají dvě přílohy žádosti o dotace. Soud tak činí proto, aby nespadla jeho konstrukce dotačního podvodu. Navrhovatel proto nejvíce vyčítá rozsudku, že rozšiřuje trestní postih na okolnosti, které nejsou z hlediska dotačního podvodu rozhodné, čímž je porušena zásada nullum crimen sine lege, protože je kriminalizováno jednání, které není trestným činem, anebo jehož nelze následky přičítat Markovi Řičářovi (např. rozsudek konstruuje argument, že projekt BONO PUBLICO nebyl míněn vážně, tedy podvědomě viní Marka Řičáře, že projekt BONO PUBLICO neměl být od počátku realizován, čímž soud vybočuje a zaměňuje dva dotační tituly, občas rozsudek „vykročuje“ do SROP apod.). Kromě toho, že soud pomíjí fáze dotačního procesu (fázi žádosti o dotaci, schválení dotace, administraci či čerpání dotace, kontrolu plnění), rozsudek dále směšuje oba dotační tituly, jak bylo výše rozvedeno v článku 4.4 .

… Opomenutý znalecký posudek opatřený obhajobou

Znalecký ústav Grant Thornton Valuations, a.s. dospěl k závěru, že způsob stanovení celkových nákladů projektu BONO PUBLICO ČECHY ve fázi podání žádosti o dotaci z dotačního titulu 3 – POV – na zpracování projektové dokumentace projektu BONO PUBLICO ČECHY do SROP je na nákladové úrovni 2005-2006 reálný, věcně správný a relevantní, jakož i celkové náklady BONO PUBLICO ČECHY ve výši 311 milionů Kč a náklady na projektovou dokumentaci ve výši 22,5 milionů Kč. Soud k tomuto důkazu, který obhajoba musela nechat vypracovat, protože soud tak sám neučinil, vůbec nepřihlédl.

… Marek Řičář je přesvědčen o tom, že náklady na realizaci projektu byly správné a odpovídaly rozsahu a technické náročnosti projektu, což vylučuje jeho úmysl provést dotační podvod.

… Proti tomuto mylnému závěru soudu ovšem stojí důkazy a svědkové, kteří přesvědčivě doložili před soudem, že MŘ při odhadu nákladů projektu postupoval způsobem lege artis s využitím několikaleté předchozí přípravy projektového záměru BPČ, jak to dokládají soudu předložené listiny i spolupráce s řadou renomovaných partnerů s nezpochybnitelným kreditem - kromě jiného Český telecom, a.s., Telmo, a.s., DHV, s.r.o. (studie proveditelnosti od DHV s.r.o., žádost o dotaci ze SROP v roce 2004, nabídky a svědectví obchodních partnerů podílejících se na přípravě záměru – Český telecom, Telmo, atd.).

… Vzhledem k tomu, že obžalovaný nemá přístup k citlivým údajům jiných podnikatelských subjektů, má k dispozici pouze informaci z ČTK ze dne 30.10.2010, kde mluvčí skupiny PPF Alexej Bechtin uvedl, že do projektu investovali minimálně 200 milionů Kč. Dalším obdobným projektem je Czech point, který v podstatě funguje na všech poštách a dalších institucích ČR a je založen na obdobném principu jako projekt BONO PUBLICO. Náklady na vybudování sítě Czech point zcela jistě byly vyšší než náklady projektu BONO PUBLICO a dle názoru obžalovaného by bylo možno tyto dotazem soudu u Ministerstva vnitra ČR, který je jeho provozovatelem, zjistit.

Konzultace výše nákladů na MMR

… Co se týká nákladů projektu v odhadované výši zhruba 311.000.000,- Kč. I tato otázka byla velmi pečlivě konzultována a diskutována s Ing. Jiřím Faifrem, a to opakovaně, ještě před zasedáním Sdružení obcí Podještědí v červenci roku 2005. Neboli, ministerstvo vědělo, že projekt je koncipovaný jako síťovaný, modulární projekt, který by v budoucnu měl pokrýt celé území České republiky, měl by umožňovat přesahy do zahraničí, a to nikoliv tzv. pevnou infrastrukturou, ale programem, kontenty a službami. Proto otázka přiměřenosti, adekvátnosti nákladů, byla vyjasněna mezi zpracovatelem projektu BONO PUBLICO, o.p.s., Sdružením obcí Podještědí a ministerstvem, ještě před tím, než byla dotace definitivně přidělena.

… Obžaloba tvrdí, že uváděné předpokládané celkové náklady budoucího projektu BONO PUBLICO ČECHY ve výši 311.000.000,- Kč jsou nepravdivé, že náklady tohoto projektu jsou pouze 935.068,- Kč.

Jedná se o naprosté a možná jedno z největších nepochopení této věci a jednu z největších chyb rozsudku. Soud totiž směšuje celkovou výši nákladů na celý projekt (modulární projekt – telekomunikační síť, která se skládala z jednotlivých modulů) ve výši 311 milionů Kč (tento projekt zahrnoval souhrn celkem88 dílčích modulů - MTP)23, které byly uvedeny v žádosti o dotaci a náklady na jeden modul (jednu podsoučást této sítě – jeden pavilon) ve výši cca 2,5 milionu Kč. To však neznamená, že by výše celkových nákladů na celek projektu nebyla 311 milionů Kč!

… Pokud by se měl navrhovatel vyjádřit ke spolufinancování budoucí výstavby projektu BPČ, uvádí, že tento dokument nebyl součástí žádosti o dotaci ani s ní bezprostředně nesouvisel a nebyl rozhodný pro rozhodování o poskytnutí dotace24, jak mylně uvádí rozsudek MS na straně 7 (viz též zásady MMR). Samo MMR tomuto dokumentu nepřiznávalo žádnou relevanci. Dále je pro tento bod příznačné, že požadavek na předložení čestného prohlášení žadatele ohledně spolufinancování následně ministr Martínek zrušil také v předmětném dotačním (viz poznámky pod čarou části 10.3, kde jsou přepisy výpovědi ministra Martínka a Ing. Fajfra), neboť podle něj nemělo vypovídací hodnotu o spolufinancování dotačních akcí.

… Z výpovědi Jiřího Fajfra z MMR (viz protokol o hlavním líčení ze dne 16. 8. 2010) vyplývá, že čestné prohlášení o zjištění spolufinancování budoucí realizace nemělo žádný vliv na rozhodování MMR o poskytnutí dotace. Následně byl tento dokument zrušen. Dle názoru Marka Řičáře tento dokument neměl vliv na rozhodování o přidělení dotace, a to ani obecně, ani v tomto konkrétním případě.

… Navrhovatel (Marek Řičář) žádost o dotaci ani prohlášení o bezdlužnosti nikdy nepodepisoval, ani nebylo jakkoliv prokázáno, že by pana Bažanta a Josefa Kamenského jakkoliv naváděl či organizoval ke spáchání trestného činu.

… Rozsudek Městského soud však vytváří dojem, že čestná prohlášení podepsaná Markem Řičářem byla relevantní pro rozhodování o dotaci MMR a nereflektuje, že rozhodnutí ministra pro místní rozvoj o přidělení dotace bylo vydáno dne 4.4. 2005, tedy cca 4 měsíce předtím, než byly tato prohlášení doručena MMR. Soud tedy nezohledňuje časový sled žádosti o dotaci, jejího schválení a následně podaných čestných prohlášení, která podepsal Marek Řičář. Vzhledem k výše uvedenému tak není pravdivé konstatování na straně č. 76 odst. 2 rozsudku Městského soudu v Praze, že „posouzení podané žádosti“ o dotaci předcházelo zpracování a předložení uvedených příloh této žádosti.

… Z výpovědi Jiřího Fajfra z MMR (viz protokol o hlavním líčení ze dne 16. 8. 2010) vyplývá, že čestné prohlášení o zjištění spolufinancování budoucí realizace nemělo žádný vliv na rozhodování MMR o poskytnutí dotace. Ministr Radko Martínek dokonce obecně zrušil čestné prohlášení žadatele o zajištění finančních prostředků na spoluúčast žadatele, neboť podle něj nemělo vypovídací hodnotu o spolufinancování dotačních akcí.29

… Ing. Faifr, ten argumentoval jak, jestli jste schopen si to vybavit? Ten nás ujistil, že všechno probíhá v pořádku, že všechno je tak, jak by mělo být, že to nepodléhá výběrovému řízení, že to je duševní majetek společnosti BONO PUBLICO, takže na to jsme my hlavně dali. Ti starostové mají strach z těch firem, ale když pak přijde ministerský úředník a ředitel odboru, tak na něj dají.

… Marek Řičář na podzim 2005 oznamuje Policii ČR podezření z přípravy a páchání trestné činnosti skupinou kolem Ladislava Péti a Zdeňka Doležela na základě toho, k čemu se Péťa opakovaně přiznával a čím současně začínal Marka Řičáře vydírat, a předává jí k tomu podklady a důkazy. Je vyloučené, aby navrhovatel ve stejný okamžik spolupracoval s Policí ČR a s médii ohledně kauzy Budišov, a ve stejný okamžik byl organizátorem trestného činu dotačního podvodu, v čele organizované skupiny v kauze Bono Publico. Toho by byl schopen pouze schizofrenní psychopat,

… Opět si položme otázku, způsobil Marek Řičář popsaným jednáním, tedy v souvislosti s žádostí o dotaci do dotačního titulu MMR 3 - POV DT 3 škodu ve výši 15,5 milionu Kč, jak dovodil soud, když ho odsoudil dle šestého odstavce (a opět připomeňme, že jiná škoda v komplexu skutečností popisovaných v rozsudku ani vzniknout nemohla)?

… Pro spáchání trestného činu se nevyžaduje vznik škody, ledaže soud chce aplikovat vyšší trestní sazbu, jako v tomto případě (odst. 6). Podle názoru navrhovatele jednak žádná škoda nevznikla, jednak soudem nebyla ani prokázána a soud ani prokazování ohledně výše škody neprováděl, čímž bylo porušeno právo na spravedlivý proces navrhovatele (viz citovaná judikatura níže).

… Soud se bohužel nezabýval okolnostmi, proč nakonec telekomunikační zařízení BONO PUBLICO ČECHY nebylo v dalších fázích postaveno, ani se nezabýval okolnostmi, kdo za tento stav byl odpovědný. Pokud byl někdo odpovědný za vzniklou situaci, tak to byl příjemce dotace, tedy Sdružení obcí Podještědí. V žádném případě ale další výstavbu nemohl žádným způsobem ovlivnit projektant Marek Řičář! I kdyby mu tato schopnost byl přičitatelná i na jeho straně byly důvody, proč se nadále nemohl projektem zabývat, a to zejména z důvodu jeho umístění do programu ochrany svědků, protože mu bylo vyhrožováno smrtí.

… Ministerstvo pro místní rozvoj se k opakovaným výzvám státního zastupitelství vůbec nepřihlásilo s nárokem na náhradu škody do trestního řízení. Podle judikatury (I ÚS 631/200535; podobně Pl. ÚS 34/0936) i odborné literatury, tam kde se poškozený necítí být poškozeným, je velmi zpochybněna důvodnost trestní represe jako subsidiárního prostředku.37

… Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že banka neuplatnila nárok na náhradu škody vůči úpadci resp. obviněnému v rámci trestního řízení. Počínání banky, které bylo bezpochyby v rozporu s povinností jednat s péčí řádného hospodáře, lze také charakterizovat jako jednání minimálně vědomě nedbalé.

… Marek Řičář upozorňuje na skutečnost, že od konce roku 2006 byl zařazen do programu ochrany svědků a jeho úkony byly činěny na pokyn a pod přímým dohledem jeho velícího důstojníka

… Soud se v napadeném rozsudku podrobně (na desítkách stran) zabýval procesem schvalování dotace na Ministerstvu pro místní rozvoj („MMR“), avšak opomenul to nejdůležitější. Jak mohlo být MMR podvedeno, když na vypracování dotace úzce spolupracovalo a mělo o všem podrobné údaje? Jak a čím obžalovaný Marek Řičář ovlivnil myšlení a rozhodovací mechanismus úředníků MMR a nakonec samotného ministra pro místní rozvoj? Jak mohl MMR podvést či uvést v omyl?

… MMR totiž bylo podrobně seznámeno s celým dotačním projektem a jeho podrobnostmi, disponovalo rozsáhlým odborným aparátem, které žádosti o dotace vyhodnocovalo, v daném případě i schválilo, a v případě pochybností mělo možnost kdykoliv čerpání dotace zastavit. MMR se ani nepřihlásilo se svým nárokem na náhradu škody do trestního řízení.

… MMR tedy bylo informováno, resp. podrobně projednávalo i výši celkových nákladů projektu a možnost spolufinancování budoucího projektu. A zástupce MMR Jiří Fajfr a další byli s projektem seznámeni podrobně po věcné i obsahové stránce.

MMR poskytnutí dotace nezpochybnilo, později neuložilo příjemci dotace žádné sankce, a dokonce se ani necítilo být poškozeným a nepřihlásilo se, přes opakované výzvy, s nárokem na náhradu škody do trestního řízení.

… Proč tento vysoký úředník odboru MMR loboval v červenci 2005 ve Všelibicích za to, aby byly finanční prostředky z dotace čerpány? Opravdu v roce 2005 bylo Ministerstvo připravené řádně řídit dotační projekty, nebyl v tom chaos a sama nepřipravenost? Je toto jednání opravdu nutné kriminalizovat u navrhovatele šesti lety nepodmíněného trestu odnětí svobody?

… S ohledem na dále uvedené důkazy neobstojí ani závěr Městského soudu, že vylákání dotace bylo předem dohodnutým plánem (str. 4 napadeného rozhodnutí), a zároveň, že tento projekt nebyl myšlen vážně. Za tímto účelem je nejprve nutné zjistit, zda-li byl projekt vůbec realizovatelný. Pokud byl, potom už toto samotné vyvrací nesmyslný závěr o neúmyslu projekt realizovat. Proč by někdo tolik let vytvářel projekt, který by sloužil jen proto, aby vylákal dotaci. To postrádá jakoukoli logiku.

… Počátek projektu již v roce 1998. Projektový záměr Bono Publico vymyslel obžalovaný osobně v roce 1998, kdy se od počátku jednalo o kombinaci dvou větví, dvou směrů projektového záměru. Na jedné straně byl záměr vybudovat v památkově chráněném objektu, konkrétně v Budišově, okres Třebíč, areál pro cestovní ruch, kongresovou turistiku, vzdělávání, osvětu, kulturu, ve vazbě na technologie ekologického zajišťování provozu venkovské infrastruktury a v té druhé větvi se už od počátku v záměru jednalo o přípravu a následnou realizaci projektu, který byl orientovaný do oblasti multimediální telekomunikace a multimediální komunikace mezi regionálními partnery, ať už na území České republiky nebo posléze bylo plánováno i mimo území České republiky.

… Podpora a veřejné projednávání. Projekt tak postupně získával podporu a získával ji veřejným projednáváním, veřejným představováním, a pokud byla kdykoliv příležitost i veřejnou oponenturou. Marek Řičář již od počátku, tzn. od roku 1999, v rámci projektu Bono Publico osobně nikdy netoužil po tom, aby projekt zůstal skrytý, aby se v něm něco kamuflovalo, aby se stal fiktivní schránkou, která má zakrývat absenci myšlenky anebo absenci snahy ten projekt realizovat.

… Dvě studie proveditelnosti. V roce 2002 a následně v roce 2003 na základě projednávání a konzultací projektu na Krajském úřadě Vysočiny a na Ministerstvu pro místní rozvoj došlo k tomu, že byla zpracována první studie proveditelnosti projektového záměru BONO PUBLICO, a to sice společností DHV, s.r.o., jako českou pobočkou mezinárodního subjektu, který se věnuje zpracovávání studií proveditelnosti vesměs významných, infrastrukturních projektů, v rámci Evropských společenství. Tato studie proveditelnosti doložila jako první oficiální doklad, že projekt je smysluplný, inovativní, a to nejen v rámci České republiky, ale dokonce v rámci celých Evropských společenství a že přináší řešení, která tehdy na trhu (v oblasti multimediální komunikace a oblast využití telekomunikační, multimediální techniky ve prospěch zefektivnění společenských a komunikačních procesů) chyběla.

… Tato studie proveditelnosti posléze, v roce 2004, posloužila jako podklad pro novou verzi studie proveditelnosti, která byla použita při podání první žádosti o dotování projektového záměru BONO PUBLICO z veřejných zdrojů. Došlo k tomu tak, že na jaře v roce 2004, na základě už zmíněných kontaktů pana Ladislava Péti na úředníky Ministerstva pro místní rozvoj, osobně Marek Řičář za účasti pana Ladislava Péti absolvoval opakovaně velmi podrobné konzultace projektového záměru BONO PUBLICO s tehdy ředitelkou odboru SROP na Ministerstvu pro místní rozvoj, paní Mgr. Věrou Jourovou.

… Z hlediska proporcionality trestní represe se nutně nabízí i další otázka, proč je diametrálně odlišně trestán právě Ing. arch. Marek Řičář (6 let odnětí svobody nepodmíněně) od ostatních obviněných, ačkoliv striktně vzato hrál z hlediska kvalifikačních znaků dotačního podvodu minimální roli.

… Soud neprokázal ohledně skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu, tedy ohledně celkových nákladů projektu, ceny projektové dokumentace, zda došlo ke vzniku škody a v jaké výši (navrhovatel je odsouzen za způsobení vyšší škody podle odst. 6), a o tomto ani v podstatě žádné dokazování vůbec neproběhlo. Nebylo prokazováno zavinění ani znaky organizované skupiny. Dále vůbec nebylo zkoumáno zavinění navrhovatele, i když celkový obraz rozsáhlého rozsudku vytváří logicky zapadající příběh rozsáhlého dotačního podvodu.

Zatímco Marek Řičář aktivně předložil soudu několik důkazů o pravdivosti údajů uvedených v čestných prohlášeních (znalecký posudek, výpovědi svědků – techniků, podrobné rozpočty, nabídky a ceníky), obžaloba ani soud nepředložili ani jeden důkaz, a dokazování ohledně toho ani neprováděl, o tom, že by údaje byly nepravdivé. Soud se nevypořádal v tomto ohledu s důkazy obhajoby.

… Navrhovatel se domnívá, že zcela účelově nebyly použity důkazy, které tvoří součást spisu tzv. kauzy Budišov (spisová značka ÚOOZ-108V7- 2006). Tam založené důkazy se tedy přímo týkají kauzy Bono Publico, a na její posouzení mohou mít zásadní vliv. Jedná se zejména o důkazy, které dokládají, že na navrhovatele byl vytvářen nátlak, ale i spolupráce s Policií ČR, a dále veškeré účetní doklady ohledně plateb a finančních toků, které jsou soudem zpochybňovány.

… Obviněný dále uvádí, že byl zařazen do programu ochrany svědků podle zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a jiných osob v trestním řízení, v platném znění, a to v souvislosti s jeho svědectvím v kauze Budišov. Připomeňme (a dosvědčil to svědek Jan Kubice a Hynek Vlas), že do programu ochrany svědků zařadil obviněného ministr vnitra Ivan Langr na konci roku 2006 na základě doporučení ředitele ÚOOZ Jana Kubiceho a policejního prezidenta Husáka. Jeho útvar v roce 2006 zjistil, že existují důvodné obavy o tom, že Marek Řičář, který byl klíčovým svědkem v případu kauzy Budišov, je přímo ohrožen na životě.

… Po zařazení do programu Marek Řičář nemohl dále pracovat, podnikat a musel okamžitě, tj. ze dne na den ukončit činnost na zpracovávaných a připravovaných projektech jak ve společnosti Ateleir habitat, s.r.o., tak Bono publico, o.p.s. OČTŘ přesto zneužily tuto situaci k tvrzení nereálnosti projektu Bono publico Čechy, nezájmu MŘ tento projekt realizovat a tím k nezákonnému dokazování viny a role MŘ v údajném dotačním podvodu v kauze Bono publico Čechy.

… Jelikož navrhovatel byl od konce roku 2006 do října 2010 v programu ochrany svědků, kde podléhal režimu tohoto programu, jakož i pokynům řídícího policejního důstojníka, a zároveň bylo v roce 2009 zahájeno trestní stíhání proti navrhovateli v této kauze, navrhovatel měl zcela mizivé možnosti realizovat zákonem zaručené právo na obhajobu ve všech fázích trestního řízení a následného soudního projednání v kauze Bono publico Čechy, a to ve všech zásadních parametrech – výběr advokáta, komunikace a porady s advokátem, studium sdělení obvinění, přístup ke spisu, zajišťování důkazů obhajoby, studium obžaloby, porady s advokátem v průběhu soudního řízení, komunikace s médii, což mělo fatální důsledky pro celý postup, rozsah, kvalitu a personální zajištění obhajoby. To je v rozporu s článkem 40 odst. 3 listiny základních práv a svobod a § 33 trestního řádu i judikaturou Ústavního soudu I. ÚS 592/2000.45

… Například MŘ na přímý a jednoznačný pokyn řídícího pracovníka a za jeho dohledu zmocnil bratra Václava Řičáře, aby prodal jeho obchodní podíl ve společnosti Atelier habitat, s.r.o. - ovšem s nulovou možností po podepsání plné moci tento prodej obchodního podílu jakkoliv kontrolovat, řídit, nebo organizovat. OČTŘ přesto zneužily tuto situaci k tvrzení o roli tohoto převodu - prodeje firmy v údajné legalizaci výnosů trestné činnosti jako výtěžku údajného dotačního podvodu v kauze Bono publico Čechy.

… Jak vyplývá z obsahu spisu, soud prvního stupně provedl poměrně rozsáhlé dokazování, takže bylo pak věcí právě tohoto soudu, aby všechny tyto v řízení provedené důkazy zákonem vyžadovaným způsobem vyhodnotil a své hodnotící dílčí skutkové závěry, jakož i posléze z nich učiněný celkový závěr o skutkovém stavu věci a na něj navazující právní zhodnocení též zákonným způsobem (určitě, srozumitelně, přehledně ve vazbě na učiněný zásadně významný skutkový závěr s promítnutím jeho právního zhodnocení) vyložil v odůvodnění svého písemného vyhotovení rozsudku. V posledně cit. ustanovení trestní řád v § 125 stanoví obsahová (zákonná) kritéria písemného vyhotovení rozsudku, která je třeba dodržet. Tento zákonný požadavek řádného zdůvodnění písemné formy rozsudku není jen formálním požadavkem, který má zamezit průniku obsahově nezdůvodněných, nepřesvědčivých či snad neurčitých nebo dokonce nesrozumitelných soudních rozsudků, ale má být v prvé řadě pramenem poznání úvah soudu jak v otázce zjišťování skutkového stavu věci, tak i jeho právního posouzení. Má být také prostředkem poznání úvah soudu při hodnocení jím v řízení provedených důkazů, jeho úvah a výsledků při přisuzování relevantnosti jednotlivých důkazních prostředků, jejich (ne)přesvědčivosti (např. v případě výslechů svědků) či korektnosti jejich pramene (v případě listinných důkazů) atd.

… Výše uvedené (zákonem vyžadované v ust. § 125 odst. 1 tr.ř. a v judikatuře velmi podrobně interpretované) limity písemného vyhotovení napadeného rozsudku soud prvního stupně v tomto případě nesplnil, čímž zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností. V kauze tak důkazně exponované, jako je tato věc, soud prvního stupně v zásadě vůbec nehodnotil zejména výslechy účastníků a slyšených svědků. V odůvodnění rozsudku použité formulace typu „z výpovědi-vyplynulo“, „podobně se vyjádřil-“, „i další svědci uvedli-“, „naproti tomuto svědkyně-uvedla“, „dle svědka-“, vůbec nevypovídají o tom, co vlastně a na podkladě kterých provedených důkazů soud po skutkové stránce zjistil, proč některým důkazním prostředkům uvěřil, přisoudil jim věrohodnost, proč z jiných zase nemohl čerpat informace nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci.

… Uvedený deficit zjištění dílčích skutkových zjištěních, z nichž, resp. na nichž lze teprve budovat závěr o skutkovém stavu věci s jeho následným právním hodnocením, je takového rozsahu, že rozsudek je podle názoru obžalovaného nepřezkoumatelný.

… Navrhovatel se domnívá, že v rozsudku a verzi obhajoby existují takové rozpory a pochybnosti, že napadené rozsudky neobstojí. Rozsudky obsahují značné vady v dokazování ohledně základních kvalifikačních znaků trestného činu a z nich vyvozených závěrech. Rozsudky se nevypořádaly s argumenty obhajoby, což odporuje zásadám spravedlivého procesu. V případě pochybností je soud povinen rozhodnout ve prospěch obviněného.

… Soud uložil obžalovanému Říčařovi úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti let, trest propadnutí majetku a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu samostatné výdělečné činnosti a funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech zabývajících se projektovou činností, a to na dobu pěti let. Obhajoba považuje uložení všech trestů za zcela nepřiměřené vzhledem ke skutku, z jehož spáchání je obžalovaný Říčař obžalován a uznán vinným, jakož i ve vztahu k ostatním spoluobviněným, jimž všem byly uloženy podmíněné tresty.

… Ačkoliv se rozhodnutí soudů tváří tak, že jsou k obviněnému shovívavé, a že zohledňuje všechna okolnosti případu, ve skutečnosti mu ukládá pozoruhodně přísný trest odnětí svobody v délce šesti let a je samozřejmě přísný i v majetkové rovině. Trest obviněného by se tak pohybuje na stejné úrovni jako trest soudce Berky, který páchal rozsáhlou majetkovou trestnou činnost v oblasti konkurzních řízení v Ústí nad Labem (tento byl v prvním stupni odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce devíti let).

… Obžalovaný Říčař měl dle obžaloby „dohodnout plán vylákání účelově vázané dotace ve výši 15.500.000,- Kč,….a cíleně vyvést většinu získaných prostředků do své dispozice…“ Škoda měla dosáhnout 15.500.000,- Kč, jedná se tedy o škodu velkého rozsahu. Dotační podvod dle § 212 odst. 6 tr. zákoníku je zvlášť závažným zločinem, za jehož spáchání lze dle trestního zákoníku uložit trest odnětí svobody v délce trvání pět až deset let, dále trest propadnutí majetku. Dle názoru obhajoby v tomto případě však soud postupoval zcela formálně, a nikoliv individuálně vzhledem ke konkrétním okolnostem a zvláštnostem trestního činu. Je totiž zásadní rozdíl mezi tím, jestli pachatel způsobí škodu ve výši 15.500.000,- Kč a např. škodu 400.000.000,-. V obou případech se sice jedná o škodu velkého rozsahu, nicméně na první pohled je jasné, že rozdíl je

zcela zásadní. Nelze se ztotožnit se závěrem soudu, že by obžalovaný měl z trestné činnosti největší prospěch, neboť, většina finančních prostředků byla použita na úhradu mezd zaměstnancům, daní, odvodů sociálního a zdravotního pojištění a na platby subdodavatelům.

… Soud nijak nezohlednil především fakt, že obžalovaný Říčař má početnou rodinu: celkem pět dětí ve věku od 10 do 19 let (z toho dvě děti navštěvují základní školu, tři děti navštěvují střední školu). To znamená, že na obžalovaném Říčařovi je v tuto chvíli se svojí obživou závislých šest osob včetně manželky, a je jasné, že obžalovaný Říčař bude muset své děti živit ještě minimálně následujících osm let, pokud bychom uvažovali, že své nejmladší dítě bude živit do jeho 18 let věku. Je ovšem pravděpodobné, že jeho vyživovací povinnost vůči nejmladšímu dítěti neskončí dosažením jeho 18. roku života. Trest odnětí svobody nepodmíněně v délce trvání šesti let znamená, že to bude manželka obžalovaného Říčaře, která bude sama živit pět studujících dětí, které samy mají minimální možnost výdělku. Nehledě na to, že manželka obžalovaného Říčaře je v tuto chvíli nezaměstnaná a vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu je vyloučeno, že by v dohledné době mohla vykonávat jakékoliv zaměstnání, tedy de facto živit svých pět dětí. Dopad na osoby závislé na panu obžalovaném Říčařovi bude v případě výkonu trestu drastický. Osobní poměry a poměry rodinné měl soud zvažovat nejenom při ukládání trestu odnětí svobody, ale taktéž při ukládání trestu zákazu činnosti. Tak jak je zákaz činnosti specifikován – tedy vztahuje se na činnosti související s projektovou činností – je opět zcela nepřiměřenou sankcí. Soud měl zvažovat, že obžalovaný Říčař se projektovou činností zabývá celý svůj profesní život a je to právě a pouze projektová činnost, kterou se obžalovaný, resp. jeho rodina živí. Při uložení tohoto trestu ztrácí obžalovaný Říčař možnost obživy sebe a své rodiny. Nejstarší dcera je nezaměstnaná, z finančních důvodů nenastoupila na vysokou školu, na kterou byla přijata.

… Další hledisko, které měl soud zvažovat při ukládání trestu, je dosavadní způsob života pachatele. Obžalovaný Řičář nebyl nikdy soudně trestán, nebyl postižen ani za přestupek. Soud sám ve svém rozhodnutí uvádí, že se jedná o „mimořádné vybočení z jeho řádného života“. Pokud soud tvrdí, že zohlednil dosavadní způsob života pachatele, obhajoba má za to, že se to ve výši trestu nijak neodrazilo.

… Obžalovaný žil se svou celou rodinou cca 5 let (od roku 2006 do konce roku 2011) v režimu utajení, v programu na ochranu svědků, pod skrytou identitou, mimo svůj domov i širší rodinu, nemohl realizovat ani své povolání, tedy byl ve prospěch svědecké výpovědi značně omezen on jeho manželka a rodina ve svém běžném způsobu života. Nechť soud toto rovněž zohlední.

… Soud se měl při stanovení druhu a výše trestu zabývat osobními a rodinnými poměry obžalovaného Říčaře. Osobní a rodinné poměry je nutno posuzovat v době, kdy je trest ukládán.

… Obžalovaný si dovoluje upozornit, že ostatním spoluobžalovaným byly uloženy podmíněné tresty odnětí svobody (Josef Kamenský podmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let, Ing. Václav Vít k nepodmíněnému trestu odnětí svobody Jiří Bažant k trestu odnětí svobody), obžalovaný Josef Marek je jedinou osobou, které byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Obžalovaný se domnívá, že pokud soud u obžalovaného Josefa Kamenského přihlédnul k jeho vysokému věku, měl by v případě Josefa Marka přihlédnout ke skutečnosti, že je na něj v podstatě odkázána celá početná rodina, včetně manželky.

… Jinými slovy, pokud někdo v daném případě rozuměl dotacím, byl to Josef Kamenský a Ing. Václav Vít. Jiří Bažant i Marek Řičář byli odpovědni za technické řešení Bono Publico. Soud zcela opomíjí, že Marek Řičář nemohl ovlivnit Josefa Kamenského, který byl zcela mimo sféru Marka Řičáře. Proč je tedy Marek Řičář v rozsudku u ukládání trestu označován za vůdčí osobnost trestného činu? Proč i nejcitelnější trestní sankce dopadla právě na Marka Řičáře, ačkoliv jednání uvedené ve skutkové podstatě striktně vzato učinili pouze Josef Kamenský a Jiří Bažant?

… Soud uložil obžalovanému Říčařovi trest propadnutí majetku. Uložení tohoto trestu se jeví poměrně neúčelné, neboť obžalovaný Říčař žádný majetek nevlastní. Se svou rodinou vždy žil a žije v podnájmu, nevlastní ani osobní automobil. Uložený trest propadnutí majetku je tak ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Obžalovaný i jeho manželka byli nezaměstnaní, zejména s ohledem na účast rodiny v programu ochrany svědků. Marek Řičář nesouhlasí ani s tím, že by měl z trestné činnosti zdaleka největší prospěch. Toto navíc nebylo ani ničím prokázáno.

… Jako nepřiměřená se jeví i kombinace trestů nepodmíněného trestu odnětí svobody, propadnutí a zákazu činnosti, neboť nejvíce se opět projeví v majetkové sféře celé rodiny. Kombinace těchto trestů ve spojení s předchozí šestiletou profesní izolací obžalovaného je pro sedmičlennou rodinu v podstatě likvidační. Vrchní soud v Praze ve svém usnesení č. j. 9 To 8/2010 ze dne 12. února 2010 (v této trestní věci) nepředpokládal, že by došlo k uložení takového trestu, resp. k jejich kombinaci v souvislosti s rozhodováním o uvolnění majetku.

… Městský soud v rozsudku (na straně 110) dospěl k závěru, že navrhovatel měl z trestného činu daleko největší prospěch. Soud opět neposuzoval výši případného prospěchu, což je v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 5 Tdo 136/2008, ze dne 11.6.2008.49 Pojem obohacení pachatele či vlastní prospěch ve smyslu nelze zaměňovat se způsobením škody (usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 3 Tdo 1501/2006 ze dne 21. 3. 2006).

… Vzhledem k výše uvedenému byl porušen zákon, konkrétně byla porušena zásada přiměřenosti trestních sankcí uvedená v § 38 trestního zákoníku.

ČÁST D ŠIRŠÍ A POLITICKÉ POZADÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ MARKA ŘIČÁŘE – VZTAH KE KAUZE BUDIŠOV

XVIII.

… Soud nezohlednil i následující okolnosti daného případu, které ovšem značně narušují verzi obžaloby takovým způsobem, že tato neobstojí. Marek Řičář totiž není pouze obviněným v této kauze, ale byl i korunním svědkem v tzv. kauze Budišov. Oba případy přitom velmi souvisí, což soud nezohlednil a nepřipustil připojení důkazního materiálu, který se nachází právě v souvisejícím spise kauzy Budišov (doklady o vydírání Marka Řičáře ze strany Ladislava Péťi apod.).

… Policisté (policistka Knappová z ÚOKFK) podnět Marka Řičáře odkládají s odkazem na politické rozměry podaného podnětu a předané důkazy (nahrávky) policisté ničí, čímž se velmi pravděpodobně dopouštějí trestného činu. V roce 2011 inspekce PČR konstatuje spáchání trestné činnosti ze strany policie, což je mimo jiné zachyceno i v protokolu Inspekce Ministerstva vnitra. To znamená, že v době, kdy měl MŘ podle SZ Havla páchat trestnou činnost, se tento člověk sám vydává na policii a stává se její obětí!

…. Vrchní státní zástupce JUDr. Boris Havel je od počátku svého angažmá ve vztahu k Bono publico a Markovi Řičářovi, jako klíčovému svědku kauzy Budišov, opakovaně konfrontován s informacemi o trestné činnosti příslušníků ÚOKFK Knappové a spol., kteří přijali podnět Marka Řičáře v roce 2005, a to jak ve spise kauzy Budišov, tak následně v rámci úkonů dalších TŘ nejen že nekoná, jak mu zákon ukládá, ale naopak tento útvar a dokonce i policistku Knappovou dozoruje a řídí v dalších a dalších úkonech trestního řízení proti osobě Marka Řičáře.

… Na počátku roku 2006, poté co se PČR odmítne zabývat podnětem obviněného, se MŘ odhodlává ke spolupráci s investigativním novinářem Jankem Kroupou, který byl o aktivitách Péti a Doležela informován obětí konkursní mafie Alešem Vébrem. Janek Kroupa dává možnost MŘ zdokumentovat dění kolem projektu Bono publico s nadějí, že jednou se věci podaří napravit a zločiny zastavit, to znamená, že v době, kdy měl obviněný podle státního zástupce Havla páchat trestnou činnost, se tento člověk sám dobrovolně rozhoduje s Kroupou dokumentovat veškeré dění kolem Bono publico!?

… Na jaře 2006 Janek Kroupa na základě dosavadního dokumentování dění kolem Bono publico přivádí obviněného k důstojníkům ÚOOZ. Obviněný se setkává s policejním důstojníkem Hynkem Vlasem a jeho kolegy, kteří ho informují, že dění kolem Doležela a Bono publico se jím potkává s dalšími věcmi, na kterých pracují a dotazují se Marka Řičáře, zda s nimi bude spolupracovat. Od této schůzky s ÚOOZ je Marek Řičář několikrát Policií prověřován, dává Policii k dispozici veškeré doklady a podklady k Bono publico a ke své činnosti - to znamená, že v době, kdy měl Marek Řičář podle obžaloby páchat trestnou činnost, se tento člověk sám dobrovolně dává k dispozici ÚOOZ a koná nejen pod dozorem policie ale dokonce podle jejího souhlasu?

Účelové rozdrobení kauzy Budišov státním zastupitelstvím do několika nesouvisejících kauz v kontextu její politizace a jejího zneužití k mocenským cílům

… Marek Řičář je tedy klíčovým svědkem v kauze Budišov. Kauzu Budišov, (tedy vyšetřování podezření ze spáchání trestného činu v souvislosti s korupcí a vydíráním, ohledně podezřelých je Mgr. Věra Jourová, Ing. Zdeněk Doležal a starosta Miroslav Péťa), vyšetřuje v roce 2006 ÚOOZ (Jan Kubice) a dozoruje Městské státní zastupitelství v Praze.

… V roce 2006, poté co předchozí Městská státní zástupkyně spolu s ÚOZZ uvaluje na Věru Jourovou vazbu, Vrchní státní zástupce JUDr. Boris Havel odnímá kauzu Budišov této dozorující státní zástupkyni a nad případem sám vykonává dozor. Kauza Budišov je následně rozdělena do několika samostatných trestních řízení (Zdeněk Doležal je vyšetřován okresním státním zastupitelstvím v Třebíči a souzen Okresním soudem v Třebíči, stíhání Věry Jourové bylo zastaveno VSZ JUDr. Borisem Havlem před podáním obžaloby, Ladislav Péťa v roce 2009 umírá ještě před hlavním líčením se Zdeňkem Doležalem). Tyto jednotlivé kauzy, v nichž je Marek Řičář klíčovým svědkem, končí odložením věci nebo zproštěním v důsledku důkazní nouze. Věra Jourová a Zdeněk Doležal jsou osvobozeni, starosta Ladislav Péťa umírá.

… V roce 2005 Ladislav Péťa začíná Markovi Řičářovi vyhrožovat, pokud by se Marek Řičář zmiňoval o jeho trestné činnosti, vyhrožuje mu, že přijde o všechno, o práci, obživu i o svobodu. Navíc v roce 2006 Marek Řičář dostává informaci od ÚOOZ tom, že se připravuje jeho fyzická likvidace, což dosvědčil osobně Jan Kubice. Ve spise Budišov jsou mimo jiné založeny důkazy a dokumenty, potvrzující, že obviněnému bylo v souvislosti s jeho svědeckou výpovědí vyhrožováno, například bylo mu vhozeno do schránky „parte“ s jeho jménem a textem „zemřel dřív, než stih svou práci dodělat, zemřel zbytečně… a přece tak rád, příliš mluvil, příliš věděl konec svůj tak předpověděl.“ Jako „datum úmrtí“ bylo uvedeno 10.10. 2006, tedy den, kdy došlo k zatčení Ladislava Péti a Zdeňka Doležala.50

… Podle výpovědi Jana Kubiceho je Marek Řičář je určen jako „cvičný cíl“ pro připravovanou vraždu Jana Kubiceho. Jelikož je mu vyhrožováno smrtí, je od října 2006 na návrh Policie ČR Marek Řičář zařazen do programu na ochranu svědků. Tyto důkazy, které jsou založeny ve spise Kauzy Budišov, soud zcela opomíjí.

http://www.novinky.cz/krimi/98046-dolezel-zatcen-mel-vydirat-a-podvadet.html

… Trestní stíhání Marka Řičáře v této věci v souvislosti s projektem Bono publico Čechy začíná v roce 2008 z podnětu plzeňské expozitury ÚOOZ, dozorujícím státním zástupcem je vrchní státní zástupce JUDr. Boris Havel, ačkoliv dle názoru Marka Řičáře není k této věci příslušný. Marek Říčář přebírá sdělení obvinění v této věci pouhé tři dny před jednáním Okresního soudu v Třebíči ve věci trestního stíhání Zdeňka Doležala, ve které má Marek Říčař podat svou svědeckou výpověď. Je účelem tohoto úkonu je mimo jiné zastrašit klíčového svědka od podání výpovědi?

… Orgány činné v TŘ otáčejí kauzu proti architektu Řičářovi přesně v intencích vyhrůžek Ladislava Péťi a mediálních útoků Věry Jourové. Na jaře 2008 vedení ÚOKFK – útvaru, který v roce 2005 páchal trestnou činnost tím, že se nezabýval podnětem Marka Řičáře, když nevyšetřil jeho podnět a ničil důkazy proti skupině Péti a Doležela, sám rozhoduje o zahájení trestního řízení proti architektu Řičářovi ve věci projektu Bono Publico.

… Podobná historie se opakuje v roce 2011, kdy je proti Markovi Řičářovi zahájeno další trestní stíhání, a to několik málo měsíců (konkrétně v srpnu 2011) před odvolacím řízením v této trestní věci (prosinec 2011). Tento nový případ opět dozoruje JUDr. Boris Havel, jako v předchozím případě (přesněji řečeno v tomto případě, který je předmětem odvolání), a to i přesto, že v této věci není věcně příslušný (o tom viz dále část 11.5).

… V okamžiku, kdy Marek Řičář není ani ten, kdo by byl jakkoliv angažován v orgánu příjemce dotace (Sdružení obcí Podještědí), nepodepsal žádost o dotaci, spolupracoval s útvarem ÚOOZ Jana Kubice, který ho opakovaně prověřoval, byl zařazen do programu ochrany svědků, kdy podléhal příkazům řídícího důstojníka Policie České republiky, se Marek Řičář se oprávněně ptá, zda jeho proces a postup obžaloby není motivován politicky?

… Proč lze kauzu BONO PUBLICO ČECHY nazvat politickou? Kauza Budišov se bytostně dotkla tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka a osob v jeho okolí (Zdeněk Doležal apod.). O souvislosti kauzy Budišov a Jiřího Paroubka původně hovořila i Věra Jourová v článku uveřejněném na epravo.51 Tato následně tuto verzi změnila. I Jiří Paroubek v médiích přiznává, že tato kauza je jedním z jeho největších politických traumat (a to po kauze Jana Kubiceho).

… Jak tedy a pro koho funguje útvar ÚOKFK, když některé podněty, jako podnět Marka Řičáře z roku 2005 nevyšetří a odkládá výslovně s odkazem na politické rozměry podnětu a následně tentýž útvar stíhá Marka Řičáře pro dotační podvod, tentokrát s opačnými politickými konotacemi?

… Tedy lze shrnout, že kauza Budišov, která je rozdrobena do jednotlivých dílčích trestních řízení, ve kterých má Marek Řičář podat svou svědeckou výpověď, je ukončena osvobozujícími rozsudky jejich hlavních aktérů a jako jediné je zahájeno a „úspěšně“ dotaženo do konce trestní stíhání svědka kauzy Budišov Marka Řičáře (ostatním spoluobviněným byly uloženy podmíněné tresty)? Není toto pomsta systému za to, že Marek Řičář se rozhodl spolupracovat s Policií a následně i svědčit, a to přes výhružky fyzické likvidace?

… Výklad zákona Vrchního soudu spíše odpovídá zásadě „co není zákonem zakázáno, je povoleno“, to se však užije výlučně v soukromoprávních vztazích a nikoli při výkonu veřejné moci, notabene v trestním řízení, kde platí zásada přesně opačná.

… Jelikož předmětná dotace byla poskytnuta z finančních prostředků rozpočtu ČR, v daném případě se nejednalo o dotační prostředky Evropské unie. Tedy finanční prostředky nesplňovaly podmínky definice uvedené výše, neboť nedošlo ani k přímému úbytku na majetku Evropských společenství, ani k nelegálnímu zneužití či neefektivnímu zacházení s prostředky z něho poskytnutými.

… Nejsou-li splněny podmínky § 15 odst. 1 písm. e) vyhlášky, není Vrchní státní zastupitelství příslušné. Nelze aplikovat ani odst. 4 § 15 vyhlášky, podle kterého může Nejvyšší státní zástupce v některých případech udělit VSZ souhlas s dozorováním případů, protože výjimka nezahrnuje písm. e) příslušného paragrafu.54

… V jiných případech by bylo možné akceptovat, že trestný čin vyšetřuje jiný „běžný“ státní zástupce, ovšem nepříslušnost nelze akceptovat tam, kde případ vyšetřuje nepříslušný státní zástupce, který je úzce spojen s vyšetřováním kauz spojených v tomto případě se jménem Jiřího Paroubka (kauza Budišov, kauza náměstka MMR Formana), protože to nutně vyvolává otázku jeho nestrannosti.

… Není ale až absurdní, že navrhovatele vyšetřuje stejný policejní útvar, kterému navrhovatel sdělil svá podezření ze spáchání trestného činu, a který byl založen ad acta? Proč měl být Marek Řičář nepohodlný? Protože svědectví Marka Řičáře mířilo proti osobám, které uvedly, že do kauzy byl zatažen i Jiří Paroubek (citace Věry Jourové55), tedy odsouzení aktérů kauzy Budišov by bylo dáno do spojitosti s Jiřím Paroubkem. To, že nejvíce je „exponovaný“ právě Marek Řičář je zřejmé z toho, že jako jedinému mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.

… Případ Bono Publico značně připomíná případ „skupiny“ Ing. Formana, který byl projednáván před Městským soudem v Praze. Soudce Petr Braun prvoinstančně a zatím nepravomocně osvobodil osm z deseti obžalovaných, ze kterých státní zástupce JUDr. Boris Havel v roce 2005 vyrobil zločinné spolčení, které se podle něj od začátku do konce koordinovaně, podle společného plánu a rukou nerozdílnou spiklo proti vládě a zájmům Evropské unie.

… Nejen historické zkušenosti, ale i zkušenosti z nedávné doby totalitního režimu, přesvědčivě ukazují, jak pro jedince nebezpečné a pro celou společnost škodlivé je při nalézání práva povolávat k výkonu spravedlnosti soudy a soudce podle účelových hledisek či výběru" (nález sp. zn. III. ÚS 232/95 ze dne 22. 2. 1996, N 15/5 SbNU 101). Zatímco účelem manipulativního přidělování věcí charakteristického pro totalitarismus je plnit vůli zadavatele (zpravidla stranických orgánů), účelem práva na zákonného soudce v liberální demokracii je zajistit nestranné a svobodné rozhodování, tj. objevení smyslu a účelu právní normy, resp. zákona, který má být aplikován, tak, aby bylo možno rozhodnout spravedlivě (nález sp. zn. II. ÚS 1009/08 ze dne 8. 1. 2009).

… Podle navrhovatele dozor nad přípravným řízením a obžalobu zastupoval nepříslušný státní zástupce VSZ v Praze JUDr. Boris Havel, který na počátku roku 2007 přebral kauzu Budišov od státní zástupkyně Městského SZ v Praze.

… Citujme dále z tohoto článku: „Jiří Paroubek, nejprve jako ministr pro místní rozvoj a později dokonce jako premiér České republiky zneužil svoji moc a nechal obvinit nevinné lidi, aby zakryl vlastní pochybení. Lhal, a byl ze lži usvědčen. (…) Jakkoliv diplomatickým jazykem přednesena, zazněla však tentokrát obžaloba fušerství práce Vrchního státního zastupitelství víc než jasně: „Někdo měl velké oči. Tak rychle nasdělovat (obvinění), pozatýkat, hodně se o tom mluvilo v médiích, a ono to nějak dopadne“. „Domnívám se, že se nenajde soudce, který by i v odvolání shledal zavinění u Ing. Formana. Ani u něj, ani u doktora Špačka, to od počátku nebyl žádný trestný čin“. Ale byl by státní zástupce v roce 2005 tak agilní, kdyby nešlo o udání a nepravdivá tvrzení politiků, jmenovitě právě Jiřího Paroubka?“56

… Soudy pominuly, že trestný čin dotačního podvodu lze spáchat pouze v návaznosti na žádost o dotaci (případně její přílohy tzv. pomocné dokumenty)

… V právním státě je zásadně nepřípustné, aby prostředky trestní represe sloužily k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy, nejsou-li vedle toho splněny všechny předpoklady vzniku trestněprávní odpovědnosti, resp. nejsou-li tyto předpoklady zcela nezpochybnitelně zjištěny. Princip subsidiarity trestní represe vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní. (usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 5 Tdo 1038/2006, ze dne 6.9.2006)

… Soud v napadeném rozhodnutí obšírně zkoumá finanční toky od poskytovatele dotace až v podstatě k jednotlivým beneficientům a dovozuje z toho vyvádění finančních prostředků a trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti. Obhajoba však předkládá jinou verzi než podvodnou operaci. Finanční platby opravdu probíhaly, avšak byly podloženy účetními doklady a byly jimi hrazeny provozní prostředky, mzdové náklady i daňové povinnosti a odvody státu (sociální, zdravotní). Ve vztahu k příjemci dotace se jednalo o cenu za dílo dodané projektové dokumentace.

… Soud bohužel kvalifikuje obchodní závazkové vztahy a prováděné platby jako legalizaci výnosů z trestné činnosti, což navrhovatel zpochybňuje.

ČÁST F ŽÁDOST O ODKLAD VÝKONU TRESTU

XX.

… Podle § 275 odst. 4 trestního řádu před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může Nejvyšší soud odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.

* * *

Ptejme se, proč státní zástupce Boris Havel odmítal informovat ČT? Proč nebyli stejně přísně „souzeni“ politici, státní úředníci i policisté, kteří porušili zákon? Jistě ví hodně o kauze i nová eurokomisařka pro spravedlnost Věra Jourová, resp. nemůže nevědět. Obávám se, že i ona má svůj přímý či nepřímý podíl viny na odsouzení nevinného člověka? Bude jako nejbohatší česká politička a jako eurokomisařka pro spravedlnost, jednou předvolána před spravedlivý, nezávislý soud, jako svědek? Jako nejvyšší představitel spravedlnosti v EP by to měla jen uvítat, už jen z těch důvodů, aby se ukázala pravda o její kontroverzní minulosti.

Citace z ústavní stížnosti ing.arch. Marka Řičáře!

… Stěžovatel vyhověl žádostem POLICIE ČR a stal se jejím spolupracovníkem ve věci rozkrádání dotačních financí poskytovaných povětšinou MMR – podezřelý ministr Jiří PAROUBEK, konkretně ve věci „BUDIŠOV“.

... V rámci režimu ochrany osoby měl přísný zákaz podnikat cokoli ve vztahu ke své původní identitě. Přitom obviněn z trestného činu byl jako Marek Řičář – tedy pod svou původní identitou. Policisty mu bylo řečeno, že přestoupení zákazu – tedy jakýkoliv úkon, jakékoliv oslovení kohokoliv, kdo jej zná pod původní identitou je závažným trestným činem. Tento striktní ochranný režim mu byl ukončen den před vynesením ROZSUDKU MS PRAHA, tedy po ukončení dokazování ve věci. Celý režim Ochrany svědků a jiných osob probíhá v režimu utajení, což samo o sobě znemožňuje svobodnou obhajobu. S jakýmkoli dokumentem, listem, stranou papíru, se mohl seznámit pouze jako s utajovanou skutečností a musel jej okamžitě odevzdat Policii. ...

… Stěžovatel měl přísný zákaz podnikat cokoli ve vztahu ke své původní identitě. Jakýkoliv kontakt byl umožněn pouze prostřednictvím policejního komunikačního prostředku. Nemůže se sám o své vůli svobodně stýkat s třetími osobami – to platí později i pro schůzky s advokátem – musí požádat policistu, aby setkání zařídil a zorganizoval. Čekací doba na setkání s obhájcem je v řádech týdnů, podléhá vícestupňovému schválení.

… Stěžovatel, na příkaz Policie ČR, musí okamžitě ukončit veškeré osobní a pracovní aktivity, které se vztahují k jeho bývalému životu. Na příkaz Policie ČR končí činnost ve firmě, svou firmu musí prodat a musí prodat svůj ateliér – ihned v prosinci 2006. K tomu policisté použijí stěžovatelova bratra Václava, který jako jediný smí podepsat plnou moc. Po celé období je stěžovatel důsledně monitorován Policií ČR, kupř. návštěva příbuzných v letech 2006 až 2010 povolena 3x.

… Obvinění vznáší vyšetřovatel ÚOKFK PČR, dozorující státní zástupce MSZ JUDr. Boris Havel. Příslušné státní zastupitelství ve věci je MSZ Praha, přestože údajná trestná činnost ve věci se měla odehrát v Liberci a všichni obvinění bydlí a působí v Liberci!

… Vznesené usnesení o zahájení úkonů trestního stíhání ze dne 15.06.2009 (12 stran) nepřevzal osobně stěžovatel, jako obviněný, převzal jej policejní důstojník dne 26.06.2009, stěžovateli jej pouze přečetl a usnesení uzamkl do policejního trezoru.

… Obdobně obžalobu (115 stran) převzal policejní důstojník a na cca 2-3 hodiny stěžovateli „pouze zapůjčil“, ač obžaloba takto podávaná byla pro stěžovatele nesrozumitelná.

… Obdobným způsobem proběhlo i seznámení stěžovatele s obsahem vyšetřovacího spisu cca několik tisíc stran. Pro seznámení s obsahem vyšetřovacího spisu měl stěžovatel časové období pouze dva dni v době od 10,00h – 12,30h. Spis má cca 2000 stran a obviněný se v něm neorientuje a smyslu nerozumí. Podává návrh na výslech svědků Paroubek, Jourová a spol. Vyšetřovatel návrh sepíše, ale na místě mu oznámí, že návrh na doplnění dokazování bude zamítnut. Advokát Kohler, ani jeho kolega, či koncipient přítomen není – viz příloha.

… V květnu roku 2010, v období bez advokátního zastoupení, je stěžovateli předána obžaloba. Předává ji policejní ochránce, krycí jméno Matěj. Obžaloba má 115 stran a seznámení s obžalobou trvalo cca 2–3 hodiny. Obžaloba byla pro stěžovatele nesrozumitelná a nevěděl, co má dělat. Obžalobu si směl pouze přečíst, podepsat a musel ji vrátit zpět příslušníkovi Policie ČR. Ten ji opět uzamkl do policejního trezoru jako utajovanou skutečnost.

… Proběhlo 11 jednání u MS Praha. Po celou dobu byl stěžovatel v tzv. ochranném režimu. Policisté jej dovedli k soudu a zůstali stát před jednací místností.

… Usnesení o obvinění z trestného činu „dotačního podvodu“ převzal nikoli stěžovatel, ale důstojník Policie ČR. Stěžovatel nebyl konfrontován s orgány činnými v trestním řízení.

… Přístup stěžovatele k obhájci byl ztížen. O každou konzultaci musel žádat svého policejního ochránce a komunikovat policejním telefonem. Po vícestupňovém odsouhlasení schůzky s obhájce byla tato vždy umožněna, ale s několikadenním až několikatýdenním odkladem. Veškeré úkony v trestním řízení pak logicky konal v časové tísni. S obhájcem nemohl komunikovat svobodně. U všech jednání s obhájcem byli na doslech přítomni příslušníci Policie ČR. JUDr. Kohler vypovídá plnou moc – odůvodňuje – v takovém režimu styku nelze řádně provádět obhajobu. Podstatnou část procesu od ukončení přípravného trestního řízení do projednání při hlavním líčení u MS Praha byl stěžovatel bez obhájce, přesto, že ze zákona v této trestní věcí musí mít obhájce po celou dobu trestního stíhání (viz nutná obhajoba § 36 tr.ř.). Neměl žádnou možnost oznámit to přímo orgánům činným v trestním řízení a jakkoli konat, mimo komunikace s příslušníky Ochranné služby PČR, které znal jen pod krycími jmény. Došlo tím k porušení práv dle čl. 6, odst. 3b) ÚMLUVY, kdy má každý právo mít přiměřený čas a možnosti k přípravě obhajoby.

… V rámci režimu ochrany osoby měl přísný zákaz podnikat cokoli ve vztahu ke své původní identitě. Přitom obviněn z trestného činu byl jako Marek Řičář – tedy pod svou původní identitou. Policisty mu bylo řečeno, že přestoupení zákazu – tedy jakýkoliv úkon, jakékoliv oslovení kohokoliv, kdo jej zná pod původní identitou je závažným trestným činem. Tento striktní ochranný režim mu byl ukončen den před vynesením ROZSUDKU MS PRAHA, tedy po ukončení dokazování ve věci. Celý režim Ochrany svědků a jiných osob probíhá v režimu utajení, což samo o sobě znemožňuje svobodnou obhajobu. S jakýmkoli dokumentem, listem, stranou papíru, se mohl seznámit pouze jako s utajovanou skutečností a musel jej okamžitě odevzdat Policii

… Dalším možným porušením ústavního práva stěžovatele je skutečnost, že v řízení před MS PRAHA došlo k 11ti ústním jednáním. Prvních pět jednání mělo jiné složení senátu než šest jednáních následujících. Přitom z řady nálezů ÚS vyplývá, že součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny, patří dále předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu, včetně zastupování, ve vztahu k účastníkům řízení. Základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soudce, přísedícího), totiž není vyčerpáno jen zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu. Samozřejmě existují situace (nemoc, dovolená, pracovní cesta apod.), kdy senát nebude moci rozhodovat v původně určeném složení. V jiném než určeném složení však může příslušný senát, stanovený rozvrhem práce, rozhodovat pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců či přísedících důvodná. V takovém případě se ovšem zastoupení soudců i přísedících, stejně jako složení senátů, musí řídit předem stanovenými pravidly určenými rozvrhem práce.

… Stěžovatel poukazuje především na uložení vedlejšího trestu propadnutí veškerého majetku. Trest propadnutí veškerého majetku je v České republice ukládán zcela výjimečně, a to pro dlouhodobé devastující účinky pro další život odsouzeného a jeho rodiny.

… V dané cause byl stěžovatel obviněn a odsouzen za převod 15,5 milionu korun českých, aniž by došlo k jeho přímému vlastnímu obohacení.

… Z odůvodnění rozsudku MS Praha – viz strana 114, vyplývá, že Česká republika se nepřipojila k trestnímu řízení jako poškozený a nevymáhala náhradu škody. Z toho lze dovodit, že stěžovatel škodu ve výši 15,5 mil.Kč nezpůsobil.

… Nadto v celé řadě trestních případů projednávaných soudem dosahovala škoda řádu miliard, kdy trest propadnutí veškerého majetku uložen nebyl – viz causa H-systém, causa manažerů KB, obv. Chvalovský.

… Stěžovatel nebyl dosud trestán, je po všech stránkách zachovalým a řádně se staral o rodinu s pěti dětmi. Zejména uložený trest propadnutí veškerého majetku, spolu s uloženým vedlejším trestem zákazu činnost architekta – projektanta, se jeví jako výjimečný – nepřiměřeně přísný, likvidační.

Citace z ústavní stížnosti ze dne 25.6.2013 ing. arch. Marka Řičáře. Celou zveřejním v nejbližších dnech - další otřesné čtení o stavu justice, policie a naší země. Je dost děsivé znamení, že o tom všem veřejnoprávní média mlčí, včetně bulváru, ačkoliv nemohou nevědět?! Jsou to prokazatelná, pravdivá fakta. Potom se ptejme, komu slouží veřejnoprávní média a jejich novináři? Stáváme se snad opět zemí zbabělců, poslušných a slouhů za kus „žvance“?

Kancelář prezidenta republiky mi dne 9.5.2014 sdělila, že žádost SODALES SOLONIS o.s. o milost byla předána MsP a že: „… délka příslušného řízení je závislá na náročnosti potřebného šetření, shromáždění všech spisů, podkladů a doplňujících zpráv a nedá se tedy předem stanovit.“ Věřme, že podnět i ústavní stížnost obsahují pro MsP dostatek jasných důkazů o porušení základních lidských práv a práva na spravedlivý proces, že ministryně spravedlnosti JUDr. Helena Válková návrh na udělení milosti ing.arch. Makru Řičářovi, doporučí a předloží. Paní ombudsmance Anně Šabatové, nositelce ceny OSN za lidská práva, už podruhé psát nebudu. Ta má kompetence řešit jen „muslimské šátky“!

Pan Řičář a celá jeho rodina, zaplatili a stále platí i za naše chyby, kdy jsme jako občané svým nezájmem o věci veřejné dopustili tento stav v zemi. Jsme tedy spoluviníky a jim všem dlužni. Nejvyšší čas, abychom tuto amorální situaci a donebevolající nespravedlnost a bezpráví, společně napravili. Jinak tu jednou nemusí být ani tato možnost a o nových „Ričářích“ se už nikdo nic nedoví. Tak jako jsme nic nevěděli o likvidaci skvělých lidí a vlastenců v 50.letech. Rusko už nám v těchto dnech jde varovným „příkladem“!

Ing. arch. Mark Řičář:

„Kdo mlčí ke zločinu, stává se jeho spojencem… a kdo se jednou ohne, už zůstane ohnutý do konce života. Moji předkové zločinu neposluhovali, ať už to byl zločin nacistický nebo komunistický, a ani já se neohnu před zločinným SYSTÉMEM, který svou moc staví na zneužívání zákona, justice a policie pro potřeby korupční mafie a na strachu a poslušnosti lidí. Proto budu bojovat až do úplného konce a nemůžu nikdy akceptovat „trest“ za něco, co jsem nespáchal a spáchat nemohl. Nemůžu po 7 letech, které mně a mojí rodině vzal SYSTÉM, přistoupit na falešnou hru na spravedlnost a právo a stát se figurkou ve hře mocných. Před 7 lety jsem byl mafií „pohřben“, nemám nic, nejsem nikdo, na mém „hrobě“ slaví politická prostituce, lidská špína a STRACH… a právě já, který více nejsem, než jsem, Vás volám: nemlčte!, překonejte svůj strach!, nenechte se zneužívat!, neposluhujte!, pomozte!“

Jan Šinágl, 17.10.2014

Petice na podporu Josefa Marka
dříve Ing. Arch. Marka Řičáře!

PETICE

* * *

P.S.

Eurokomisařka Věra Jourová byla obviněná v kauze Budišov. Zproštěna pro nedostatek důkazů, ne proto, že se skutek nestal! Vyšetřující policisté, kterým se přiznala, jak vypovídali před soudem pod přísahou, byli odvoláni, důkazy zničeny.

* * *

#126

2016-01-14 15:11

Velice dobře jsem znal hlavního aktéra Peťu, byla to nejhorší zrůda, jakou jsem poznal. Posílat Ukrajince na podnikatele bylo jeho hobby. A o té eurokurvě je lépe ani nemluvit.

#127

2016-01-15 14:27

Nesmíte zapomenout, že jsme (zřejmě) stále? totalitním státem, kriminálním státem, kde stále mají hlavní slovo komunisté. Ano, komunisté, kteří se rozutíkali do různých politických stran a všude možně občanům škodí. Je to obrovské zlo, které nebylo do dnešních dnů potrestáno za zvěrstva proti lidskosti, které do dnešních dnů jimi bylo spáchané. Pak se nesmíme divit tomu, že zde žádná spravedlnost není a asi ani nebude! 

* * *

Bratranec ing. arch. Marka Řičáře jmenován Papežem novým plzeňským biskupem

Tomáš Holub byl Papežem jmenován novým plzeňským biskupem - http://tisk.cirkev.cz/z-domova/tomas-holub-novym-plzenskym-biskupem/ - je bratrancem ing. arch. Marka Řičáře. Boží Mlýny melou někdy hodně pomalu, ale zato jistě.

J.Š.23.2.2016

* * *

Čeští úředníci podřízení Věře Jourové šidí Evropskou unii a nechali se chytit

… Komisařka Jourová zase hájila Brauna, kterému europoslanci zazlívají, že porušil evropské předpisy, když před třemi lety v roli náměstka ministra pro místní rozvoj spolurozhodoval o zřejmě zmanipulované zakázce na monitorovací systém pro eurodotace na léta 2014-2020 … http://echo24.cz/a/isz2v/cesti-urednici-sidi-evropskou-unii-a-nechali-se-chytit ... Třem vysokým českým úředníkům z Bruselu hrozí neslavný návrat do Prahy. Během sporů o dostavbu českých dálnic se zřejmě dostali do střetu zájmů, který může donutit k rezignaci dokonce dvě eurokomisařky, Češku Věru Jourovou a Rumunku Corinu Cretuovou. Na nebezpečí upozornil jeden z e-mailů, které našli hackeři z White Media v korespondenci premiéra Bohuslava Sobotky. … Odeslal ho druhého prosince zastupující šéf kabinetu komisařky Jourové Daniel Braun náměstkovi ministra životního prostředí a bývalému manažerovi Lovochemie Vladislavu Smržovi. … Na závěr zprávy doporučuje, že je třeba s Evropskou komisí jednat zvlášť o každém projektu, v první řadě o těch, které nevyvolávají vážnější spory. Potom je Evropská komise „schválí s dalším přimhouřením očí“. Řád zaměstnance Evropské unie 11.čl. nařizuje: „Úředník plní své služební povinnosti a řídí se výhradně zájmy Unie. Nežádá ani nepřijímá pokyny žádné vlády, orgánu, organizace nebo osoby mimo jeho orgán.“ Braunův e-mail je dokladem, že Nejdl, Miko i sám Braun služební řád porušili. … Očekávaný skandál úředníků Nejdla a Brauna může ohrozit i jejich komisařky. Na oba české byrokraty se už dotazoval dopis kontrolního výboru europarlamentu odeslaný komisařce Cretuové loni v prosinci. …

Tolik citace ze článku. Skutečná, nezávislá eurokomisařka, hájící zájmy EU, by musela okamžitě těmto třem svým českým podřízeným euroúředníkům dát výpověď a sama iniciovat vyšetřování a jejich potrestání. Věra Jourová se tak pokouší opět zakrývat svoji minulost. Takto neomluvitelně jedná jen člověk se špatným svědomím. Článek byl zveřejněn 4.2.2016. Dodnes veřejnoprávní média České republiky, včetně bulvárních, mlčí?!

J.Š.25.2.2015

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)