Pavel Wonka: … „Ale kdo ví. Možná, že se ona pomyslná kára skutečně vyškrábe někam na kopec. Ti vzadu ji
přestanou brzdit a budou Švejkovi našeptávat: „Švejku, naskoč, s kopce nemusíš tlačit. S kopce to jede samo.“ A jestliže se ve Švejkovi něco probudí a těchto hlasů poslechne, potom bych v té době nechtěl být u oje. Nechtěl bych být při tom, až se ten žalostný průvod s károu bude potácet na své anabázi někam k Putimi, uondaný a demoralizovaný. Nechci být ani u té žabomyší války a účastnit se tohoto handrkování. Napadá mi tedy už jen role Laokona a proto volám: „Nevěřte Danajcům, odmítněte danajské dary!“ …
První premiéra pro „nezakázanou“ veřejnost se uskutečnila v Jihlavě na dne 25.10.2014. Publikum tvořili převážně mladí lidé. Většina naštěstí pochopila, že dokument zamlčel podstatné. O to více ukázal zrůdnost StB, bezcharakternost a bezpáteřnost bývalých přátel Pavla Wonky. Pachatelé vystupují jako hodnověrní svědci a jejich oběť je představována jako pachatel. Morálka a mravní hodnoty zcela naruby! Přesně jako celá naše společnost. Důkazy o obrovské občanské statečnosti Pavla Wonky, odvaze, jeho práci pro společnost, žádné, jen prázdná slova. Analyzovat jen povahu, pitvat nepodstatné, člověka, který byl umučen, je perverznost.
Autorce jde s velkou pravděpodobností jen o vlastní zviditelnění a peníze. Etika, morální a mravní hodnoty jsou pro ni viditelně neznámými pojmy. Diskuse dává naději, že to snad tak beznadějné ještě není. Jen pár rukou v naplněném sále se zvedlo na můj dotaz, zda je dokument přesvědčil o nesprávnosti udělení státního vyznamenání Pavlu Wonkovi. Bohužel jsem už na konec podruhé slovo nedostal, ačkoliv jiní mluvili vícekrát a mnohem déle a kdy mi bylo slovo pořadatelem slíbeno. Docela symbolicky mi byl vypnut mikrofon, takže už jsem slova o dopisu presidenta Václava Havla k 20.výročí smrti Pavla Wonky, o potřebnosti hrdinů, a o upozornění na film Hřbitov pro cizince, musel zvolat hlasitě a téma jen naznačit.
O to více mne potěšil zájem mladých lidí po skončení promítání, kteří projevili živý zájem o informace, které od dokumentu očekávali a kterých se jim nedostalo. Nepochybuji, že tento dokumentární pasquil paradoxně o to více přispěje k pochopení velikosti osobnosti, odkazu Pavla Wonky, odpornosti StB, připomene jejich tisíce obětí, jejíž někteří bývalí příslušníci se dodnes stydí za své jméno a tvář. Sami sebe i zločinný komunistický systém, který pomáhali udržet u moci, odhalili v otřesné, vypovídající nahotě. Je smutné, že mezi námi žijí jako ctihodní občané, nepotrestaní, s vysokými důchody a výslužkami na rozdíl od tisíců jejich obětí!
Ta všeobecná, převažující snaha v naší společnosti, vždy hledat na každém a všem novém nejprve jen to špatné ukazuje, na něco dost špatného v naší povaze. Jiné národy hledají vždy to lepší, právě proto, aby se to horší nešířilo a nesílilo. Nikdo nejsme bez chyb, mnozí rádi kritizují druhé, ale málokdo dělá svoji práci sám pořádně. To už nevidíme, resp. nechceme vidět a přiznat. V sále jsem při předávání státního vyznamenání Pavlu Wonkovi dlouho osamoceně tleskal. Omlouvám se za cca 3 min. obrácený obraz krátce po začátku. Chytrý mobil není vždy zas tak chytrý, bohužel. Ale co je na tomto dokumentu "nezvrácené“?
Několik postřehů k výrokům autorky dokumentu v diskusi: „Sbírce ve které nic nebylo, že pane Šinágle? Sbírku na podporu dokumentu „Pavel Wonka – advokát chudých“ jsem uspořádal a po změně názvu na „Pavel Wonka se zavazuje“, vrátil peníze všem dárcům. Jsem asi takový provokatér, jako Pavel Wonka estébák. Prostě paní Rudinská něco plácne a s důkazy si hlavu neláme. „Mirku, já potřebuju sehnat prachy, nemohl bys mně pomoc?“ Europoslanec Jaromír Štětina se od LR distancoval. „…bratr (Jiří Wonka) hlídá svědky, aby byli zticha a nepošpinili tu památku. Takže ty lidi se báli před tou kamerou mluvit.“ Prostor JW samozřejmě v dokumentu nedá, jen co se jí hodí. „Snažím se prostě to trošku zlehčit, aby to nemělo tak těžký, takovou prdel.“ Její slovník je opravdu hoden „úcty“. A takováto osoba natočila dokument o Jiřím Voskovcovi, samozřejmě v odpovídající „kvalitě“. Státní vyznamenání jsem neinicializoval, další lež z mnoha, které takřka s radostí šíří. Lži o tom jak se PW vyhýbal škole a že proto neměl být připuštěn k maturitě, jsou také odporné. Jiří Wonka vlastní vysvědčení svého bratra z posledního ročníku, není tam ani jedna zameškaná a neomluvená hodina. Tuto pomluvu řešil už před 18-ti lety. Rozšiřoval ji senilní ředitel Novák, který nepustil Pavla Wonku na práva. V článku 5+2 Vrchlabsko opět LR lže. Otec bratří Wonků byl tehdy neplnoletý a nemohl pracovat jako vysoký úředník. Byl tam zaměstnán jako řidič a dělník.
Pokud vím, tak Jiří Wonka nepodával 120 TO na slušné obyvatele Vrchlabí, ale především na zločinné soudce, prokurátory apod., kteří se podíleli na likvidaci jeho bratra a jeho samého. Po roce 1989 byl 3x účelově trestně stíhán a šikanován za účasti stejných policejních a justičních struktur, které stíhali jeho bratra! Jak může vědět LR počet TO? Není informace o počtu TO porušením zákona o ochraně osobních údajů?
Po skončení promítání jsem ji oslovil a samozřejmě pořídil tento vypovídající zvukový záznam. Dotazem „Kolik Vám zaplatili pane Šinágle“ jen potvrdila, jak ji zajímají především peníze. To Vám potvrdí každý zkušený psycholog. Nedivím se, že si nepřála zveřejnit mnou pořízené video z debaty a zvukový záznam našeho rozhovoru. Na její dotaz „Proč mi urážíte na Vašem webu“ jsem ji už nestihl odpovědět. Konstatování pravdy a skutečnosti nemůže být ani urážkou ani pomluvou. Její charakter je asi více práce pro psychiatra než pro psychologa. Nabídl jsem jí fotografii mrtvého Pavla Wonky, odmítla. Desítky kopií se svědectvím Milana Davida si poté rozebrali návštěvníci MFDF. Zřejmě v jejím pomateném myšlení, způsobech, postojích a názorech sehráli svoji roli i geny její ruské babičky. Zvukový záznam celé diskuze a zvukový záznam dokumentu Pavel Wonka se zavazuje. Přečtěte si co píše LR na svém webu o Pavlu Wonkovi.
* * *
Rudinská je KSČ+StB — 2014-10-27 00:15
Kdo natočí film zcela pomíjející a relativizující zločiny KSČ a StB a naopak napadající pomocí výroků estébáků utýranou oběť KSČ a StB je svojí podstatou komunista a estébák. RUDINSKÁ TÍM DEFINITIVNĚ PROZRADILA, ŽE JE KOMUNISTKA A ESTEBAČKA. Ptám se,kolik za to dostala od estébáků a od vrahů Pavla Wonky, které se filmem pokouší rehabilitovat, neboť Wonka si za svou smrt mohl podle ní sám a byla to prý jeho vypočítavost? Paní Rudinská, co je na tom pravdy, že jste z komunistické rodiny a že vaši příbuzní pracovali na komunistické Vojenské správě, kde mohli dělat jenom nejprověřenější kované komunisté? Weis.
* * *
Bohužel se o tom ve svém CV nezmiňuje? Film o Wonkovi sklidil potlesk i kritiku. Autorka se střetla s aktivistou – po skončení promítání jsem poskytl rozhovor pro ČRo Vltava. Ostatní přítomní redaktoři a novináři zájem neprojevili, zato se zmiňují ve svých článcích o „konfliktu“ mezi mnou a paní Rudinskou, aniž by popsali co bylo jeho obsahem. To mne zas tak nepřekvapuje. Jednou médi daná nálepka „primitiva a provokatéra“ má své trvalé působení. Mohu jen doufat, že to je jediné vysvětlení o nezájem médií o mne v tak závažné věci? O Pavlu Wonkovi a jeho rodu vím jako málokdo v této zemi, za roky jeho podpory a podpory jeho bratra. Věřím, že se tématu budou věnovat i Reportéři ČT. V jejich dokumentu už jistě nedostane prostor pouze paní Rudinská a bývalí přátelé a příslušníci StB. Měl by tam vystoupit i odpovědný ředitel ČT Jan Maxa (o závažných věcech jsem ho informoval) a vyjádřit se za ČT jako koproducenta dokumentu. Zatím se odmlčel. Na žádost o potvrzení e-mailu se hlásí „nepřečteno“. Třeba opravdu nestíhá. Vyjádřit by se měl i ředitel FITES (Filmový a televizní svaz) Mgr. Martin Vadas, bez ohledu, zda je paní Rudinská členkou FITES či nikoliv.Též veřejnost právem očekává stanoviska ministerstva kultury, které na dokument poskytlo dotaci 300.000,-Kč.
Nepochybuji, že smrt Pavla Wonky a pronásledování Jiřího Wonky souvisí s jejich německým původem po otci. Připojuji dva
články z Kraje Hradeckého MFD: „Agitátory Manětínští vyhnali“ – o knězi Františku Wonkovi ze dne 5.3.2009 a „Kopal hrob, bál se, že pro sebe“ – o rodině Wonků ze dne 5.2.2009. Otřesné čtení, čeho jsme byli schopni a co si do dnes nechceme přiznat, natož se za tyto hrůzné činy spáchané na nevinných, omluvit. Vyhnali jsme 1/3 vlastního národa, která u nás žila od 8.století, která nás naučila práci, hudbě, řemeslu a z jejichž řad pocházelo devět nositelů Nobelovy ceny. Mohly jsme jich mít dnes už jedenáct… Zmizelo přes 3300 sudetoněmeckých měst osad a vesnic. Dle nejstřízlivějších odhadů zahynulo při násilném vyhnání 170.000 českých Němců, včetně starých lidí, nemocných, žen, dětí a kojenců. Ze zakladatele slavné firmy PORSCHE Ferdinanda Porsche, rodáka z Vratislavic, jsme udělali nacistu jen proto, že jeho dílnu navštívil Adolf Hitler. Zvláštní, kdo tenkrát mluvil německy, byl automaticky nacista a zločinec, ale kdo byl členem KSČ už automaticky zločincem později nebyl. Ano, jak zaznělo v diskusi, o Pavlu Wonkovi by měl být natočen seriál, protože je to také o nás, naší historii, bez jejíž pravdivé znalosti budeme opakovat stále stejné chyby. Pavel Wonka před tím také varoval a v úvodním textu o pomyslné „Švejkově káře“ ukázal jak dobře znal český národ, jeho povahu a sklony, kdy na jeho slova dnes dochází. Není proto divu, že je stále pro národ Švejků nepohodlným. Naštěstí přibývá těch, kdo jeho odkaz a aktuální poselství ke dnešku začínají chápat a oceňovat. Je nejvyšší čas. Východ opět klepe na dveře. Můžeme jen doufat, že je Švejk zase neotevře dokořán…?!
* * *
Z Facebooku historika Petra Blažka
SMS Libuše Rudinské Petru Blažkovi, den před premiérou dokumentu v Jihlavě:
24. 10. 2014, 21:26 hod.
"Prekvapuje mě, že jsi tak nizky a vyrizujes si se mnou ucty pres media. Mela jsem o tobě lepsi mineni. V domeni, ze me likvidujes shazujes hlavne sebe, takze ja ti to vracet nebudu. Uzivej zivota a obcas se take necemu zasmej!"
24. 10. 2014, 22:25 hod.
"Ty jsi ale had, sam jsi mi nic nedal a Drtinove jsi tak sproste lhal a pomluvil me. Prijed zitra a ja si te prede vsemi podam ty zapskly zmrde."
24. 10. 2014, 22:56 hod.
"Za ty tvoje sproste pomluvy ti prede vsema dam par facek, ty zhrzene vyspulene ego."
* * *
Pavel Wonka - vězeň svědomí, promlouvá aktuálně i ke dnešku!
Pavel Wonka 1988: „Ti, kdo nejdou vpřed, ať ustoupl z cesty.“ - Ukázky z myšlenek a korespondence Pavla Wonky
… Všechno se zdá nakonec prosté: každý se musí ve svém životě rozhodnout, komu bude sloužit — těm mocným nebo těm bezmocným, lži nebo pravdě, násilí nebo lásce, zlu nebo dobru. A nemylte se prosím — soud dějin je citlivý na tento zápas dobra se zlem. … Chci-li se někam dostat, musím pro jízdu s károu získat všechny. Jestliže se o to alespoň pokusím a již předem osádku kolem káry názorově rozdělím, potom jsem buď hlupák a nevidím dál, než na svá vlastní sektářská stanoviska, nebo reakcionář, kterému se s károu nikam nechce a když už musím, tak nechám ty netrpělivě přešlapující, aby se s prázdnou károu proběhli. Hrdinou a vítězem celého toho hašteření bude nakonec Švejk, který se zrodí z těch, kteří budou káru tlačit. Ten pochopí, že čas a okolnosti je nutí jít s prázdnou károu a že se při té jízdě musí hlavně dobře najíst, napít a také vyspat. A je to škoda, protože namísto Švejka se zde mohl zrodit nový člověk, člověk iniciativní, sebevědomý a plnoprávný, který si uvědomuje nejen svá práva, místo, ale i své postavení. Ale kdo ví. Možná, že se ona pomyslná kára skutečně vyškrábe někam na kopec. Ti vzadu ji přestanou brzdit a budou Švejkovi našeptávat: „Švejku, naskoč, s kopce nemusíš tlačit. S kopce to jede samo.“ A jestliže se ve Švejkovi něco probudí a těchto hlasů poslechne, potom bych v té době nechtěl být u oje. Nechtěl bych být při tom, až se ten žalostný průvod s károu bude potácet na své anabázi někam k Putimi, uondaný a demoralizovaný. Nechci být ani u té žabomyší války a účastnit se tohoto handrkování. Napadá mi tedy už jen role Laokona a proto volám: „Nevěřte Danajcům, odmítněte danajské dary!“
* * *
Závěrečná řeč Jiřího Wonky u Nejvyššího soudu ČSSR v srpnu 1987
Vážený pane předsedo, vážený senáte!
Narodil jsem se 2 roky po Únorovém vítězství. Jiný společenský řád než socialismus tedy neznám, a i když k němu mám výhrady, přijal jsem ho za vlastní. Žil jsem rád, s radostí jsem pracoval, byl jsem stále v činnosti. Nyní mám za sebou 1 rok žaláře a tato zkušenost mě poznamenala na celý život. Jsem poznamenán i zdravotně. V zaměstnání mi bylo znemožněno pracovat na bývalém místě. V očích své dcery jsem trestaným člověkem. Může pětileté dítě pochopit, že jeho otec byl ve vězení nevinně? A já na své nevině trvám, jsem přesvědčen o tom, že jsem se nedopustil ničeho zlého. Jestliže mě bylo přesto možno odsoudit na 1 rok nepodmíněně, pak něco není v pořádku. Buď je zákon, který postih umožňuje chybně vykládán, anebo je to špatný zákon!
Před druhou světovou válkou byla naše země ostrovem demokracie v Evropě, kdy k nám směřovala z Německa a Rakouska. Nyní je směr — 42 let po válce opačný. Proč se u nás těžko žije lidem, kteří chtějí opravdu žít? Ani já, ani nikdo jiný si nevybral společnost, do které se narodil. Ale jakmile jsme dospěli, neseme za ni svůj díl zodpovědnosti, hodnotíme ji a snažíme se o její změnu k lepšímu. Je absurdní, když vláda požaduje od svých občanů jen přátelský postoj k režimu, jehož jménem vládne a jakékoliv „nepřátelství" vůči němu chápe jako dokonaný trestný čin!
V odůvodnění rozsudku Městského soudu jsme já i můj bratr charakterizováni mezi jiným jako lidé přehnaně vztahovační, s pocitem křivdy. Napadla mne však otázka, jestli to není sám čsl. stát, který je až chorobně vztahovačný a citlivý na všechno! Na písničku, nápis na stěně, ano i stuhu před rakví básníka. Doporučil bych tomuto státu psychiatrické léčení, neboť podle mého názoru se jedná o paranoiu v pokročilém stadiu. Dovoluji si tuto personifikaci podpořit srovnáváním obdobné situace v Československé republice ve 20. letech a v době současné.
Před více než 80. lety Čsl. republika byla několik let stará, a mohla tudíž mít alespoň podle dnešních měřítek — i jisté oprávnění k tomu. aby se svými politickými odpůrci nakládala tvrdě. Komunistická strana docela nezakrytě usilovala o změnu společenského systému, napadala a hanobila ho ve svém tisku i při demonstracích. Na májovém táboru strany (1.5.1924) v Bohumíně provolával Kl. Gottwald přibližně toto: „My vidíme v tomto státě již dávno, že zde nepanuje vůle lidu, ale panuje žandár a kapitalista! My vidíme, že táto vládě na národě čerta záleží, poněvadž vidíme, že tato vláda svou politikou zahraniční i domácí žene republiku do zoufalé situace, při které jde přímo o existenci státu! . . ."
Pryč s vládou zlodějů a korupčníků a dosaďte vládu malého lidu, vládu proletariátu. Cituji Rudé právo z 15. 11. 1986 (za tento projev byl Gottwald odsouzen už 20.5.1924, ve vyšetřovací vazbě nebyl). Rozsudek praví, že „veřejně způsobem surovým a štvavým hanobil republiku tak, že to mohlo snížit vážnost republiky a ohrozit obecný mír v ní". Jaký byl za to trest? 30 korun československých, v případě nedobytnosti, vězení na 10 dnů!
Nechci samozřejmě sebe ani svého bratra srovnávat se s. Gottwaldem. Chtěl bych porovnat něco jiného: trestní sazbu za pobuřování, hanobení a podvracení republiky tehdy a dnes. V ČSSR je — podle oficiální ideologie u moci lid. Je-li tomu tak, proč má lid před lidmi takový strach, že je potřeba stíhat, umlčovat, mrzačit i zastrašovat absurdně vysokými tresty? Jen tato okolnost mi dostačuje k tomu, abych o skutečné vládě lidu v ČSSR pochyboval.
U pojmu „lid" bych rád zůstal. Jeho jménem se u nás rozhoduje, vládne i potlačuje. Ale kdo je vlastně tento „lid", kterým se zaštiťují všichni mocní? Lid jsou lidé, nerozlišená množina bezejmenných lidí, těch neznámých bez postavení a bez protekce, těch skutečně pracujících, na které doléhají krize celé společnosti nejtíživěji. V naší Ústavě je neustále zdůrazňována úloha lidu a jeho tvůrčí aktivní účast na správě věcí veřejných. Ve skutečnosti je však lid manipulován, ponižován, jeho míněním je opovrhováno. Mnozí z úředníků už na úrovni okresu neuznávají občana za hodná odpovědi, jestliže si tento občan na něco stěžuje a dožaduje se nápravy.
Necítí se být odpovědni lidu, lid je totiž může odvolat pouze teoreticky, zatímco v praxi je bezmocný.
Patřím k tomuto lidu, trpím s ním, a žádám tedy nejen za sebe: učiňte slovo opět slovem! Zákon opět zákonem, právo opět právem, svobodu znovu svobodou!
Vraťte moc lidu!
Vy všichni, kteří soudíte a vládnete, aniž byste si byli jasně vědomi, že tak činíte pouze za svůj lid, vy všichni nesete odpovědnost za velké a těžké zlo, které se do naší společnosti dostalo.
Všechno se zdá nakonec prosté: každý se musí ve svém životě rozhodnout, komu bude sloužit — těm mocným nebo těm bezmocným, lži nebo pravdě, násilí nebo lásce, zlu nebo dobru. A nemylte se prosím — soud dějin je citlivý na tento zápas dobra se zlem.
* * *
P.S.
Jiří Wonka byl souzen společně se svým bratrem Pavlem. Po přečtení několika vět mu soudce Janda vzal slovo, přerušil jednání a poté byli oba bratři odsouzeni. Dalšími členy senátu byli Václav Bureš (později údajně spáchal sebevraždu) a JUDr.Marie Dojčárová (za totality soudkyně Nejvyššího soudu). Pavel Wonka se nemohl sám obhajovat. Stěžoval si, že dostal injekci, po které se mu zhoršil zrak, nemohl číst… J.Š.
* * *
Jan Šinágl, 27.10.2014
Psáno v předvečer státního svátku založení země, která se jmenuje už jinak, má už podstatně jiné obyvatelstvo a zastává morální hodnoty na hony vzdálené těm při jejím založení – o osobách, které tyto hodnoty dnes z velké většiny reprezentují, raději nemluvě…
* * *
* * *
Karel Kryl na koncertě v roce 1988 ke smrti Pavla Wonky
* * *
Punkt oparcia / A Place to stand by Anna Ferens - a tragic story of Pavel Wonka
European Network Remembrance and Solidarity
Publikováno 25. 4. 2014
Pavel Wonka tragic story of a Czechoslovak dissident. 'A Place to Stand', a documentary film by Anna Ferens, is a fascinating story of how the European Parliament demanded in the 1980s the release of political prisoners and the introduction of democratic freedoms in the countries of the Eastern bloc. Based on unpublished archival materials and interviews with MEPs and oppositionists from the Czech Republic, Estonia, Germany, Poland, Slovakia, Romania, the film refers to more than 50 European Parliament resolutions which were adopted between 1980--1990.
* * *
REFLEX 1995: RVÁČ - Jediným kdo měl být po pěti letech odsouzen v souvislosti s umučením disidenta Pavla Wonky, je jeho bratr Jiří
Komentáře
Pavel Wonka vs. Libuše Rudinská
advokát chudých vs. advokátka rudých
mrtvý disident vs. živí estébáci
Pravda a láska prohrává se lží a nenávistí.
Normalizace je zpět. Komunistická nenávist rovněž.
....no ano, přesně jste to pane Pykale popsal:lži,bláb oly,mystifikace ,hrubosti,násil í a urážky. Ještě jste zapomněl popravy,statisí ce nevinně vězněných,tisíc ů dohnání k sebevraždám,nej lepší lidé vyhnáni z vlasti,vymývání mozků a celá společnost prošpikovaná agenty a kolaboranty.Tak takhle přesně si pamatuji komunistický systém.A to,že jste mne zařadil mezi zdejší komunitu jako kamarádíčky,je pro mne velkou ctí.Jinak,vždy si rozmyslete co píšete.....prot ože podle známého španělského přísloví - "Do zavřené huby moucha nevletí".
Velice nerad někoho obírám o jeho optimismus milý příteli.Jenže já jsem ten tuctový člověk,který žije mezi tuctovými lidmi a tedy znám jejich názory.Paní Rudinská je zná přesně tak dobře jako já a proto ví že si na ně může vsadit.
Možná že k vám bude osud milosrdnější než k presidentu Benešovi,který když se v roce 1946 dozvěděl o výsledku voleb,tak jeho první reakce byla:"Já nepoznávám vlastní národ".
Sou-drzka RUDINSKA, podle Jidasskych poctu
odborniku pro udelovani financniho odskodneni tretiho odboje ma cenu trech protikomunistic kych bojovniku
Tome, no problem.Vetsina verejnosti nejsou idioti aby se na takovy paskvil pomatene Rudinske divali.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.