Trvala od 13.4 do 28.4.2015. Výstava prezentuje fotografie a dokumenty z dění v této době
v Hořovicích. Výstavu připravili pan Václav Merhaut za Vlastivědný dokumentační fond, MO Svaz bojovníků za svobodu Hořovice (SBZS) a se svými kresbami na téma holocaustu se zúčastnili i žáci z 9. třídy. Ani Podbrdské noviny neví, že II.světová válka skončila až 2.září 1945, kdy na mnohatisícové frontě stále bojovali a umírali tisíce spojeneckých vojáků, také za naši svobodu! Výstava je plná dobových dokumentů s patřičným ideologickým vlivem, který bez chybějícího vysvětlení vytváří poněkud jiný obraz o osvobození, než ve skutečnosti byl. Je proto dobré, že včera skončila, aniž by se „dočkala“ osvobození. První panel, který návštěvníka vítal byl věnován Anděle Dvořákové, bývalé předsedkyni SBZS, pocházející z Hořovic, mnohonásobné funkcionářce za doby vlády KSČ, nenávidějící vše německé až do svých posledních dnů. Její životopis stojí za přečtení – 1.část + 2.část. Skoro to budilo dojem, jako kdyby ona byla hlavní osvoboditelkou Hořovic. Samozřejmě tam chybí informace o tom, jak dělala kariéru za totality a jakými „přednostmi“ vynikala. Ale chci psát i o něčem jiném:
Navštívil jsem zrestaurovaný Hořovický zámek, kdysi patřící knížeti z Hanau. Nabízí návštěvníkům 4 okruhy – hračky, strašidla, zámek a jeho soukromou část. V soukromé části je i fotografie knížete s Hanau s rodinou v oblecích s hákovými kříži – na výstavě je tato ukázka, která popisuje jeho odmítnutí vstoupit do nacistického „Volksšturmu“ a zabrání jeho majetku Říší. Nabízí se srovnání s KSČ, byl snad každý člen KSČ automaticky zločinec? Hořovicemi jich prošlo 1200. Nemyslím si, že pamětníci vzpomínají na pana knížete jako na „zločince“, naopak, mají ho stále v úctě, stejně jako jeho rodinu, která toho pro hořovickou oblast vykonala nemálo a po „zásluze“ byla okradena o vše.
Hrdinství občanů je typické, stejně jako jeho náhlé zmizení, když nebyla jistota kdo vyhrává a opětovné svěšování čs. státních vlajek ze strachu. Byla to výstava i o nás, našem charakteru a naší povaze, při vší úctě k obětem nacismu a skutečným bojovníkům proti němu. Neměli bychom ale zapomínat na nevinné oběti druhé strany, které se provinily v drtivé většině pouze tím, že hovořili i německy. I jim patří naše úcta a vzpomínka na jejich ztracený, milovaný, staletý domov, kdy během několika dnů přišli o vše, často i o život.
Jan Šinágl, 29.4.2015
Read more...