Andrej Babiš:„Tsipras chce odpustit 30 % dluhu (94 mld. euro, 2585 mld. Kč). To by se nám taky hodilo (celý náš dluh je 60 mld. euro).“
Prof. Milan Zelený: Řecké referendum aneb Co mají společného brazilští papoušci a 
Evropská unie - Zrazení papoušci si mohou jistě odletět do své nejisté, ale plodné savany – ale občané Evropské unie? Do závislosti na až nadmíru jisté říše junckerů, bankéřů, politiků, byrokratů a vysychajících bankomatů? Quo vadis, Evropská unie?
Řecko si žilo vysoko „nad poměry“ díky penězům EU. Nezodpovědně je utrácelo a poskytovatel je nekontroloval. Je důkazem neschopnosti a nemravnosti jak vedení Řecka, tak kontrolních orgánů EU, které zcela selhaly. Jasné „NE“ obyvatelstva Řecka, neochota žít v „bídě“ a začít splácet dluhy, je urážkou všech zbývajících zemí EU, které daly šanci Řecku. Včera na německé veřejnoprávní ARD zazněla informace, že od roku 2009 se po absolvování studia v zahraničí nevrátilo do Řecka 20.000 absolventů prestižních škol. Zazněly i rozhovory s řeckými studenty London Business School (školné 100.000 EUR ), kteří nemají motivaci vrátit se a začít podnikat v rodné zemi. Řecké hospodářství ovládají rodinné podniky za podpory mafiánských médií. Blokují tak růst výkonného hospodářství. Premiér Tsipras požaduje peníze a teprve poté slibuje reformy, EU požaduje nejprve reformy a potom slibuje peníze. Pohodlný život Řeků za peníze jiných z nich udělal ovčany, jak dokázalo referendum, které ovládla levice a komunisté. Převzít osobní odpovědnost, uskrovnit se a prokázat tak hrdost, je jim cizí.
Řecko se rozhodlo proti zdravému rozumu, naprosto iracionálně - chce pomoc, ale současně i poroučet. Kdo si může dovolit věřiteli nesplatit splátku a žádat nestydatě o další peníze aniž by řekl jak je použije v běžném životě? Ukazuje tak, že je stále nemocné. Před 5 lety ze 3 ½ milionů Řeků „pracovalo“ ve státní správě celých 1 ½ milionů!!! Dokonce nechodili mnozí do práce, protože by se všichni do kanceláří ani nevešli. Co to vypovídá o charakteru a povaze národa? Vina je jednoznačně na straně politiků, kteří ničí zásady zdravé ekonomiky a její principy svým nezodpovědným jednáním jak v Řecku, tak v EU.
Chápu, že ani u nás by nikdo nebyl nadšen, kdyby měl začít splácet sociální dávky, které mu nepatří. Solidarita nemůže fingovat kde je odmítána odpovědnost. Nepochybuji, že jsou to desetitisíce, ne-li statisíce. Bohužel se to děje z nemalé části i s dotacemi, které jsou účelově zneužívány na problematické či zbytečné projekty. Smyslplnost zůstává stranou, hlavní je „urvat“ z dotace co nejvíce. Nikdy nekončí dobře a netrvá věčně rozdávání peněz těmi, kteří sami žádné nikdy poctivou prací nevydělali. EU je v nynější formě trvale, bez radikálních reforem, neudržitelná. Šanci má snad federalizace a členství zemí, které se „uživí samy“. Ty co toho nejsou schopny do EU nepatří, až když s pomocí zemí EU dosáhnou samy svoji prací soběstačnosti, hospodářské a kulturní úrovně. Nikdy si žádný „chudý“ nebude vážit peněz od „bohatého“. Těch si váží jen ten, kdo je vydělá, ne ten kdo je dostane. Cenu práce pochopí a uzná jen ten, kdo poctivě pracuje a vytváří hodnoty.
Názorně to vidíme u vícepremiéra Babiše. „Zdravý rozum“ se úspěšně zavádí do správy země. Proto vadí stále více zavedeným politickým strukturám. Ti, co se živí politikou od roku 1989 to nikdy nepochopí, o to více útočí a budou útočit na ty, kdo jejich bezstarostný, příživnický život narušují a ohrožují. Je trapné jak z 200 poslanců má takřka denně v médiích hlavní slovo Kalousek – „dvorní“ kritik Babiše. Stačí porovnat, čím „přispěl“ společnosti Kalousek a čím přispěl a prospěl zemi Babiš? Jeho stoupající obliba mezi obyvatelstvem je nadějí pro naši zemi. Nemůžeme ale očekávat, že vše udělá za nás sám. Zůstane-li společnost pasivní k dění v zemi, bude naděje o to menší či žádná. I v tom je aktuální poselství Mistra Jana Husa ke dnešku!
Dříve krize vynesla do čela politiky, kteří ji dokázaly řešit. Dne i přes krizi v ní zůstávají stále stejní, které zajímá jen veřejný průzkum, žebříčky popularity apod., aby si udrželi svá lukrativní místa a pozice. Není divu, že nejsou schopni vážnou situaci řešit a chovají se stále trapněji.
Andrej Babiš: „Už 2010 bylo jasné, že Řecko dluhy nesplatí. EU přesunula pohledávky soukr. věřitelů na daň. popl., kteří teď zaplatí část dluhu.“ - „Řekové chtějí žít na úkor ostatních občanů eurozóny. Dluhy se mají platit, teď mají problém věřitelé. Kdo má zodpovědnost?“ - „Tsipras chce odpustit 30 % dluhu (94 mld. euro, 2585 mld. Kč). To by se nám taky hodilo (celý náš dluh je 60 mld. euro).“
Jan Šinágl, 7.7.2015
* * *
Milan Zelený: Řecké referendum aneb Co mají společného brazilští papoušci a Evropská unie
… Evropská unie učí lidi, podobně jako fazenda papoušky, spoléhat ne na sebe, ale na druhé. Různé dotace, stimuly, granty a „čerpané zdroje“ jsou směrovány jak lupičům, tak i těm potřebným a stále více závislým.
Tak jako papoušci z fazendy v Mato Grosso do Sul i občané Evropské unie ztrácejí přirozenou schopnost své peníze vydělávat a oficiální zlodějně se bránit. Peníze se stávají něčím, co se již nevydělává, ale prostě nachází v korytech veřejného šrotovníku. Peníze se v unii tisknou, uvolňují, poukazují, čerpají, vypůjčují, přidělují, ždímají, vymáhají, atp. – všechno možné, jen ne vydělávají.
Papouščí život „na sekyru“ názorně demonstruje Řecko; dokonce se o tom volilo i v referendu. Celá řada unijních zemí je v podobné situaci, i když o tragickém zadlužení populace se veřejně nemluví. Zatloukat, zatloukat a zatloukat – je české i středoevropské heslo. Spoléhání se na HDP růst, který nám ani nepatří, je dobrým příkladem rozjásaného „sebefackování“. To už ani papoušci z fazendy nedělají. Proto v Evropské unii vzkvétají akciové trhy, podražuje půda, bobtná stát a předou se lepkavé pavučiny hazardu.
Zrazení papoušci si mohou jistě odletět do své nejisté, ale plodné savany – ale občané Evropské unie? Do závislosti na až nadmíru jisté říše junckerů, bankéřů, politiků, byrokratů a vysychajících bankomatů? Quo vadis, Evropská unie?
* * *
Read more...