Český rozhlas chce rozpoutat debatu o hrdinech s otazníkem, odvysílá portréty i dokumenty
Měl rozpoutat debatu, ale daleko spíše budí rozpaky svým provedením. Napsal jsem autorovi či jednomu z autorů projektu Dušanu Radovaničovi, aby upozornění na projekt bylo na hlavním webu ČRo, všechny osoby z projektu linky vzájemně propojeny. Bez odpovědi. Měl jsem zájem vystoupit v pořadu o Pavlu Wonkovi a Janu A.Baťovi, bohužel marně. Kapitola sama pro sebe jsou imitované rozhovory. Neposlouchal jsem všechny, ale ty s Josefem Mašínem a Markem Belzou jsou ostudné. Navíc se jich nikdo předem nezeptal. Josef Mašín to trefně okomentoval mj.: „Nejsou ti scenáristi a aktéři ti, kteří dali dohromady Majora Zemana? Jinak, většina těch příspěvků má obvyklou kvalitu. Při čtení si vždy připadám, jako badatel, dívající se pod lupou na hromadu hmyzu:-)“. Přes slib autorů projektu o maximální snaze o objektivnost, vykazuje tento projekt ČRo nepřehlédnutelné ideologické prvky postkomunistické společnosti. Můžeme jen spekulovat, jde-li o neschopnost či něco jiného? Reagoval jsem v diskuzi na webu ČRo na Odbojovou skupinu bratří Mašínů, Vlastu Buriana, Pavla Wonku, dr. Emila Háchu, Ludvíka Svobodu, Julius Fučíka a Jana Antonína Baťu – viz níže.
* * *
Odbojová skupina bratří Mašínů
http://www.rozhlas.cz/hrdina/sotaznikem/_zprava/masinove-hrdinove-odboje-nebo-vrazi--1530356
Český národ nikdy nebojoval, nemá to v povaze. Logicky neuznává ani skutečné hrdiny. Každý kdo nějakým způsobem vyčnívá, je stahován instinktivně zpět, zatímco v západních zemích je tomu naopak. Jak nám líto obětí Mašínů, které přísahaly věrnost KSČ na život a na smrt, ale oběti komunismu jako by nebyly. Pod diktátorem se hrbíme jako cyklisté – dole šlapeme, nahoře se hrbíme (výrok Hitlera). Nemáme páteř jako Poláci, kteří rozdíl vystihli: „Víte jak se poznalo, že skončila II.světová válka? V Praze začalo povstání“. Mašínové byli výjimeční. Dokázali se probít přes 25.000 německých vojáků do svobody. Václav Švéda a Zbyněk Janata to nedokázali. Skončili na popravišti, kdy na ně komunisté zkonstruovali trhací stroj – přetrhli jim zaživa páteř! Švédu Mašínové přemlouvali, že má děti, odpověděl „Právě proto“. Komunisté vyhlásili válku vlastnímu národu. Ve válce se neptáme kdo jaký je. Kdo se zeptá, tak se ptá naposledy. Doporučuji knihu ODKAZ a potom teprve hodnotit. Ta 10 min. nahrávka je trapná Josef Mašín mluví zcela jinak. Znám ho osobně, byl jsem na pohřbu Ctirada Mašína v Clevelandu a smeknul jsem, jak se s ním dokázaly USA rozloučit. Milan Paumer udělal neskutečně mnoho osvětové práce při besedách s dětmi. Stále jejich hrdinství a odkazu nejsme hodni. Jednali ve jménu vyššího principu mravního, tedy i Masarykova: „Když je třeba, tak i železem.“ Národ, který nikdy nebojoval, bál se, kdy za něho bojovali a umírali jiní, hrdinství Mašínů nemůže ocenit a instinktivně se ho obává i dnes. Národ bez hrdinů zůstává otrokem. To dokazujeme i dnes, kdy jen nečinně přihlížíme rozkrádání země a zase se začínáme bát. Měli bychom se bát především sami sebe!
P.S.
„Bojovat“ jsme uměli „hrdinně“ až v době míru po válce při vraždění nevinných bezbranných českých Němců. Jinak k tématu doporučuji knihu Cesta na severozápad (Academia, Praha 2010)
* * *
Vlasta Burian
http://www.rozhlas.cz/hrdina/sotaznikem/_zprava/osudny-skec-vlasty-buriana--1530350
Vlasta Burian byl výjimečná osobnost, kterou nebylo možné nechat v plné síle působit i po nástupu komunistů k moci. Komunisté by ho jistě rádi zcela umlčeli. Nemohli si to dovolit kvůli jeho přílišné popularitě. Alespoň jej okradli a pomluvili. Můžeme si jen těžko představit, co se odehrávalo v duši takového formátu a schopností. Komunisté ho nemohli zabít, tak ho zabíjeli postupně duševně. O co všechno přišla naše země, kdyby mohl své velké umění nadále rozdávat a rozvíjet?! Jeho osud je opět ukázkou charakteru našeho národa, kdy ho miliony milovaly, ale nedokázaly ochránit před zločinným komunistickým systémem. Komunisté by ho neodsoudili, kdyby vyšly miliony lidí do ulic protestovat za svého Vlastu. Strach opět zvítězil nad občanskou statečností, kterou vidíme i dnes, kdy už by protestovat mohly, ale vše přebíjí snaha o uchování své „pohody“ a nemít žádné problémy. Budou proto zákonitě narůstat. Stali jsme se zindividualizovanou společností, kdy každý myslí jen na sebe a hlavně nepopudit. Není potom divu, že nám vládnou ti, které by si normální a vyspělá společnost nikdy nezvolila, resp. nepřipustila jejich zvolení. Kdyby dnes Vlasta Burian žil, měl by divadlo neustále vyprodané. Byl odsouzen za skeč, který každý normální člověk chápal. Svoji geniálnost projevil i jiným skečem v době okupace, kdy se prošel s bičem po podiu s písmenem „C“ a slovy: „No co koukáte, bič a něm Cé.“ Tím už se u soudu neargumentovalo. Třídní nepřítel musel být zničen. Odpusťte pane Vlasto, ani Vás si náš národ nezasloužil, když nečinně přihlížel Vaší likvidaci a umírání zaživa. Velké osobnosti to měly vždy u nás těžké.
* * *
Pavel Wonka
Neustále se zapomíná na hlavní odkaz, právní dílo Pavla Wonky a jeho 94 tezí. Provedl přesný rozbor společnosti, co hrozí a čeho by se nechtěl dožít. Jeho předpověď se naplnila. Byl to i zdatný, nebezpečný ideologický protivník, proto musel zemřít. Bez zmínky o právním díle je obraz Pavla Wonky poloviční. Zamlčela ho i Libuše Rudinská, která natočila dehonestující, pomlouvačný dokument "Pavel Wonka se zavazuje", přestože to dobře věděla. Původně se měl dokument jmenovat "Pavel Wonka - advokát chudých". Tím také skutečně byl.
* * *
Dr. Emil Hácha
http://www.rozhlas.cz/hrdina/sotaznikem/_zprava/emil-hacha-prezident-neexistujiciho-statu--1530352
President dr. Emil Hácha byl další z vynikajících osobností, který položil život za svoji vlast. Beneš se choval často zbaběle, Hácha vždy čestně. O lidské velikosti Háchy svědčí kniha Ladislava Feierabenda „Konec československé demokracie“. Dokazuje též, že jejím hrobařem byl Beneš, který umožnil svoji sebestřednou politikou nástup komunistů k moci. Nechal svého přítele dr. Háchu žalostně zemřít na Pankráci, kde na něho močili dozorci! Beneš trpěl do své smrti traumatem z Mnichova. Nechtěl si nikdy přiznat chybu, že jako vrchní velitel plně vyzbrojené armády opustil zemi, která bez boje pomohla vyzbrojit Wehrmacht. Německo jen blafovalo jak je vyzbrojeno – viz svědectví gen. Haldera před Norimberským tribunálem. Atentát na Heydricha byl zločinem na národě, který nařídil Beneš proti vůli odboje, který na atentát nemohl navázat a který Beneše varoval před následky. Za Lidice, Ležáky a následnou likvidaci české elity a inteligence, včetně elit armády, nese plnou odpovědnost Beneš. Právě ta nám chyběla, aby se postavila zvůli komunistů po válce. I proto komunisté plně v exilu podporovali Beneše dle instrukcí Moskvy a ti dnešní podpořili zákon – Edvard Beneš se zasloužil o stát. Také o jeho zničení! O stát a národ se daleko více zasloužil dr. Emil Hácha. Místo zbabělého a proradného Beneše, měl být vyznamenám za své prokazatelné zásluhy dr. Emil Hácha. Dalším zločinem Beneše je vyhnání českých Němců. Z jejich řad pocházelo 9 nositelů Nobelovy ceny. Jejich přítomnost by zabránila převzetí moci komunisty. To by si zasloužilo další projekt ČRo.
* * *
Ludvík Svoboda
Cituji z knihy Ladislava Feierabenda „Konec československé demokracie“:
„Plukovník Svoboda byl ochoten se podrobovat sovětským přáním a neměl námitek proti pronikání politiky, jinými slovy marxismu-leninismu-stalinismu do naší jednotky. Tak docházelo mezí ním a šéfem naší vojenské mise generálem Heliodorem Pikou ke konfliktům, které se postupně zostřovaly. Londýn měl nadbytek důstojníků vojensky vychovaných v Československu, a proto je chtěl odeslat k naší jednotce v Sovětském svazu, která měla důstojníků nedostatek. Sovětské vedení nemělo radost z příchodu důstojníků z Anglie, kteří pro ně zaváněli západnickou mentalitou, a chtělo na důstojníky povyšovat vojáky, kteří v politickém směru — bez ohledu na vojenskou kvalifikaci — byli blíže Sovětům. Někteří důstojníci do Ruska poslaní byli dokonce Londýnu vráceni. Z toho vznikaly od začátku konflikty, o nichž se ve vládě nemluvilo, ale o nichž jsem se dovídal od Ingra nebo z jiných pramenů. Už tehdy bylo jasno, že plukovník Svoboda, ač tehdy komunistou nebyl a snad ani s komunismem nesympatizoval, je ochoten z důvodů osobní ctižádosti vyhovovat sovětským přáním. Chtěl dělat rychlou vojenskou kariéru, ale té překážely předpisy, jimiž se při povyšování řídila naše vojenská správa v Londýně, neboť Svoboda neměl kromě dvouleté hospodářské školy žádné vzdělání. Nestačilo mu, že byl jmenován plukovníkem, chtěl být co nejdříve generálem, a k tomu mu měla dopomoci sovětská vojenská správa bez ohledu na to, že to bylo proti předpisům a přání naší vojenské správy a prezidenta Beneše. Dělal proto mnoho věcí na svůj vrub. Například o nasazení naší jednotky v Sovětském svazu do boje se neradil se svými čs. nadřízenými, ale psal dopis přímo Stalinovi, aby náš prapor byl odeslán na frontu. Tak se antagonismus mezi ním a generálem Pikou a ministrem Ingrem stále zvětšoval. To nebylo dobré znamení do budoucnosti.“
Nedivme se, že tento kariérista, jako nejvyšší velitel armády, nevydal v roce 1948 rozkaz zabránit komunistům v nástupu k moci s vidinou další kariéry. Nevydal ho ani vrchní velitel Edvard Beneš. Ten nikdy nebojoval. Ne nadarmo se mezi lidem po Mnichovu o něm říkalo: „Já mám plán, aeroplán“. Svoboda a Beneš nejvíce pomohli komunistům k moci. Beneš kolaboroval s Ruskem nepřímo, snad nevědomě, díky svému charakteru. Svoboda kolaboroval vědomě, díky své bezcharakternosti.
P.S.
Jeden z historiků ÚSTR, který už byl odejit mi kdysi řekl, že Ludvík Svoboda byl pedofil. Nechal si dokonce postavit mateřskou školku před svým bydlištěm.
* * *
Julius Fučík
http://www.rozhlas.cz/hrdina/sotaznikem/_zprava/vysoka-hra-julia-fucika--1530324
Je zajímavé, jak v tomto pořadu je Julius Fučík vyzdvihován? Článek končí odhalením jeho sochy na Olšanech. Budí tak ve čtenářích dojem, že byl hrdina. Článek o Janu Baťovi je psán v opačném duchu a mnohem více zpochybňuje obraz hrdiny, kterým bezpochyby Jan A.Baťa byl, na rozdíl od Julia Fučíka. Opět cituji z knihy Ladislava Feierabenda „Konec československé demokracie“: „Skutečnost, že česká inteligence byla rozhodující složkou odboje, dosvědčuje i to, jak se komunisté nenávistně chovají ke všem složkám nekomunistického odboje bez výjimky, a jak se zoufale snaží vybudovat legendu o komunistickém odboji používajíce o tom takových pochybených zjevů jako Julius Fučík, volavka gestapa a jiných.“ Washington D.C., duben 1962, Dr. Jaroslav Drábek. – Jeho manželka Gusta Fučíková potom šířila roky pověst hrdiny na besedách s takovou intenzitou, až se z neustálého šíření lží pomátla na rozumu. Josef Chuchma: „Fučík byl totiž určitý typ: představitel komunistické moderny a dravého levičáctví, romantik, roztěkaný talent, člověk cílevědomě pracující na své pověsti. Byl, řečeno dnešním slovníkem, mediálně vděčný. Nikoliv jen proto, že takzvaně dobře vypadal, byť zřejmě i to mělo svůj vliv při rozhodnutí, že právě Julius Fučík začne být mytizován. Měl smysl pro dramatičnost, pro dobře prodejné, emocionální sdělení.“ Jan Janďourek: „Ať má Fučík pomníky, kde se komu zachce. A ještě tu máme komunisty. Ti jsou sami o sobě pomník. Pomník doby vražd, lhaní a úpadku.“ Oceňovat Fučíka je stejné jako oceňovat podobnou osobnost nacismu.
* * *
Jan Antonín Baťa
Jan A.Baťa byl jedním z největších hrdinů naší země. Z firmy Baťa vybudoval světový koncern. Byl jediný, kdo byl schopen v šibeniční lhůtě pomoci dovybavit čs. armádu před podepsáním Mnichova. Po Mnichovu dokázal tento materiál před očima nacistů dopravit do ciziny a přitom zachránit 2000 Židů. Pana Belzu znám. Imitovaným rozhovorem s ním jsem zděšen, stejně jako bude on až si ho poslechne. Zpochybňování záchrany Židů je nechutné. Život každého člověka má stejnou cenu, tedy i schopného či méně schopného židovského zaměstnance firmy Baťa. Vůbec se nemluví o tom, že se mnoho Židů narychlo zaměstnávalo jako „odborníci“, aby mohli být zachráněni. Jan A.Baťa pomáhal významně odboji v Čechách, na Slovensku a podporoval finančně londýnskou Benešovu vládu. Připomněl slova gen. Heidera před Norimberským tribunálem, kdy řekl, že Hitler blafoval a nebyl vůbec dostatečně vyzbrojen. Dostatečně ho vyzbrojily čs. zbraně, které jsme bez jediného výstřelu odevzdali díky Mnichovu a zbabělosti Beneše. Jan A.Baťa přišel téměř o vše co vybudoval nejen díky komunistům, ale i Tomáši Baťovi jn. a jeho bezcharakternosti. Jan A. Baťa začal opět od nuly v Brazílii, budoval města, mosty, továrny. Brazilčané ho milovali více než jeho rodná země, pro kterou toho tolik vykonal. I proto byl Brazílií navržen na Nobelovu cenu. Vzdal se jí ve prospěch jiného Brazilce. Další z velkých hrdinů naší země, které si nezasloužíme. Tento projekt nevypovídá o skutečném Janu A.Baťovi, jeho díle a odkazu, prakticky nic. To, že se dodnes jeho potomci musí soudit o komunisty ukradený majetek, je hanbou a ostudou nás všech. Zadejte si na mém webu do hledáčku Jan Baťa. Nebudete se stačit divit o čem všem se stále u nás mlčí! Proč asi?! Jane Antoníne Baťo, odpusťte. Tato země si Vás stále nezaslouží. Na Vaše slova určitě jednou dojde: „Pravda vyjde najevo jako olej na vodu.“ To byla jeho poslední slova co napsal … Doslova do posledního dechu dýchal a bojoval za pravdu.
* * *
Naše společnost, tedy i veřejnoprávní média, jsou nemocné. Korunu všemu nasazuje současné dění na Pražském Hradu, které by ani ve snu nenapadlo normálního člověka. Málokdy se těžce nemocný pacient dokáže sám uzdravit, doufejme, doufejme…
Jan Šinágl, 26.9.2015
* * *
Zemanův poradce Taj Sü je plukovníkem letectva Čínské armády!
Komentáře
pro Beneše i Jana Masaryka a také Svobodu
vyzvat národ např. v rozhlase, aby se bránil. Armáda toho byla ještě schopná.
Namísto lid generálně stávkoval, ale pro jistotu jen jednu hodinu.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.