Zajímavý odkaz se životopisem JUDr. Hany Marvanové (snad je psala ona sama a 
zveřejnila na webových stránkách – ty však už bůhvíproč neexistují…?!
Tyto webové stránky ještě existují: „Poslankyně Hana Marvanová (US-DEU) porodila odpoledne v porodnici v Praze u Apolináře syna, kterému dala jméno Andrej. Marvanová je svobodnou matkou a má už tři děti. Matka i dítě jsou podle informací Práva v pořádku. Podrobnosti ale nejsou známy, neboť poslankyně zakázala personálu poskytovat jakékoli informace. Poslankyně Marvanová porodila po Lukášovi (19) a Tomášovi (12) již třetího syna, přičemž zůstává svobodnou matkou. Své soukromí se rozhodla uchránit za každou cenu, a proto vždy odmítala veřejně uvést, kdo je otcem dítěte“.
Otec Marvanové tedy pracoval v pojišťovně, matka byla učitelkou češtiny a ruštiny. Rodiče bydlí či bydleli přibližně od roku 1980 v Praze. „Vzhledem k tomu, že pocházím z malého moravského města a do Prahy jsem přišla prakticky neinformována o politických poměrech, nebyl pro mě proto problém přihlásit se na právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.“ To je trochu divné – práva byla před listopadem 1989 určena pro „elitu“ a těžko se tam mohl dostat někdo bez konexí.
„Až během studia na vysoké škole jsem pochopila, že právnická fakulta byla tehdy téměř politická škola. Nebýt tehdy mé malé informovanosti, když jsem se na práva hlásila, asi bych tuto školu nebyla schopna za bývalého režimu absolvovat.“ To je také trochu divné, protože zde Marvanová připouští přesně to, co komentuji výše – že šlo o vysokou školu pro politické prominenty!
Informace o jejích rodinných poměrech jsou velmi kusé. Proč se rodina přestěhovala přibližně v roce 1980 do Prahy? Změna zaměstnavatele u obou rodičů – zaměstnance pojišťovny a učitelky? Anebo kariéra jednoho z nich?
Zaměstnavatelem JUDr. Marvanové po absolvování práv byl dnes už neexistující Ústav pro informační systémy v kultuře (existoval 1976-1989). Bylo by jistě zajímavé zjistit něco bližšího o tomto bohulibém ústavu zrušeném ještě v roce 1989, tedy okamžitě po „sametové revoluci“?
Zajímavý odkaz na rozhovor s JUDr. Marvanovou: „Po ukončení fakulty jsem navštívila soud s Heřmanem Chromým. Strávila jsem tam celé dva dny. … S alternativní kulturou a samizdaty jste se začala seznamovat za studia na právnické fakultě v Praze, kdy jste si vytvářela kritický vztah k tehdejšímu režimu. … Potom na právnické fakultě jsem se aktivně snažila získat přístup k neoficiálním materiálům, hodně důležité bylo, že jsem se dostala k tisku z osmašedesátého roku. … Po této zkušenosti jsme obcházeli některé chartisty, Václava Bendu, Jiřího Hájka a Václava Havla například, a přesvědčovali jsme je, že se doba změnila, že skutečně by stálo za to oslovovat více lidí, kteří jsou mimo Chartu, a pořádat veřejné protesty, ke kterým by se mohli připojit. … V té souvislosti mě napadá myšlenka Jana Patočky, na níž podle mého názoru byla Charta postavena a která přesně vystihuje můj pocit v osmdesátých letech, proč jsem se musela zapojit do nějaké nezávislé činnosti: že prostě existují nějaké hodnoty, za které stojí za to trpět. Tedy dělat si problémy. To znamená, že úspěch nemůže být tím hlavním kritériem, což se dá podle mě vztáhnout i na svobodnou společnost. Ať vykonáváte jakoukoli profesi, advokáta, poslance nebo cokoli jiného, můžete být postaven před situaci, jestli zvolíte slušnost nebo úspěch. A měl byste mít nějaké mantinely, normy, které nepřekročíte. … Já doufám, že ne. V budoucnu se snad principy, které jsou důležitější než momentální politický úspěch, stanou větší hodnotou, než je tomu dnes. Samozřejmě jsem zaregistrovala, že aktuálně to za hodnotu nepovažují dokonce ani komentátoři v novinách, kteří oceňují většinou jedině to, nakolik je politik úspěšný a jak dlouho vytrvá ve vysoké pozici. Proto ale lidé taky politikům nevěří, když ve jménu úspěchu – neříkám, že každý – jsou schopni obětovat téměř všechno. Já si myslím, že v hodně dlouhodobém horizontu se to nevyplácí, a jestli se to vyplácí v konkrétním životě, podle mě není podstatné. Důležitější je, aby člověk měl pocit, že je slušný, že jedná solidně a konzistentně a že se nezpronevěřil tomu, co říká.“
A nato ji zaměstnali v Ústavu pro informační systémy v kultuře…??? Nechce se mi věřit, že by STB byla tak neschopná nebo hloupá – když se účastnila procesu s disidentem, tak ji přece museli mít v hledáčku a nebylo nic snazšího, než jí začít dělat problémy u zaměstnavatele. Můžeme jen spekulovat zda byla od počátku nastrčená ke sledování prostředí disentu? Na základě těchto informací, jejího dnešního chování a jejího zřejmého „chránění“ soudy a PČR, to nelze vůbec vyloučit. Přes jasné, závažné důkazy, jsou její soudy veřejnoprávními médii ignorovány. Sama se jich nezúčastňuje, což by od „mravní ikony“ tzv. disentu, každý normální občan očekával.
Velmi zajímavý rozhovor s JUDr. Hanou Marvanovou z roku 2014 - i o tom, co se dělo v bankách před jejich privatizací – a na co tolik lidí, družstev a organizací doplatilo. Podezření, že se jedná o Jekyll & Hyde v ženském rouchu, tak zůstává, tím spíše, že sama se k aktuálnímu skandálu s AK, kde byla jednou z klíčových figur, vůbec nevyjadřuje a zarytě mlčí. Proč asi…?! Člověk s čistým svědomým a takovou pověstí jakou dodnes u široké veřejnosti má, nemá přece co skrývat. Veřejně se moci hájit u soudu či v médích by jen uvítal.
Jan Šinágl, 28.9.2015
* * *
AS ZIZLAVSKY v.o.s. žaluje JUDr. Hanu Marvanovou, aneb svědek Veverka šokoval veřejnost
Je JUDr. Hana Marvanová závislá na justici, nebo snad justice na ní?!
JUDr. Hana Marvanová Jekyll & Hyde v ženském rouše?!
H-Systém: Dopis Josefu Klímovi a reakce na TK senátora Jiřího Čunka
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.