Otto von Habsburg, byl přesvědčený Evropan. Syn posledního Rakousko-Uherského císaře zůstal realistou. V roce 1990, tedy roky před „Diktaturou psacích stolů" v centrálách EU varoval. Nebyl vyslechnut.
Dnes je „Mírový projekt" EU vystaven stresu: skrze populisty a nacionalisty. Opět jsou vítáni realisté, ne evropští snílkové. „Musíme vytvořit unii na základě silných národních států; to je nejlepší ochrana proti zesílenému nacionalismu", citoval „Frankfurter Allgemeine Zeitung" vysokého úředníka EU.
Před 70-ti lety, dne 19. září 1946, britský premiér Winston Churchill ve svém slavném curyšském projevu požadoval: „Nechte vzniknout Evropu!" Předseda EU-komise Jean-Claude Juncker tento Churchillův apel pod tlakem okolností aktualizoval: „Požadovat stále více Evropy považuji za chybu. Nejde o to mít více Evropy, jde o to mít lepší Evropu tam, kde ji lepší potřebujeme.“ Konzervativní Lucemburčan pozvolna správně odhaduje situaci. Dění při posledních volbách ve spolkových zemích, ale i v cizině, ho nutí ke změně politiky.
O přání občanů o „jiné Evropě“ hovoří i předseda EU-Parlamentu Martin Schulz. Co je tím míněno? „Cílem musí být prohloubená důvěra spolku suverénních států s precizními kompetencemi“, řekl Schulz. Nedávno by to bylo ještě považováno za politické kacířství, kdy se snilo o „Katedrále Evropa“.
Liberální konzervativec Polák Donald Tusk, president Rady Evropy, nazval sen o jednotném evropském státu, iluzí. Opět se tak blížíme EU jako společenství rodinných států na základě národních států a různé tradice. Z Bruselu se ozývá Evropan (ještě) neexistuje.
Maďarský ministr sociálních věcí Zoltan Balog doporučuje dělat rozdíl mezi migrací a migranty: „Nejsme proti lidem, jsme proti celosvětovému procesu migrace… Budeme se dále snažit pomáhat lidem tam, kde vznikají problémy, finančně a politicky,“
Uzavření hranic nemá být vnímána jako hrozba, ale jako posílení vnějších hranic rozhodující pro budoucnost EU.
Jde o nastavení vedení a odpovědnosti i z důvodů lidskosti. Politici a média musí hovořit jasně. „Umělými řečmi se nikam nedostaneme“, napsal prof. Michael Stürmer, kdysi poradce spolkového kancléře Helmuta Kohla. Verbálních řečí mají občané už dost. Co platí jsou pozitivní rozhodnutí, výsledky a řešení.
Komentáře v novinách připomínají, že věc je už více jak 20 let v Německu jasná: O asyl nemůže žádat ten, kdo přichází z jiného EU státu, nebo z jiné, bezpečné země. Horní hranice, o kterou dnes jde, nemá nic společného s právem na politický asyl. Označuje kontingent lidí, hledající ochranu, která se nevztahuje na právo asylu zakotveného v německé Ústavě. „Tento kontingent, který nesmí být bez hranic, je to akt humanity, ne opak.“ (Albert Schäffer, „Frankfurter Allgemeine Zeitung").
Na to se většinou v partajních sporech zapomíná.
Z komentáře Gernota Faciuse „Mehr Europa? Ein besseres Europa!“ (Více Evropy? Lepší Evropu!) – Sudetenpost, 6.říjen 2016.
* * *
Vedení EU a Evropa nepotřebuje vládami delegované úředníky, či většinou neschopné trafikanty, ale odborně a mravně schopné, nezpochybnitelné osobnosti, které budou sloužit Evropě a ne sobě, přes všechna jejich hezká, leč prázdná slova. Síla Evropy bude daná sílou jednotlivých zemí, jejich tradicemi a přednostmi. Chudý nemůže žít z práce bohatého a současně si vážit hodnot, které ctí bohatý a ke kterým ničím sám nepřispěl. Můžeme se navštěvovat, vzájemně obohacovat, poznávat, ale každý by měl žít tam, kde se narodil, pokud není nucen rodnou zemi opustit ze závážných důvodů. Jinak se svět promísí, budeme všechno a současně nic. Zmizí tradice a hodnoty, které národ i svět udržují a obohacují. Národy a kultury se mají poznávat. Aby na malém prostoru žily vedle sebe tak rozdílné kultury jakými jsou křesťanství a islám je sebezničující pro obě. Víte snad o tom, že by se masivně, vzájemně navštěvovaly romské rodiny s rodinami „bílých“? Mimochodem romské se vzájemně stále navštěvují a „bílé“ stále méně.
Neumím si dost dobře představit, aby pojem občan byl nahrazen pojmem multikulturalista, čili vznikl jakýsi nový světoobčan, obsahující vše dobré a hodnotné ze všech kultur našeho světa. Rozdílné kultury dělají svět světem, ale každá by měla žít ve svém „domě“ ve kterém se každý cítí nejlépe a přirozeně. Pokud tuto nerozumnou a nebezpečnu politiku nedokážeme změnit, bude to za nás řešit příroda. Nebude to zdaleka poprvé. Vždy to dokázala jako nejvyspělejší a nejmoudřejší.
Odchod Velké Británie z EU je varováním a výzvou k urychleným změnám v zájmu uchování křesťansko-židovských hodnot, na kterých Evropa vyrostla a stala se tím čím je.
Jan Šinágl, 12.10.2016
* * *
Potřebujeme nové Churchilly, Reagany, Bati, ne Zemany, Klause a Putiny!
Read more...