Ačkoliv jsem výzvu z principu podepsal, pozvánku do Berouna (19.10.2016 Plzeňka) jsem neobdržel (přátelé mi ji přeposlali). Jako panelisté vystoupili Hana Marvanová, Michael Kocáb, Hayato Okamura (bratr Tomia Okamury), moderoval Jan Hartl. V diskusi jsem vystoupil několikrát a řekl, věřím, podstatné. Zajímavé bylo, že plakáty nikde nebyly, ačkoliv vyvěšení zaplaceno bylo? Nevyvěšeny, či odstraněny?
Proběhla i malá anketa s volbou presidenta se třemi možnými kandidáty. Jasně vyhrál Petr Pithart, ten, co významně pomohl zachovat komunisty u moci a nezakázat je s tím, že se časem rozplynou, či vymřou. Dost naivní postoj, který dnešek vyvrací nejen na národní, ale i na mezinárodní úrovni. Nelze říci, že by se jeho slova naplňovala. Mimochodem jeho demokratická vláda přispěla k okradení Jana Antonína Bati na začátku 90. let. Bohužel se Masarykové a Baťové rodí jednou za staletí…
Z těch co jsem měl možnost poznat mne zatím oslovují pouze Jan Švejnar a prof. Milan Zelený. Jejich velké plus je dlouhodobý pobyt v zahraničí a s tím spojené zkušenosti a potřebný rozhled a nadhled. To, že ve vedení Kroměřížské výzvy zasedla i JUDr. Hana Marvanová na důvěryhodnosti výzvy mnoho nepřidá. Je žalována insolvenčním správcem už od června 2014 – mění se spisové značky, místa soudů, nedostavuje se na ně, poslední byl na poslední chvíli zrušen z prokazatelně nezákonných důvodů. Faktem zůstává, že její vložený obchodní podíl 40.000,-Kč do AK Veverka za 1 ½ roku byl 80x zhodnocen a jí vyplacen. Nato AK šla do insolvence i díky člověku, kterého tam dr. Marvanová přivedla jako svého známého. Mlčení médií a její neúčast u soudů k její důvěryhodnosti a pověsti „morální ikony“ těžko přispívají…
Stojí za zamyšlení, kolik kandidátů na prezidenta se už objevilo a jak jsou někteří z nich aktivní. Německo je mnohem větší země než naše, také hledá svého nového presidenta, ale neobjevil se nikdo, kdo by řekl: „Tady jsem, volte mně, budu ten nejlepší“ apod. Země je natolik vyspělá, že si ho dokáže najít sama i bez výzev. Německá společnost by nepřijala kandidáta, který by se jí nabídl předem sám – prostě si ho najde a zvolí.
Nutí to i v jistém smyslu k zamyšlení nad naší společnosti. I způsob presentace kandidátů na presidenta ukazuje v jistém smyslu stav naší společnosti, kde většina myslí jen na sebe, ochotna vždy přijímat, ale dávat a obětovat už ne zdaleka tolik. Země potřebuje nového Masaryka, či Baťu…
Jan Šinágl, 23.10.2016
Read more...