„V červnu 1945 bylo 3000 německých obyvatel Krnova – žen, dětí a starců – donuceno k hladovému pochodu do Králík. Asi 300 z nich přišlo o život.“ Tento text v češtině a němčině je společně s názvy obcí a měst, přes které pochod vedl, vytesán do žulové desky, která byla v pondělí 11. září slavnostně odhalena v zahradě spolkového domu v sousedství synagogy.
Výrobu a instalaci pamětní desky financovali němečtí rodáci, pozemek jim poskytl Jesenický horský spolek. O připomínku hladového pochodu, který se odehrál v době divokého odsunu, krajané usilovali od doby vzniku tradice Česko-německého týdne v Krnově, intenzivněji pak od roku 2011, kdy byly poprvé v místním tisku zveřejněny vzpomínky jedné z účastnic pochodu, Marii André, které přeložila Květoslava Kukelková. „Jako představitel spolku jsem často slyšel vzpomínky přeživších, ale doba ještě nebyla zralá, aby se o tom otevřeně mluvilo. Také předsudky vůči nám byly na počátku naší spolupráce s městem Krnovem v roce 1995 tak velké, že mě ani ve snu nenapadlo, že by mohlo k této události dojít. Situace se nyní změnila a zamlčovaná fakta se dostávají ve známost. Památníkem chceme dosáhnout, aby se na tuto událost nezapomnělo. Není to žádné obvinění, jen si přejeme, aby se takové věci už nikdy neopakovaly. A jsem velmi rád, že po dvaasedmdesáti letech můžeme zažít to, co jsme dlouho chtěli. Naši mrtví nebudou zapomenuti, přeživším bude dovoleno tento památník odhalit a dostane se mu požehnání,“ uvedl u slavnostního odhalení pamětní desky Kurt Schmidt ze spolku Heimatkreis Jägerndorf.
Účastníky hladového pochodu, kteří památník odhalili, byli Günter Klemenz a sourozenci Titzovi, Helga Rügamer, Walter Titze a Edith Bachman, všichni rodáci z Krnova, tehdejšího Jägerndorfu, kterým v době divokého odsunu bylo od jednoho roku do sedmnácti let. Požehnání se ujali zástupci Českobratrské církve evangelické, římsko-katolické církve, řádu minoritů i židovské komunity.
Vedle obětí hladového pochodu neopomněl Kurt Schmidt vzpomenout také na útlak katolických a evangelických duchovních v době druhé světové války, na průvod dvou tisíc vězňů z Osvětimi, který v lednu roku 1945 procházel přes Krnov, a především na židovské obyvatele města, kteří nestihli nebo nemohli před rokem 1938 odejít do zahraničí a zachránit si život a stali se oběťmi holocaustu. V souvislosti s židovskou tragédií ocenil vstřícnost Jesenického horského spolku, který umožnil umístit pamětní desku v prostoru jeho zahrady v areálu synagogy. Původním přáním krajanského spolku přitom bylo, aby deska byla umístěna na městském pozemku. Projednávání této záležitosti v zastupitelstvu města se ale protahovalo a tak se krajané, s ohledem na svůj věk a zdravotní stav, který jim v příštích letech možná už nedovolí do rodného města zavítat, rozhodli pro náhradní řešení.
„Kurt Schmidt řekl, že je rád, že se dnes dožívá aktu, na který čekal mnoho let a který symbolicky do jisté míry uzavírá to, o co se naši němečtí přátelé snažili od roku 1995. Mezi občany Krnova a v zastupitelstvu města byly diskuse, zda deska ano, nebo ne, které místo je či není vhodné. Já osobně volbu místa, na kterém deska je, považuji za volbu šťastnou. Spojení desky s pozemkem vedle jedné z mála synagog, která byla v českém pohraničí uchráněna před zničením, není spojením špatným. Symbolicky se tady protíná to, čeho jste někteří z vás byli svědky. Věřím, že dnešní odhalení pamětní desky je historickou událostí, která nezapadne. Deska je symbolem, že dlouholetá snaha Kurta Schmidta a jeho spolupracovníků má smysl, je symbolem pravého usmíření,“ řekl místostarosta Michal Brunclík.
Odhalení pamětní desky bylo součástí 23. ročníku Česko-německého týdne, který byl oficiálně zahájen v pondělí 11. září přijetím na radnici, kde rodáky přivítala starostka Jana Koukolová Petrová a další zástupci města. V dalších dnech mají na programu návštěvu Opolí, Jeseníků, Opavska, Hlučínska, Jeseníku, Úvalna a Zátora. V Krnově je ještě čeká čtvrteční setkání se studenty v synagoze u příležitosti prezentace žákovského projektu na téma 500 let reformace ve Slezsku a týden bude ukončen sobotní večerní bohoslužbou. Krnov rodáci opustí v neděli 17. září.
Ke stažení: Maria André, Divoké vyhnání Čechy v červnu 1945
… Teď jsme všichni museli všechny cenné věci položit k nohám pod hrozbou, že bude zastřelen ten kdo tuto výzvu neuposlechne. Zlato, spořitelní knížky, šperky, dokonce i snubní prsteny byly sebrány. Nyní stála moje matka s osmi dětmi na cestě a neměla vůbec nic. Dříve než se tento zástup lidí dal do pohybu, byli jsme úplně promočeni lijákem v bouřce. Otec nás ještě všechny objal, pak se musel vrátit. Pamatuji si na to přesně. Jeho tvář píchala, ještě nebyl oholen. Trvalo více než dvě hodiny, než jsme pochodovali pryč. Na cestu divokého vyhnání se vydalo asi 2000-3000 žen, dětí, starých a nemocných lidí. Bylo s námi špatně zacházeno. Jako se zločinci.
… ze všeho nejhorší bylo, že jsme museli jít více než 100 kilometrů bez jídla vystaveni pouze nepředstavitelné šikaně. Hnali nás schválně přes Jeseníky, aby co možná nejvíce lidí zemřelo, což se stalo. Byla tam také jedna přímější, snadnější cesta. Děti, které byly mladší než jeden rok, umíraly hlady a lidé, kteří zůstali ležet vyčerpáním, byli zastřeleni.
… Museli jsme se chovat co nejvíc nenápadně, protože doprovázející bachaři si vyzvedávali ženy z transportu a znásilňovali je. Jiné byly bity nebo zastřeleny.
… Všimla jsem si jedné mladé matky už v Krnově. Patrně přišla z jiného lágru v Krnově. Měla dva kufry a dvě děti. Dvě malá hezká děvčátka, měla asi tři a čtyři roky. Byla krásně, roztomile oblečená. Netrvalo dlouho a postavila první kufr u dveří nějakého domu. Stejně tak jako mnoho dalších lidí nechalo své věci na kraji cesty. Někde pak plakala ta mladší dcera a řekla. „Maminko, jsem tak unavená, posaď mě přece na kočárek.“ Ta matka ale neměla žádný kočárek. Nemohla už s námi udržet tempo a ztratila se nám z očí. Nerada myslím na to, co se s nimi stalo.
… Znovu a znovu jsme na této cestě slyšeli výstřely. Lidé, kteří tyto vražedné útrapy bez jídla a přestávky nemohli vydržet, byli zastřeleni.
… Hodně lidí zemřelo v každé etapě. Opět jsme přišli do velké haly nějaké fabriky na vrtule. A zase jsme leželi na betonové podlaze. Jena žena zemřela před tou halou a její malé děti po ní a kolem ní lezly. Nechápaly, že je mrtvá.
… 29. června 1945 přišli čeští rolníci a hledali mezi námi totálně vyčerpanými vyhnanci schopné práce. Jeden rolník vyhledal mou devatenáctiletou sestru a šestnáctiletého bratra. Moje matka byla opět nesmírně odvážná. Řekla: „Buď celá rodina, nebo nikdo.“ Nás děti nechtěl. Tak jsme všichni unikli české nucené práci. To byl opět jeden zázrak. Ostatní neměli takové štěstí. Jedna matka se nechtěla odloučit od své dcery. Byly obě zbity, pak nahnány do jedné místnosti a dále bity. Slyšeli jsme jejich pláč.
… Po našem vyhnání byl otec přeložený z obrněného tábora (Panzerlager) na nucené práce do pískovny v Polance, Vítkovice. Musel v nejtěžších podmínkách vykonávat nejtěžší práci. Denně bylo málo jídla, hodně bití a mučení. 23 mužů, s nimiž otec pracoval a z nichž s některými byl v lágru, bylo zabito, nebo se někteří z nich smrtelně zranili během práce, nebo se pověsili. Někteří byli tak mučeni, že se téže noci pověsili. Těžce nemocný otec mohl roku 1946 se svými oběma sestrami, které byly nasazeny na nucené práce v českých rodinách, odjet rovněž v nákladním vlaku do Bad Berneck ve Spolkové republice Německo.
… Nejenom hlad panoval na německém území. Nýbrž také nevýslovný strach z Rusů. Ti přicházeli každou noc pro ženy.
… Nedostali jsme ani jednou to nejnutnější, natož to nutné. Tak jsme žili v té nejhorší chudobě příliš mnoho let v Německé demokratické republice. Patřila k tomu permanentní podvýživa.
… Zveřejnit další informace z německých lágrů od června 1945 do listopadu 1945 a o životě poté by bylo pasé. Na veřejnosti bylo popíráno, že jsme vyhnanci z domova. Byli jsme označováni za vystěhovalce (autseidry). Z tohoto pohledu nebyl žádný důvod k zodpovědnosti nám opuštěným a nejchudším z chudých pomáhat. Co to znamenalo pro mou matku s osmi dětmi po mnoho let, si sotva kdo dovede představit. …
* * *
http://krnov.cz/pametni%2Ddeska%2Dpripomina%2Dobeti%2Dhladoveho%2Dpochodu/d-24486
P.S.
Další článek v Krnovských listech č.16/2017, str. 5. Zastupitelstvo města již tuto záležitost neprojednávalo, protože krajané oznámili, že desku umístí na soukromém pozemku. Dodnes máme problém vypořádat se s vlastní minulostí jak ukazuje chování zastupitelstva Krnova. Je to ještě dlouhá cesta, ale bez vypořádání se s vlastní minulostí se nám bude stále a o to více připomínat a vracet se.
Jan Šinágl, 18.9.2017
* * *
Podpořte pamětní desku 3000 vyhnaným krnovským Němcům
Read more...