POSUDEK na Františka Zahrádku pro Státní soud ze dne 9.prosince 1949 !!!
Odešel skromný, statečný, velký člověk a vlastenec. Jakoby pro zemi, pro kterou tolik vykonal a obětoval najednou nebyl… 
Ve vyspělých zemích považují za čest a povinnost presidenti, kardinálové, politici a osobnosti veřejného života zúčastnit se posledního rozloučení a vyjádřit tak úctu a poděkování za vykonané dílo úctyhodného člověka. Jak jsem Františka znal, vůbec by to neřešil. Pro něho platila vždy odvedená práce. Patří k těm lidem na které plně platí citát z Posypové loučky Lesního hřbitova ve Zlíně: „Ne věnci, ani pomníky, ani medailemi, ale zlatá stopa, která zde zůstala, svět, jenž je o to krásnější, protože jste zde byli.“
František Zahrádka: "Jsem šťastnej a navýsost spokojenej, že patřím mezi ty, kdo do toho šli."
Žádná veřejnoprávní média se nedostavila, přišli pouze jeho skuteční přátelé. Očekával jsem, že přijdou alespoň herci a tvůrci seriálu Zdivočelá země a řeknou
co je třeba říci – nepřišel nikdo… Příprava posledního rozloučení se ujali blízcí, místo vedení KPV ČR či státu. Nezazněly žádné projevy jak je zvykem a jak očekává veřejnost. František byl katolík, ale v Kapli sv. Otýlie se obřad, bohužel, nekonal. Připomínám, že s bezcharakterní předsedkyní KPV ČR MUDr. Naděždou Kavalírovou, nositelkou Řádu TGM I.stupně, se v kostele na Hradčanech rozloučila široká veřejnost za účastí médií, politiků a veřejně známých osobnosti…
Cestou pěšky z nádraží na hřbitov jsem šel kolem budovy, kde mne zaujaly dvě pamětní desky – první na památku nuceně nasazených Čechů do Říše Němci během II.světové války. 
Druhá nuceně nasazených Čechů Čechy do táborů nucených prací PTP. Chyběla tam třetí – nuceně nasazených Němců Čechy do pracovních táborů po válce… 
Je vypovídající o mravním stavu naší společnosti, když je schopna dopustit, aby se takovéto věci děly, přecházet je mlčením, donebevolajícím pokrytectvím a zbabělostí těch, kdo by sami měli být příkladnými nositeli tolik potřebných morálních a mravních hodnot. Žádná společenství lidí nemůže mít budoucnost, dopustí-li, aby ho ovládali neschopní či všehoschopní.
Snad jsem to vystihl pár slovy na závěr videa, co je třeba, aby se podobné osudy jako Františka Zahrádky už nikdy nemusely opakovat. Děkujeme Františku, tato 
země Tě stále není hodna, stejně jako není hodna Věry Čáslavské, Jana Antonína Bati a dalších skvělých lidí, kteří už nás opustili. Jedině takoví mohou posouvat zemi k prosperitě a blahobytu. Dobře věděli, že společnost bez žitých mravních hodnot nemá budoucnost a přestane-li o ně usilovat, skončí v bídě a zanikne tím spíše, jedná-li se
o malou zemi, jakou je ta naše.
Nezapomínejme, berme si z nich příklad, abychom i my svými životy dokázali, že jsme jich hodni. I proto jsem na kytici pro Františka nechal napsat heslo, které beze zbytku naplnil svým pohnutým životem a které by mělo být krédem každého z nás – BEZ OBĚTI NENÍ DOBRA!
Jan Šinágl, 20.12.2017
* * *