Na pozvání Křesťanské akademie jsem se zúčastnil panelové diskuse s hlavním řečníkem prof. Tomášem Halíkem. Očekával jsem obohacení novými 
myšlenkami, zkušenostmi, živou debatu k tomuto aktuálnímu tématu a jak konkrétně řešit duchovní a morální propad společnosti. Bohužel zůstalo jen u očekávání. Nic zajímavého, aktivizujícího nezaznělo. Jen jednotlivec a národ který přináší oběti a utrpení, dokáže ocenit dobro. Ví to dobře Poláci a Ukrajinci, kteří bojují, zatímco my jenom dokážeme „mudrovat“ o problémech celého světa. Proč sv. Anežka česká už není na padesátikorunách? Protože otvírala lidem oči! Nahradila ji Ema Destinová, která uměla zpívat, ale byla celý život nešťastná. Alespoň zbyla Božena Němcová……
Přišel jsem těsně před začátkem, sál byl téměř prázdný. Účastníky jsem „objevil“ při občerstvení, což můj kručící žaludek uvítal, zvláště při pohledu snad na stovky řízků. Už jsem se na jeden chystal, když jsem byl osloven kdo jsem a vykázán jako nečlen Křesťanské akademie, která hostila jen své členy. Panelová diskuse začala s 15 min. zpožděním, za které zřejmě mohly i řízky, které někteří účastníci pojídali, či dojídali ještě i v sále…
Průběhem jsem byl zklamán – nezáživné vyprávění, popisování minulosti s absencí očekávaných myšlenek a podnětů. Pořídil jsem zvukový záznam celého večera. Názor si můžete učinit sami. Bohužel na diskusi z 2 ½ hodinového večera zbylo jen 20 min. jak bývá často zvykem i na jiných akcích. Vystoupil jsem 2x s věcnými komentáři. Bohužel na ně nebylo vůbec reagováno (1:56:00 hod. + 2:16:20 hod.) Na druhý příspěvek, kterým jsem chtěl doplnit druhý, reagoval prof. Halík iniciativně jako „nemoderátor“, že se hlásí jiní, kteří ještě nemluvili…
Můj druhý diskusní příspěvek se už snažil přerušit, kdy jsem mluvil o „tabu“ z naší minulosti. Samozřejmě nebylo opět reagováno a „diskuse“ krátce na to byla ukončena a s ním i celý večer. Kladu si otázku proč? Jsou účastníci tak deformováni prostředím ve kterém žijí, že nejsou schopni reagovat i na „nepohodlné“ názory? Mají snad povědomý strach, aby „nepopudili“, jak výstižně říkal Karel Kryl? Sebemoudrejší řeči, kde se jen konstatuje co bylo, jak by to mělo být, ale mlčí se o realizovatelných řešeních nedobrého stavu, jsou jen marněním času.
Zarazilo mne, jak prof. Halík kritizoval kardinála Františka Tomáška kvůli tzv. „manažerským papírkům“. I kdyby měl pravdu, proč to říká (stejně jako jeho kritika kardinála Dominika Duky)? Osobně si také často píši poznámky na papír, resp. dnes častěji na zvukový záznamník. Už jen tím, že si je napíši, či namluvím o to jistěji si je zapamatuji – mnemotechnická pomůcka, kterou často používal i Tomáš Baťa.
Máme-li něco dokázat, je třeba se sjednotit, být sám příkladem a ne šířením osobních averzí ať už vědomých či nevědomých podkopávat potřebnou jednotu bez které se nevyřeší nic. Toto vystoupení nositele Templetonovy ceny bylo pro mne zklamáním. Očekával jsem více odvahy k dialogu, nebát se jiných názorů, pravdivých faktů, které veřejnoprávní média zamlčují. Instinktivní obavy z možných potíží. Stále máme dilema – žít v pravdě, bojovat za pravdu, nebo žít ve lži a nebojovat proti lži.
Máme-li něco dokázat, je třeba se sjednotit, být sám příkladem a ne šířením osobních averzí ať už vědomých či nevědomých podkopávat potřebnou jednotu bez které se nevyřeší nic. Toto vystoupení nositele Templetonovy ceny bylo pro mne zklamáním. Potěšili mne dva členové Křesťanské akademie, kteří mi dali za pravdu – jeden mladší a druhý starší, ovšem v diskusi mlčeli… Jakoby v nás stále přežíval strach z vrchnosti a neříkat věci nepříjemné a jen přitakávat řečenému. To nemá s demokratickou, svobodnou diskusí svobodných lidí nic společného.
Nazval bych účastníky křesťany-teoretiky, kteří pro samé teoretizování zapomínají, že skutečný křesťan je člověk, konající každý den příkladně ve jménu křesťanských hodnot, schopen oběti, rizika a utrpení. Ne o nich jen teoretizovat na všechny strany bez žádného výstupu a viditelného pozitivního postupu. Dost možná jsou už tak deformováni neustálým teoretizováním, že možná ani nepochopili co jsem jim chtěl sdělit? Jak by prof. Halík odpověděl, pokud by byl presidentem, zda by vyznamenal členy odbojové skupiny bratří Mašínů? Ano řekne každý, kdo zastává pevný, morální postoj. Ze stávajících devíti kandidátů kladně odpověděl pouze aktivista a lékař Marek Hilšner
Prof. Halík: „Víra křesťana se pohybuje mezi mantinely pověr a fanatismu“. Řekl bych, že to platí hlavně pro českou povahu. „Ode zdi ke zdi“, zakořeněné české rovnostářství, neschopnost jednoty, která brání navazovat na předešlé dobré. Rovnostářství je vítáno, kdo vyčnívá stává se podezřelým, zatímco jiné země si takových váží, protože posouvají zemi vpřed. Obávám se, že i prof. Halík je sám příkladem české povahy, takové „zemanovštiny“, útočit nepřímo, bořit snahy o potřebnou jednotu, bez které se jinak budeme stále, bezvýchodně „točit v kruhu“. Dokonalý není mimo Boha nikdo. Dříve jsem jej obdivoval, koupil jsem si i jeho životopisnou knihu (nedočetl jsem ji, mimochodem si „dělal“ reklamu na další, která mu vyjde). Poprvé jsem o něm začal mít pochyby, když jsem ho slyšel při jednom projevu na Václavském náměstí, kde nepromluvil tak jak jsem ho dosud obdivoval jako skvělého rétora, ale jako herec, který propadl své roli a ztratil kontrolu sám nad sebou. Připomínal mi Mussoliniho při jeho projevech výrazem obličeje a gesty…
Mimochodem jsem odcházel jako jeden z posledních a zavítal ještě do „bufetu“, zda něco nezbylo. Už jen káva a pár kousků perníku – žádný řízek, bohužel. S povděkem, tentokrát už s povolením, jsem dopil poslední zbytky chladné kávy. Mohu se jen domnívat, že některé účastníky „doprovázely“ řízky ještě domů. Jejich chování a způsoby to vůbec nevylučují. Snad jim Bůh odpustí…
Popřál jsem prof. Halíkovi krátce k svátku Vánoc, kdy jsme odcházeli mezi posledními z Emauz. Vycítil jsem, že je rád, že zůstalo jen u blahopřání…
Celý večer byl natáčen na video, ale na webových stránkách Křesťanské akademie jsem jej nenašel, ani informace o této akci?
Zakódovaný „autostrach“ z minulosti vytváří atmosféru v zemi bez toho, že by byla někým řízena a kontrolována. Totalitou zasazená poslušnost a nepopudlivost, klid za každou cenu, stále působí a „kvete“. Je třeba pěstovat odvahu v názoru a k činu! Většina na ni nemá, bojí se o místa a ztrátu „klidu a pohody“. Zapomínáme podstatu, glorifikujeme nepodstatné. Proto jsou skutečné hodnoty na úbytě.
Bohužel velké množství neschopných, resp. všehoschopných má možnost ovlivňovat masy po celém světě, jejich způsob myšlení a chování. O to důležitější je, aby osoby, které potřebné vlastnosti a schopnosti mají, tak činili také, jak připomíná Papež František - prezentovat osobním příkladem potřebné hodnoty, jejichž jsou nositeli. Tedy nejen účastí na konferencích, psaním moudrých článků a knih, ale aktivní účastí ve veřejném, společenském životě - se všemi riziky a oběťmi, které to přináší. Lid už si to přebere a rozliší, bude moci porovnávat, kdy dosud tuto možnost neměl. „Lid nemá mozek, ten má jen člověk“, řekl kdysi Otakar Motejl. Lid nemůže sám od sebe konat a řešit, jen skuteční lídři a osobnosti, které ho vedou a určují potřebný směr. V tom je skutečná naděje pro obnovení duchovních hodnot.
Rémi Bravur: „Současný pocit osamění a odcizenosti je důsledkem zavržení účelové příčiny, protože člověk potřebuje k pochopení světa cíl, přičemž její absence mu brání mít ke světu pozitivní vztah.
Jan Šinágl, 23.12.2017
* * *
Salon Polski: Piłsudski a Masaryk
Polsko 6.7.2017: Vynikající projev presidenta USA Donalda Trumpa