Obdržel jsem jako „dárek“ sešit, resp. knihu, zřejmě určenou pro spolupracovníky-důvěrníky StB. Je tmavě zelená se zlatým nápisem a šesti rubrikami pro „práci“ na celý rok... Společnosti by hodně pomohlo zveřejnění seznamů a životopisů vedení StB a jejích důstojníků, stejně jako seznam všech dobrovolných důvěrníků a spolupracovníků, tedy těch, co systém vytvořili a aktivně podporovali. Kde jsou jejich podepsané „závazky“ s StB? Zlikvidovány, nebo stále tajeny před veřejností? Budou snad reaktivovány?

Kolik jich asi bylo celkem vytištěno a kolik vyplněno? Co to bylo za lidi, kteří pozorovali své okolí, sousedy, spolupracovníky a vše si pilně zapisovali? Kde skončily? V archivech, spáleny, nebo jako rodinná „památka“? To asi těžko… Kolik takových „důvěrníků“ žije asi i dnes mezi námi, kteří by byli ochotni za peníze v této „práci“ pokračovat? Nedělám si žádné iluze. I dnes mám osobní zkušenosti, jak jsem svými spoluobčany sledován, pravda už moderními metodami, ale stejnými principy. Jsme stále národem anonymních donašečů a udavačů. Potom chtějme s lidmi takových „charakterů“ budovat demokracii…

Co to vypovídá o komunistickém režimu? Nedivme se potom, že nástupce této zločinné ideologie a zločineckého systému KSČM máme v demokratickém parlamentu. Zvolili si je ti, které si systém vychoval k „obrazu svému“ a který jim poslušně slouží dodnes. Myslí si snad někdo, že by se do parlamentu dostala stejně zločinná nacistická strana – ani by nestačila vzniknout…

Dnes v Událostech ČT - Kontakty šéfa britských labouristů a StB – bylo uvedeno jméno agenta StB v Anglii, ale už ne zda žije, co dělal po roce 1989, žádný pokus ho kontaktovat, nebo jeho rodinu. Od ředitelky ABS i ČT má veřejnost právo očekávat více!

Kdo v zemi stále vládne dokazuje to, že hlavním tématem jsou mediální štvanice na ty, kteří byli donuceni většinou jen formálně podepsat, aby mohli vykonávat svoji práci a jejich děti studovat, tedy ochránit své rodiny. Dá se říci, že pohrobci StB dále pronásledují své oběti.

* * *

O volbách, po volbách

„Při volbách už vůbec nešlo o jakéhosi částečně nemocného, nebo jinak udržovaného Zemana či politicky výřečného. Tady šlo především O NÁS o občany, kteří místo, aby Zemana hodnotili podle jeho chování a myšlení, které nám PO PĚT LET předváděl a předával na podnose, posuzovali ho až při duelu. Copak Zemanovo pětileté předvádění se nestačilo občanům, aby si udělalo obrázek o charakteru toho člověka? Zřejmě ne. Pětiletá vizitka se někam ztratila, zapadla, zapomnělo se i na Oposmlouvu a co se u nás dnes a denně nepřipomíná jako nacismus, to upadne do zapomnění. Komunisté si mohou mnout ruce. Jsme takoví. Co se dá dělat než se smířit, s tím, že i charakter má Zeman lepší než ten druhý.“

K.Mrzílek, 13.2.2018

* * *

Diskutujte: Republika nechtěná

Oldřich Musil: „Slovo demokracie znamená věc veřejná. Předpokladem tohoto systému je tedy to, že se většina národa o politiku zajímá a protože to není konzumní hodnota, tak že většina národa má nějaké ideály, nějaké vyšší hodnoty. To je podle mého názoru důvod, proč se Čechům demokraticky vládnout nedá. Naprostá většina Čechů jsou totiž sobci, které kromě osobního prospěchu nic jiného nezajímá. Proto se u nás tak daří populistickým stranám a politikům.“

* * *

Jan Šinágl, 15.2.2018

* * *

Jan Patočka ml. o Uhlovi, Rumlovi, Pithartovi a dalších, aneb o delíriu mravů a mravnosti!

Volební zákon je třeba změnit, má-li se změnit kvalita politiků a tím i politiky