Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Češi si dávají záležet na rozvoji kultu svých hrdinů. Jedná se ale vždy o smysluplná hrdinství?

Mezi nejrozšířenější hrdinské mýty z českých dějin patří oficiální vysvětlení smyslu Pražského povstání. V něm se praví, že od 5.5.1945 se desetitisíce Pražanů postavili na odpor silné Schörnerově armádě. Že Pražané bránili budovu rozhlasu a v ulicích vybudovali 1.600 protitankových barikád, když 7.května nacisté zaútočili na Prahu. Ve skutečnosti bylo povstání tragickou nerozvážností, jež během posledních dnů války způsobila mimo jiné množství obětí na životech, zničení Staroměstské radnice a prodloužení války v Praze o jeden den – zbytečně!

V té době totiž německé vojsko už nikde nepomýšlelo na žádné bitvy, natož na zdržování se s nesmyslným útočením na jakékoliv neodbojné město. Válku už mělo de facto prohranou, a jejich jedinou starostí v těch posledních dvou dnech ještě bylo, dostat se co nejrychleji na Západ, do amerického zajetí, aby nepadli do ruského zajetí, jež bylo pověstné krutostí v pracovních táborech na Sibiři, s mizivou nadějí přežít a vrátit se domů. Nic jiného už neměli na vybranou.

Schörnerovo vojsko tedy na Prahu neútočilo! Přijelo ve spořádaných kolonách, aby využilo pevných pražských mostů ke spolehlivému přesunu své těžké bojové techniky, hlavně tanků, přes Vltavu, a mohlo spolu se zbytky pražské posádky organizovaně ustupovat nejkratší cestou, tedy po státní silnici dál na Plzeň.

Ti rozvážnější z České národní rady, která pomocí rozhlasu povstání řídila, si to uvědomovali, bohužel se však neprosadili proti radikalistům. Ti vyvolali škodlivou davovou hysterii k obraně Prahy, a byli pak za to ještě paradoxně dekorováni vysokými státními vyznamenáními.

Kdyby Česká národní rada byla dramatickými výzvami rozhlasem nevyzývala k povstání a k pomoci „ohrožené“ Praze, která ve skutečnosti, ale i logicky, vůbec ohrožena nebyla, a kdyby Pražané byli raději zůstali pokojní, německé vojsko by se bylo skrz Prahu jen spěšně přesunulo do zajetí na Západ, a vůbec nic by se nestalo. Radnici bychom si byli uchovali celou, množství zbytečně padlých se mohlo se všemi radovat z ukončení války, a ta nemusela v Praze trvat o den déle.

Tu radnici Němci nezničili střelbou z tanků jen pro nic za nic. Byla to výstraha pro Českou národní radu s tím, že Schörner zničí Prahu celou, jestli mu Pražané neuvolní průjezd městem. To už bylo 8.5. tedy v den kapitulace Německa. Je proto nadbytečné i zveličování, že Česká národní rada donutila Schörnera ke kapitulaci. Nechala ho projet, což měla udělat už rovnou a bez obětí.

Na povstání, stejně jako na Heydricha, Češi těžce doplatili, aniž tím dosáhli něčeho smysluplného, co by za ty oběti a škody bylo stálo, mimo ukojení své národní slabosti po vzorech hrdinství. Navíc povstání až na samém konci vyhrané války je jako kopání do umírajícího, a to se nedělá!

Z knihy Otty Pescheho JAK TO BYLO DOOPRAVDY – Pražské povstání, str. 43

* * *

Diskutujte: Trestní oznámení: Kdo se pokusil znásilnit slavnou polskou režisérku Agnieszku Holland na Ruzyni v roce 1970…?!

Fr. Zákostelský 9.5.2012: „Nepochybuji o tom, že žijící bachaři a estebáci berou větší důchody než jejich oběti a státní orgány se k nim chovají daleko slušněji než k většině. Citlivost Čechů a pohádky o holubičí povaze jsou věkem prověřeny. Skrytá netečnost k utrpení druhých je maskována u Čechů hezkým kecáním o ničem. Češi jsou stateční všichni, ale většina až po boji a ti získají moc zcela pravidelně.“

Jan Šinágl, 9.5.2012

* * *

KOMUNISTÉ 9.KVĚTNA NA SMÍCHOVĚ U BYVALÉHO TANKU

Kinoprojekce