Strávil jste na jevišti přes půl století. Jak moc se za tu dobu změnilo hlediště?
„Jako dítě jsem ještě viděl vojáky šikovat se do postavení, které znáte ze starých rytin: první řada ležela, druhá za ní klečela, a třetí stála. Mířili mušketami a dvacet metrů před nimi stál důstojník a šavlí dával povel. V neděli jsme chodili v dvojstupu do kostela, provázeni učitelem, který měl fedrpuš, a půlnoc troubili ponocní. Dožil jsem se toho, že lidé chodili po Měsíci a Čech lítal kosmem, dožil jsem se také vojenských letadel se zobákem, které vypadají jako draví ptáci z hrůzného snu. Technický pokrok je úžasný, ale jako všechno má svoje klady i zápory. Když dopustíme, aby technika převládla, když se budeme sytit jen věcmi, aniž bychom zároveň sytili duši, špatně dopadneme. V tom je význam i odpovědnost kultury větší než kdykoliv dřív, v tom je podle mého i závažný úkol výchovy mladých lidí: vést je k tomu, aby si bez duchovního dobrodružství, které přinášejí knížky, divadlo, hudba či obrazy, připadali neúplní a nešťastní.“
Národní umělec Ladislav Pešek