Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Strávil jste na jevišti přes půl století. Jak moc se za tu dobu změnilo hlediště?

„Jako dítě jsem ještě viděl vojáky šikovat se do postavení, které znáte ze starých rytin: první řada ležela, druhá za ní klečela, a třetí stála. Mířili mušketami a dvacet metrů před nimi stál důstojník a šavlí dával povel. V neděli jsme chodili v dvojstupu do kostela, provázeni učitelem, který měl fedrpuš, a půlnoc troubili ponocní. Dožil jsem se toho, že lidé chodili po Měsíci a Čech lítal kosmem, dožil jsem se také vojenských letadel se zobákem, které vypadají jako draví ptáci z hrůzného snu. Technický pokrok je úžasný, ale jako všechno má svoje klady i zápory. Když dopustíme, aby technika převládla, když se budeme sytit jen věcmi, aniž bychom zároveň sytili duši, špatně dopadneme. V tom je význam i odpovědnost kultury větší než kdykoliv dřív, v tom je podle mého i závažný úkol výchovy mladých lidí: vést je k tomu, aby si bez duchovního dobrodružství, které přinášejí knížky, divadlo, hudba či obrazy, připadali neúplní a nešťastní.“

Národní umělec Ladislav Pešek