Autor tohoto článku je soudním znalcem JUDr. PhDr. Ivo Svobodou PhD, řazen do kategorie tzv. “stupidních deprivovaných hovad”.
Je tomu zhruba měsíc, kdy Adam B. Bartoš napsal pro První zprávy článek s názvem Kauza samolepek: Stát má problém. Podjatého znalce. Už název článku byl implicitně jakousi prognózou, jak by se mohl Obvodní soud pro Prahu 1 v následujících dnech vypořádat s námitkou podjatosti proti znalci Svobodovi, která mu už několik týdnů leží na stole. K mému překvapení se během hlavního líčení ve středu 27. června tato prognóza naplnila a soudkyně konstatovala, že dle jejího předběžného názoru znalec podjatý je. Otázkou prý zůstává, zda se podjatost vztahuje ke konkrétnímu znaleckému posudku (v kauze vypracoval Ivo Svoboda čtyři posudky) nebo ke všem znaleckým posudkům v této trestní věci, a musí být tedy zcela vyloučen.
Námitka podjatosti byla podána všemi obhájci již během minulého hlavního líčení, protože se při výslechu Ivo Svoboda sám prořekl, že se účastnil některých opatření proti shromáždění v Jihlavě, jehož organizace je obžalovaným kladena za vinu. Dále se prořekl, že radil jihlavskému tajemníkovi, jak může v této věci postupovat. Dá se předjímat, že Svoboda zástupcům města radil, jak shromáždění rozpustit, a následně na toto shromáždění vypracoval "nezávislý znalecký posudek".
K otázce podjatosti by mělo v následujících dnech zaujmout stanovisko grémium Nejvyššího soudu, protože se jedná o precedentní záležitost. Advokáti se vesměs shodli na tom, že procesní postup, kdy stanovisko o podjatosti zaujímá jiný než příslušný soud a příslušný soud pak na základě tohoto stanoviska rozhoduje, je přinejmenším zvláštní a nestandardní. Ale co v této kauze není …
Osobně se domnívám, že Ivo Svoboda není podjatý pouze v této konkrétní kauze z výše zmíněného důvodu. Jsem přesvědčený, že Ivo Svoboda je podjatý ve všech tzv. extremistických kauzách a nemůže dále dělat soudního znalce, protože není pouze kontroverzní znalec, nýbrž a především neobjektivní znalec-aktivista.
"Je potřeba mít určitou dávku ostražitosti a pracovat. Nevšímat si pomluv a urážek, protože tato stupidní deprivovaná hovada neumí jiným způsobem komunikovat. Musí se to vzít jako skutečnost.....v tuto chvíli mi více starostí dělají média, než samotní nácci...," uvedl Ivo Svoboda pro časopis Týden. Tento relativně nedávný výrok o stupidních deprivovaných hovadech se nepochybně zapsal do dějin v oblasti českého soudního znalectví na tzv. extremismus přinejmenším stejně hluboko, jako hajlování znalce Mareše na studentském pobytu v Hamburku.
Znalec se občas k tomuto svému výroku přizná, ale poslední dobou se spíše pravidelně vykrucuje a není schopen jednoznačně odpovědět na otázku, zda to skutečně řekl, přičemž o autenticitě tohoto výroku nikdo nepochybuje. Pochybnosti neměl ani soudce Plch z Okresního soudu v Mostě, který pana Svobodu za jeho vulgární výrok vyloučil jako podjatého. Soudce si dokonce kladl otázku, co mohlo pana znalce vést k tak nevhodnému vyjádření pro média. Já se domnívám, že odpověď je jasná: aktivismus a prostořekost.
Pokud pomineme, že znalec objekty svého "nezávislého" bádání nazývá stupidními deprivovanými hovady, je rovněž zajímavé, že se o tzv. pravicových extremistech pejorativně vyjadřuje jako o „náccích“. Tento pojem je také čistě neprofesionální a aktivistický. Dokáži si představit, jak by na veřejnost zapůsobila jiná podobná přirovnání, která jsou zde na místě. Skandál by jistě vyvolalo, pokud se měl znalec vyjadřovat o komunistech jako o komouších nebo o Židech jako o Židácích. V případě nácků je ovšem vše v nejlepším pořádku. Není snad třeba dodávat, že všechny tři zmíněné pojmy implikují stejnou míru neobjektivního a aktivistického přístupu.
Ivo Svoboda, je znám také tím, že užívá osobní invektivy, občas jedná afektovaně a zásadně neodpovídá na položené otázky. Běžně dalekosáhle odpovídá na něco jiného, než se ho u soudu ptají, proto se jeho výslechy a celé soudní líčení logicky prodlužují. Redaktor serveru Prvnizpravy.cz, který byl u jednoho takového výslechu, situaci dobře vystihl slovy: „Zásadně odpovídal příliš obecně, odbíhal od tématu, odpovídal na něco jiného, než na co byl tázán. Povzdech advokátů a slova o tom, že se odpovědi nedočkali a že už nemá smysl na otázce déle trvat, byla snad nejčastěji se opakujícím výrokem, který u soudu padal.“
Krom obecných výše zmíněných vulgarit používá znalec čím dál častěji i osobní invektivy směrem k obžalovaným i jejich obhájcům. Na adresu advokátů se vyjadřuje, že by měli více studovat. Obviněným místo odpovědí na otázky např. doporučuje, aby se napili, protože je horko a jim se zřejmě přehřívá mozek. Ke koloritu patří i opakované upozorňování na zřejmě špatnou akustiku v místnosti, když má znalec odpovídat potřetí na téměř stejnou otázku. Když je ovšem upozorněn, že dvakrát odpověděl rozdílně, cítí se dotčen. Často podotýká, že otázka položená advokátem musí být otázkou klienta, protože vysokoškolsky vzdělaný člověk by ji jistě nevymyslel. Všem doporučuje návštěvu přednášek různých fakult vysokých škol, aby si doplnili vzdělání. A takto by se dalo pokračovat donekonečna. Symbolická byla situace, kdy znalec Svoboda poučoval dokonce i samotný soud o judikatuře.
Na adresu advokáta Petra Kočího, který namítal jeho podjatost mimo jiné i z toho důvodu, že své posudky předražuje, se znalec vyjádři: „Ty výpočty jsou ale spíš schizofrenní fantasmagorie pomateného šarlatána“. Dnes se ke svému výroku standardně nehlásí a během konfrontace v soudním líčení odpověděl svým charakteristickým způsobem: „Toto bylo v médiích? Lidi toho nakecají.“
Během samolepkového procesu bylo vidět, že se znalec Svoboda občas nechá silně ovládat emocemi. Stačilo nevinné obhájcovo konstatování, že znalec nemá číslovaný posudek. V případě, že posudek číslovaný je, by většina znalců toto konstatování vyvrátila s chladnou hlavou. Ivo Svoboda udělal na přítomné silný dojem, když zvýšil hlas a afektovaně odsekl: „Tak tohle na mě nezkoušejte!“ a dál se rozčiloval, že své posudky čísluje dle zákona. Druhý takový moment přišel během posledního hlavního líčení, kdy probíhal výslech druhého znalce Zouhara, který zpracoval revizní znalecký posudek zadaný obhajobou. Během pokládání otázek státní zástupkyní Galkovou znalci Zouharovi jí vedle sedící znalec Svoboda minimálně dvakrát cosi našeptával. Když obhajoba soud upozornila, že znalec zřejmě radí státní zástupkyni, jaké nepříjemné otázky pokládat druhému znalci, přistižený Ivo Svoboda se ve spěchu sbalil a se slovy, že raději odejde a že tam vlastně vůbec nemusí být, odešel naštvaný ze soudní síně.
Další zajímavostí je metodologie, jejíž popis znalec Svoboda vždy kopíruje do svých posudků a která zabírá jejich značnou část. Jako taková si zaslouží zvýšenou pozornost. Metodologie znalce Svobody je založena na práci neomarxistického myslitele Michela Foucaulta, který nebyl ani politolog nebo sociologem, jak by se v souvislosti s posudkem očekávalo, nýbrž filozofem. Čistě hypoteticky, pokud by byl za své názory souzen nějaký tzv. levicový extremista - v České republice představa spíše z oblasti science fiction - a soudní znalec by svůj posudek zakládal na metodologii např. Martina Heideggera, Carla Schmitta, Julia Evoly či jiného nacistického, případně fašistického filozofa, dokáži si představit, jaký povyk by to vyvolalo. V opačném případě je opět vše v nejlepším pořádku.
Pikantní také je, že znalec tuto metodologii, která na první pohled působí velice erudovaně, sice deklaruje, ale během vlastních posudků se jí vůbec neřídí. To zmínil i bývalý soudní znalec na extremismus Zdeněk Zbořil, který řekl, že Svoboda svou metodologii vysvětluje, ale potom volí jakýsi hodnotící popis. Tedy stejný popis, který užívají všichni ostatní znalci. Rozdíl je v tom, že všichni ostatní znalci si nenechávají platit za zkopírovanou metodologickou část posudku.
O podjatosti znalce Svobody by se toho dalo popsat hodně stran papíru. Dalo by se psát o jeho ekonomické závislosti, protože téměř výhradním zadavatelem jeho posudků je stát. Dalo by se zmínit jeho vzdělání, o kterém se nechce vyjadřovat, či jeho znalecký deník, který nechce na žádost obhajoby předložit, atd. atd. Věřím, že stačí výše zmíněné informace, aby si čtenář udělal o kompetenci a nezávislosti znalce Svobody sám. Pro dokreslení ovšem nejde nezmínit pár absurdit přímo z posudků.
- Závadovost textu písně se posuzuje dle obecenstva (posluchačů)
- Červenobílý prapor, na němž je vyobrazen erb s českým lvem posoudil Ivo Svoboda jako „soudobou neonacistickou vlajku“
- Německý řečník při svém projevu řekl: „Heute stehen mehrere hundert Kameraden in der Stadt Heilbronn zum Tag der Arbeit auf der Straße.“ Tato věta je dle Svobody nepřímou výzvou k pouličním násilnostem...
Nad posudky znalce Svobody musí člověk se zdravým rozumem minimálně kroutit nevěřícně hlavou. Iracionalita obsahu posudků je nabíledni. Občas si ovšem říkám, jestli v těchto politických procesech není lepší znalec-aktivista typu Svobody, který postupuje emotivně a zaujatost a zápal jsou na něm znát od první chvíle, kdy promluví, než znalec-aktivista, který by svou zaujatost a zápal dobře skrýval profesionální a sofistikovanou formou. Možná bychom měli být za aktivistu Svobodu ještě rádi, protože pokud si dobře vzpomínám, zatím ve všech kauzách, kde obhajoval před soudem své posudky psané proti obžalovaným, pomohl paradoxně spíše obhajobě.
Patrik Vondrák, 1.7.2012
P.S.
Patrik Vondrák už ztrávil rok ve vazbě a na svobodě je jen díky kauci 400.000,-Kč. Vzhledem k vývoji této kauzy by už mu měla být kauce dávno vrácena. Zatím to vypadá na to, že stát hledá všechny možné i nemožné “cesty a cestičky”, aby mu tuto částku již nevrátil. To, že soudkyně JUDr. Dana Šindelářová nebyla schopna umravnit znalce Svobodu, který hrubě a neomaleně urážel účastníky soudu, tedy včetně soudců, obhájců a obžalovaných, bylo dost smutné a zarážející. J.Š.
Závadový diskurs über alles aneb Jak je důležité míti Svobodu
„Samolepkoví vrazi“ neporušili žádný zákon a stát vydává další miliony na soud o ničem!
JUDr. PhDr. Ivo Svoboda Ph.D – soudní „znalec“ na extrémismus „live“ neuvěřitelné!
Komentáře