Mezi koho a jak byla konkrétně rozdělena odměna ve výši 20 miliónů korun? Božena Volfová věnovala část své odměny „pozůstalým po padlých kamarádech SS“.
Odměna v částce jednoho milionu říšských marek, vypsaná německou říšskou vládou, a další jeden milion říšských marek, vypsaný protektorátní vládou, budou v nejbližších dnech jako dík a uznání vyplaceny četným českým osobám, které pomáhaly při vypátrání pachatelů.“ Toto sdělení protektorátního tisku z 22. června 1942 vzbuzuje dodnes u všímavých Čechů otázku, kdo byli čeští lidé, kteří byli za svou pomoc při vypátrání vrahů nakonec odměněni finančními částkami anebo jaký byl jejich osud po skončení druhé světové války. Mnohé zůstane nadále bez odpovědi, ale jmenný seznam odměněných osob se zachoval v archivu, včetně údajů o finančních obnosech, které jim byly vyplaceny.
Dobové uveřejnění zprávy o vyplacení odměn „četným českým osobám“ nebylo náhodné, protože mezi Čechy se šířilo, že spolupracující osoby z řad českého národa beztak žádné peníze neobdrží. Například v denní zprávě Sicherheitsdienstu z 1. června 1942 se uvádí případ ze středních Čech: „O odměně vypsané na dopadení atentátníků se v Mělníku a v Brandýse nad Labem (území Oberlandratu Jičín) šeptanou propagandou šíří zvěst: kdo učiní udání, bude rovněž tak zatčen a odsouzen. Peníze beztak neobdrží.“ Těmto záměrným klamům šeptané propagandy by se z německé strany sice dalo úspěšně čelit třeba už jen původně plánovanou formou slavnostního předávání finančních odměn osobám, které dopadení parašutistů napomohly. Tento nápad však nebyl realizován. Karl Hermann Frank změnu původního plánu dokumentuje v protokolu o svém rozhovoru s předsedou vlády Jaroslavem Krejčím: „Vysvětlil jsem panu Krejčímu, proč bylo upuštěno od původního plánu ve slavnostní formě za přítomnosti protektorátní vlády na pražském hradě rozdělit prémiové peníze ve výši 5 milionů korun protektorátním příslušníkům, kteří přispěli k objasnění atentátu. Požádal jsem ho, aby sdělil také jednotlivým členům vlády důvody změny našich původních úmyslů. Jako důvod jsem mu udal, že příjemci peněz sami od sebe naléhavě prosili, aby zůstalo zachováno jim dříve přislíbené inkognito.“ Český domácí tisk pak vysvětloval neuveřejnění jmenného seznamu osob odměněných za pomoc při dopadení parašutistů tím, že „jména těchto kdysi svedených, kteří se nyní navrátili do národa, nemohou být jmenována v zájmu jejich osobní bezpečnosti, neboť londýnská ústředna vrahů, resp. její ,česká´ sekce by až příliš ráda se dozvěděla, kdo z vysazených agentů zkřížil plány této zločinecké ústředny“ (Polední list, 25.6.1942). Česká protektorátní veřejnost se tedy seznam lidí, kteří obdrželi odměnu, dozvědět nesměla. Ale ani poválečná česká veřejnost zase nepovažovala za příliš důstojné připomínat si, že minimálně 80 Čechů podalo přínosné informace k dopadení atentátníků, a tak se ani tu jejich seznam příliš nenosil a hněv se soustředil pouze na „zrádce“ Karla Čurdu a Viléma Gerika, kteří byly odměněni půlkou celkového obnosu.Z hlášení pražské Tajné státní policie, zaslaného státnímu tajemníkovi K. H. Frankovi, vyplývá, že k datu 24. prosince 1942 bylo z celkové sumy 20 miliónů korun (což odpovídalo 2 miliónům říšských marek) doposud vyplaceno 15,399.000 korun ve formě odměny konkrétním osobám, které svými údaji přispěly k vypátrání Heydrichových vrahů. Zbytek z této celkové sumy, tj. 4,601.000 korun, byl převeden na zvláštní konto u banky Kreditanstalt der Deutschen in Prag, kterým byl oprávněn disponovat pouze K. H. Frank.
Následuje jmenovitý seznam všech osob, kterým byla suma 15,399.000 korun rozdělena (česká jména a někdy i příjmení se tehdy v německých dokumentech automaticky poněmčovala, tudíž bylo v některých případech nemožné určit skutečnou národnost osob – v těchto sporných případech je méně pravděpodobné správné znění jména uvedeno v závorce). V seznamu se v naprosté většině nachází jména českých občanů, nalézáme v něm ovšem i několik Němců:
1. Jaroslav Procházka (50.000 korun)
2. Marie Navarová (200.000 korun)
3. Theodor Šulc (200.000 korun)
4. Josef Klimeš (200.000 korun)
5. Tomáš Grosslicht (200.000 korun)
6. Michal Lofergyuk (100.000 korun)
7. Ivan Lošák (100.000 korun)
8. Helena Pecharová (100.000 korun)
9. Anežka Rožková (150.000 korun)
10. Rudolf Šrámek (100.000 korun)
11. Františka Sedláková (100.000 korun)
12. Božena Kalinová (100.000 korun)
13. Josef Zavázal (100.000 korun)
14. František Kohout (30.000 korun)
15. Růžena Máslová (50.000 korun)
16. Stanislav Hauf (50.000 korun)
17. Božena Volfová (30.000 korun)
18. Karel Douša (50.000 korun)
19. Václav Pražák (30.000 korun)
20. Václav Laštovka (30.000 korun)
21. Karla Vaková (50.000 korun)
22. Berta Zawodnik (Závodníková?) (200.000 korun)
23. Marie Šprunglová (Sprungl?) (200.000 korun)
24. Friedrich (Bedřich?) Platt (100.000 korun)
25. Hermine (Hermína?) Ullmann (Ullmannová?) (30.000 korun)
26. Franz Werner Bobe (100.000 korun)
27. Josef Müller (50.000 korun)
28. Franz (František?) Zitta (200.000 korun)
29. Franz (František?) Brauner (200.000 korun)
30. Jiřina Kučerová (50.000 korun)
31. Cecílie Adamová (100.000 korun)
32. Sofie Čermáková (50.000 korun)
33. Antonín Boháč (100.000 korun)
34. Bohumil Straka (100.000 korun)
35. Antonín Marek (50.000 korun)
36. Oldřich Vašek (50.000 korun)
37. Kateřina Binderová (30.000 korun)
38. Bohumil Havlíček (100.000 korun)
39. Emil Staněk (30.000 korun)
40. Marie Špiclová (30.000 korun)
41. Vilém Nejl (50.000 korun)
42. Helena Havlíčková (30.000 korun)
43. František Zima (50.000 korun)
44. Stanislav Dohnal (30.000 korun)
45. Antonín Opletal (30.000 korun)
46. Karel Pekánek (30.000 korun)
47. Josef Bílek (50.000 korun)
48. MUDr. Jindřich Polák (100.000 korun)
49. Jan Anton (50.000 korun)
50. Karel Hansal (50.000 korun)
51. Josef Kafka (30.000 korun)
52. Josef Šotona (30.000 korun)
53. Adolf Dyčka (30.000 korun)
54. Josef Kučera (100.000 korun)
55. Josef Soustružník (50.000 korun)
56. Karel Novotný (50.000 korun)
57. Bohuslav Winter (30.000 korun)
58. Karl (Karel?) Hertel (30.000 korun)
59. Ladislav Klein (30.000 korun)
60. Emil Knappe (50.000 korun)
61. Rudolf Kuba (30.000 korun)
62. Detlef Schmidt (100.000 korun)
63. Josef Pittermann (25.000 korun)
64. Václav Raim (25.000 korun)
65. Karel Kopáček (50.000 korun)
66. Antonín Halfar (30.000 korun)
67. František Němec (20.000 korun)
68. Heinrich (Jindřich?) Hollern (20.000 korun)
69. Dr. Oldřich Kolčava (10.000 korun)
70. Vilém Dvořáček (20.000 korun)
71. Františka Gruberová (100.000 korun)
72. Josef Fritzbauer (100.000 korun)
73. Franz (František?) Koznauer (30.000 korun)
74. Karel Pulpán (30.000 korun)
75. České Budějovice a Hradec Králové (23.000 korun)
76. Jihlava (8.000 korun)
77. Pardubice (2.000 korun)
78. Jaroslav Panenka (10.000 korun)
79. Ladislav Štěpánek (10.000 korun)
80. Václav Veselý (10.000 korun)
81. Odměna pro 8 českých policejních agentů (26.000 korun)
82. Vladimír Moračevič (10.000 korun)
83. Karel Čurda (5,000.000 korun)
84. Vilém Gerik (5,000.000 korun)
Již 26. června 1942 obdržela svou odměnu ve výši třiceti tisíc korun také Božena Volfová z Prahy 8 (uvedena v předchozím seznamu na pozici č. 17, bytem Na Kolínské 15) a část své odměny, jmenovitě 5000 korun si dovolila odevzdat ve prospěch pozůstalých po padlých příslušnících SS a stejnou sumu darovala Německému Červenému kříži. Ve svém dopise adresovaném státnímu sekretáři K. H. Frankovi Volfová doslova uvádí, že „podepsaná si dovoluje věnovat z této odměny obnos 5000 K pozůstalým po padlých kamarádech SS“ a před svůj vlastnoruční podpis uvedla „vděčná a upřímně oddaná“. Řídící úsek Sicherheitsdienstu v Praze informoval o pár týdnů později osobního referenta státního tajemníka K. H. Franka, dr. Giese, o politickém smýšlení Volfové v podstatě velmi pozitivním způsobem: „Volfová je vdána za zaměstnance nakladatelství Melantrich Zdeňka Volfa, narozeného 23. 12. 1905 v Mladé Boleslavi. Oba manželé jsou po politické i charakterové stránce úplně spolehliví. V nakladatelství Melantrich jsou svým přátelstvím k Němcům známí a jsou proto často od Němcům nepřátelských Čechů osočováni. Žijí v ústraní a věnují se málo společenskému životu. Sociální poměry obou jsou spořádané, avšak mimo plat manžela nemají žádný další majetek. Volfová obdržela za údaje v souvislosti s atentátem na SS-Obergruppenführera Heydricha odměnu 30.000 K. Volfová dala k dispozici ihned prostřednictvím místní skupiny NSDAP Německému Čevenému kříži 5000 K a dalších 5000 K převedla poukázkou kanceláři pana státního tajemníka s prosbou, aby byla suma použita pro pozůstalé padlých příslušníků SS.“
Prameny:
NA Staatssekretär beim Reichsprotektor in Böhmen und Mähren inv. č. 678 sg. 109-4/426
Šustek, Vojtěch: Pražané pod tlakem nacistické propagandy během druhého stanného práva na území tzv. Protektorátu Čechy a Morava, In: Evropská velkoměsta za druhé světové války (Každodennost okupovaného velkoměsta. Praha 1939-1945 v evropském srovnání), Scriptorium, Praha 2007
http://nassmer.blogspot.cz/2012/06/jmenny-seznam-osob-odmenenych-za-pomoc.html#more
Komentáře
Třeba poštovní poukázkou na adresu Ministerstva vnitra Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7. Nepatří vám! V opačném případě si myslím, že zločiny nacismu jsou nepromlčené a mělo by se žádat, aby jste byli identifikováni a trestně stíháni s povinností vrátit váš výnos z této trestné činnosti.