Divné je jen to, že zatím žádného nenašlo. Atmosfera ve společnosti vůčihledně houstne už ne volby od voleb, ale měsíc od měsíce, a úleva, kterou by přineslo zrušení demokracie a její nahrazení diktaturou, by u stále větší části národa převážila potenciální negativa takové změny. Demokracie liberálního, západního typu se neosvědčila, obnosila, ukázala pro tuto zemi nevhodnou, a příští volby (dojde-li k nim ještě vůbec) budou hlavně referendem o demokracii samotné.
Máme nějaké kandidáty – tedy na diktátora? Zdá se, že populace je opět ochotna vyslyšet vábení uniformy a nebylo by jí proti mysli, kdyby se nový rázný samovládce rekrutoval z policie, případně z řad armádního důstojnictva. Tvrdé tažení proti nenáviděným politikům by mohlo být tak atraktivní, že obyvatelstvo by bylo ochotno prominout pretendentovi i jistou nedostatečnost v oblasti intelektu, případně osobní integrity, a přivítalo by jako spasitele v podstatě kohokoliv, kdo by presentoval ochotu vyplavit Augiášovy chlévy a nastolit režim bezstarostné, apolitické poživačnosti, jakou známe např. z krátkého období 2. republiky.Mám dojem, že největším problémem pro nového autokrata bude, jak svému postavení dát fasádu zdánlivě demokratického vládnutí, protože ve střední Evropě jsou určité věci příliš na očích a jisté druhy převratů se realisují hůř než, řekněme, ve střední Americe. Putin to vymyslel střídavou péčí s Medveděvem, pro Českou republiku, kde je smysl pro potěmkinské vesnice všeho druhu odedávna silně zakořeněn, by se mohl hodit např. model Volby 1946: tedy rozpustit stávající politické strany, nebo minimálně většinu z nich, s premisou, že jsou stejně odshora dolů prolezlé korupcí, a nahradit je stranami zcela novými (jak se ukázalo v nejedněch volbách v minulosti, ty Češi zbožňují stejně nejvíc). Pryč s tradicí, sláva novým tvářím v politice, to by mohlo fungovat i nyní.
Praktická politika v novém (třeba duhovém?) Česku může vypadat velmi jednoduše: rychlé zestátnění veřejnoprávních a podmanění komerčních medií, reorientace kmotrů (české obdoby ruských oligarchů) na nové mocenské centrum, centralisace korupce pod jednu střechovou strukturu, zvýšení akceschopnosti policie a justice ve službě nové politice, tvrdá represe všech nositelů nesouhlasných názorů, k tomu kapka nacionalismu v podobě infantilních hesel typu Každý Čech jde s námi! (v korelativní, o něco výhružnější variantě Kdo nejde s námi, není Čech!), a po pár letech velké vystřízlivění a poznání, že čeho jsme se lehkomyslně vzdali, budeme dlouho a pracně obnovovat.
Těšíte se? Já osobně tedy ani moc ne…
http://slepeckahul.pecina.cz/2012/07/cesko-hleda-diktatora-zn-specha.html
Komentáře
Bude to asi odplata bozi zato, ze jsme tak krute potrestali nevinne Nemce Az u nas se ujme moci take nejaky diktator, nebot politikove jen zvani a zvani,jak to take rekl jednou Hitler.pak na koho svedeme vinu na sebe???
Jak pokrytecke je chtit od nich prachy a na druhe strane kricet, ze jsme nevycerali evropske fondy, kam prispivaji Nemci ze 60%
Pokrytecke je take neustale pripominat ve vsech poradech a filmech ne jen Hitlera a Heydricha a nepriznat, ze zato nemohl nemecky narod.
Poradek u nas muze skutecne udelat jen silna osobnost !!!!
Viděl jsem je všechny. Od začátku do konce. Žádné výjimky. Fišerové, Dlouzí a další jsou také pozůstatky takových výjimek. Nepostradatelní odborníci. Pamatujete? Mám velmi co dělat, abych zůstal u jazyka spisovného.
Bez ohledu na to, ze se o tento post uchazeji byv.komuniste, meli bychom alespon posuzovat, co vedlo tyto kandidaty, ze vstoupili do KCS. Obvykle tvrdi, ze k vuli sve zamilovane profesi.
Pak ovsem by jim stacilo jen v te profesi pracovat, ale jakmile za komunistu meli karieru, pak jim slo jen a jen o prachy a vyhody.
A tak se mozno ptat- nehledaji opet nejake vyhody. A jeste jeden rozdil - ten, kdo vstoupil do KSC pred rokem 1968 mohl si myslet, ze tim tu stranu obrodi, ale kdo vstoupil po roce 1968 v normalizaci, tak mu nevadilo, ze nas stat je okupovan ale hlavne ze on bude mit vyhody a privilegia.
příkladem bývalý premiér Jan Fischer, bývalý dlouholetý člen KSČ. Během startu své prezidentské kampaně shromáždil exkomunista Fischer již nemalé stádo příznivců a jsou v něm i kusy, které
by nikdo nečekal. Bývalého kariérního komunistu např. podpořila i předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová, která vzhledem k pokročilému věku asi zapomněla, že hájí zájmy obětí komunistické hrůzovlády a uranových koncentračních táborů.
Jan Fischer: Na Hrad, nebo spíše na Pankrác?
www.noviny.dsss.cz/.../