V tomto bychom měli napodobit své západní sousedy: Když volení zástupci německého lidu zjistili, že doba 20 let byla příliš krátká k vypořádáním s hříchy minulosti, prohlásili za nepromlčitelné "zločiny nacismu". Přitom celých dvacet let v Německu probíhal proces denacifikace. Němcům na to nestačilo dvacet let, nám na debolševizaci české společnosti nestačí let deset [dvacet]. Škoda, že u nás nevznikl "morální Norimberský tribunál nad zločiny komunismu".
Nikdo nesmí být potrestán za čin, který nebyl trestný podle zákona v době, kdy byl spáchán. Proto jsem také vyjmenovával jen porušování zákonů platných v té které době. Je tu ale jeden zákon, který v našem právním řádu platí od 11. 11. 1970, ve Sbírce zákonů vyšel až ve vyhl. č. 53/1974: "Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti." Tvrdím, že komunistický režim páchal zejména v padesátých letech zločiny proti lidskosti, jak byly definovány ve Statutu Norimberského mezinárodního vojenského soudního dvora z 8. srpna 1945. Podle článku I. této Úmluvy se na vyjmenované zločiny nevztahuje promlčení bez ohledu na dobu jejich spáchání.
V tomto případě se ustanovení o nepromlčitelnosti vztahuje i na "představitele státní moci a soukromé osoby, kteří se jako přímí pachatelé nebo účastníci podílejí na spáchání kteréhokoli z těchto zločinů nebo přímo podněcují jiné k jejich spáchání, nebo se k jejich spáchání spolčují, a to bez ohledu na stupeň dovršení, a na představitele státní moci, kteří jejich páchání tolerují."
Podle článku I.b) této "Úmluvy" se nebude promlčení vztahovat jmenovitě ani na "nelidské činy, které jsou důsledkem politiky apartheidu".
Jiří Kraus, 11.8.2012
http://www.facebook.com/groups/141499285967919/permalink/255853827865797/
* * *
Soud bude znovu rozhodovat o historicky prvním trestu za kolektivizaci
Bývalý předseda Národního výboru Ladislav Nakládal, který nedávno dostal podmíněný trest za svou účast na kolektivizaci, podává odvolání. Jeho advokát tvrdí, že případ je promlčen a vztahuje se na něj amnestie z roku 1960. Soudci začnou znovu posuzovat, zda je možné někoho potrestat za účast na takzvané kolektivizaci, jež probíhala začátkem padesátých let.
Bývalý komunistický funkcionář Ladislav Nakládal se odvolal proti dvouleté podmínce, kterou dostal za podíl na vysídlení selské rodiny v obci Brníčko u Olomouce. Šlo o historicky první rozsudek svého druhu.
„Rozhodli jsme se podat odvolání protože se domníváme, že je věc promlčena a vztahuje se na ní amnestie prezidenta Novotného z roku 1960,“ sdělil HN Nakládalův advokát David Bukal. O sedmaosmdesátiletém Nakládalovi budou nyní rozhodovat krajští soudci v Olomouci.
Legionář překážel
Případ sahá do prosince roku 1951. Ladislav Nakládal, tehdy předseda Národního výboru v Brníčku, podepsal rozhodnutí o zabavení majetku bývalého legionáře Jiřího Nohavičky. Jeho statek byl největším v obci a komunisté si ho vytipovali jako sídlo nově vznikajícího JZD. Rodině nejdřív nařídili plnit vysoké dodávky zemědělských produktů a když to nezvládala, rozhodli o jejím vysídlení.
„Nařídili nám, že se musíme do několika hodin vystěhovat. Přidělili nám zdevastovaný dům, kde chyběla dokonce i podlaha,“ vzpomínala loni v HN Jarmila Nohavičková, snacha vysídleného sedláka. Rodina si podle ní mohla vzít jen několik kusů nábytku, zatímco cennosti si rozebrali místní funkcionáři. Jiří Nohavička následně skončil na půl roku ve vězení a po zbytek života na něj dohlížela StB
„Po Nohavičkových už bylo jasné, že si zde komunisté mohou dělat, co chtějí. Jen málo lidí se rodině odvážilo pomoct,“ říkal další pamětník z Brníčka Pavel Šindelář.
Soudci sami nevědí
Ladislav Nakládal není jediný, kdo byl obžalován za účast na kolektivizaci. Před soudce se loni dostal také případ Rudolfa Pavlíčka, který dříve vedl Národní výbor v Třticích na Rakovnicku a podle svědků se podílel na vyhánění několika místní zemědělců. V jeho případě však soudci rozhodli, že případ je promlčený.
Právě otázka promlčení a amnestie Antonína Novotného jsou překážky, které dosud bránily vynesení rozsudků. Soudci na ně nemají jednotný názor. Například i v případě Nakládala okresní soud nejdřív rozhodl, že půlstoletí stará amnestie platí. Argument zněl: stíhání probíhá podle trestního zákoníku z roku 1950 a na ten se vztahuje i amnestie, kterou vyhlásil prezident Novotný na patnácté výročí konce války.
Tuto argumentaci ovšem zpochybnil krajský soud a nařídil nové líčení, v něž pak Nakládal dostal dvouletou podmínku. Novotného amnestie totiž původně měla úplně jiný smysl. „Měla dostat na svobodu politické vězně, a ne chránit ty, kteří se podíleli na jejich pronásledování,“ tvrdí Pavel Bret, ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.
Podobně rozdílně názory je možno v justici vidět i v otázce promlčení. Ilustrativním případem bylo stíhání pohraničníků, kteří v roce 1978 nechali rozstřílet autobus unesený bratranci Barešovými. Akce si tehdy vyžádala dva mrtvé. Nižší soudy případ uzavřely jako promlčený. Pak ale do toho vstoupil Nejvyšší soud, který rozhodl, že takovéto případy nemohou být promlčené nikdy.
Zdroj: iHNed.cz
* * *
Letní tábor v Praskolesích: http://www.facebook.com/letnitaborpraskolesy
Příští týden bude video na YouTube
* * *
Každá změna začíná výchovou, vzdělaním a osobním příkladem!
J.Š.11.8.2012
Komentáře
Křesťanská a židovská církev ihned ve svém začátku prohlásila a uplatňovala Desatero Božích přikázání, tedy poprve v historii pravidla slušného chování. Křesťanská církev hlásala a prosazovala rovnost mezi lidmi,např. mezi císařem Konstantinem a otrokem.
Církev nikoho neupalovala.Upa lování církvíjekomunis tický blud. Církev pouze dotyčného moráýlně odsoudila a pak vydala světské spravedlnosti. Světská spravedlnost upalovala lidi. Církev neměla katy. Ty měla světská spravedlnost. Ani mistra Jana Husa neupálila církev. Církev v jeho případěprohlási la, že se dopustil toho, co církev považuje za hřích a zbavila jej svěcení, což v tehdejší době znamenalo,odřen í všech míst na jeho těle,které při vysvěcení na kněze byly pomazány posvátnými oleji a zbavila jej církevních rouch etc. V dnešní době, pokud ze závažných důvodů je kněz excomunikován, jako např.P.Josef Plojhar,znám svojí láskou k alkoholu a ženám (která je katolickým kněžím zakázána)v době, kdy začal spolupracovat s komunisty, nic tělesného se mu nestane, protože kněžské svěcení a tedy i příslušné pomazání je trvalým duchovním znamením,které nelze odstranit.
Tato exkomunikace je například u katolíků automatická, jakmile se stanou komunisty. Takže,když zemřel, zemřel jako exkomunikovaný laik, nikoliv jako kněz. Církev sice měla pro duchovní osoby své soudy. tyto osoby nesměl soudit panovník, nýbrž církevní soud a když Václav IV. umučil Johánka z Pomuku, později svatořečeného jako svatého Jana Nepomuckého silně překročil svoji pravomoc. A proto jej papež exkomunikoval a nad Čechami vyhláeil interdikt.
Mistr Jan Hus chtěl reformovat církev, ale rozhodně nechtěl šířit v jeho jménu násilí po celé Evropě.
Je otázkou zda použití zbraně při útěku z nesvobodné země, kde režim vraždí lidi z politických důvodů, proti ozbrojeným osobám úzce spojeným s tímto režimem vůbec může naplnit skutkovou podstatu trestného činu vraždy, když tento režim a jeho vedoucí strana byli prohlášeni za zločinné a zavrženíhodné.
Ti, co spáchali justičnín vraždy za období komunisty řízeného režimu jsou zločinci - vrazi. I vražda spáchaná ve prospěch politiky zůstává vraždou. Vrazi byli především ti, co odsoudili k trestu smrti a popravili generála Píku, kteří odsoudili a popravili JUDr.Miladu Horákovou jsou stejní vrazi jako váleční zločinci Hitler a spol. Vrahem je i vyšetřovatel, který umlátil P.Toufara.
Obrana proti vrahům je legitimní.Proti vrahům a to nejen nacistickým a fašistickým, ale i proti komunistickým je obrana a i se zbraní v ruce legální.
To právo vám samozřejmě nikdo neupírá, já se pozastavil nad tím, jakým způsobem ho uplatňujete. Pokud vám tedy připadá, že proklamace např p. Kotta jsou "o diskuzi", pak proti gustu žádný dišputát.
Je proto nutné, aby orgány činné v trstním řízení se začaly zabývat těmito trestnými činy, jejichž stíhání jim ukládá zákon a to i bez podaného trestního oznámení - z titulu vyplývajícího z jejich povinnosti, kterou jim ukládá zákona již tehdy, kdy dojde k podezření, že došlo k takovému trestnému činu.