... Jestliže česko-německá nesnášenlivost vyvěrá na počátku z postavy Jürgenovy a do určité míry i z postavy Schreiera otce, jak se dozvídáme ze vzpomínek jednotlivých postav, pak to, co se děje během oněch sedmi dnů, zcela nabourá veškeré stereotypizované představy o bestiálních Němcich na jedné straně a Češích v rouše beránčím na straně druhé. … Čtenář si musí neustále uvědomovat Urbanovo krédo, že « nejsou to Česi ani Němci, » (známe ze závěru Habermannova mlýna), "jsou to konkrétní lidé - zločinci." ...
Ludmila Volná
Román 7 dní hříchů Josefa Urbana, který právě vycházi, je zcela určitě pozoruhodným dílem. Autor v něm rozehrává drama událostí několika málo dnů z konce druhé světové války na severní Moravě. Již to, že hlavními hrdiny díla jsou český lesník Jan Olšan a jeho německá manželka Agnes, davá tušit, že se zde nebude jednat jen o drama jednotlivců, ale že perspektiva událostí bude mít širší záběr a bude se vztahovat k celým skupinám.
Josef Urban je veřejnosti znám jako autor románu Habermannův mlýn a rovněž původní verze scénáře ke stejnojmennému filmu Juraje Herze, za niž v roce 2002 získal v rámci tehdejších Českých lvů Cenu Sazky za nejlepší nerealizovaný scénář.
Jestliže se v Habermannově mlýnu autor zabývá válečným děním i tím, co se odehrálo těsně po skončení války, v 7 dnech hříchů se soustřeďuje právě na tyto poválečné dny. S trochou nadsázky by se dalo říci, že v 7 dnech hříchů Urban rozvíjí tu část Habermannova mlýna, která se snaží uchopit složitý propletenec vztahů, charakterů a jednání jednotlivců i skupin těch několika dní z konce války. Souvislosti a události doby předválečné a válečné v 7 dnech hrichů ožívají ve vzpomínkach protagonistů románu.
Paralel s Habermannovým mlýnem se nabízí více a určitému srovnání není tedy možné se vyhnout. Kolik má společného lesník Jan Březina, Habermannův přítel, jedna z hlavních postav Habermannova mlýna, románu i filmu, který je ve své filmové verzi obdařen německou manželkou, s lesníkem Janem Olšanem v 7 dnech hříchů ? Postava Augusta Habermanna je v 7 dnech rovněž, byť velmi stručně, zmíněna.
Vedle výrazně podobných motivů, jako např. holčička s panenkou, nebo mladičký voják žádající oheň k zapáleni cigarety ve vypjaté situaci, se dají v obou dílech najít i jiné, daleko závažnější analogie. Urbanův svět je světem Čechů i Němců: Němci žili v Sudetech společně s Čechy po generace, byl to jejich domov, tam žili, pracovali a vychovávali děti: Habermann spravuje "mlýn, který odpradávna patřil jeho mlynářskému rodu, a "po několik generací tu Schreierův rod zveleboval vysoko položenou usedlost."
Mnohasetleté soužití Čechů a Němců na stejném území je v románě symbolizováno spojením - svatbou - Agnes Schreier a Jana Olšana před válkou v roce 1938. Láska těchto dvou lidí a jejich hledání jeden druhého, které se prolíná celým románem, je jedním z pozitivních motivů románu a také protipólem zničujících sil. Jejich svatba je jednou ze dvou událostí, druhou je pohřeb Olsanovy babičky Františky, ve kterých se jako v milnících života protínají linie česko-německých vztahů, společného soužití i nesnášenlivosti. Kdo je Čech a kdo je Němec? O Františce němečtí obyvatelé vesnice věděli, že byla dcerou tamniho rychtáře a nikdo neměl tušení, "že doma mluvili česky."
Bloudění Olšana a jeho švagra Jürgena v podzemním dole bez světla a bez barev je naproti tomu možné chápat jako symbol temných sil rozdělujících tyto dva národy až k tomu, co autor nazývá "strašidelným bludištěm," "černým peklem," nebo Františčinými slovy "neživotem," do kterého se válečnou a poválečnou situací jednotlivci dostali.
Jestliže česko-německá nesnášenlivost vyvěrá na počátku z postavy Jürgenovy a do určité míry i z postavy Schreiera otce, jak se dozvídáme ze vzpomínek jednotlivých postav, pak to, co se děje během oněch sedmi dnů, zcela nabourá veškeré stereotypizované představy o bestiálních Němcich na jedné straně a Češích v rouše beránčím na straně druhé.
Touha po pomstě, zbabělost, chamtivost a usilování o moc jsou hnací silou postav, jež se dopouštějí ohavných skutků, které, protože páchány na bezbranných, k nimž je momentálně možné si to beztrestně dovolit, jsou tím zavrženíhodnějsí. Obraz několika poválečných dnů, jak ho Josef Urban nastiňuje, je z tohoto hlediska reálně možné charakterizovat, jak již bylo zmíněno, jako rozrušování stereotypu: v románu se to hemží jednotlivci, lidmi, jejichž postoje, motivace a skutky jsou odhalovány nezávisle na tom, jsou-li to Němci, Česi, Rusové, nebo Židé, přičemž autor prokazuje výraznou citlivost a hlubokou znalost lidskeho charakteru. Čtenář si musí neustále uvědomovat Urbanovo krédo, že « nejsou to Česi ani Němci, » (známe ze závěru Habermannova mlýna), "jsou to konkrétní lidé - zločinci."
Román s citlivostí autorovi vlastní na mnoha místech vystihuje absurditu kontrastu nesmírné radosti z konce války, kterou lidé zažívají, na jedné straně, a nelidského zacházení s německými - i českými - obyvateli Sudet; to pak rezonuje se zrůdnosti války, jak vyvěrá například z Jürgenových vzpomínek.
Velkou pozornost si zaslouží rovněž autorův styl. Rozkolisanosti týkající se času i místa author dosahuje prostředky jemu vlastními: často se objevují příslovečná určení času na konci věty oddělená čárkou. To vyznívá jako zdůraznění, které navozuje zvlaštní atmosféru času, který sice plyne, ale jako by se v tom daném popisovaném okamžiku na zlomek vteřiny na tom kterém mistě zastavil. Věty jsou často rozdělené na krátké úseky, jednoduché věty pospojované čárkami, což navozuje atmosféru akutní situace, dramatičnosti, nebezpečí, vnitřního napětí. Je zde patrná hustota událostí v čase, každým okamžikem se situace dramaticky mění. Časoprostor, který určuje naše ukotveni ve světě, je otřesen, není možné ho definovat. Jako by se známé stávalo cizím. K tomu přispívají rovněž již zmíněná líčení kontrastu oslav a radosti z konce války, zasazené do rámce krutosti a zločinu na bezbranných.
Z poetických prostředků, jež autor použivá, není možné nezmínit bohatý rejstřík jeho metaforického vyjadřování. Autorovo nepochybné souznění s přírodou a jejími silami davá vyniknout metaforám a přirovnáním k nim se vztahujícím. 'Slunce nemilosrdně pálí, když je v duši tíseň' a naproti tomu 'šumění potoka dává naději, že vše strašné se jednoho dne promění, stejně jako voda v něm.'
Ano, jak autor poznamenává, "věčný rytmus světa" nelze zastavit ani zpomalit, jak by si přáli někteří hrdinové románu a možná někdy i my dnes. Román 7 dní hříchů je o době minulé, ale stejně tak je i o přítomnosti, o tom, jak se dnes k minulým událostem postavíme. Záleží jen na nás, na jednotlivcích a každém zvlášť, jak se v 'katedrále světa' zachováme.
Román Josefa Urbana 7 dní hříchů vychází 2. října 2012 v nakladatelství Fragment.
* * *
Ludmila Volná učí a věnuje se výzkumu literatury na Karlově univerzitě, na Université Paris-Est a Université de Rouen. Výsledky své práce publikovala v desítkách článků ve vědeckých časopisech a knihách a prostřednictvím zvaných přednášek a příspěvků na mezinárodních konferencích v USA, Indii a v celé řadě evropských zemí, např. na University of Michigan (Ann Arbor), Oxford University, Universität Heidelberg, University of Kerala (Indie). Působí rovněž v poradních, nebo statutárních výborech vědeckých časopisů, mezinárodních konferencí a vědeckých asociací, např. Indian Association for Commonwealth Literature and Language Studies.
P.S.
Film 7 DNÍ HŘÍCHU bude mít premiéru 1.listopadu 2012 v Praze. J.Š.
Komentáře
Sehnala jsem si knihu pana Urbana a je napsána sice lacině, tj. velmi poplatně době, ale přesto i čtivě, což je vlastně také polatností. Pokud by byl film stejně "čtivý" ráda se na něj kouknu už jen pro jeho filmovou hodnotu. Ale ano, to historické přimalovávání faktů, které se hodí do děje, je značně na hraně.
Ale což, historie byla svině a to na všechny strany. Teď jestli je to věcí náhody nebo úmyslu, že.
přečetla jsem si pozorně pojednání o knize od paní doktorky. Přijde mi trochu moc euforická na to, aby paní doktorka nebyla pěkně zaplacená. To ovšem článku neubírá na pravdivosti. I když někdy značně pofidérní. Jak už pravil Chamurapi, oko za oko, zub za zub. Kristovo nekritické mlácení chlebem do mord nepřítel mi přijde trochu problematické. Nezažili jsme to, nenadávejme. Krom jiného, ano, Cvek byl StBák, byl toho ovšem mnohem víc. A to že to byl pamětník, to je bez debat. Já mít 96 let, také už něco pamatuju.
Všechny ty řeči okolo mi ovšem nebrání v tom, těšit se na nový český film. Trailer vypadá pěkně, Vica Kerekes je přenádherná, Vetchý září. Těším se moc.
Stydim se za narod, ktery se ani za 70 let nedovede zbavit lzivych pohledu na to, co se stalo v miru - po valce.
A pak se nelze divit stale upadajici moralky - narod a cele generace jsou vychovane ve lzi.
Vy gauneri na tom stavite moralku a cest
ceskeho naroda na zpetnem zrcatku a tim je diskuse ukoncena.
Diky tem, co narod vedou k pravde a jen
ta muze stale klesajici moralku zastavit.
Jednou dejiny nas oznaci za narod zlodeju a vrahu,a tyto vzory z povalecne doby jsou soucasti ceske kultury jako civlizovaneho naroda.Proc mluvi Klaus s nemeckym prezidentem o zpetnem zrcatku.
Gauck mu mel rici- vy se asi bojite do zpetneho zrcatka podivat.
jste značně podjatá, zřejmě vůči všemu německému. Vyjádření jiného názoru vnímáte jako „pěnu u úst“, opět reagujete emočně, negativně a bez konkrétních důkazů. Pouhá vyprávění jimi nemusí být. Pan Urban píše a točí kritické filmy k této tragické minulosti jako první, navíc velmi kvalitní. Už to samo o sobě je velká zásluha. Nemáte ponětí, s jakými potížemi se tvůrci filmu museli potýkat. Proč se nenašli další? Vy byste asi zkritizovala i prvního výrobce automobilu, že ho nedělá jako dnes, mám-li poněkud přehnaně zhodnotit Váš postoj. Škoda, že neuvádíte co je nevyzrálého na panu Urbanovi a co mu konkrétně chybí. Děláte také Vy sama něco pro odhalení pravdy o naší minulosti a ne jen pro její popírání, když jste, předpokládám „vyzrálá“. Pokud snad čerpáte jen od českých autorů, mnoho se nedovíte. Doporučuji knihu německých autorů která právě vyšla v češtině: Mnichovská dohoda a osud sudetských Němců. Budete velmi překvapena co se tam píše ve srovnání s komunistickými učebnicemi dějepisu i těmi dnešnímu. Vše má své příčiny a následky. J.Š.
v momentě, kdy s vámi člověk nesouhlasí, máte málem pěnu u úst.Tak nějak mi připadne vaše reakce na můj příspěvek.To, že je Habermannův mlýn vylhaný, najdete v mnoha odkazech, začněte v obci Bludov,čl.dr.Ba líka.K popisu Cvrka bych potřebovala větší prostor,ostatně už se o něm tady u vás psalo.Vyžádejte si k nahlédnutí materiály o něm a bude vás mrazit.
Při promítání filmu 7 dní hříchu v Uherském Hradišti žádal O.Vetchý, aby byl film předělán / informace z Letní film.školy/.Jso u zde i reakce publika.
I já jsem se s J.Urbanem setkala,moje dcera též, vždy se choval jako psychopat, neboť jsme neuznávaly jeho génia a chtěly jsme znát, kde čerpal.V šumperském archívu na můj popud našel přiznání Habermannova vraha,jistého Pazoura,ale v románu uvádí jiné osoby.Pazour zabil Hab. kvůli kartám, německá národnost byla druhořadá.To se ale Urbanovi nelíbilo.Je toho mnoho,místa zde máte málo.H.mlýn platila německá strana.Možná, kdyby o sudetských Němcích psal pan Körner, taktéž zábřežák,umělec ký dopad by byl mnohem silnější.Takhle závažné téma musí zpracovávat vyzrálá osobnost, a tou pan Urban bohužel není.