Při jedné debatě mně můj známý sdělil, že kandidát do Senátu ucházející se o přízeň voličů v obvodu Prostěhjov pod hlavičkou TOP 09 – pan doktor Aleš Nevrla – byl prý
ke kandidatuře dotlačen výhružkami (vyhazov?, ztráta primariátu?) týkajícími se jeho zaměstnání (Nemocnice Prostějov?, Agel?, Chrenek?). Napodruhé jsem zbystřil – od člověka z úplně jiného prostředí jsem se znovu dozvěděl to samé, že prý mu doktor Nevrla sdělil, že jeho kandidatura není nic jiného, než podlehnutí tlaku z nemocnice. Potom mně totéž řekl ještě třetí člověk. Hrozné, že? Nějaká vlivná zájmová skupina si vybrala slabší typ, který se pod tíhou výhružek podvolí dnes a logicky i zítra v Senátu; nazvěme to třeba „prodloužená ruka zájmové skupiny“. Zároveň je to člověk u voličů oblíbený, který z hloubi kandidátky při posledních komunálních volbách drtil svými preferenčními hlasy všechny kandidáty před sebou.
K dokreslení ještě odbočka. Před tím vším mě doktor Nevrla požádal, zda bych mu jako hudebník s kapelou Létající rabín zahrál na jeho předvolební kampani. Odmítl jsem a uvedl několik pádných důvodů. Mezi nimi i ten, že jsem při svých návštěvách na jednání prostějovského zastupitelstva nebyl spokojen s tím, jak hlasuje a že mně přišlo jeho angažmá málo odvážné a slabé (přesto, že jednou z esencí konzervatismu je umírněnost). V prostějovském zastupitelstvu funguje velká koalice (ČSSD – ODS) a opozice se častokrát nechává úplně zbytečně vláčet při hlasováních s koalicí, namátkou mě napadá hloupé „přešaltrovaní“ na statutární město („Co není nutné měnit, je nutné neměnit!“, praví moudře lord Falkland), nebo mnohem závažnější a účelové změny územního plánu objednané různými „kamarádíčky“. Lhostejno, zda je hlasování zastupitele ovlivněno jeho neschopností odolat tlakům, nebo jen neznalostí (nenastudováním předem poslaných materiálů a zjištěním všech souvislostí). Tedy, kdo není schopen ukopat slušný výsledek v třetiligovém Prostějově, jak asi bude vypadat jeho hra mezi žraločí elitou ve vrcholné politice? Doktor Nevrla se v debatě příliš neobhajoval, jeho obhajobu vzali do rukou naši spolusedící u stolu a kandidát na senátora se po tom všem zmohl jen na dvě polohlasné námitky: „Proti přesile velké koalice stejně nic nezmůžeme.“ a dále „Ale vždyť to statutární město není tak hrozné.“ Slabota.
Nyní zpět k jádru problému. Není možné, aby nám vládly různé zájmové skupiny, které výhrůžkami instalují na kandidátky slabší jedince, kteří sebou takto orat a vláčet nechají. Tím je pošlapán základní princip zastupitelské demokracie. Jak tyto principy hájit? Konzervativec má jen jedinou zbraň: volby a otevřenou diskusi. Pokud jsou tedy svobodné volby možné a svoboda slova garantovaná – což obojí v naší zemi zatím je.
Náhodou jsem pak potkal doktora Nevrlu znovu. Narovinu jsem se ho zeptal, zda mu někdo v zaměstnání vyhrožoval a nutil jej, aby kandidoval. Samozřejmě to popřel. Zřejmě mě už po té minulé debatě považoval za excentrika, který nebude jen chápavě přikyvovat, ale bude v problematice hledat hlubší morální a politické souvislosti. Musela to pro něj být hrozná chvíle, protože u stolu seděl náš společný známý, kterému před tím tvrdil pravý opak. Ten dotyčný byl pak trochu otřesen a sdělil mně, že o věcech začíná přemýšlet jinak. No, alespoň něco...
Debata ale pokračovala dál, začal to pan doktor Nevrla:
- Každý kdo dostane tu možnost a moc, tak krade.
- Prosím? To přece není pravda. Každý ne.
- Každý.
- A vy byste taky kradl, kdybyste měl možnost?
- Cože???
- Vy byste kradl, kdybyste měl možnost!?!
- No, já ne, ale…
- Vidíte, já také ne. Sedíme u stolu čtyři a dva z nás jsou přesvědčeni, že by nekradli za žádných okolností, ta teze že každý kdo dostane možnost, tak bude krást, je hloupá.
- Ale vy jste nikdy nebyl postaven před situaci, kdy by před vás někdo položil na stůl pět miliónů!
- Pět miliónů pro mě není žádná výzva. Výzva je třeba dramatická situace, kdy člověk volí třeba mezi morálním postojem a záchranou svého života. Ale pět miliónů na stole…!?
Z celého tohoto příběhu i závěrečné debaty se dá vyvodit několik takřka učebnicových závěrů:
Pokud se nebudeme aktivněji zajímat o politiku a budeme volit jen podle sympatií k obličejům na plakátě nebo podle stranického loga, budeme jako ovce volit stále stejné typy – buď přímo korumpující a anebo zkorumpované jedince vláčené kdovíkým.
Pokud nebudeme komunikovat a na politiky stále vyvíjet tlak, ptát se a poskytovat jim zpětnou vazbu, nevytvoříme nikdy účinnou protiváhu tlakům manipulátorů.
Konzervativec (a vlastně žádný slušný člověk) nemůže připustit, že všechno je špatné a že všichni kradou. Mám stokrát ověřeno, že takovou zvrácenou tezi vždy proklamují lidé, kteří sami mají máslo na hlavě (snad aby obhájili svá selhání oním častým „vždyť to dělají všichni...“). V boji proti nepravostem nám naopak pomůžou pozitivní příklady, které mohou být inspirací a dodat odvahu nám samým i ostatním.
V Prostějově dne 6. 10. 2012
Vojtěch Pospíšil
předseda MS Konzervativní strany Prostějov