Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 11 @08:30 -
OS Kolín - II. kolo: Šinágl a spol. obžalován
čt dub 18 @17:30 -
Praha Americké Centrum: ETIKA UMĚLÉ INTELIGENCE
st dub 24 @08:30 - 11:00PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu
čt dub 25 @09:00 - 01:30PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu

Nejnovější komentáře

  • 28.03.2024 15:57
    Číslo 13 ‧ 28. března ‧ 2024 Týdeník Echo AD Rodina, nebo ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:58
    ČR dostane z EU 73 miliard Kč na investice do dopravy či ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:44
    „Lockdowny mají závažnější důsledky než samotný covid“ Z ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 08:59
    Mezinárodní ratingová agentura Moody's dnes zhoršila ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 07:26
    Vážení přátelé zahrádkáři a sympatizanti ZO ČZS Pod Majerovic ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:28
    Universal supranational citizen Why does today's Europe face ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Frybort_Ludek… Domnívám se, že Beneš byl především intrikán, který si předsevzal víc, než nač stačil. Podobně jako Marx o ideologii i on věřil, že politika je věda, a kdo ji ovládá, nemůže se dopustit chyby. Domníval se, že když přechytračil Wilsona, přechytračí i samotného Stalina, což skončilo, jak skončilo. Člověk sebestředný, nesnášející odpor, mstivý, mohl snad být politickým vůdcem menšího formátu v pokojné době, ne však vůdcem národa ve chvílích, kdy bylo třeba ne vychytralosti, nýbrž moudrosti. Čímž se velice podobal svému následníku ve funkci Klausovi … Obavám se, že se Čechům vymstilo jednak obrozenecké hledání pravého češství v nejnižších vrstvách (malí sedláci, řemeslníčci, služky), jednak opakované emigrační vlny. Obojí vedlo k zproletářštění národa. Jestli je z toho ještě cesta ven… Jenom, proboha, žádný most. Buď se plně přiznáme k Západu, i se všemi omyly a nedokonalostmi (mohl bych jich vyjmenovat dlouhý seznam), nebo plachtíme směrem k Uralu. Je nejvyšší čas toho nesmyslu nechat, dokud vůbec ještě nějaký čas zbývá. … Po legendách 11. století se utápíme v legendách novodobých, sestrojených za účelem glorifikace nově vzniklého státu. Masarykovsko-legionářská legenda vyvrhla z českých dějin tři habsburská staletí a zůstal po nich nezaplněný prostor. Bylo by naléhavě třeba vrátit do něj maršálka Radeckého a hrdinství českého vojáka pod žlutočerným praporem vesměs, civilizační úsilí katolické církve včetně jezuitů i jiné takové věci, aby nám z nich nezbyl jen Švejk a třísetleté utrpení. Protože z toho vyplynul úlevný pocit bezmoci, hlavní příčina českých katastrof posledních (nejméně) sedmdesáti let. Nedá se nic dělat, to ti ostatní za všechno můžou, Němci, velmoci, kdekdo, jen ne my sami. Nemůžeme se bránit, nemůžeme nic, jen čekat na osvoboditele… Češi se nevyrovnají s vlastní minulostí, dokud se neoprostí od svých sebe omluvných legend. …

Autorská základna CzechFolks Plus čítá řadu skvělých jmen. Jejich šiky v posledních týdnech rozšířila posila zvučného jména a světové kvality – spisovatel Luděk Frýbort. Pozornému čtenáři jistě neunikly pozoruhodné články z jeho pera, které zde již byly uveřejněny. Nyní přichází další možnost seznámit se s názory a myšlenkami našeho nového, vzácného autora. Luděk Frýbort poskytl CzechFolks Plus obsáhlý exkluzivní rozhovor, který vám tímto předkládáme.

Vážený pane Frýborte, s chutí jsem si přečetl váš článek Dvojí omyl dějin českých a hranice civilizací. O chybách prezidenta Beneše netřeba diskutovat, spekulovat můžeme spíše o míře viny. Jak ho ale zhodnotit? Byl to státník, který v těžké době neměl šanci „vyhrát“, nebo jen ctižádostivý politik, který naprosto selhal?

Domnívám se, že Beneš byl především intrikán, který si předsevzal víc, než nač stačil. Podobně jako Marx o ideologii i on věřil, že politika je věda, a kdo ji ovládá, nemůže se dopustit chyby. Domníval se, že když přechytračil Wilsona, přechytračí i samotného Stalina, což skončilo, jak skončilo. Člověk sebestředný, nesnášející odpor, mstivý, mohl snad být politickým vůdcem menšího formátu v pokojné době, ne však vůdcem národa ve chvílích, kdy bylo třeba ne vychytralosti, nýbrž moudrosti. Čímž se velice podobal svému následníku ve funkci Klausovi, zrovna jsem odeslal Neviditelnému psovi článek částečně s tímto obsahem.

Zůstaňme u instituce prezidenta. Češi půjdou v příštím roce poprvé volit hlavu státu přímo. Lze to chápat jako impuls větší participace občanů na rozhodovacím procesu, či pouze jako vějičku, iluzi pro občany-voliče, že něco znamenají?

Mám za to, že každý kousek přímé demokracie je pozitivní, je ovšem třeba umět s přímou demokracií zacházet; no, a dnešní Češi nejsou věru žádní Švýcaři. Za vějičku bych prezidentské volby zrovna nepokládal, za pokus s velice nejistým výsledkem však ano. Češi milují své tatíčky; jestli se jim stane například M. Zeman, pak potěš pámbů.

Naskýtá se také otázka, zda může prezident za současné konstelace omezených pravomocí sehrát natolik významnou roli na politickém kolbišti, že by něco změnil?

Prezident může sehrát velice významnou roli, otázka však je, zda pozitivní. Příklady uvedené v mé odpovědi hned na začátku našeho rozhovoru ukazují, že tomu tak být nemusí.

Pokud bychom se zastavili u jednotlivých „kandidátů“, kteří ohlásili boj o Hrad, jak byste je zhodnotil?

Nejvýš bych zhodnotil pana Švejnara: o prezidentskou funkci se nedral, čímž dokázal, že jí je hoden. Ze zbývajících je kandidátem srdce mého kníže ze Schwarzenbergu a na Orlice, jelikož jsem starý konzervativec. I kdyby prospal všechna vládní a jiná zasedáni, aspoň by neškodil, což nikterak nelze říci o velké části ostatních. Pana Fischera bych pro členství v komunistické straně zvlášť neodsuzoval – mezi slepými je jednooký králem – zato mi velice zapáchá každý, kdo prošel Prognostickým ústavem. Zbytek uchazečů pokládám spíš za lidičky ješitné, toužící aspoň na chvíli zazářit v reflektorech veřejnosti. Heč, byl jsem kandidát na prezidentství – s tím se dá chlubit ještě na smrtelné posteli.

Prezident rovněž reprezentuje svůj stát. Nedá mi to, abych se při této příležitosti nezeptal, jak zahraničí vnímá končicího Václava Klause…

Zahraničí, pokud vím, vnímá V. Klause vesměs negativně. Ostuda s propiskou v Chile, neustálé poučování, jak má či nemá vypadat Evropská Unie, prapodivný vztah k Rusku a navzdory vyhlášené pravicovosti ke komunismu vůbec, přemoudřelá arogance, to není nic, co by mohlo uchvátit západní svět. Z mého pohledu by prezident měl být osoba sjednocující, nad malichernosti doby povznesená, ne pro dnešek, nýbrž v napojení na doby minulé i budoucí, jenže to všechno V. Klaus není, spíš opak: osoba společnost štěpící, krajní názory nejen zastávající, ale i prosazující, jistě geniální, ale geniality asi takové jako doktor Moriarty nebo Voldemort. Zbývá doufat, že jeho následník tak geniální nebude, a když, v opačném smyslu nebo aspoň v omezenější míře. Jinak je lepší nemít prezidenta vůbec žádného; támhle ve Švýcarsku faktickou hlavu státu nemají a nijak ji nepostrádají.

Vy se zajímáte hodně o historii, vaše články jsou – nejen z tohoto hlediska – velmi fundované. Kde se ve vás touha vzdělávat se v otázkách minulosti vzala?

Zájem o dějiny je u mě asi vrozený, nejspíš po mém dědečkovi, venkovském písmákovi. Nicméně mám své koníčky: tzv. temná století (5.- 10.), z nichž se dochovalo jen málo zpráv, během nichž se ale formovala podoba dnešní Evropy a českého státu speciálně. Jelikož mě bolševik naučil číst mezi řádky, činím tak i v tomto případě, což vedlo k sepsání polohistorických románů Praotcové a Prokleti rodu Slavníkova. Jiný přednostní zájem se týká dějin islámu a jeho střetání s evropskou civilizací, ale o tom v dalších otázkách.

Český národ má za sebou více jak tisíciletou historii, ve které prodělal řadu kotrmelců, ocitl se na vrcholu i na dně. Jak si na tom stojí dneska a kam podle vás směřuje?

Co se dneška týče, nedokážu být optimistický. Obavám se, že se Čechům vymstilo jednak obrozenecké hledání pravého češství v nejnižších vrstvách (malí sedláci, řemeslníčci, služky), jednak opakované emigrační vlny. Obojí vedlo k zproletářštění národa. Jestli je z toho ještě cesta ven… Rád bych nějakou viděl, ale zatím jsem ještě nenašel příslušné brejle.

Pochopil jsem, že odmítáte koncept českých dějin jako mostu mezi Západem a Východem i jako odvěký boj Čechů s Němci. Spíše to na mě působí, že naše dějiny vnímáte jako boj o příklon k Západu – kam patříme – nebo k Východu. Je to tak?

Přesně. Jenom, proboha, žádný most. Buď se plně přiznáme k Západu, i se všemi omyly a nedokonalostmi (mohl bych jich vyjmenovat dlouhý seznam), nebo plachtíme směrem k Uralu. Je nejvyšší čas toho nesmyslu nechat, dokud vůbec ještě nějaký čas zbývá.

Ve svých textech varujete před Východem a jeho vůlí k moci. Vladimír Putin nepochybně v lecčem připomíná novodobého cara. Je tedy na místě obava před mrazem přicházejícím z Kremlu?

Obava je na místě. Osudem vývojově dynamického Západu se zdá být trvalý střet s v tom ohledu zaostávajícím Východem, v tomto pořadí: říše byzantská – Rusko – islám. Pro český stát vychází v současnosti nejaktuálnější hrozba z putinského Ruska s jeho tradičně imperiální politikou.

Pokud zůstaneme ještě u historie, nedávno jsme si připomněli památku knížete Václava, vnímaného div ne jako ideálního panovníka všech dob, oproti tomu kníže Boleslav je zavrženíhodný bratrovrah a kruťas. Přitom to byl právě až Boleslav, který opravdu založil český stát. Jak to vidíte vy?

Tato otázka ještě napůl tkví v temném období evropských dějin, jak jsem se zmínil výše. Připomínám, že o knížeti Václavovi jsou v soudobých pramenech jen dvě kratičké zmínky, z toho jedna bez udání jména, druhá popletena. Vše ostatní jsou církevní legendy, zkomponované k založení pražského biskupství o půl století později, a jejich pozdější deriváty, k nimž je ovsem radno přistupovat s nejvyšší opatrností. Boleslav je na tom o něco lépe, ale i v jeho případě je zdrávo nenarážet podmínky jeho doby na současné politické kopyto, jak se rádo děje.

Musím se přiznat, že kauzu dvou bratří jsem nepřipomenul náhodou. Připadá mi, že Češi se stále utápí v dějinných stereotypech ještě z dob obrozenců. Rakousko jako doba temna s hloupými Habsburky na trůnu, husitství jako vrcholné údobí dějin, pocit ublíženosti a zároveň dojem vlastní výjimečnosti… Souhlasíte?

Souhlasím. Po legendách 11. století se utápíme v legendách novodobých, sestrojených za účelem glorifikace nově vzniklého státu. Masarykovsko-legionářská legenda vyvrhla z českých dějin tři habsburská staletí a zůstal po nich nezaplněný prostor. Bylo by naléhavě třeba vrátit do něj maršálka Radeckého a hrdinství českého vojáka pod žlutočerným praporem vesměs, civilizační úsilí katolické církve včetně jezuitů i jiné takové věci, aby nám z nich nezbyl jen Švejk a třísetleté utrpení. Protože z toho vyplynul úlevný pocit bezmoci, hlavní příčina českých katastrof posledních (nejméně) sedmdesáti let. Nedá se nic dělat, to ti ostatní za všechno můžou, Němci, velmoci, kdekdo, jen ne my sami. Nemůžeme se bránit, nemůžeme nic, jen čekat na osvoboditele…

Můžeme se také ptát, zejména v kontextu doby nedávné, zda se Češi umí vyrovnat s vlastní minulostí?

To souvisí s předešlou otázkou. Češi se nevyrovnají s vlastní minulostí, dokud se neoprostí od svých sebe omluvných legend.

Pane Frýborte, jste znalec islámu a ve svých textech se mu věnujete. Mnoho lidí zastává názor, že se jedná o vcelku mírumilovné náboženství, jiní jim oponují. Názorů se vyskytuje ohromné množství a je těžké se v nich orientovat. Jak je to ve skutečnosti?

Islám je něco víc než náboženství: právní, politický, společenský a mravní názor, ultimativní, nesnášející kritiku a revizi. Konečným cílem – mohl bych citovat příslušnou súru – je podřízení všeho lidstva zákonům islámu. Kdo se podřídí, požívá míru a ochrany, v tom smyslu je islám mírumilovný. Je neštěstím tohoto času, že o islámu mluví a píší mnozí, málokdo si ale dá práci s trochu hlubším studiem koránu a ostatních zdrojů, z nichž islám vychází; našel by odpověď na všechno, i na tu mírumilovnost.

Podle některých prognóz bude Evropa už přibližně kolem roku 2050 islámská. Tato předpověď se zdá být vzhledem k současnému trendu reálná…

Zdá se, že ano, pakli ovšem bude vývoj pokračovat týmž směrem jako dosud, což se nikdy neví. Už nyní jeví islám známky rozkladu (neřešitelné zmatky všude od Pákistánu k Nigerii); nevylučoval bych, že do roku 2050 z něj nezbude kámen na kameni. Spoléhat se na to ale nedá, i je lépe nemazat si kolem úst med nadějí a být raději připraven na horší alternativu. Jako ostatně vždy a ve všem.

Co potom čeká evropskou západní civilizaci? Zánik, podrobení, asimilace…?

Vycházím z toho, že za pět miliard let vývoje světa se ještě nestalo, aby dokonalejší bylo nahrazeno nedokonalým. V tom smyslu bych neočekával zánik západní civilizace, jelikož nevidím, co by ji mohlo nahradit. Spíš katarzi, prohlédnutí, nový začátek. Je ovšem otázka, kam až Západ bude muset klesnout a čím si svůj nový vzestup vykoupit. Legrace to nebude.

Co by měl Západ udělat, aby v tomto střetu civilizací obstál? A není už pět minut po dvanácté?

Pět minut po dvanácté je, jak tak koukám, pořád. Honění bycha je nejspíš dějinný princip, z nějž není úniku. Co by měl Západ udělat… nechat módních pitomosti, tzv. politické korektnosti především. Což ovšem nepůjde snadno, k tomu budou muset být kazatelé politických mód donuceni okolnostmi. Neboli zase – katarze průšvihem.

Jak se vůbec vy osobně stavíte k otázce náboženství? Jaká je jeho role v 21. století?

Co by se mé maličkosti týkalo, vytvořil jsem si – či přesněji stále si vytvářím – svůj transcendentální názor sám. Většina lidí se ale neobejde bez něčeho hotového, pevně formulovaného; v tom hraje církvemi reprezentované náboženství nezastupitelnou úlohu. Dokonce i v tomto 21. století, jakkoli by se mohlo zdát, že ve světle vědeckého pokroku záře náboženské víry vyhasíná. Na příkladu Čech lze ukázat, jak rozumové poznání nedokáže nahradit vyšší, jen citem zrušitelné principy morální; stavše se ateisty, ztratili Čechové smysl pro čest, poctivost, férovost, vyjádřitelný oním prastarým, babičkovským – to se přece nedělá!

Otázka však může být ještě širší. Palčivý problém představuje samo přelidnění, které nelze zpochybňovat…

Zde už pravděpodobně byl překročen práh, za nímž není návratu. Možná nebudeme muset čekat na islám, vyčerpání všech zdrojů obživy v důsledku přelidnění největší části světa obstará apokalypsu za něj. Zda konečnou, to nedokážu posoudit, či spíš, bojím se toho. Nicméně samočisticí schopnost přírody je obrovská, arci za příšernou cenu. Nevím, jestli je to zrovna útěcha.

Rovněž jste napsal, že žijeme v „pokrytecké době“, s čímž nelze než souhlasit. Odkud se v lidech toto pokrytectví bere?

Ale, jako odjakživa: v neochotě připustit, že jsme udělali – a ještě děláme – voloviny. Proto vylučujeme z úvahy vše nepříjemné, zakazujeme si vidět katastrofy zítřka, jakkoli jasně se rýsují, místo skutečných hrozeb se děsíme hrozbiček vedlejších a pominutelných, nasazujeme si růžové brejle, kde by lépe seděly na nose tmavé, a naopak. Pokrytectví už je takový prostředek k ošálení sebe sama.

Lze s tím něco dělat?

Jestli my, o tom bych si dovolil pochybovat. Příroda a dějiny ale určitě. Jak již naznačeno.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se vám daří!

 

Luděk Frýbort – Tomáš Zářecký

27.10.2012

http://czechfolks.com/plus/2012/10/27/ludek-frybort-tomas-zarecky-obstojime-v-jednadvacem-stoleti/

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentáře

0 #4 M.Benýšek 2012-11-03 11:56
Připomínka J.S.Machara panem Plíškem je na místě....oživit jeho pevný "morální postoj" a jeho kritické hodnocení "vratkosti" domokracie tzv. první republiky jakož i "de-mýtizace" českých dějin by pomohla tomuto národu asi jako nabídka čisté pramenité vody namísto vody z kaluží.
0 #3 Plíšek 2012-10-31 21:20
Ano stoprocentní souhlas.Jen upozorňuji na názor českého spisovatele J.S.Machara v knize "Pět roků v kasárnách! , kde popisuje svoji práci z pověření TGM při budování nové armády ČSR.
Tam jasně píše " Český národ je národem, který se nikdy nedokázal poučit ze svých chyb a omylů a neustále je opakuje". Tak co s takovým národem? se prtám.Plíšek
-1 #2 Jan Herna,Th.Dipl. 2012-10-29 10:45
Omlouvám se za překlepy.
+4 #1 Jan Herna,Th.Dipl. 2012-10-29 10:42
velice mě potěšili názory uvedené vtomto článku. V naší zemi totiž došlo k obecnému nevědomí.Nevědo mí anechtění vědět, že z období husitství je přijatelné jedině názory Mistra Jana Husa. To, co se pak dále dělo asi není nic čím bychom se mohli chlubit. V dějinách chybějící osoby - Češi, kteří dosáhli velkých úspěchů, ať to byli vojáci, vědci a třeba i obyčejní lidé, jejichž hrdinství bylo nezpochybnitelné.
Když vezmu v jakém stavu bylo hospodářství rakousko - Uherskana konci I. světové války, úspěch českéhoministra financí a hodnota tehdejší měny, která i v době krize byla v Evropě ojedinělá. A při tom tehdejší daň z příjmu činila v průměru 10%, dnes ke 40%. I přes snižované mzdy reálná mzda se zvyšovala. Když vezmu příjem v roce 1928 7208,- Kč -stříhání vlasů stálo 4,- Kč. Statisticky se mzda zvýšila 3 x,daň opticky 10 x ovšem uvedený příklad stříhání vlasů 50 x! A pokud by Václav Klaus nevybral důchodový účet nebylo nutné dělat žádnou důchodovou reformu. Navíc nebylo třeba zvyšovat již tak vysoké daně DPH. Pro toho, kdo umí trochu počítat je jasné, že daně zvyšované za vlád ODS - jednotná daň a zvyšování DPH jsou protismyslné, protože čím více si utrhne stát na daních tím méně budou mít lidé na nákupy, což se již letos ukázalo.
Je třeba říkat prtavdu

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)