Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Nejnovější komentáře

  • 17.01.2018 05:31
    ? Acessível em: >. P.143-250. Busca mulheres nuas?

    Číst dále...

     
  • 17.01.2018 02:29
    Caso contrário, a definição demora mais a aparecer.

    Číst dále...

     
  • 16.01.2018 23:12
    And see if Virgin Killer is better than I think he is.

    Číst dále...

     
  • 16.01.2018 21:14
    Die CSU ist nicht mehr das, was sie früher war, als wir sie als ...

    Číst dále...

     
  • 16.01.2018 20:41
    Claus Hörrmann solltes es besser wissen als ehemaliger ...

    Číst dále...

     
  • 16.01.2018 18:27
    Tak jsem pořád nevěděl co jsi zač Šinágl,teď mám jasno-obyčejný ...

    Číst dále...

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“ Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Nebýt Bílé Hory, kde bychom už asi byli…

Bila_Hora„Češi mají vynikající schopnost, že dokáží všechny průsery, které si zaviní sami, včas na někoho svést“.

… Jdeme-li zpátky dějinami, Bílá Hora se nám hodila na mnohé. Neblaze proslulý komunistický ministr zemědělství Július Ďuriš (1904-1986) rozdával dekrety na půdu všem novým osídlencům pohraničí. Šlo většinou o půdu, kterou původně vlastnili naši spoluobčané hovořící německy, které jsme po druhé válce kolektivně vyhnali. Dekrety byly vyvedeny v národních barvách a bylo v nich napsáno, že akt přidělení půdy je odčiněním Bílé Hory. Několik let tyto dekrety s kresbou Mikoláše Alše zdobily stěny parádních místností mnoha domů a statků.

… Takový nesmysl si mohli vymyslet pouze komunisté, kteří věřili (a zřejmě ještě věří) že jsou přímými pokračovateli a dědici husitů. A přesně v jejich duchu všem občanům pozemky za pár let zase vzali a rolníky nahnali do JZD, případně do koncentráků, když nesouhlasili s kolektivizací. Takže ten, kdo si po roce 1945 zabral nejvíce půdy a hospodařil na ní dobře, se později stal automaticky kulakem, nebo jak říkával soudruh Gottwald, vesnickým boháčem. Příznačné je bohužel i to, že po roce 1989 se o zemědělské restituce hlásili i ti, kdož s láskou a s rozechvělým srdcem a hlavně z uvědomění, vedli své nazdobené krávy do společných kravínů. Takže celé to dění katastrofou bylo, to ano, ale v žádném případě nešlo o nějaké odčinění Bílé Hory. Leč, hezky se to poslouchá.

… Takže o co vlastně šlo v onom počátku 17. století. Mladší bratr císaře Rudolfa II., Matyáš, byl v roce 1606 tajně jmenován rodinnými příslušníky hlavou rodu a dva roky poté získal za slib náboženské a politické svobody podporu stavů a převzal tak vládu nad Rakouskem, Uhrami a Moravou. Rudolfovi zůstaly věrné Čechy, Slezsko a obě Lužice. V roce 1611 se Rudolf pokusil o převrat, avšak neuspěl a Matyáš, kterého české stavy požádaly o vojenskou pomoc, se stal českým králem. Ovšem nebyl lepším králem než Rudolf II. Navíc podpořil katolickou stranu, přenesl své sídlo z Prahy do Vídně, čímž Praha přestala být až do roku 1918 trvalou rezidencí hlavy státu. Tehdy se to stalo!!!

Ještě za života císaře Matyáše byl 5. června 1617 zvolen českými stavy za českého krále Ferdinand Štýrský. Ten

ovšem nehodlal dodržet slib o náboženské svobodě, který dostali čeští nekatoličtí stavové od Rudolfa II. a tak byl 19.srpna 1619 generálním sněmem Koruny české sesazen a o týden později byl zvolen novým českým králem Fridrich Falcký z protestantské Falce (zimní král).

Do toho patří i epizoda s vyhozením císařových místodržících Viléma Slavaty a Jaroslava z Martinic z oken Pražského hradu. Po necelém roce nastupuje císař Ferdinand II., známý násilnou rekatolizací Štýrska. Tchánem Fridricha Falckého je sice anglický král, ale ani to nepomohlo. Vypukl válečný konflikt, žádná pomoc ze zahraničí nepřišla a po mnoha bitvách skončí čeští stavové poraženi 8. listopadu 1620 na Bílé hoře. Šlo v podstatě o válku jednoho českého krále proti druhému českému králi.

Co se ale stalo po bitvě na Bílé Hoře?

Následující třicetiletou válku ukončil vestfálský mír a nastal relativní klid. Českému království (sužovanému sice

vysokými daněmi a odvody do armády) se dostalo bezpečí rakouské říše. Přichází rozvoj duchovní i materiální. Objevuje se například baroko, které mění nejen tvář měst, ale vytváří dodnes krásnou a typickou tvář české krajiny, proslulou zejména sakrálními památkami. Přichází rozvoj vzdělanosti a nelze ani hovořit o době temna. Na venkově vyučují piaristé mladé nadané venkovské hochy v obou zemských jazycích a pro pedagogickou práci používají doporučení a učební metody Jana Amose Komenského.

To, že je jazyk český méně používán, není důsledek oné bitvy. Však také Josef II. vydává verdikt o tom, že všichni obyvatelé říše mají právo naslouchat slovu Božímu v jazyce mateřském. Ruší sice řády, ale staví také stovky nových kostelů.

Vzbouření českých stavů nebylo v žádném případě národnostní vzpourou. Hodně představitelů českých stavů hovořilo spíše německy a lidé se v té době spíše definovali podle místa práce a žití. Ani ono klišé o popravě 27. českých pánů na Staroměstském náměstí není pravdivé. Ale zvítězili katolíci. Proto uvádím katolické kněze, kteří považovali Bílou Horu za národní tragédii. Byl to náš historik Josef Pekař, který poukázal na to, že kdyby nebylo Bílé Hory, Češi by se stali součástí protestantské Evropy a luteránský (rozuměj německý) vliv by je spolkl. Bílá Hora tedy češtinu i národ spíše zachránila. Habsburský císař totiž dělal vše pro, aby bezbožné Němce do země nepustil. Jenže na všechno se časem zapomnělo a dějiny se vykládaly dle potřeb, případně dle Aloise Jiráska, který jako středoškolský profesor historie v žádném případě neučil v Litomyšli své studenty dle svých historických románů. Ty vecpali do školních osnov až oni nechvalně známí „ dědici husitského revolučního hnutí“spolu se soudruhem Zdeňkem Nejedlým. A tak na straně jedné naši obrozenci vyvolávali české národní vědomí, avšak na

druhou stranu vyvolávali a vyvolávají velmi silnou averzi vůči Němcům, vůči „cizácké kořistnické šlechtě“ a v poslední době i vůči církvi. Proto jsme po roce 1918 zrušili šlechtické tituly, provedli pozemkovou reformu v neprospěch šlechty, vyhnali aristokraty z armády a z diplomacie, silnou německou a maďarskou menšinu jsme považovali za zbytečnou přítěž výtečného Masarykova a Benešova státu. A k tomu, aby se to nepletlo, jsme tak trochu podvedli Slováky. To vše se nám setsakra nevyplatilo v letech 1938 – 1939.

Odčinit Bílou Horu-to bylo bohužel také nesmyslným a nelogickým podtextem vzniku nového Československa v roce 1918.

Takže Bílou Horu si každá doba symbolizuje podle potřeb. 18 a 19. století ji charakterizovala jako počátek násilné germanizace a národní poroby. Jakkoli příznaky germanizace a národního utlačování se v tomto období objevují, nemají nic společného s výsledky bitvy na Bílé Hoře, ani s historickými událostmi, které po 8. listopadu 1620 následovaly.

Vše to posléze umocnilo století dvacáté. Nejprve jsme ji „odčinili reformami po roce 1918“ (Pryč od Vídně, pryč od Vatikánu), posléze jsme ji charakterizovali zcela nesmyslně jako „první Mnichov“, kdy nás zradili západní spojenci. Vytvářeli jsme si jakýsi nelogický trojúhelník – bitva u Lipan, Bílá Hora a Mnichov. Ale Bílá Hora se hodila, jako vždy. Strašákem zůstala i po válce. Straší bohužel i v hlavách těch, kteří mají dost času i peněz na

to, aby se dovzdělali.

21. století připomíná (vyjádřeními špatně vzdělaných politiků) jako symbol pokračování Bílé Hory existenci Evropské unie a Lisabonské smlouvy a tak podobně. Jak se nedávno vymlouval doma jeden známý. Když jsem si včera v hospodě vzpomněl, co nám udělali na Bílé Hoře, propil jsem celou výplatu. Pokud se jeho manželka vzdělávala v historii za totality, musela ho pochopit.

Daniel Kolář v jednom ze svých nedávných článků o restitucích připomněl slova Pekařova v jednom článku zveřejněném v Národní politice: "Žijeme v době, kdy víc než kdykoli jindy vniká i do výkladu dějin demagogie jednotlivců a stran se všemi svými vášněmi, ano, kdy z propadlišť minulosti dere se na venek temno konfesijních svárů a nenávistí."

 

Celý článek: ČAS 34/2012

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Comments are now closed for this entry

Kalendář událostí

st led 31 @13:00 -
KS Hradec Králové: Jiří Wonka žaluje Černíka
čt úno 01 @14:00 -
KS Praha Zdeněk Zajac

Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Strojový překlad webu

Czech English French German

Reklama