Ze všech vtipů komentujících součtový výklad zákona o přímé volbě presidenta, které jsem na sociálních sítích četl, se mi asi nejvíc líbí tento: Víte, že úředníci na ministerstvu vnitra mají průměrné IQ 160? Samozřejmě! Polovina 70 a polovina 90. Právníkovi počítač do rukou nepatří, to je zjištění, které jsem učinil již dávno a o jehož správnosti se opakovaně přesvědčuji.
… Jakou povinnost navrhovatelé nesplnili? Dostavit se? Tak ale neexistuje, možnost vystoupit před Ústavním soudem je pouhým právem. Anebo vypovídat? To poslanci podle čl. 28 Ústavy v těchto případech nemusejí. Každopádně je Rychetského rozhodnutí hloupé na samé hranici svévole. Opravdu je nutné, aby si Ústavní soud vynucoval úctu podobnými frivolními eskapádami, když kvalitou rozhodování se mu to dlouhodobě nedaří?
Počátkem příštího roku se, po více než třech a půl letech od policejní razie, začne soudit vůbec největší ze současných politických procesů, Power I + II. Monumentálně pojatá obžaloba čítá 90 stran a po jejím přečtení si člověk říká, kolik je v ní zmařeného úsilí, které by OČTŘ mohly věnovat tomu, k čemu jsou zřízeny, tedy boji se zločinem, nikoli s oposicí nebo alternativní hudbou. … Soudkyni Okresního soudu Brno-venkov Lence Nekudové se do politického případu zjevně nechce, avšak Nejvyšší soud jejímu návrhu na delegaci věci do Prahy, kam logicky patří, ale kde by vyvolala přílišný mediální zájem, nevyhověl. … O procesu budeme ještě psát, prozatím se zdá, že největší hvězdou hlavních líčení bude – samozřejmě vedle Ivo Svobody, který prý vystoupí s některými zcela přepracovanými kabaretním čísly – bývalý znalec Michal Mazel. Osobně se nemohu jeho výslechu dočkat: až se jej obhájci budou vyptávat, jak den co den vstával s kuropěním a večer, tvorbou posudku (z velké části ovšem copy&paste) zcela znaven, uléhal, a to bez přerušení po nějakých šest týdnů, a zda není těmito policejními zakázkami tak trochu zkorumpován, tipoval bych, že se u něj projeví hluboká, ba totální amnesie.
Jak je to s těmi duplicitami aneb Malá noční mathematika
Tento text jsem chtěl původně použít v diskusi, ale zjistil jsem, že editace mathematických výrazů v prostém HTML je neskutečně složitá, proto jsem z něj udělal samostatný post. Slibuji, že se v textu vystříhám použití integrálů a všeho ostatního, co by k exaktnímu výpočtu bylo nezbytné, ale obtížně zapsatelné. … Závěr je zde celkem jednoznačný: zákon psali lidé neznalí mathematických zákonitostí a zatížili ho další podstatnou chybou, nedostatečnou redukcí v případě zjištění duplicit na podpisových arších. Odpočet, který stanovili, a to i v případě, že byl v sankčním úmyslu ministerstvem zdvojnásoben, neodráží skutečnou míru toho, o kolik se kandidáti ulili, a kolik hlasů by jim mělo být za ve vzorcích zjištěné duplicity spravedlivě odpočítáno.
Naše křehká demokracie učinila další krůček směr Nairobi
Zdá se, že ministerstvo vnitra má se zpackanou presidentskou volbou další problém: Na vzor podpisového archu, který vystavilo, opomnělo uvést, že se nevyplňuje adresa bydliště, nýbrž jedině a pouze adresa trvalého pobytu, takže petent, který dostal arch k podepsání (či spíš parafování: pole pro podpis je vyvedeno vskutku minuciosně), se tuto důležitou okolnost, jež může být pro osud jeho podpisu fatální, z archu vůbec nedozví. Zvláštní volební senát Nejvyššího správního soudu tak stane před dilematem, zda se má přidržet dikce zákona (vyplňuje se adresa trvalého pobytu, a že to nevíte, je váš problém), nebo vycházet z toho, že petentovi se dostalo vinou pochybení orgánu veřejné moci nepřesného, resp. zavádějícího poučení, a podpisy s chybnou adresou se proto musejí zpětně započítat. Opravdu nepostradatelní a na slovo vzatí odborníci pracují na tom ministerstvu vnitra… Jak říkal inspekční generál ve Švejkovi: „Máte revolver? To je dobře, já na vašem místě bych věděl, co s ním mám udělat!“
Proč by měli být komunisté odstraněni z justice, díl (n+1)-ní
A máme tu další příspěvek na thema třídní justice v akci, tentokrát v kause nyní již téměř čtyři roky se vlekoucího soudního sporu o ochranu osobnosti mezi Vladimírem Hučínem a Tomášem Hradílkem. Rozsudek soudružky soudkyně Lenky Severové, justiční to star Krajského soudu v Ostravě, je ukázkou toho, co všechno je možné do soudního rozhodnutí v České republice napsat, aniž by soudci hrozilo, že bude postaven před kárný senát. Dozvíme se například, že napsat o podezření, jež se změnilo v jistotu, pokud jde o to, zda Hučín byl nebo nebyl pachatelem přerovských bombových útoků, ještě vůbec neznamená, že by jej z toho snad žalovaný vinil, a fakt, že Hučín byl všech svých polistopadových obvinění zproštěn (a z předlistopadových rehabilitován) je sice snad polehčující okolností, ale rozhodně z toho neplyne, že by pan Hradílek ve svém článku nemohl hovořit o ryze kriminálním charakteru Hučínových skutků. A označení gauner, jímž Hradílek svého soka v novinách častuje? To je podle soudkyně Severové ve světle všech Hučínových zločinů naprosto přiléhavé…
Příjemnou, podnětnou četbu, přátelé!
Aniž bych se chtěl odchýlit od svého názoru na účelnost všelidové presidentské volby presentovaného v textu Chléb, hry a přímá volba, nedá mi, abych nepřipojil několik poznámek, jež mne napadly nad četbou rozhodnutí o odmítnutí nebo registraci kandidátních listin. … Že je postup pro eliminaci chybných podpisů děravý jako ementálský sýr, je celkem zřejmé, a není složité spočítat si, že při dostatečném počtu petičních archů lze potřebných 50 tisíc podpisů vygenerovat, zcela v souladu s nezdařilým zákonem, theoreticky dokonce i z podpisu jediného. To, že se neověřuje authenticita podpisu, ale jen existence signatáře, k podvodům tohoto druhu přímo vybízí. Zarážející je ovšem tolerance veřejnosti k těmto podvodům: jako bychom všichni počítali s tím, že kdo chce zastávat v této zemi nejvyšší úřad, nesmí se nějakého toho podvůdku štítit: vždyť přece chce být presidentem Čechů, nebo ne? A to je, aspoň pro mne, na celé volební šarádě tím vůbec nejděsivějším.
Ze všech vtipů komentujících součtový výklad zákona o přímé volbě presidenta, které jsem na sociálních sítích četl, se mi asi nejvíc líbí tento: Víte, že úředníci na ministerstvu vnitra mají průměrné IQ 160? Samozřejmě! Polovina 70 a polovina 90. Právníkovi počítač do rukou nepatří, to je zjištění, které jsem učinil již dávno a o jehož správnosti se opakovaně přesvědčuji. Díky Janu Petrovovi jsem, utopena uprostřed rozhodnutí o registraci nebo odmítnutí kandidátky, objevil algorithmus, pro účely výběru vzorku petičních archů ministerstvem vytvořený, a zhrozil se.
Osel měsíce směřuje na Ovocný trh
Je příjemné, když druzí dělají práci za mě, takže nemusím tak dlouze psát. Tentokrát tak učinila soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Dana Šindelářová, která do usnesení o své nepodjatosti napsala:
Je nutno konstatovat, že jakékoli odborné právní konzultace řešící odbornou problematiku, která není v praxi běžně řešena, a to na úrovni všech stupňů soudní soustavy, nejsou zákonem zakázány a z hlediska odborné činnosti a zaměření nejen v rámci soudní soustavy, ale i ve vztahu k odborným institucím zabývající se oborem práva, jsou v podstatě i nutným předpokladem pro správnou aplikaci příslušných právních norem na konkrétní praktický případ. Odborné konzultace jsou běžnou součástí ve všech odborných oblastech života a jsou nezbytnou součástí a i předpokladem odborného rozhledu, v tomto případě vedoucí ke správné aplikaci konkrétní právní normy na konkrétní praktický případ.
Jak by řekl profesor Hrbolek, to je velice svérázný výklad, ovšem tak tomu není. Je zcela zásadní rozdíl mezi obecným vzděláváním soudce (jež D. Šindelářové upřímně přejeme, s douškou Jen houšť a větší kapky!), a konsultací o tom, jak rozhodnout v konkrétní, soudem již řešené věci. Tam je konsultace s nadřízeným soudem jednoznačným porušením zásady soudcovské nezávislosti a ústavního práva obviněného na dvojinstanční řízení. Dovedeno do důsledku, kdyby se soudce okresního soudu o tom, jak má rozhodnout, poradil na Ústavním soudu, bylo by vymalováno, protože obviněný by hned věděl, jak na tom je a jak by v případě, že by podával opravné prostředky, nakonec dopadl. Jakékoli konsultace v konkrétní rozhodované věci jsou nepřípustné a protiústavní, a všichni soudci, kteří se na nich podíleli, jak konsultující, tak konsultovaní, jsou jejich uskutečněním z projednávání věci vyloučeni.
Soudkyni Šindelářovou za její osobité pojetí soudcovské nezávislosti nemůže minout zasloužená odměna, prestižní cena tohoto blogu za příspěvek českému právu Osel měsíce, s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů. Gratulujeme!
J.Š. 30.11.2012
Read more...