Česko nyní zaplavily billboardy s velmi zajímavým obsahem. Je na nich Jan Fischer, horký favorit na prezidenta, s nápisem "Ti nejschopnější byli v KSČ". Zdá se, že plakáty má na svědomí buď konkurence, nebo vtipálci typu Ztohoven. Co se politické konkurence týče, horkým favoritem je ČSSD, která podobné postupy v minulosti již mnohokrát použila proti své politické konkurenci. Navíc připomínám rozčilení Bohuslava Sobotky, s nímž reagoval na názory Tomio Okamury o komunismu jako "nejdemokratičtějším systému na světě". Kde bere Sobotka tu drzost kritizovat Okamuru za názory, když ČSSD uzavřela s KSČM koalice v naprosté většině krajů Česka, ačkoli v řadě případů mohla vládnout bez komunistů s místními koalicemi? … A přitom možná stačilo tak málo - po převratu z podzimu 1989 postavit KSČ mimo zákon a neumožnit její "transformaci" na dnešní KSČM. Bohužel se tak nestalo a dědictví socialismu otravuje politiku do současnosti. A že si ani komunisté nezadají s korupcí (viz případ Dolejš a loterijní zákon) je také zřejmé.
Jan Fischer má bezesporu problém. Proti takovým způsobům, které parodují jeho vlastní volební kampaň, je obrana velmi těžká. Mimo to, oficiální média zatím k této provokaci mlčí, možná "mapují situaci". Fischerova kampaň se tak evidentně zadrhává. Zdánlivý suverén prvního kola prezidentské volby je náhle pod nepříjemným tlakem. Je to právě Fischerova minulost, jeho členství v KSČ, která mu bude pověstnou koulí na noze. Ať se ke své minulosti vyjadřuje jakkoli, včetně pocitu studu a omlouvání se, naše generace moc dobře chápe Fischerovy důvody. Členství v KSČ, a to se týká i Vladimíra Dlouhého, bylo jednoznačným přiznáním ambicí být mezi ovládajícími, přestože to museli zaplatit i písemným souhlasem s okupací vlastní země armádou SSSR. Nikdo totiž na počátku osmdesátých let nepředpokládal ani v nejbujnějších snech, že se bolševický systém do několika let rozpadne. Členství v KSČ tak bylo jistotou postupu na pracovišti a otevíralo ředitelská apartmá.
Nepřímá volba prezidenta byla v roce 2008 také plná paradoxů. V jejím průběhu unikaly do médií informace o "tajných schůzkách", doprovázela ji "náhlá onemocnění" zákonodárců apod. Právě tato situace byla hlavním argumentem zastánců přímé volby prezidenta, kteří od změny volby prezidenta očekávali konec zákulisních tahanic. Jak se zdá, praxe opět ukazuje, že se české politické zákulisí pouze přeorientovalo na nový typ práce. Už se nehledají "tajné" schůzky kandidátů, metody, používané v předvolebním boji jsou však podobně neetické jako v případě volby nepřímé. Dnes se navíc tyto metody používají k ovlivnění všech potenciálních voličů a finanční možnosti zákulisních hráčů hrají velmi podstatnou roli.
Přímá volba prezidenta tak narazila na podobné, ne-li stejné problémy jako volba nepřímá. V předvánočním čase tedy budeme masírováni úryvky z české hymny, vtipnými i méně vtipnými slogany a podobnými žertíky, jaké dnes používá kdosi proti Janu Fischerovi. A přitom možná stačilo tak málo - po převratu z podzimu 1989 postavit KSČ mimo zákon a neumožnit její "transformaci" na dnešní KSČM. Bohužel se tak nestalo a dědictví socialismu otravuje politiku do současnosti. A že si ani komunisté nezadají s korupcí (viz případ Dolejš a loterijní zákon) je také zřejmé.
Protizákonná volební kampaň Jana Fischera na pobočkách České pošty!
* * *
Magazín PÁTEK LN 30.11.2012
Ze článku M. Pecháčkové: První dáma Miloše Zemana.
Dotaz M. Pecháčkové k panu Zemanovi: “Na členství v KSČ jste nezapomněl?“
„Nikoliv. Vstoupil jsem do komunistické strany v roce 1968, což byl jediný rok, kdy lidé věřili Komunistické straně. Já jsem byl tehdy vyzván, abych vstoupil, takže jsem byl řadový člen a pak jsem byl vyloučen kvůli nesouhlasu se vstupem okupačních vojsk a normalizací. Zaplatil jsem za to, že jsem dvacet let nemohl publikovat ani učit.“
Čekal dva roky než byl vyloučen.
Do KSČ vstoupil pan Zeman na výzvu v roce 1968, protože, jak říká, dost občanů tehdy KSČ věřilo. Nebyla to, ale jen doba naivního idealismu, ale také údobí, kdy krutosti českých komunistů a teror státní bezpečnosti ze čtyřicátých a padesátých letech byly ještě v čerstvé paměti mnoha občanů. Ti se ke KSČ nepřidali. Hned nato v srpnu přišla okupace cizích armád samostatného čsl. státu. Přesto, že s okupací a následnou normalizací pan Zeman, nesouhlasil legitimaci do sekretariátu na stůl nepoložil, legitimaci neodevzdal. Jiní tak učinili. Naopak ještě přes rok zůstává členem. Čekat až budu komunisty vyloučen nebo, na základě vlastního rozhodnutí odevzdám legitimaci já sám, je rozdíl. Rozdíl v charakteru. Buď nesouhlasím a odcházím, nebo taktizuji. Nečekám až mě vyloučí bývalé struktury, za kterými stály a stojí vraždy českých lidí, českých důstojníků, divadelní procesy, zničené rodiny a tisíce nešťastných dětí. Ještě přes rok setrval pan Zeman mezi komunisty, nežli jej vyloučili. Sám odejít nedokázal.
Karel Mrzílek, 3.12.2012
Komentáře