Mužové čeští, české ženy, hosté naši,
byl jsem vyzván, abych zde promluvil. Ke komu však se mám obrátit? Koho oslovit? Patřím k vám, kteří uctivě mlčíte v přítomnosti Boží a tváří v tvář svatému Václavu. Mohu hovořit jedině k němu. Ne k jeho lebce zakryté závojem a ozdobené drahokamy vsazenými do zlaté čelenky, ale k jeho myšlence, k vůdčí ideji našeho národa a základu naší státnosti.
Svatý Václave, vévodo české země. Kníže náš. Probděl jsem s tebou mnohou noc. Viděl jsem tvůj jasný zjev jít od brány k bráně a povzbuzovat stráže. Stál jsem před tebou někdy zahanben, když jsi mně musel probudit. Ulekl jsem se, když jsi pak zvedl ruku, ale tys ji vztáhl k žehnání. Tu přešla mátoha únavy, mlhy zmatku se rozestoupily, tma zřídla a jak jsi odcházel a vstříc ti šlo jitro, vykvetla ve mně nová naděje. Tak jsem tě viděl mnohokrát, tak jdeš našimi dějinami. Živý, ač zavražděn; čistý, ač špiněn; hrdý, ač pokořen; pevný, ač zpochybňován; skutečný,
ač historicky nedopátratelný. Ty jsi dědic této země.
Mám, kníže, říct, co tě slyším říkat? Snesou tu řeč? Nesrazí je k zemi? Musí ji unést, můj kníže, jinak by tě nebyli
hodni. Mluv k nim!
Tak mluví Václav, váš svatý kníže:
Žádný nepřítel vás nesvírá, máte svobodu? Odpovíte - ano. Jste spokojeni živi? Řeknete - ne. Jste v bezpečí? Řeknete - ne. Je moje a vaše země ohrožena? Přiznáte, že ano. Zeptám-li se kým, budete mi vykládat, čím je ohrožena. To vím. Ptám se vás kým? A vaše řeč je výmluva a zbabělá lež. Moje země je ohrožena, pustošena a zbědována vámi. Mou zem, úrodnou a bohatou, jste zadlužili tak, že by ji věřitel mohl i s vámi prodat do otroctví. Jste poživační, nestřídmí a líní. Nevymlouvejte se, že jste uhonění, honíte se za nepravými věcmi. Moje zem byla útočištěm pronásledovaných a ostrovem spravedlnosti…
Dnes se tu poctivý spravedlnosti těžko dovolává a často se jí nedožije. Mou zem, která proslula svou kulturností, jste naplnili nevkusem a neřádem, přilákali jste hazardní hráče a podvodníky všeho druhu. Je těžko najít místo, které není smetiště, a domov, kde se nehádají. Moji mladí muži, kteří by dříve ztrestali i jen křivý pohled na ženu, dnes prodávají děvčata u cest, jako se dřív prodávaly kusy slaniny a džbánky medu. Po mé zemi se potloukají zvlčilé děti: nikdo je neokřikne, nikdo nevychovává, nikdo je nemiluje – jsou na obtíž. V jakýchsi domech podobných čekárně před márnicí se krčí opuštění, zanedbaní rodiče. To je ta krásná země, země česká, domov váš.
Co jste udělali s mou krásnou, zvučnou řečí? Mluvíte a nerozumíte si, protože nevíte ani to, že my je něco jiného než já a já a já, protože znamená já a ty, já a vy, já s vámi a vy se mnou. Proč mě srážíte k zemi a znovu vrážíte meč do mých zad? Proč nad tím musí plakat sestra Anežka, ta bílá růže mého srdce? Kolik bídy a bolesti si musíte přivodit, abyste trochu pochopili, kdo jsem. Proč se chvějete, proč se kácíte? Bojíte se mne? Jsem váš kníže, ale jsem jiný, než ostatní vaši vladaři. Nejdu dějinami oblečen v železo, ale v lásku Kristovu. Byl jsem s vámi tak jako s vašimi předky vždy a za všech okolností. Byl jsem tu, když na nádvoří dupaly podpatky Heydrichových vojáků; když z hradu českých králů zněly naduté lži komunistů. Byl jsem s těmi silnými ženami, které mi dnes přišly poděkovat, v ono chladné ráno, kdy je před 60 roky vyhnali pacholci z jejich klášterů od modlitby, studia, péče o druhé a odvedli je k otrockým pracem. Byl jsem s každým, kdo hájil tuto zem a dobro, důstojnost a život lidí. Jdu dějinami vítězně, protože nechci nikoho porazit a protože mou zbraní je Pravda. Mým štítem je Pravda, mou korouhví je Pravda.
Přestaňte se třást, vymlouvat a hádat. Vezměte do ruky nástroje práce, ne války, a začněte mou zemi zvelebovat. Rádlem i perem, cepem i štětcem, slovem i skutkem. Stačí tak málo – přestaňte si lhát a postavte se kolem mé korouhve, kterou je neporazitelná pravda.
Nebojte se, nedám zahynouti ani vám ani budoucím. Odstraňte lež ze svých životů, jednání a slov a moje země bude zemský ráj – ne na pohled, na oko, ale skutečně. Nedám zahynout vám ni budoucím – Kriste eleison.
http://www.letohrad.farnost.cz/58.pdf
* * *
Homilie o slavnosti sv. Václava 2012, Stará Boleslav
Na toto místo se vracíme rok co rok. Přicházíme sem na den sv. Václava, který se stal dnem české státnosti. Připomínáme si zde počátky našeho státu a našich dějin. Celé naše dějiny tu však nezačaly. Naše dějiny nezačaly bratrovraždou. Začaly dávno před tím. V příštím roce si připomeneme příchod sv. Cyrila a Metoděje, jejich zakladatelské dílo kulturní a státoprávní, jejich význam pro slovanský svět, střední Evropu a Evropu vůbec. Jako zvláště významné pro nás si budeme připomínat, že pokřtili Václavova děda, knížete Bořivoje a jeho ženu sv. Ludmilu. Ani při tom však nebudeme u počátků národních dějin, protože ty sahají ještě dál a mizí někde v nepaměti.
V dějinách jedinců i národů jsou velké, někdy osudové křižovatky, na nichž se rozhoduje o budoucnosti. Zde stojíme na místě jedné z nich. V předvečer osmadvacátého září r. 935 (dlouho jsme mysleli, že šlo o rok 929) se při hostiněv hlavách Čechů rozhodovalo o směru, kterým se vydat. Předáci seděli u bohatých stolů, mluvili o bezvýznamných věcech, žertovali a bavili se. Věděli, že panuje napětí, že něco je ve vzduchu, ale jedli a pili. Jejich mysl se zvolna kalila a po straně se vyslovily cynicky zlé názory. Jaké cesty se tehdy nabízely? Cesta Václavova, náročná mravními zásadami, zdlouhavá hledáním a vytvářením smíru, cesta zušlechťující, cesta křesťanské pravdy a lásky. Jinam směřovala cesta Boleslavova, cesta rychlá, cesta kruté moci a hrubé síly, cesta, k níž hleděli lidé závistiví a mocichtiví.
Ráno, ještě pořádně nezačal den, bylo o cestě rozhodnuto. Smrtící ranou do zad v přichystané léčce. Národ se rozdělil. Část jásala, podstatně větší část stála zděšena. Historikové řeknou, že to byl rázný a rozhodný Boleslav, kdo tehdy pevně vykročil k dotvoření vznikajícího státu. Zároveň ovšem přiznají, že Václav je symbolem pravého směřování našich dějin, protože bez pravdy, bez lásky, bez smíření a sebeobětování neexistuje dobrá budoucnost. Máme tisíciletou zkušenost, kam vede směr cesty Boleslavovy. Víme, co nás stály návraty ke směru Václavovu. Vždy jsme se k němu vrátili, ale co životů to stálo! Tolika statečných mužů a žen, tolika nevinných dětí! Tato tisíciletá zkušenost varuje a bolí.
Odpusťte, že při této slavnostní chvíli Vám říkám takové závažné a nepříjemné věci, avšak mou povinností biskupskou, občanskou i prostě lidskou je upozornit, že stojíme nikoli na křižovatce staré, ale na křižovatce zcela aktuální. Cítíme nejistotu. Svoboda, ve které jsme se nenaučili poctivě žít a nedovedeme s ní zacházet, se nám nelíbí. Rozhlížíme se, na koho to svést. Nedovedeme si přiznat, že na krizi morálky, která je kořenem všech problémů naší společnosti, neseme vinu všichni: je mezi námi příliš mnoho lidí, kteří nepracují poctivě, příliš mnoho lidí, kteří chtějí žít na účet druhých, kteří chtějí druhé ovládat, kteří nemluví pravdu a nedrží slovo, kteří jsou lhostejní vůči svým starým rodičům, nestarají se o své děti, hazardují své, ale hlavně cizí životy bezohlednou jízdou na silnicích a bezohledným chováním vůbec. Nekonečný by byl takový výčet. Netvrdím, že jsou takoví všichni, určitě je to menšina, ale zlo menšiny poškodí všechny, zvláště když většina je k tomu pasivní. Nedivme se tedy tolik, že věci jsou takové, jaké jsou. Že image naší země v zahraničí je silně pošramocená. Je to naší vinou, že se nám svoboda změnila ve svévoli.
Stále víc jsou slyšet hlasy, že demokracie je špatný systém. Ale pozorně uvažujme, jaká je alternativa. Jestliže se nám nelíbí svoboda, co chceme – nesvobodu? Jestliže demokracie je špatná, co chceme – diktaturu? Mluvím o tom záměrně, protože taková nebezpečí, bohužel, vidím. Jsou jako stíny na okraji, ale dají se rozpoznat. V současném sporu o církevní majetek mě tolik nezajímá ten majetek, ale to, jakým způsobem chtějí někteří lidé vládnout. Ze zkušenosti víme, že církev přežije i bez restitucí; Bůh se vždy o ni postaral a opět postará. Avšak mnohem závažnější je to, co vyhřezlo kolem celé kauzy. Z osobní paměti i ze znalosti našich dějin víme, co vyroste ze špíny, lži, podněcované závisti, z nereálných líbivých slibů. Vždycky z toho vzejde pošlapání práva, zvůle, nesvoboda a bída. Tak začínaly obě diktatury minulého století, nacizmus i komunizmus.
Nedopusťme, aby jako následek naší morální krize a proto nezvládnuté svobody a demokracie se objevila nějaká diktatura další. Proto Vám radím, proste sv. Václava o jediné. O statečnost při obhajobě Pravdy, Lásky a Svobody a o zdravý rozum pro nás všechny. Amen.
http://www.katyd.cz/clanky/nazory/homilie-o-slavnosti-sv-vaclava-2012-stara-boleslav.html
* * *
Ceny Paměti národa 2012
Z komentářů:
Nádherné, ale příště prosím jiného moderátora!
Výborný a potřebný pořad. Doporučuji zejména vystoupení pana Františka Zahrádky a jeho slova od 44:30 minuty! Měl by se je každý z nás naučit zpaměti a stále opakovat sobě i svému okolí. Na takové akci by měli být přítomní nejvyšší ústavní činitelé země. Snad nějací přišli? Toho nejvyššího jsem nezaznamenal, doufám, že tam nebyl. Jeho přítomnost by byla urážkou všech vyznamenaných. Tragédie byl moderátor, neschopný slova bez papíru, bez smyslu pro pointu, kdy vrcholem bylo primitivní odejmutí slova paní Heleně Šidákové v momentě, kdy všichni s napětím očekávali co dále řekne. Za léta v kriminálu jí nebylo dopřáno pár vteřin navíc a říci co měla na srdci. Skutečně 5.cenová skupina a další ukázka české schopnosti pokazit jedním neschopným práci mnoha schopných a tím i zážitek z celého večera. Též mne zklamalo, že ani jeden kandidát nebyl přivítán publikem ve stoje. V prvních řadách neseděli ti, co by měli vědět co se sluší ve slušné společnosti. Úpadek mravů vidíme všude, dobré příklady ubývají, přibývají špatné, které společnost přebírá jako „normu“ normálnosti. Toto video shlédlo jen 2251 lidí, doufejme, že přímý přenos shlédlo mnohem více a nezapomene…
Jan Šinágl, 15. 12. 2012 12:01
silné, vkusné, noblesní, laskavé, zajímavé, milé, dojemné. díky za to!!!
Klea, 14. 12. 2012 08:48
Především velmi záslužný pořad, který širšímu publiku představil ty, kteří jinak nejsou moc v popředí. Nedělám si velké iluze, že by Příběhy 20. století poslouchaly velké davy. Ostatně, komentář pana Zahrádky o návštěvnosti památníku Vojna mluví sám za sebe. Režijní a scénické pojetí bylo velmi vydařené. Slabým místem byl pouze průvodce večera, ze kterého mne polévalo trapno. Pan Škrdla může být svým způsobem dobrý oblastní herec, ale pořad takového významu by si zasloužil moderátora trochu většího formátu. O četbě z papíru nemluvě. Jestliže to neměl být záskok na poslední chvíli, pak je to velká ostuda.
Barbora Šrámková, 13. 12. 2012 22:04
Moc pekny to bylo...jenom snad mi vadilo, ze komentator cetl vsechno z papiru, podle me se mohl pripravit lip a tech par vet se naucit...ale jinak za provedeni poradu jednicku...
Eron, 13. 12. 2012 20:25
Nádherná dramaturgie a režie večera... Nádhera... Máme být na co pyšní!
Pavel Hájek, 13. 12. 2012 20:02
a najednou všichni komouši mlčí!!!
John, 13. 12. 2012 15:00
Komuniste mlci.
Oni lumpove se mezi sebou naucili drzet hubu a krok,rovnez nevidet a neslyset.
Milan R, 13. 12. 2012 17:43
Read more...