Příběh nenapravitelného disidenta, který nám má i dnes co říci. Knihu doporučuji hlavně mládeži!
„Co se ti tak nelíbí na komunismu, který budujeme?“ Vladimír Bukovskij: „Komunismus je mi ukradený. Chcete si ho budovat, tož budujte dle libosti. Já trvám na svém právu mít pár čtverečních metrů pro sebe, kde žádný komunismus nebude.“ V roce 2007 ho početná skupina (823 podpisů při potřebných 500) ruských veřejných činitelů nejzvučnějších jmen nominovala na prezidenta Ruské federace. Počin to byl víceméně symbolický, spíše truc podnik než silový akt. Vládnoucí tandem Putin-Medveděv se zrovna dohodl na velké rošádě. Odpověď nominanta na nabídku hodně vypovídá o jeho postoji. Proto ji uvedu takřka celou:
„Přátelé, díky za vaši víru v budoucnost Ruska a v mou možnou roli v ní. Přiznám se bez mučení, že takovou víru jsem dávno ztratil. Čím více se vzdalujeme roku 1991, tím méně pravděpodobné se mi zdá uzdravení naší nešťastné vlasti. Příliš mnoho možností bylo promeškáno, příliš mnoho sovětských mýtů se vrátilo do povědomí lidí. Dnes už nejde o uzdravení, ale o záchranu. V zemi je opět plno politických vězňů, což je pro Rusko neklamnou známkou propuknutí smrtelné choroby. Celá řada vědců byla uvězněna jen kvůli kontaktům se západními kolegy, nepokorní podnikatelé dlí v sibiřském vyhnanství nebo jsou na galejích, domýšlivá moc čekistů decimuje malý kavkazský národ, politické vraždy se staly normou života.
Hrozba návratu stalinismu bylo tím, co nás, omladinu 60. let, pohnulo k vystoupení proti této moci. Nyní jsem mnohem starší, ale nemohu zradit zásady svého mládí.
Jsem mukl. To je moje národnost, můj životopis, má víra. Nemůžu klidně žít, když vím, že jiný mukl se dusí ve vězeňské kobce. Když má nominace pomůže zastavit týrání alespoň jednoho mukla, vyjadřuji s ní souhlas. Nemohu našemu národu slíbit štěstí. Uzdravení společnosti je vysilující proces spojený se spoustou útrap. Může se stát, že to nedokážeme, ale zkusit to, je naše povinnost. Dnes si neumíme představit, jaké překážky na nás čekají. Již deset let mě do Ruska nepouští ani na turistické vízum, i když pro to nejsou žádné zákonné důvody. Je možné, že na mne čeká Polonium-210, ale ani to mě nezastaví. Kéž by to nezastavilo ani vás.
Naším oblíbeným přípitkem vždy byla slova „Na úspěch naší beznadějné věci!“ Dnes se naše věc zdá být stejně beznadějnou jako před půlstoletím. A právě proto jdu do toho. Za naši a vaši svobodu!
Vladimír Bukovskij, 27. května roku 2007“
Bukovskij se vryl do vědomí světa jako třetí největší odpůrce zrůdné komunistické moci, po Sacharovovi a Solženicynovi. Ze všech disidentů byl ten nejradikálnější, nejméně náchylný ke kompromisnictví, k hledání dialogu s mocí. Dialogy s mocí pro něj skončily, když v 19 letech, po všech těch varovných vyhazovech ze škol, byl poprvé vážně zatčen a ohrožen dlouholetým žalářem. Na služebně KGB vyslýchající důstojník se ho s otcovskou starostlivostí zeptal: „Co se ti tak nelíbí na komunismu, který budujeme?“ Mladý muž odpověděl, jako by tím zpečetil svůj osud: „Komunismus je mi ukradený. Chcete si ho budovat, tož budujte dle libosti. Já trvám na svém právu mít pár čtverečních metrů pro sebe, kde žádný komunismus nebude.“ Těch pár čtverečních metrů vnitřní svobody mu režim samozřejmě dopřál - ve vězeňských celách, v barácích pracovních táborů, na samotkách kárných psychiatrických zařízení strávil celkem 12 let. S každým trestem rostlo jeho nesmiřitelné odhodlání s režimem bojovat a nepochopitelné přesvědčení, že to bude on, kdo nakonec ten režim uondá, nikoli naopak. LN Příběh nenapravitelného chuligána, Jefim Fištejn, 14.12.2012
Petr Havlík: „V dnešní MFD přiznal Janoušek, že VV byl jeho projekt, který platil. Tři roky jsem to psal a říkal veřejně a nikoho to nezajímalo, stejně tak i to, že byl jistý Kotrba u OBČANÉ.CZ nasazen Kalouskem. Dnes ho má na své obraně. Je to děs a běs.“
Pokud má naše země už jen schopnost konstatovat zlo a žádnou sílu situaci řešit, nečeká nás v brzké době vůbec nic dobrého. Věřím, že tak hluboko naše země neklesla, aby se nechala zničit bez odporu nejprve komunisty a nyní jejich pohrobky, kdy jejich učitelé mají opět snahu nám říkat, že jen oni ví jak nato. Ano, to už říkal také kdysi jistý Gottwald, když ještě nebyl u moci „Zakroutíme vám krky.“
Chcete snad opět vládu násilí, otroctví, lenochů, lůzy, neschopných a všehoschopných. Komunisté své metody nezapomněli, jen používají jiné formy. Použijí je vždy, když jsou u moci jako jediného prostředku jak si svoji moc udržet. Ani Vladimír Bukovskij si nedělá žádné iluze. Komunismus dokonale ničí duše národů a běda těm národům, které to bez odporu připustí!
Jan Šinágl, 15.12.2012
Read more...