Odpustek pro Fischera - Když publicistovi selže mozek
Dnes před rokem zemřel president Václav Havel, v Itálii probíhá na jeho počest mezinárodní konference, každý 25 občan vlastní střelnou zbraň, každý 5 poslanec vlastní střelnou zbraň, jaký by byl asi jeho Novoroční projev 1.1.2013...? O "sametu" by už asi moc nebyl, byť můžeme donekonečna diskutovat co bylo tehdy nutné a reálně možné, vzhledem ke kvalitě tehdejší společnosti, tolik zdeformované totalitním systémem. Většinu tehdy přirozeně zajímalo všechno možné jen ne to hlavní. Dnešek je jen logickým následkem chybějící občanské společnosti která se, doufejme, začne konečně aktivně, státotvorně projevovat - i ve jménu odkazu Václava Havla. J.Š.
Lukáš Beer není přitom žádný málo známý publicista, nýbrž redaktor serveru Náš směr, což je jeden z mála blogů, které se česko-německými vztahy a historií soustavně a velmi důkladně zabývají. Právě tam – a nikde jinde – si můžeme přečíst, jak se rozdělovala odměna za odhalení parašutistů po atentátu na Heydricha, jak se dělilo Slezsko nebo – aktuálně – co se účelově za Hitlerovy projevy a názory i po r. 1989 vydává, tedy právě ty informace, o nichž každý svého místa dbalý akademicky vzdělaný historik raději, za úplatu a ve státním zájmu, mlčí.
Pamětníci vědí, pro ty mladší dlužno vysvětlit, že nastavování zrcadla je frase zpopularisovaná v komedii Jiřího Menzela Vesničko má středisková ve druhé polovině 80. let. Když tehdejší státní televise koupila film natočený v některé západní zemi, před jeho vysíláním se na obrazovce objevil televisní hlasatel nebo hlasatelka a přečetl povinný disclaimer, ve kterém vysvětlil, jak dílo správně ideologicky chápat, přičemž toto vysvětlení získalo během let téměř kanonickou podobu. Prim hrálo nastavování zrcadla nelítostné a nemilosrdné kapitalistické společnosti a podobná ideologická cliché, o to vtipnější, že samotný film, příkladmo The French Connection nebo seriál o newyorském detektivu Theo Kojakovi, neměl s obsahem disclaimeru zhusta už nic společného a jeho přednesení bylo pouhou povinnou úlitbou režimní ideologii, asi tak jako heslo vyvěšované do výlohy Havlovým zelinářem.
Nastavování zrcadel ožilo po Listopadu už vícekrát, nejnotabilněji zřejmě u seriálu Třicet případů majora Zemana, jenž musel být při první polistopadové reprise ve veřejnoprávní televisi vetknut do ideového sandwiche: disclaimer před, výchovná beseda poté. A ovšem u Hitlerovy knihy Mein Kampf, jejíž vydavatel Michal Zítko disclaimoval nedostatečně a nebyl nakonec odsouzen jen díky uvážlivosti několika slušných soudců Nejvyššího soudu (o nichž jsme se později s jistým údivem dočetli, že byli sami normalisačními komunisty).
Strašidlo povinně nastavovaného zrcadla je zpět: obětí je brněnský vydavatel Pavel Kamas, který si dovolil vydat knihu authentických projevů Adolfa Hitlera. Disclaimery v ní jsou, ale, jak píše vždy a neochvějně prorežimní Mladá fronta (server iDnes.cz), nikoli od akademicky vzdělaného historika, nýbrž od málo známého publicisty Lukáše Beera. Ponechme pro tuto chvíli stranou otázku, proč iDnes nepožaduje vysokoškolské vzdělání od Jaroslava Čvančary, autora odborného vyjádření podkládajícího trestní stíhání Jana Šinágla, omezujíce se na poznámku, že na Čvančarovi by nám ani tolik nevadilo, že nemá vysokoškolské vzdělání, jako že je pitomec.
Lukáš Beer není přitom žádný málo známý publicista, nýbrž redaktor serveru Náš směr, což je jeden z mála blogů, které se česko-německými vztahy a historií soustavně a velmi důkladně zabývají. Právě tam – a nikde jinde – si můžeme přečíst, jak se rozdělovala odměna za odhalení parašutistů po atentátu na Heydricha, jak se dělilo Slezsko nebo – aktuálně – co se účelově za Hitlerovy projevy a názory i po r. 1989 vydává, tedy právě ty informace, o nichž každý svého místa dbalý akademicky vzdělaný historik raději, za úplatu a ve státním zájmu, mlčí.
Mám pro Mladou frontu návrh: žijeme v demokratické zemi, proto nic nebrání tomu, aby ke každé kontroversní (rozuměj: ideově závadné) publikaci vyšel státem aprobovaný pendant, něco jako návod, jak správně číst tu-a-tu knihu, ve kterém by potenciálně desorientovaným čtenářům skuteční a řádně vzdělaní odborníci vysvětlili, co si mají myslet. A s ohledem na – jak jen to říct neutrálně? – zálibu Čechů v péči o osobní myšlenkovou bezpečnost, vůbec nepochybuji, že náklad těchto dodatků může být klidně i vyšší než náklad podkladové publikace; v této zemi se zaručeně rozeberou.
http://slepeckahul.pecina.cz/2012/12/budeme-znovu-povinne-nastavovat-zrcadlo.html
* * *
Odpustek pro Fischera
Uspořádejme malou anketu. Co si myslíte, že se stane, když vítězný kandidát v presidentské volbě překročí stanovený finanční limit (v prvním kole 40 milionů, pro druhé dalších 10 milionů korun). Kdo si myslí, že volba bude prohlášena za neplatnou, president se stane nepresidentem a s ostudou bude vyhnán z Hradu, nechť stiskne tlačítko A. Kdo soudí, že presidentem zůstane a vůbec nic se mu nestane, stiskněte B.
Kdo hlasoval B, učinil správně. Překročení limitu na volební kampaň nevede ke zneplatnění volby, nýbrž podle ustanovení § 90a odst. 3 písm. b) SŘS je v takovém případě volební výbor (tj. nikoli kandidát, nyní president republiky) ve lhůtě stanovené soudem, která nesmí být kratší než 60 dnů, povinen odvést do státního rozpočtu částku odpovídající jeden a půl násobku částky, o kterou byl překročen limit výdajů na volební kampaň.
To je ovšem šokující: z podvodu, který vedl k volbě nepoctivého kandidáta, se lze vykoupit zaplacením odpustku, přičemž povinným k takové platbě není dokonce ani sám president, nýbrž členové jeho volebního výboru, potenciálně bílí koně. A aby nebylo všem absurditám konec, k návrhu na takový postup soudu je podle § 67 odst. 1 zákona o presidentské volbě aktivně legitimován pouze jiný kandidát. Jenže proč by takovou žalobu podával, když už stejně nemůže své postavení zlepšit, jestliže ve volbě neuspěl?
Theoreticky lze volbu napadnout i zvláštní volební stížností, avšak to naráží na dva problémy: primo musí být stížnost podána do sedmi dnů od vyhlášení výsledků volby, kdežto na zveřejnění informací o financování kampaně má volební výbor 60 dnů, a secundo není vůbec jisté, že by soud stížnosti vyhověl, jestliže je pro postih takto vymezeného deliktu kodifikována komplexní speciální úprava.
Takže Jan Fischer, s Jaromírem Soukupem a jeho penězi v zádech, je za vodou.
Můj názor je jasný: Koupím větší množství peří a dehtu, pokud možno se slevou; optimálně 92–95 %!
http://paragraphos.pecina.cz/2012/12/odpustek-pro-fischera.html
* * *
Když publicistovi selže mozek
Dvěma případy syndromu úplného selhání soudnosti nás obšťastnila včerejší media:
Jan Kovanic vulgo Šaman líčí demonstraci na podporu Israele před sídlem vlády v Praze, uzavíraje: …než jsme se rozešli, odhrnula se záclonka v jednom z oken v prvním patře Strakovky, otevřelo se okno a Bibi nám zamával. Rád bych zmíněného upozornil, že Israel je standardní demokratickou zemí západního typu, kde politik není Její Jasnost paní kněžna, jež, projíždějíc ve svém kočáru krajinou, poodhrnuvši záclonku, kyne sličnou ručkou oddanému poddanému lidu, nýbrž nejčastěji ze všeho pěkně zkorumpovaný parchant, který, bude-li mít štěstí, dokáže se díky své funkci a stykům prokličkovat až do pense, kde o tom všem sepíše memoiry (což, pravda, může učinit i v případě opačném, minimálně pro výstrahu ostatním). Projevy podpory Israeli jistě jsou na místě, jen forma by snad nemusela tolik připomínat vítání Hitlera v r. 1939 a Brežněva o 39 let později.
Ještě směšnější je arci text Františka Kostlána, který ve snaze něco udělat s výsledky vědecké studie o původu evropských Romů, prvotřídně sám sebe usvědčil z rasismu. Pane Kostláne, opravdu je pro vás relevantní kastovní systém v Indii, z níž Romové před téměř tisícem let odešli? A neměl byste v takovém případě vážně řešit, co s Čechy a jinými Slovany, jestliže ve většině evropských jazyků je termín Slovan prokazatelně svázán s označením pro otroka?
http://slepeckahul.pecina.cz/2012/12/kdyz-publicistovi-selze-mozek.html
Read more...