Psycholožka Martha Stout napsala bestseller "The sociopat Next Door", ve kterém popisuje sociopatické onemocnění osobnosti. Sociopatický člověk, jak píše tato docentka, přednášející na katedře psychologie  Harvard Medical School, se vyskytuje mnohem častěji než se všeobecně připouští - a těžce poškozuje ekonomiku.

Martha Stout: sociopat je osoba, která nejen že lže, ale u které patří lhaní k životnímu stylu. On nebo ona je člověk, který nezná žádnou lítost - bez ohledu na to, zda něco udělala špatně. Sociopat nepřebírá žádnou odpovědnost, ať už za jiné lidi, věci, nebo sebe samého. Současně jsou sociopati často povrchní a velmi okouzlující. Pod tímto povrchem jsou chladnokrevně bezohlední, bezcitní, neznají žádné skutečné citové pouto k ostatním lidem. Problém je, že mnoho lidí snadno sociopatům podlehne.

TR: Jak vysoko odhadujete procento sociopatů v naší společnosti jako celku?

Stout: Celá čtyři procenta. To může mnohým lidem připadat docela mnoho - ale ve skutečnosti to může být ještě více, jak mně mnozí kolegové důvěrně potvrzují. K této hodnotě jsem dospěla z dostupné literatury a následným provedením tzv. meta-analýzy. Čtyři procenta byla orientační hodnota. Jinými slovy: ve skupině 25 lidí je 1 osoba hodnocena jako sociopatická. I v případě, že by se počet lišil o polovinu, bylo by to stále ještě významné - tak významné, že je nutná potřeba informovat obyvatelstvo.

TR: Existují mezinárodní rozdíly?

Stout: Studie, které byly provedeny na Dálném východě ukazují, že tam existují nižší hodnoty. Proč je tomu tak zatím ještě nevíme.

TR: Ve své knize "Sociopat Next Door", děláte ostrý rozdíl mezi jednotlivci sociálně patologicky založenými a osobami s jinými typy poruch osobnosti - jako např. s narcistickými sklony. Nechají se skutečně určit tak jasně rozdíly?

Stout: Existují jistě narcisticky založení lidé, kteří mají jeden nebo jiný druh sociopatického sklonu a sociopaté, kteří jsou částečně narcistní – to poslední se vyskytuje pravděpodobně velmi často. Ale kde vedu velmi jasnou linii – o to se snažím ve své knize - je svědomí. Sociopaté nemají prostě žádné. U nich nejsou také žádné jiné,  klinicky pozorovatelné poruchy osobnosti, kde by u nich docházelo k nepříjemným pocitům bez ohledu na prostředí. Sociopatům jejich onemocnění nevadí - jsou si ho jen vzácně vědomi. Proto jsou také sociopaté skupinou pacientů, u kterých si lékař musí přiznat, že nemá téměř žádný způsob, jak proti této poruše postupovat. Stručně shrnuto: Pokud člověk nemá žádné svědomí, nelze je ani později obnovit. Poruchy osobnosti jsou vždy obtížně léčitelné, protože jsou součástí osobnosti - ale v tomto případě je to téměř nemožné.

TR: Jak si to vysvětlujete?

Stout: Myslím si, že je to proto, že sociopatická porucha obsahuje biologické složky. Existují významné rozdíly v mozku, které jsme schopni určit a které nenalezneme u lidí jinými poruchami osobnosti. Poruchy osobnosti vznikají spíše z vnějších okolností - jako reakce na problémy, například, v dětství. Kromě toho, psychopati často nemají žádnou motivaci podrobit se léčbě, protože prostě netrpí. Nejsou osamělí, protože jim jsou ostatní lidé v podstatě lhostejní, zatímco narcis by například kvůli problémům v navázaní lidských vztahů, přišel.  Sociopati si často myslí, že je s nimi vše v pořádku - vnější svět je problém, ne oni. Proto se dostavují do ordinací jen tehdy, pokud to např. nařídil soudce.

TR: Dokonce i lidé s narcistickou poruchou osobnosti mají obrovské problémy s vnímáním pocitů ostatních lidí. Můžete definovat pojem "svědomí" u sociopatie blíže?

Stout: Vysvětluji to vždy takto: U narcise chybí empatie zcela, či téměř. Nechápe, co jiní cítí, - a to často ostatním působí velkou bolest. Nedostatek svědomí to ale není. Jsou zcela určitě i narcisové, kteří se starají o ostatní lidi - jim chybí jen poznatek o pocity druhých. Narcis sám může cítit – např. být smutný, milující, vášnivý. U sociopata chybí nejen empatie, ale i jeho vlastní citový svět. Sociopaté nemohou milovat, cítí jen prázdnotu a chlad. Vím, že to pro mnoho lidí je velmi obtížné pochopit. Nebezpečné u sociopatů je, že mohou simulovat empatii - učí se jak ji předstírat. To působí na ostatní lidi často okouzlujícím způsobem, zatímco narcisté spíše odpuzují.

TR: Jak "jiní" jsou sociopati?

Stout: V západním světě je široce rozšířená víra: Je-li člověk schopen něco špatného, ​​pak každá lidská bytost je toho také schopna - alespoň za tomu odpovídajících podmínek. Nicméně si myslím, že to není pravda. Prostě si nemohu představit, že každý z nás je schopen každé formy těchto hrozných skutků. To není schopnost, kterou  mají všichni. Jsou způsoby chování, pro které je nutné, aby určitá složka z našeho emocionálního světě chyběla, a kterou má 96 procent z nás. To neznamená, že bych nevěřila, že nejsme schopni zabít. Mnoho z nás by toho mohlo být schopno, např. když jsme v ohrožení - nebo někdo nám blízký. Ale chladnokrevné, nepochopitelné, co sociopaté ovládají, není žádnou ze základních lidských vlastností. Pro mne je nesmírně důležité, aby to člověk chápal a  mohl se bránit. Sociopat si může dělat, co chce - bez ohledu na to, co to je. A to zcela chladnokrevně. To je spoustě lidí prostě nepochopitelné.

TR: Ve své knize popisujete, jak sociopaticky disponovaní jedinci, mohou nadělat vážné škody ve firmách  - tomu odpovídající skandály v posledních letech byly stále častější. Měla by osobní oddělení firem testovat zájemce o zaměstnání na sociopatii?

Stout: Za prvé si musí člověk uvědomit, zda tyto zkoušky jsou v souladu s otevřenou společností. Otázka sama o sobě je však velmi zajímavá. Máme skutečně vhodné testovací postupy, které jsou docela přesné a ani by nebyly časově náročné. Při těchto testech je mimochodem docela těžké podvádět. Jsou používány v psychiatrii.
Otázkou však je, v jakých případech bychom je měli použít. Na druhé straně firmy provádějí drogové testy u svých zaměstnanců. Nedávno mi kdosi vyprávěl, jak např. stačí u malé firmy obchodující s rizikovým kapitálem,  kdy partner je sociopatický, dělá vše jen pro sebe - a pak zničí celou firmu. Tak nevím - možná to stojí za to pro malé firmy. Já sama bych si nedovolila stanovit předpoklady a rozhodovat o těchto testech. Jsem psycholožka a ne politik. Je to ale jistě zajímavé téma, když tyto lidi můžeme poměrně snadno určit. Je nám viditelně nepříjemné,  také tak konat.

TR: Nachází se opravdu tato bezohlednost mimo lidskou představivost?

Stout: Pro normální lidi, je to těžké pochopit. S jinými poruchami osobnosti, jako zmiňovaný narcismus, si to ještě může člověk nějak představit - všichni jsme už byli někdy citově chladní. Nemít žádné svědomí, dokonce ani nerozvíjet citový svět vlastních dětí, je pro nás naproti tomu něco nepochopitelného. Proto je také tak obtížné provádět osvětu veřejnosti, kdy tito lidé chodí mezi námi, a jsou na pohled docela normální.

TR: Rozlišujete velmi ostře mezi sociopaty a "normálními" lidmi. Je to opravdu tak jednoduché?

Stout: Domnívám se, že je zde dělicí čára – sociopatologie je výjimkou v psychologických pravidlech. Buďto máte svědomí, nebo nemáte žádné. Mezi těmi, kteří mají svědomí, jsou ale jemné rozdíly: Existují lidé, kteří mají silné svědomí a ti, u kterých je méně vyvinuté - všichni z nás nemohou být prostě Matkou Terezou. U sociopatů není nic - je tam prázdno. Nejsou snad všichni vrazi, protože ne všichni mají sklony ke vraždění, ale nedostatek svědomí je zcela nová úroveň. My všichni se jednou dostaneme do situace, kdy jsme nemocní, nebo v jiných extrémních případech, kdy vykazujeme méně svědomí. Ale dokonalý, doslovný nedostatek svědomí je něco zcela jiného.

TR: Jak se léčí sociopat?

Stout: Pokud se skutečně nachází v terapii, je to spíše mechanická záležitost, normální léčebné postupy účinkují sotva. Cílem je kontrolovat chování. Sociopati jsou motivováni zcela jinak než normální lidé. Má to něco společného s výchovou: "Jestli to uděláš, půjdeš do vězení", nebo "Toto chování má tyto materiální dopady pro Tebe". Jsou to velmi, velmi jednoduché, základní věci – po „A“ následuje „B“, jako učitel u malých dětí. Jednou jsem mluvil s mužem, který realizuje program pro lidi, kteří byli zatčeni několikrát za řízení v opilosti. Nakonec mu bylo jasné, že mnozí z nich byli sociopati. Změnil proto svůj postup: Dříve se jim snažil vysvětlit, že jsou jejich chováním druhým způsobovány škody, nebo že je dokonce mohli i zabít. Ukázalo se však, že to těmto  delikventům bylo naprosto jedno, zcela lhostejné. Mezitím, vypráví delikventům jednoduše, chladnokrevná, tvrdá fakta: budete pokaždé zatčen, ztratíte licenci, nebudete mobilní a tak dále. To byla jediná šance, jak změnit jejich chování.

Upoutávky: Martha Stout, Meta-Analyse, Interview, Der Soziopath von Nebenan, The Sociopath Next Door, Soziopath, soziopathische Persönlichkeitsstörung, Personalabteilung, Hirnforschung, Persönlichkeitsstörungen, Harvard Medical School

Překlad Jan Šinágl

* * *

Kdo je to sociopat a kdo psychopat a jaký je mezi nimi rozdíl?

Sociopat

Je porucha osobnosti, chorobný nebo nenormální vztah k sociálnímu prostředí nejčastěji vyvolaný špatnými sociálními vztahy, projevující se nepřizpůsobivostí, odmítáním sociálních norem a hledáním viny v okolí.
Stižený sociopatií = psychicky nemocný člověk, který nic necítí k druhým lidem.

Psychopat

psychopat je člověk, který má nějakou psychopatologii, tedy nějakou psychickou (duševní)poruchu. Těch může být celá řada. Od lehkých, třeba nějaké neurózy apod., až po opravdu nebezpečné poruchy - pedofilie a jiné sexuální poruchy, až po zvrhlé osobnosti, které vraždí a mučí...

A jak poznat psychopata? Obávám se, že je to dost těžké. Psychopat nemá svoji poruchu napsanou na čele, naopak většinou jde o člověka, který na to vůbec nevypadá... může budit i důvěru. Může být milý a přátelský. Většina nejkrutějších psychopatů v dějinách byli sebevědomí a na oko slušní a spořádaní lidé.

* * *

P.S.

Z tohoto úhlu pohledu je vysvětlitelné chování mnoha politiků, veřejných činitelů, podnikatelů, jim podobných a proč jim nevadí zveřejňování jejich nezákonných praktik, nemravnosti apod. Vadí jim pouze ztráta moci, vlivu, peněz a majetku. Dokud tohoto jedině účinného postihu nebude společnost schopna, budou ve své devastující činnosti pokračovat, ničit společnost, své okolí i sami sebe. Ani vepři neopustí nikdy dobrovolné svá koryta, ta ovšem vědí kdy mají dost. Podívejte se na naši politickou scénu. Obávám se, že mezi našimi politiky naleznete sociopatů více než jsou ona udávaná 4% - nemůžeme se potom divit stavu země!

Jan Šinágl, 5.3.2013

* * *

K.H.Borovský: „Stádo jest jenom pro pohodlí pro zisk pastýře, ale obec má býti pro pohodlí, pro zisk všech.“ – „Zhovadilost všeobecná povstane byť by komunisté jen jedné generaci panovati měli.“ Fr. Palacký v roce 1857, deset let po sepsání Komunistického manifestu K. Marxem.

* * *

Prof. František Koukolík mluví o sociálně obratných psychopatech: „Znaky deprivantů: neschopnost tvořivé spolupráce, parazitismus, jsou krajně nebezpeční získají-li nekontrolovatelnou moc zejména v armádě, školství, policii a politice, v obchodních seskupeních a společnostech. Největším nebezpečím vzpoury deprivantů je zprimitivnění všeho, čeho se dotknou - uměleckého, filozofického, literárního, právního, vědeckého života společnosti, stejně jako myšlení, citového života i schopnosti rozlišovat mezi dobrem a zlem. Cíle deprivantských organizací nejsou nikdy tím, co prohlašují. Slibují to, co chceme slyšet. Důsledkem je ničení vyšších hodnot ve jménu udržení moci. Jsou nebezpeční parazité a hynou i se svými hostiteli. Současná krize není krizí finanční, ale krizí hodnot a chování. Jak zjistil americký psycholog Paul Boticek a psychiatr Robert Hare, je mezi managery a politiky více psychopatů, než mezi vězni."

Redaktor: "Pane doktore, co byste poradil našim divákům, kteří jsou třeba na politiky naštvaní a chtěli by situaci posunout k lepšímu?"

Prof. František Koukolík: "Duševně se namáhat. Sehnat si dost relevantních informací, zvážit je, porovnat je a podle toho se nějakým způsobem rozhodnout. Pravděpodobně bude vhodné založit zcela nové politické síly, které budou mít lépe propracovaný systém kontroly mocenských mechanismů a poněkud jasněji v hlavě co chtějí a co nechtějí."

* * *