Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

… "Stejně jako Klaus je Zeman symbolem českého postkomunismu, který nezná morálku, ale jen profit" - toto kruté hodnocení vyslovil levicově-alternativní berlínský deník  "TAGESZEITUNG". Deník není pokládán za nakloněného sudetským Němcům. Ale doporučuje Zemanovi, odkazujíce na jeho agresivní, nacionalistickou předvolební kampaň, český slogan "Pravda vítězí" změnit na  "Lež zvítězila". … V této oblasti Zeman zabodoval, díky svému populistickému programu orientovaného na realizaci skandinávského modelu sociálního státu v České republice. "Zeman může být mazaný, nebo dokonce darebák, je součástí hospodské kultury. Schwarzenberg ale sedí v Klubu," řekl berlínský novinář a spisovatel Richard Wagner, hluboké pozorovatel středoevropských a východoevropských zemí, s ohledem na jejich minulost: "Československo mělo vždy obojí: Klub pro pověst a hospodu pro maloměšťáky." Otázkou je, kdo má dnes rozhodující slovo - z pohledu evropských problémů, které se zabývají společnou českou historií. Klub se dosud nemohl prosadit. Následující měsíce mohou být opět vzrušující.

Gernot Facius

Až bude v sobotu, před svátky Letnic, zahájen v Augsburgu 64. Sudetoněmecký den, bude prezident České republiky Miloš Zeman 71 dnů v úřadu. Dopřejme mu 100 denní období hájení, jak se sluší nově zvolenému dle mezinárodních zvyklostí. V případě Zemanově dosud neuplynula. Je snad proto nový vládce Pražského hradu vyňat z veškeré kritiky? Spíše nikoliv. Zeman, brutální řečník, sám od sebe vyvolal hodně odporu ke své osobě,  vzbudil averze i o svém politickém směru. Při nástupu do úřadu se žádným slovem nezmínil o svých konkrétních cílech, ani o své zahraničněpolitické koncepci, a to navzdory skutečnosti, že zahraniční politika je přirozenou doménou hlavy státu; kníže Karel Schwarzenberg, Zemanův soupeř v prezidentských volbách, to právem kritizoval.

Zato Zeman vyhlásil boj části českým médiím - nejspíš mínil ta média, která kritizovala hrubé útoky na Schwarzenberga, okořeněné sudetskými Němci a nacionalistickou volební kampani. Předhazuje jim "vymývání mozků" a manipulaci s veřejným míněním. Jen jeden příklad, kdyby si to dovolil maďarský vrcholný politik tak hrubě zaútočit na "čtvrtou moc", strážci politické korektnosti v Bruselu a ve Štrasburku by určitě nelenili a  pochybovaly by o zvláštním chápání demokracie. To je právě ten rozdíl: Miloš Zeman není žádný zlý pravicový politik, ale levicový. A na levici se EU nedívá tak přísně, nechá ji hodně projít. Přitom nástupce Václava Klause nastoupil do úřadu se slibem přispět ke stabilizaci společnosti. Toho by měla Česká republika bolestně zapotřebí. Společnost je hluboce rozdělena.

První přímé volby hlavy státu měly znamenat demokratické osvěžení, otevřít nové cesty k osvobození od zátěže  korupce a zneužívání moci, která je rozložena jako plíseň po celé zemi. Již koloval citát, inspirovaný sloganem Willyho Brandta z roku 1969 "více demokracie". Nic se neděje. Jen poněkud zamaskovaná zlovolnost. Je ironií, že právě na sjezdu sociálních demokratů, v jejímž čele kdysi stál, představil Zeman sám sebe jako "neutrálního prostředníka" na rozdíl od středo-pravicové vlády premiéra Petra Nečase. Pravda je: Kabinetu Petra Nečase by nejraději zasadil smrtelný úder, chce si vynutit předčasné volby a zajistit si stabilní levicovou většinu. Z tohoto pohledu můžeme prezidentské volby vnímat jako zkušební test. Že nebude nečinně stát jako pokojová rostlina v rohu Pražského hradu, ale bude aktivně zasahovat do vnitřní politiky, slíbil Zeman už během volební kampaně. Není divu a nikoho potom nepřekvapí, že ke stranické zdrženlivosti povinovaný prezident se objevil na kongresu levicové (SPOZ); zde je Zeman svým způsobem upřímný.

Předchozího předsedu SPOZ Vratislava Mynáře, jmenoval vedoucím své kanceláře. První místopředseda malé Zemanovi strany je Martin Nejedlý, zastupující ruskou ropnou společnost LUKOIL v České republice a který patří k velkým sponzorům SPOZ. To zase podpořilo spekulace, zda bývalý sociální demokrat se nedostal do úřadu s ruskou pomocí? To je jedna z nejvíce vzrušujících otázek. Zemanův předchůdce Klaus se ukázal vůči velkému slovanskému bratru jako velmi citově spojen. Nikdy se tím netajil, že sdílí mnoho stejných zásad s Vladimírem Putinem. A Miloš Zeman? Má spojení jak s komunisty tak s nacionalistickým táborem, což se odrazilo ve volebním výsledku. Ale na rozdíl od Klause, se představoval ve svých veřejných prohlášeních jako zastánce EU. Jak upřímné to bylo, ukáží příští týdny. V každém případě bychom neměli být tak naivní a stavět na tom, že  populista, jakým je Zeman, bude se, když na to přijde, domestikovat v EU a bude spolehlivějším partnerem než Václav Klaus. Toto opatrnost platí i co se týče šancí na duchovní a morální obrat v České republice, alespoň pro návrat k myšlenkám Václava Havla.

"Stejně jako Klaus je Zeman symbolem českého postkomunismu, který nezná morálku, ale jen profit" - toto kruté hodnocení vyslovil levicově-alternativní berlínský deník  "TAGESZEITUNG". Deník není pokládán za nakloněného sudetským Němcům. Ale doporučuje Zemanovi, odkazujíce na jeho agresivní, nacionalistickou předvolební kampaň, český slogan "Pravda vítězí" změnit na  "Lež zvítězila". Z krize do krize se potácející, EU potřebuje více než kdy jindy předvídatelnou, interně stabilní Českou republiku, která bude působit na nové členy Evropské unie v jihovýchodní Evropě. Toho je ještě hodně vzdálena.

Kdo chce žít v pravdě, nesmí břemeno minulosti, zbavení práv a vyhnání sudetských Němců a Maďarů, vyloučit z politického diskursu, jak to dělá Zeman, jako důvod bránění státu. Premiér Nečas uvedl ve svém projevu v bavorském parlamentu přání o obnovení ztraceného spojení a společného mezi Čechy a sudetskými Němci, chvályhodná snaha. Jednou už to tak daleko bylo, pomyslíme-li na euforii během "sametové revoluce" v roce 1989. Tato revoluce se zdá být přerušena, úsilí vypořádat se s minulostí začínají stále nanovo. Nepochybně byl Schwarzenberg morálním vítězem prezidentských voleb. Nedovolil si nezmínit téma vyhnání a Benešových dekretů. Proto byl také oblíbený u svých příznivců. Nicméně, a analýzy to ukazují, propásl možnost, věnovat se  řešení hospodářských problémů a zapůsobit tak na širší voličské vrstvy.

V této oblasti Zeman zabodoval, díky svému populistickému programu orientovaného na realizaci skandinávského modelu sociálního státu v České republice. "Zeman může být mazaný, nebo dokonce darebák, je součástí hospodské kultury. Schwarzenberg ale sedí v Klubu," řekl berlínský novinář a spisovatel Richard Wagner, hluboké pozorovatel středoevropských a východoevropských zemí, s ohledem na jejich minulost: "Československo mělo vždy obojí: Klub pro pověst a hospodu pro maloměšťáky." Otázkou je, kdo má dnes rozhodující slovo - z pohledu evropských problémů, které se zabývají společnou českou historií. Klub se dosud nemohl prosadit. Následující měsíce mohou být opět vzrušující.

Tento komentář Gernota Faciuse vyšel v Sudetenpost dne 11.4.2013.

Překlad Jan Šinágl, 25.4.2013

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)