Vytisknout
Kategorie: Postřehy a komentáře

Ottaway_JimWell... Nejhorší je zneužití moci a důvě­ry veřejnosti, ať už to udělá malý úředníček, nebo ministr. Zradit přítele. Ublížit I někomu, kdo je slabší než já, místo abych mu pomohl. Nestarat se o své přátele, když mají problémy. V mojí profesi pak zneužít důvěry čtenářů - tedy lhát nebo si nevšimnout něčeho nečestného.

Co vás na novinařině přitahovalo?

Pravda. Dřív než mě začalo zajímat a bavit novinářské řemeslo, bylo pro mě důležité, že mi může poskytnout možnost říkat pravdu, podporovat a roz­víjet demokracii, informovat o tom, co dělá vláda dobře a co špatně, co se děje ve školách, ve společnosti - zkrátka ta ve­řejná služba mě na novinařině nejvíc při­tahovala. Chtěl jsem víc pomáhat společ­nosti než jen vydělávat peníze. A v kolika profesích můžu říkat pravdu bez rizika, že mě vyhodí, a k tomu za to dostat zapla­ceno? Měl jsem to rád. Hodně jsem se na­učil od táty - a on to dělal chytře: ukázal mi, co je na té práci zajímavé, ale nikdy mě k ničemu nenutil. Novinařině hodně rozuměl, i když rodinnou firmu řídil spíš ekonomicky.

Všimla jsem si tehdy, jak jste bubnoval na poplach po celém světě.

Přesně. Mluvil jsem do všech důleži­tých novin světa, abych té transak­ci zabránil. Lidi mysleli, že jsem se zbláznil - odmítnout tak lukrativní nabídku a jít proti ní. Murdochovi jsem nevěřil, obával jsem se, že náš klenot Wall Street Journal zničí, jako to udělal v mnoha případech - třeba když koupil od Dorothy Schiff demo­kraticky orientovaný deník New York Post a sliboval, že bude v tom duchu pokračovat, ale během roku se z něj staly konzervativní noviny, přesně jak to konvenuje jemu. Což je v pořádku, má na to jako vlastník právo, ale nemá právo neplnit sliby. Murdoch využívá své noviny, aby útočil na nepřátele - k tomu přece noviny neslouží. Proto jsem si myslel, jak je to strašné.

Považujete za nebezpečné propojování aktivní politiky a žurnalistiky? Myslím třeba styl pana Berlusconiho.

To je hodně špatné. Většina vydavatelů to nedělá. V etickém kodexu novinářů v USA je jasně dané, že žurnalistika má být nezávislá na jakékoliv politické straně, aby čtenáři mohli věřit tomu, co čtou. A v ekonomickém smyslu je to tak, že si kupují pravdivé, ničím neovlivně­né informace. Překrucování textu ve prospěch kohokoliv, jakékoliv strany nebo zájmu, čtenáři poznají a přesta­nou ty noviny číst. Takže ono je nako­nec praktické a výhodné být nezávislý, objektivní do nejvyšší možné míry.

Zůstává vám i čas myslet na budoucnost žurnalistiky? Například jaký dopad může mít personifikované zpravodajství - tedy zvlášť pro konzervativce, liberály, pro ženy, pro gaye - pokaždé s ohledem na jejich zájmy.

Sleduju, co se děje, a fragmentace zpra­vodajství je opravdu velký problém. Myslím, že tento trend ohrožuje demo­kracii. Co se stalo ve spektru amerického zpravodajství? Máme CNN - publikuje objektivní zprávy. Pak Fox News, velmi konzervativně zaměřené - najímají si politiky jako komentátory, což je Berlusconiho styl. A pak je tu MSNBC, které cílí spíš do levého politického spektra. A je tu otázka: které zpravodajství poslouchat, číst, vidět? Konzervativci poslouchají jen Fox News, a nikdy se tak nedozvědí, co si myslí liberálové, co zpochybňuje jejich postoje. Nechtějí se nechat rušit názory opozice - to není pro demokracii zdravé.

Před časem u nás vyšla kniha 1000 věcí, které mě serou - promiňte tu vulgaritu. Kdybyste měl vyjmenovat tři věci, které opravdu těžko snášíte, co by to bylo?

Well... Nejhorší je zneužití moci a důvě­ry veřejnosti, ať už to udělá malý úředníček, nebo ministr. Zradit přítele. Ublížit I někomu, kdo je slabší než já, místo abych mu pomohl. Nestarat se o své přátele, když mají problémy. V mojí profesi pak zneužít důvěry čtenářů - tedy lhát nebo si nevšimnout něčeho nečestného.

Sdílela s vámi váš novinářský svět?

Vždycky. A od té doby, co jsem v důcho­du, je to ona, kdo mi říká, co se kde stá­lo. Má iPad, je na Twitteru, ví o všem, sleduje tam politologa Mika Millera (politico.com), řekne mi hlavní titul­ky, co se děje v Bílém domě, ve světě, o všechno se teď zajímá daleko víc než já. Objevila pro sebe v Národním veřejném rozhlasu Andyho Carbina, muže, který zavedl novou formu žurnalismu - přes sociální sítě ověřuje a zpřesňuje bleskurychle informace z celého světa. Píše, telefonuje a ptá se lidí z ulice... to je nový druh žurnalismu, kterému se říká crowdsourcing - žádný editor, žád­ný distributor, nic. Jeden člověk. Moje žena se stala Carbinovou fanynkou. Já jsem teď v novinařině v naší rodině ten druhý. A pořád ještě druhý i ve starořečtině.

* * *

JAMES H.OTTAWAY JR.

Narodil se 24. března 1938 v Binghamtonu ve státě N. Y. jako druhé dítě do rodiny vydavatele novin. Vystudoval Yaleovu univerzitu. Od 16 let pracoval jako novinář na různých pozicích nejen v rodinném podniku. V letech 1965-70 byl ředitelem Ottaway Newspapers, pak se rodinná firma spojila s vydavatelstvím Dow Jones, kde pracoval až do penze. Do důchodu odešel v prosinci 2003 z pozice senior viceprezident Dow Jones and Co. Během života se angažoval v mnoha funkcích - byl ředitelem AP, v americké organizaci Lékaři bez hranic, předsedou World Press Freedom Committee, několikrát zasedal v porotě k udílení Pulitzerovy ceny. Je velký filantrop, celý život podporuje školství, zdravotnictví... V České republice jistý čas spoluvlastnil vydavatelství Economia, sponzoruje české studenty v jejich studiích v Americe. Má mnoho zájmů - starořečtinu, hudbu, hory... S manželkou Mary má tři děti. Žije ve městě New Paltz ve státě New York.

* * *

LN, Pátek, 26.6.2013 – výběr z mnoha zajímavých otázek a odpovědí. J.Š. 27.7.2013

 

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1