Tak ještě tři týdny, a půl roku už máme za sebou. Není to sice moc, ale už dáv­no se můžeme ptát, co všechno je ještě normální.

Je normální se potácet u korunovačních kle­notů? Je normální dobýt nejvyšší českou horu, kam auta nejezdí, autem? Je normální si v podniku, kde se nekouří, zapálit cigaretu? Je normální si lehnout do nafukovacího člunu a nechat se po rybníce vozit osobními strážci? Je normální maskovat alkoholismus lékařský­mi zprávami?

Je normální, aby si prezident jmenoval vlá­du svých přátel? Je normální, aby prezident vedl zemi a politickou stranu zároveň? Je nor­mální, aby se prezident chtěl při jmenování premiéra řídit datem policejního vyšetřová­ní? Je normální, aby hradní kancléř kandido­val za politickou stranu a ještě pro ni chtěl shánět peníze na kampaň? Je normální, aby si obskurní prezidentova strana vylovila z vlády jeho přátel své kandidáty do voleb? Je normální, aby prezident projevoval sympa­tie ke komunistickým novinám, které nepo­krytě teskní po starých časech, proti nimž sám bojoval? Je normální, aby prezident od­měňoval komunistickou stranu za to, že pod­poří jeho vládu?

Je normální, aby se komunistický kosmo­naut stal velvyslancem? Je normální, aby se stejné odměny dočkala bývalá první dáma díky šovinistické větě? Je normální, aby prezi­dent urážel ženy, ať už si o nich myslí cokoli? Je normální, aby si prezident tak nepokrytě vyřizoval osobní účty? Je normální, aby si prezi­dent vodil nejsilnější politickou stranu jako loutky? Je normální, aby si prezident vykládal demokratický systém po svém?

Je normální, aby se lež stala normou a niko­mu nevadila? Je normální, že se před tím sklo­ní lidé, kteří se sklánět nemusí? Je normální, aby prezident sílu svého mandátu neustále od­vozoval od způsobu svého zvolení? Je normál­ní, aby prezident tak moc rozděloval společ­nost? Je normální, že politické strany se neu­mějí takovému prezidentovi postavit, i když by mohly? A je normální, aby se všichni cho­vali tak nenormálně, že nahrávají tomu, kdo se chová nejvíc nenormálně?

A je normální, že všechno uvedené zatím vadí zřejmě jen těm, kteří věděli, že jim to va­dit bude? Co všechno je ještě normální? A co všechno jsme ještě my ochotni považovat za normální? Je něco, co už nebudeme tolerovat? A když už něco nebudeme chtít tolerovat, co budeme moci dělat, když nás čekají ještě čtyři a půl roku? A můžeme se vlastně ptát, jestli je to normální, když zdánlivě normální premiér poté, co musí kvůli své asistentce rezignovat, si ji pak zaměstná jako svou poslaneckou asis­tentku? Neposouváme si všichni hranice toho, co je ještě normální?

Mnozí tušili, že to nebude dobré. Málokdo ale tušil, že to bude tak špatné. Zatím se totiž zdá, že každý nový kousek překonává ty před­chozí. Vydržet další čtyři a půl roku směsici buranství, povýšeneckého mentorování, uráže­ní a spousty dalších negativních atributů bude vyžadovat notnou dávku trpělivosti a síly. Pro­tože tohle, ač se to nezdá, je stále teprve začá­tek. Až měsíce a roky, které nás čekají, uká­žou, jestli se nenormálnost stane normálností. Zatím jsme na nejlepší cestě, aby to tak bylo.

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

JAN DRAŽAN, zástupce šéfredaktora LN, ZOOROPA, LN, 19.8.2013