Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Strany, které byly nadějí, jsou už naprosto beznadějné, zdiskreditovaly se, nebo už dokonce ani neexistují. A nikdo jiný se v tuhle chvíli - aniž bychom chtěli komukoliv křivdit - na onu pozici strany pro idealisty jaksi nekvalifikuje.

…Jde o lidi, kteří nevěří ve vůdce, ale spíše v morálku a myšlenky. Jde o lidi, kteří se ne­dívají ani nalevo, a dnes už ani moc napravo. Jde o lidi, kterým se bytostně příčí komunis­mus. Jde o lidi, kteří (pořád) věří v Evropu. Jde o lidi, kteří chápou pojem „občanská spo­lečnost“. Jde o lidi, kteří si naivně nemyslí, že politika musí být jen špinavý labyrint. Jde o lidi, kterým nic neříkají samolibí uzurpátoři moci. Jde o lidi, kteří vědí, že nás nespasí otevírání lapidária druhé poloviny 90. let. Jde o lidi, kteří se nechtějí smířit se stavem věcí, a i když často zabřednou do klasického brblání a všeobecného nadávání na poměry, umějí v sobě najít sílu a ještě občas vyjít na náměstí. Jde o lidi, kteří se zajímají o veřej­né dění. A ano, jde o lidi, kteří věří, že prav­da a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. …

Tak je to tady zase. A popravdě, už to začíná být trochu únavné. Vždyť se to opakuje volby co volby. Zbývají do nich zřejmě už jen dva měsíce a ta neustále se vracející otázka už se opět začíná vracet. Před každým výběrem nových poslanců je v této zemi poměrně nezanedbatelná skupi­na lidí, která si pravidelně klade tu samou otázku: Koho budeš volit?

Tedy, ano, tuhle otázku si samozřejmě kla­de kdekdo. My však máme na mysli ty, kteří neustále hledají. Bláhově znovu a znovu. Jako by se x-krát nezklamali. A tak se letos už zase ptají na tu samou otázku.

Lidé, kteří ji a šiji kladou, spojuje dozajis­ta jedno: idealismus. Víra v něco lepšího, než je. Svým způsobem je to však nejen víra v blízkou budoucnost, ale také víra v nedale­kou minulost. V tu lepší minulost, která sice možná ani neexistovala, ale její ztělesnění tu bylo.

Jde o lidi, kteří nevěří ve vůdce, ale spíše v morálku a myšlenky. Jde o lidi, kteří se ne­dívají ani nalevo, a dnes už ani moc napravo. Jde o lidi, kterým se bytostně příčí komunis­mus. Jde o lidi, kteří (pořád) věří v Evropu. Jde o lidi, kteří chápou pojem „občanská spo­lečnost“. Jde o lidi, kteří si naivně nemyslí, že politika musí být jen špinavý labyrint. Jde o lidi, kterým nic neříkají samolibí uzurpátoři moci. Jde o lidi, kteří vědí, že nás nespasí otevírání lapidária druhé poloviny 90. let. Jde o lidi, kteří se nechtějí smířit se stavem věcí, a i když často zabřednou do klasického brblání a všeobecného nadávání na poměry, umějí v sobě najít sílu a ještě občas vyjít na náměstí. Jde o lidi, kteří se zajímají o veřej­né dění. A ano, jde o lidi, kteří věří, že prav­da a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

Ve volbách minulých tu většinou pro tuhle skupinu lidí existovala nějaká, relativ­ně smysluplná alternativa. Strana, která se zdála nezatížená a nezašpiněná současnou politikou, nabízející nové, nebo alespoň neo­koukané tváře, která chtěla vrátit slušnost a zároveň předkládala jasný politický pro­gram. A nikoliv populismus.

Letos se však nějak zdá na tu neustále opa­kující se otázku těžší odpovědět. A tak mno­hem častěji než před volbami předešlými za­znívá odpověď: Nevím.

Strany, které byly nadějí, jsou už naprosto beznadějné, zdiskreditovaly se, nebo už do­konce ani neexistují. A nikdo jiný se v tuhle chvíli - aniž bychom chtěli komukoliv křiv­dit - na onu pozici strany pro idealisty jaksi nekvalifikuje.

Pak ještě jedna věc je pro tohle předvoleb­ní období charakteristická, byť vyplývá z oné absence subjektu. Chybí i nadšení, kte­ré se s idealismem pojí a kterého je ona sku­pina lidí schopna, pokud najde ty pro danou chvíli pravé. Tohle nadšení ovšem jaksi vy­prchalo s prezidentskou volbou. A i kdyby tu někdo byl, tak během pouhých dvou měsí­ců vykřesat nadšení z deprese by se vlastně rovnalo zázraku.

Nejspíš tak tyhle volby pro idealisty nebu­dou. Vypadá to, že pro jednou se budou mu­set stát realisty a hledat tam, kde se dá. Jed­nu výhodu to přece jen má. Sotva budou moci být zklamáni, až se jejich ideál rozply­ne.

ZOOROPA, JAN DRAŽAN

zástupce šéfredaktora LN, 26.8.2013

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)