Prezident Zeman utahuje šrouby a vychází vstříc nejnižším pudům. A neštítí se ani vydírání -
Rozdováděný hradní bača utahuje šrouby a vychází stále více vstříc poptávce nejnižších pater ulice.
Hlídací psi demokracie uznale titulkují: Zeman přitlačil na Bakalu. Copak to vlastně soudruh prezident udělal? Nu, našel zdroje pro udržení ztrátového dolu Paskov, který nevlastní a do kterého nedal ani korunu. Zdroje dodá kapitalista Bakala. A to, že je jenom menšinovým vlastníkem a že jsou tam ještě nějaké dluhopisy a předkupní práva - to nevadí. Soudruh prezident ohlašuje, že dotyčný si už vydělal dost, a proto teď „věnuje kraji“ byty za desítky miliard. „Kraj“ je pak asi prodá horníkům - a z výtěžku se pár let bude provozovat ztrátová podnikatelská činnost. A to chtěl nobelovku Václav Klaus.
Zdroje jsou, ne že ne.
Jsou-li tu problémy, pak to jsou podružné „technikálie“, jak řekl kancléř-myslitel Mynář. Že nemá politik co rozhodovat, jak podnikatel naloží s majetkem, a veřejně to ohlašovat? Že v tomto případě by dokonce musel podnikatel nabídnout před „věnováním kraji“ převod bytů nájemníkům? „Technikálie“, říká kancléř. Že by dotování provozu privátního dolu představovalo nedovolenou podporu, neboť už nějaké to desetiletí nežijeme za ohradou RVHP? Technikálie, zřejmě.
Legrace končí, když vůdce lidu za účasti premiéra a ministryně spravedlnosti podpoří nátlak na podnikatele, aby se ten vzdal svého majetku, a když svým neopakovatelným způsobem vyjádří naději, že „pan Bakala neskončí jako Viktor Kožený“ - tedy trestně stíhán a na útěku, dodám já. Ministryni spravedlnosti jistě postačí, že má před sebou štos trestních oznámení od rozhněvaného lidu.
Při genetické služebnosti státního zastupitelství je to docela věrohodná pohrůžka trestním stíháním, a to za účelem nátlaku, aby někdo -jmenovitě podnikatel Bakala - něco konal nebo strpěl. Což je, jinak řečeno, přesná definice trestného činu vydírání, spáchaného veřejně a průkazně.
Rozdováděný hradní bača utahuje šrouby a vychází stále více vstříc poptávce nejnižších pater ulice. Pozapomněl, že na ústavu něco sliboval; že demokracie má nějakou definici a podnikání též. Zapomněl, že vlastnictví je chráněno ústavou a zisk a podnikání už nejsou sprostá slova. Dokonce že zákonným definičním znakem podnikání je dosahování zisku. A ne konání veřejného dobra. Kdyby totiž podnikání mělo namísto placení daní konat veřejné dobro, stát by neměl zač ani opravovat semafory na křižovatce. Papaláš už zase smí vyhrožovat Zemanova nikým nevolená parta nenaráží na žádný podstatný odpor. Proto má situace novou kvalitu a končí legrace. Neboť papaláš už zase smí vyhrožovat policií, když mu někdo nechce věnovat svůj majetek.
Snad se mýlím, ale nějak postrádám imunitu občanské společnosti - nebo ji samu.
Když si hradní pán kapriciózně oškliví homosexuálního intelektuála, z desítek jeho spolukandidátů profesury (resp. jen stvrzovacího ceremoniálu) jej jednoznačně podpoří jen zlomek. Když vyhlásí s asiatskou brutalitou svůj bonmot o idiocii ústavních zvyklostí, povstane akademická obec? Je svoláno mimořádné zasedání parlamentu? Ne, akademici mají dlouhou tradici v poslušnosti, ostatně je libo libovolný odborný posudek, pane ministře? Když hlava státu a představitel politické moci prohlásí svoji nedůvěru v nejvyšší soud země, ani to právnickým akademikům nestojí za zamyšlení? Nebo třeba Soudcovské unii? Není to důvod pro impeachment? Ne, nechají to všechno na předsedkyni Nejvyššího soudu, ačkoli není věcí soudců vstupovat do politiky veřejnou polemikou. Pak už nikoho nepřekvapí, že šéf sekty vede za své okultisty volební kampaň a současně ten nos mezi očima veřejně popírá. Vede za ně kampaň a současně nevede. Jeden z jeho nejrozesmátějších posluhů to pak v České televizi označí za „českou šikovnost“.
A jsme u toho. Česká šikovnost byla vždy u přelomových okamžiků českého státu; mazanost bez osobního nasazení, v podobě gest, která hlavně aby nebolela. Největším šikulou byl Edvard Beneš, který přivedl zem dvakrát do otroctví. A Alexander Dubček, miláček národa, taky moc šikovně podepsal moskevskou kapitulaci.
Leckde je ústava pokryta krví těch, co jim stála za oběť, ale my s ní umíme zacházet šikovně.
Je zvykem vytýkat Zemanovi, že „rozděluje“, a nikoli „spojuje“. Říkám, zaplať pánbůh zato, Miloši, díky. Představa, že by spojoval svou pokleslou demagogií, obyčejnou prolhaností a okázalým ignorováním ústavního omezení (své) politické moci, je děsivá. Stejně jako estetika této věci: opilost prezidenta vezměme jako drobný přestupek gentlemana. Avšak sebezálibné nadšení vlastními banálními plky, pronášenými s šarmem automatického odpovídače, s nímž plive na všechna pravidla užívání politické moci - to už je ale opravdu nejen za hranicí vkusu.
O autorovi: JAN KALVODA, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. advokát, bývalý vicepremiér
27.9.2013 - Lidové noviny (Názory)
Read more...