Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Kardinál József Mindszenty – bojovník proti komunismu, bude svatořečen

Osoblaha: Sdružení Krnovská synagoga získalo rodokmen židovské rodiny Karplusů, který potvrzuje, že čerstvý nositel Nobelovy ceny za rok 2013 chemik Martin Karplus má předky v Osoblaze. Z Osoblahy však pocházela celá řada úspěšných lékařů, právníků a obchodníků. Známé jsou například bruntálské rodiny Berl a Marburg, ale také mnozí krnovští průmyslníci na přelomu 19. a 20. století, například z rodin Pollak, Reik, Gessler či Lichtwitz.

Bruntálský deník 29.11.2013: Nobelovu cenu získal chemik, jehož předci žili v Osoblaze

* * *

Kardinál József Mindszenty – bojovník proti komunismu

Následující text se soustřeďuje na období života kardinála Mindszentyho od doby, kdy mu bylo poskytnuto útočiště na americkém velvyslanectví v Budapešti, po jeho odvolání z úřadu arcibiskupa papežem Pavlem VI.

Zatčení a věznění

Mátyás Rákosi počátkem roku 1948 řekl, že maďarská demokracie se snažila tři roky začlenit katolickou církev do díla obnovy, ale marně, a že je konec s trpělivostí, se kterou zacházeli se špiony, zrádci a fašisty v kněžském a kardinálském oděvu, a že je třeba udělat pořádek. Tento ohlášený útok na církev vedl k zesílení propagandy, volání zmanipulovaných demonstrantů po oprátce pro Mindszentyho, podpisovým akcím proti němu, domovním prohlídkám a policejním akcím proti katolickým institucím, legitimování návštěvníků arcibiskupské rezidence a 19. listopadu pak k zatčení kardinálova sekretáře Andráse Zakara. 23. prosince policie obsadila sídlo kardinála a prováděla v něm domovní prohlídku. Večer o svátku sv. Štěpána byl kardinál zatčen a odveden, přičemž mu ani nebylo dovoleno řádně se rozloučit se svou právě přítomnou matkou. Tiskové oddělení ministerstva vnitra následující den oznámilo, že Mindszenty byl vzat do vazby kvůli podezření z jednání nepřátelského republice, ze zrady země, ze špionáže a devizových spekulací. Kardinál je pak ve vězení 14 dnů bit, je mu odpírán spánek a jsou mu podávány drogy. V únoru 1949 byl Mindszenty v zinscenovaném třídenním procesu odsouzen na doživotí, přičemž prokurátor pro něj požadoval trest smrti. Soud mu však nevyhověl, nejspíše proto, aby kardinál nebyl považován za mučedníka. Spolu s kardinálem byly odsouzeny i další osoby, aby tak vznikl dojem, že byl v čele spiknutí. Komunistický režim se již předtím snažil o to, aby podepsal s Vatikánem dohodu. Pius XII. se však postavil za kardinála a odmítl ji 3. ledna 1949 s tím, že je neslučitelná s chováním vůči kardinálovi, které je pro Svatý stolec urážkou. Podporu kardinálovi vyjádřil i při dalších příležitostech (v dopise maďarskému episkopátu, v promluvě ke kolegiu kardinálů, v řeči k akreditovaným diplomatům a v proslovu k římským věřícím). Biskupové Maďarska odmítli „smíření“ mezi církví a státem s tím, že o případné dohodě budou jednat jen se svolením Svatého stolce. Ve světě se zdvihla vlna protestů proti jednání maďarské vlády. Valné shromáždění OSN prohlásilo odsouzení Mindszentyho za protiprávní. Po svém odsouzení strávil kardinál půl roku ve vězeňské nemocnici, kde lékař, který mu předtím podával drogy, jej zbavoval následků jejich působení. Poté strávil čtyři roky na neznámém místě. Po celou dobu svého věznění byl takřka odříznut od zpráv týkajících se toho, co se děje ve světě; pokud se něco dozvěděl, tak to bylo z nedostatku pozornosti jeho strážců. … Na pokus zavléci jej do jednání mezi státem a církví odpověděl ministerskému úředníku, že vyjednávat může jen ten, kdo je na svobodě. Kardinál odmítl také amnestii, která by byla vázána na podpis dohody církve s vládou. Komunisté se snažili vzbudit dojem, že vztahy mezi církví a státem jsou „normalizovány“, a proto tolik usilovali o dohodu. …

Krátce na svobodě a na vyslanectví USA

23. října 1956 vypuklo v Budapešti povstání. Kardinál se o něm dověděl již druhý den. 30. října vstoupil do jeho cely velitel domobrany v Rétságu. Sdělil mu, že je volný a že se vydají na cestu do Budapešti. Kardinál pak strávil noc v kasárnách v Rétságu. Cestou jej zdravily davy občanů, vyzváněly kostelní zvony, dozvěděl se, že nová vláda za předsednictví Imreho Nagye ho rehabilitovala a že bez omezení může vykonávat svá občanská a církevní práva. V jeho rezidenci na zámku Buda ho již čekal pozdrav od papeže. Další asi čtyři dny strávil kardinál přijímáním delegací (zástupce ministerského předsedy Zoltán Tildy, náměstek ministra obrany plukovník Pál Maléter), poskytováním interview maďarskému i zahraničnímu tisku; také napsal dopis biskupům světa, ve kterém prosí o dary pro církevní charitativní organizaci Actio Catholica, vydal krátké rozhlasové prohlášení, přijal vedoucí představitele komunisty rozpuštěných církevních organizací a institucí, na poradě s biskupy prohlásil, že je třeba rozpustit kolaborantskou organizaci tzv. „mírových kněží“. Dne 3. listopadu měl delší projev v rozhlase, jehož politickou část konzultoval se Zoltánem Tildym. V noci na 4. listopadu byl probuzen telefonátem sekretáře Tildyho, který ho prosil, aby se hned odebral do parlamentu, neboť k Rusům se přidal generální sekretář komunistické strany János Kádár a ti´rozpoutali dělostřeleckou palbu a jejich tanky poté obklíčily parlament. Když Mindszenty viděl, že není důvod, aby zůstával v parlamentu, rozhodl se odejít na nejbližší vyslanectví, tedy americké. Byl přijat vyslancem E. T. Walesem a během půl hodiny dorazila zpráva, že prezident Eisenhower souhlasí s poskytnutím azylu. Zdá se, že to již předchozího dne zprostředkoval (16. června 1958 popravený) předseda vlády Imre Nagy. Kardinál poskytl zahraničním tiskovým agenturám interview a o dva dny později prohlásil, že vládu Imre Nagye považuje za legální, kdežto vládu Kádára, který byl dosazen zahraniční mocností, za ilegální. …

Závěr

Po změně maďarských politických poměrů byly v roce 1991 převezeny kardinálovy ostatky do Ostřihomi a uloženy v tamější bazilice. Na žádost kardinála Pétera Erdő dostalo se Mindszentymu v březnu 2012 plné právní, morální a politické rehabilitace. V roce 1993 byl zahájen proces blahořečení kardinála. Dokumentace k tomu byla pak v roce 1996 poslána Kongregaci pro svatořečení. Kardinál byl mužem heroických ctností. Podle mého soudu jeho blahořečení nebrání, že ve vazbě podepsal přiznání ke svým údajným zločinům, protože se nejednalo o svobodný úkon, neboť komunisté mu podávali drogy. Život kardinála Mindszentyho se podobá osudu jiného velkého odpůrce komunismu, ukrajinského kardinála Josyfa Slipyje, jehož beatifikační proces byl také již zahájen.

Pověst svatosti se zakládá na svědectví o heroických ctnostech. U mučedníků je toto svědectví obětí života za víru v Krista. U vyznavačů je třeba, aby se svatost projevila v ctnostném životě v mimořádném stupni. (...) Souhrnně pro heroičnost ctností je zapotřebí dosáhnout čtyř věcí: nadprůměrnost, snadnost, radost a hojnost. Jinými slovy, předmětem heroických ctností musí být něco mimořádného a činy musí být vykonávány rychle a snadno. Také se k nim musí přistupovat s radostí a konečně často neboli vždy, když se naskytne příležitost. Zdálo by se tedy, že heroické ctnosti jsou cosi nadlidského a nemožného, ale všechny tyto ctnosti či dobré vlastnosti pramení z Ducha Svatého, kterého se dostává každému pokřtěnému. (...) U svatých nesmí scházet žádná z božských a mravních ctností a žádná z podmínek heroičnosti. Moudrost pak jakožto auriga virtutum („vůdce“ ctností) řídí a podporuje rozvoj všech těchto ctností. Aby se však hrdinské ctnosti mohly rozvíjet, musí mít základ v lásce.

Z knihy Jaroslav Němec: Cesta ke kanonizaci

Celý článek lze stáhnout - SVĚTLO č. 46/2013 - Kardinál Mindszenty – bojovník proti komunismu.

Jan Šinágl, 30.11.2013

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)