Dne 3.12.1952 bylo na dvoře pankrácké věznice oběšeno 11 předních činitelů KSČ. Dějiny spíše
výjimečně zaznamenaly historickou spravedlnost – Zvracet ještě není zakázáno!
… Gottwald, ničený alkoholem a syfilidou, si nejspíše oddechl, že v oblíbené stalinské hře na Černého Petra mu nezůstal v ruce. Stejně ochotně jako u dr. Milady Horákové souhlasil s uvězněním svých dlouholetých kamarádů, tzv."karlínských kluků" s nimiž ve dvacátých letech 20.století celou šarádu připravoval. …
Do tohoto data byla pankrácká šibenice rezervována pro tzv. odpůrce režimu, t.j. zpočátku politické protivníky /pokud to tak lze vůbec nazvat/. Většinově však šlo o občany ČSR, kteří jen chtěli žít po svém a nezadat si s vládnoucím režimem. Smrtí tak byli trestáni sedláci, bránící svůj majetek, lidé, kteří chtěli odejít do zahraničí, kněží, kteří jen poskytli přístřeší pronásledovaným apod.
Proces s protistátním spikleneckým centrem, vedeným Rudolfem Slánským, byl však monstrózní akcí, řízenou přímo z Moskvy, kde paranoidní a fyzicky chátrající Josif Džugašvili již naplno rozjel svůj vlak hledání nepřátel ve svém okolí. Po ztrátě svého vlivu v Izraeli a v Jugoslávii si byl vědom, že poslední možností, jak udržet internacionální soudržnost dělnicko-rolnických zřízení, je nastolení vlády teroru. Je smutnou skutečností, že ze všech satelitů SSSR se právě v Československu odehrál proces zdaleka největší.
Špatná hospodářská situace, kdy se po zrušení soukromého vlastnictví tzv. výrobních prostředků jasně ukazovala neschopnost komunistů vést hospodářství k prosperitě, kdy se začala projevovat jako nesmyslná orientace naší země na ruskou metodu těžkého průmyslu, kdy zemi již naplno ovládala komunistická klika "chránící"své občany ostnatým drátem a vysokým napětím na hranicích, bylo nutno ve smyslu římského "chléb a hry" předhodit plebejcům spektákl a současně i viníka objektivních potíží.
Gottwald, ničený alkoholem a syfilidou, si nejspíše oddechl, že v oblíbené stalinské hře na Černého Petra mu nezůstal v ruce. Stejně ochotně jako u dr. Milady Horákové souhlasil s uvězněním svých dlouholetých kamarádů, tzv."karlínských kluků" s nimiž ve dvacátých letech 20.století celou šarádu připravoval.
Samotný proces je dostatečně zmapován, díky archívům jsou k dispozici i záznamy ze soudní frašky, kde soudruzi začínají odpovídat na otázky naučenými sekvencemi, mnohdy ještě dříve, než jim je prokurátor Urválek či soudce položili. Kniha jednoho z přeživších - Artura Londona - s názvem Doznání, by měla být povinným čtením všech politiků /jakkoli šlo o pomatence, který po svém zázračném úniku před oprátkou později emigroval do Paříže a kde i přes vyvraždění svých přátel stále horoval pro komunistickou myšlenku/.
Je málo procesů, kde obvinění pro sebe žádají co nejpřísnější trest. Většinou každý - jak obviněný, tak i obhájce - hledá možnost skuliny v zákonu, polehčující okolnosti či žádá soud o shovívavost. Zde však bylo vše jasně dané předem, obhájci radili svým mandantům o co největší sebeponížení a sebedestrukci. Možná to byla bláhovost obžalovaných, kteří - i přes bohaté zkušenosti s vraždícím režimem, který zakládali a udržovali v chodu - doufali, že nebudou popraveni.
Je však možné, že nakonec aspoň někteří z nich uvěřili, že jejich exekuce posune všemocnou stranu zase o kousek dále, že nakonec - pokud to strana řekla - tak nejspíše nějakou vinu nesou a je vlastně dobře, že se tak děje. Národ se semknul proti těmto "sionisticko-titovským" zrádcům, pracovní kolektivy se předháněly v tom, který z nich zvolí ve své rezoluci co nejodpornější adjektivum v popisu osob, kterým ještě před rokem pochleboval, mával v průvodech a posílal dary k výročím. I někteří umělci pak svým způsobem vyjádřili své rozhořčení, z nichž nejznámějším básnickým termínem byla "psovi psí smrt".
Dnešní datum by z mnoha důvodů, z nichž jsem uvedl jen některé, nemělo být zapomenuto.
http://vodvarka.blog.idnes.cz/c/383145/Vyroci-soudruzskych-poprav.html
* * *
P.S.
Těžko bude tento článek doporučen redakcí blogu iDnes na hlavní stránku. Je tzv. „nevyvážený“, nebo chcete-li politicky nekorektní. Stejně tak KSČM neuctí památku svých popravených soudruhů, natož litovat všech obětí své hrůzovlády. Zcela jistě, ale budou opět v únoru u hrobu vraha, alkoholika a syfilitika, svého milovaného soudruha Gottwalda, na Olšanech uctívat jeho památku. Možná konečně přijde i sám soudruh předseda Filip, jako „staropečený“ místopředseda Sněmovny a usvědčený agent StB, aby podpořil svoji soudružku poslankyni Semelovou, při jejím každoročním vychvalování Gottwalda a zločinné, komunistické ideologie? Zvracet ještě není zakázáno!
Jan Šinágl, 3.12.2013
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.