Jak moc jsme připraveni kazit si obraz hrdinů? - Svatý“ Mandela? Ne tak rychle! - Z rozhovoru s Vladimírem Bukovským o Rusku a Evropě!
O mrtvých jen dobře. A u těch hromadně oslavovaných to platívá dvojnásob. Od smrti jihoafrického revolucionáře, vězně a prvního černošského prezidenta Nelsona Mandely uplynulo jen pár dnů, takže pieta je namístě. „Madiba“, jak byl a je familiérně přezdíván i miliony nepříbuzných, ale tak jako většina lidstva nebyl jen kladnou (či zápornou) postavou. A jelikož on sám už do svého hodnocení nemá možnost promluvit, je to na pozůstalých. A opět - nikoliv jen rodinných.
Pro jedny byl vzorovým bojovníkem za svobodu - a co je lepším důkazem, než že musel strávit celých 27 let ve vězení. A že svůj boj završil v politické aréně, kde se stal symbolem pádu režimu apartheidu. Stejně tak ale mohou jiní poukazovat na jeho teroristickou a komunistickou minulost. Podpůrným argumentem pro první z negativ je jeho vůdčí role v ozbrojené bojůvce Afrického národního kongresu známé pod zkratkou MK, která má na svědomí bezpočet násilných útoků proti civilním cílům. Pro druhou pak jeho spolupráce s jihoafrickými komunisty a snad i krátké členství ve straně. Nemluvě o jeho sympatiích pro, ehm, problematické africké vůdce jako libyjského plukovníka Kaddáfího či nigerijského generála Abachu. A stín na něm pochopitelně zanechala i jeho někdejší manželka Winnie, usvědčená z účasti na únosech, mučení a zabíjení politických oponentů.
Lid ale potřebuje kladné vzory, podobně jako onoho padlého hrdinu Harveyho Denta v nové batmanovské sérii. A je ochoten odpouštět zvláště jejich osobní nedokonalosti. Ostatně tak tomu je i u nás - jak u tatíčka Masaryka, tak u Václava Havla. Ale zpátky k Mandelovi - určitě nebyl žádným jihoafrickým Gándhím. Byl takovým hrdinou, za kterého ho lidé chtějí mít.
Petr Pešek, LN, 9.12.2013
* * *
Nedivme se, že se státního pohřbu mezi 70 státníky světa bude nacházet i prezident komunistické Kuby a jistě i Číny. Kdoví, zda se na místě neobjeví i oficiální zástupce KLDR? Nějací tam jistě budou a severokorejská TV bude oslavovat Mandelu stejně jako celý svět… Samozřejmě, že o komunismu nepadne nikde ani slovo!
Cituji z rozhovoru se známým sovětským disitentem Vladimírem Bukovským, žijícím v Anglii, v LN ze dne 9.prosince s názvem Zapomeňme už konečně na sociální stát! Rozhovor vznikl v Budapešti při příležitosti letošního vyhlášení Petofiho ceny, společného vyznamenání muzea Dům teroru a skupiny MOL, jež mu bylo uděleno za jeho činnost pro svobodu středoevropských národů.
První polovinu života, kterou jste prožil ve své vlasti, jste až na dětství strávil buďto nucenou léčbou v psychiatrickém ústavu, ve vězení, nebo v pracovním táboře. Co pro Vás znamená Rusko?
Narodil jsem se za sovětského režimu a brzy jsem pochopil, že Rusko je minulostí, že tento příběh skončil s odchodem posledních Wrangelových bělogvardějců ve 20. letech. Země, ve které jsem žil, byla uměle vytvořenou supervelmoc, základnou světové komunistické revoluce, říší zla.
Za posledních dvacet let však Rusko prošlo obrovskými změnami. Nikdy jste nepomyslel na definitivní návrat domů?
Víte, já už tam nemám co pohledávat. Ovšemže se Rusko velmi změnilo! Po pádu sovětského systému byly ceny uměle vyšroubovány až ke hvězdám, všechno bylo najednou ireálné a průměrný občan přišel i o to, co až do té doby měl. Společnost tím byla šokována, takže je také pochopitelné, proč se s těmito změnami nedokázala ztotožnit. Umělý konstrukt se rozpadl, ovšem proč to bylo nezbytné, to průměrný občan nepochopí. Ten pouze pociťoval, jak jsou reformy bolestivé. Takže měl pak radost, když se objevil tenhle kágébák.
Máte na mysli Vladimíra Putina, který je populární nejen v Rusku, ale těší se také čím dál většímu respektu ve světě? Americký časopis Forbes ho například přednedávnem prohlásil za nejvlivnějšího politika letošního roku.
Všechno je relativní. Kdyby měl Putin v západním světě skutečného protivníka, pak by vypadal jinak i pohled na něj. Jenže dnešní západní elita se rovná nule. Je nevýrazná a snaží se jen udržet u moci.
Posledním evropským politikem opravdu velkého formátu byl Helmut Kohl. Souhlasíte?
Ano. Možná se mu blížil ještě Silvio Berlusconi, ovšem tak trochu po italsku...
Před dvaceti lety se střední Evropa ještě obávala o svou svobodu kvůli rozvrácenému Rusku, zatímco dnes mnozí přirovnávají k Sovětskému svazu Brusel a Evropskou unii. V čem se podle Vás skrývá nebezpečí ohrožující nezávislost zemí tohoto regionu? Je vůbec svoboda něčím ohrožena?
Rusko na tento prostor nemá skutečný vliv. K tomu nemá prostředky ani sílu. Podívejte Se na Pobaltí: ty malé zemičky si spokojeně žijí v sousedství Ruska a lidé se ho bojí nanejvýš tak ze zvyku. Největší výzvu pro střední Evropu dnes představuje to, zda se dokáže opět postavit na vlastní nohy, rozvíjet se a modernizovat. A k tomu jsou třeba peníze a investice. A peníze nejsou, což zvyšuje její bezmocnost.
Jan Šinágl, 10.12.2013
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.