Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Západ­ní diplomaté si tam všimli, jak Masa­ryka deptá, když od Molotova dostá­vá papírky s instrukcemi, kdy a s jakým projevem má vystoupit - Že nás Francie zklamala? Rusko nás zklamalo mnohem, mnohem víc - Výstižný vtip o MČSP

Po čtyřicet let, počínaje rokem 1949, vrcholil vždy 12.prosince Měsíc československo-sovětského přátelství. Čas politických projevů o významu družby se SSSR, promítání sovětských filmů a lidových veselic se zvýšenou konzumací ruské vodky začínal 7.listopadu, na paměť VŘSR, a končil přesně o pět týdnů později.

… Uvědomoval si přitom, že funkční spojení zajistí jen společná hranice – k tomuto cíli byl připraven obětovat i zaostalou oblast Podkarpatské Rusi. Na podzim 1939, ve dvou rozhovorech se sovětským velvyslancem v Londýně Ivanem Majským dokonce prohlásil, že nemá námitek proti sovětské vládě ve své zemi, jen když se zbaví německého jha, a připouštěl též federativní svazek se SSSR.

… A tak v červnu 1942 ujistil Vjačeslava Molotova při jeho návštěvě Londýna, že bude-li nucen v budoucnu vybírat mezi Poláky a Sověty, jednoznačně se rozhodne pro druhé. Pouhé tři týdny nato skutečně přišlo sovětské „veto“ na konfederaci a českoslovenští exiloví představitelé se mu podvolili. Když na podzim Moskva neodsouhlasila ani podpis československo-polské-sovětské vojenské aliance, navrhl Beneš na přelomu roku Sovětům uzavřít československo-sovětskou spojeneckou smlouvu. Poláci se mohli přidat, ovšem po odhalení. Ovšem po německém odhalení katyňských hrobů v dubnu 1943 – kdy polská exilová vláda požádala Mezinárodní červený kříž o jejich prošetření což Kreml označil za napomáhání Hitlerovi a vypověděl s Poláky diplomatické styky -, se polská účast v trojstranné alianci proměnila v úkol pro budoucí vládu, jež by se zformovala na polském území po osvobození Ruskou armádou

… Britská diplomacie Beneše od podpisu smlouvy se SSSR odrazovala, protože v přimykání malých spojenců k jednotlivým velmocím spatřovala zárodek dělení Evropy do sféry vlivu.

… Samotná Benešova návštěva Moskvy se v mnohém jevila jako tri­umf, zvláště když při cestě zpět jeho výkladu Stalinových záměrů bedlivě naslouchali v Alžíru vůdce Svobod­ných Francouzů Charles De Gaulle a v Marrákeši Winston Churchill. Beneš se jim ovšem nesvěřil, s jakým despektem se v rozhovorech se Stalinem a Molotovem vyjadřoval o Iondýnských Polácích či jugoslávské exilové vládě, ani že vyslovil přání koordinovat československou zahra­niční politiku se sovětskou. Zdaleka tedy nešlo jen o zajištění bezpečnosti státu, jak prezident zdůrazňoval po návratu do Londýna západním diplo­matům. A rovněž smluvní klauzule o vzájemném nevměšování do vnitř­ních záležitostí druhého státu ztráce­la na významu ve světle Benešovy žádosti, ať SSSR po válce naléhá na československou vládu, aby tvrdě po­trestala všechny provinivší se Slová­ky. Není divu, že sovětské strategické dokumenty z roku 1944 označovaly Československo za baštu sovětské ho vlivu ve střední Evropě.

Orientací na Moskvu chtěl Beneš do budoucna omezit domácí komunistický radikalismus. Ve skutečnosti však komunisté využívali smlouvu jako bič na všechno „protisovětské“, jež sami přičinlivě odhalovali. Už program nové vlády - vyhlášený v Košicích, ale sestavený v březnu 1945 v Moskvě - zaváděl v tomto směru cenzuru ve vzdělávací oblas­ti. A hlavní linii zahraniční politiky stanovoval jasně: spojenectví se SSSR, výhledově též s dalšími slo­vanskými státy a pouhé přátelství se západními mocnostmi. Ministr zahraničí Jan Masaryk, kritizovaný komunisty za předchozí „hry s mostem“ mezi Východem a Západem, ujistil Klementa Gottwalda o svém odhodlání „do všech důsledků plniti smlouvu se Sověty“. Těm dokonce přislíbil, že na nadcházející zakládající konferenci OSN v San Francisku bude vždy hlasovat s nimi. Západ­ní diplomaté si tam všimli, jak Masa­ryka deptá, když od Molotova dostá­vá papírky s instrukcemi, kdy a s jakým projevem má vystoupit. Ochablé podvolování se sovětským instrukcím ovšem zůstalo i nadále leitmotivem československé zahra­niční politiky. Bylo tomu tak i při osudovém rozhodování v červenci 1947, zda přijmout Marshallův plán - a Stalin tehdy poukázal na česko- slovensko-sovětské spojenectví.

Nekritičtí zastánci Edvarda Bene­še zpravidla argumentují, že v případě méně prosovětské politiky by se byl nevrátil domů jako prezi­dent. Možná. Avšak Českosloven­sko by alespoň nesehrávalo po něko­lik let falešnou úlohu živoucího dů­kazu, že se Sovětským svazem lze vlastně harmonicky koexistovat. Ne náhodou se ve sféře sovětského vli­vu zhroutila fasáda československé demokracie až jako poslední; když se svět definitivně rozdělil, ztratila jakýkoli význam a KSČ dostala z Moskvy pokyn, ať se urychleně chopí moci.

LN, HORIZONT, Vít Smetana, Ústav pro studium dějin AV ČR, 12.12.2013

* * *

Že nás Francie zklamala? Rusko nás zklamalo mnohem, mnohem víc! Každá země ctí své Vánoční svátky, včetně tradičních Vánočních trhů. Jen v Praze trvají Vánoční trhy až do konce ruských Vánoc, tedy do 7.ledna. Začínají snad v Rusku Vánoční trhy jako v Praze? Edvard Beneš byl válečný zločinec a měl stát také před norimberským tribunálem, jak připomněl (a prohrál díky tomu presidentskou volbu), Karel Schwarzenberg. Komunisté rádi souhlasili se zákonem Edvard Beneš, zasloužil se o stát. Ano – a jeho zničení a umožnění vlády komunistů, která trvá dodnes jen s tím rozdílem, že dříve nosili komunisté rudou hvězdu na klopě, dnes pod klopou, ale stále připraveni nosit ji na klopě! Současný Parlament a hlavně Sněmovna nám to právě pregnantně ukázala zvolením předsedy KSČM Vojtěcha Filipa svým místopředsedou, navíc prokazatelného agenta a udavače StB, působícího proti NATO, našim dnešním spojencům. Chce se vám zvracet? To ještě zakázáno není. Můžete zvracet i nad těmi 151 posranci Sněmovny, kteří tohoto bezcharakterního hajzlíka zvolili a budou ho poslušně poslouchat. Dobře jim tak, ale i nám všem, kteří jsme to dopustili a stále dopouštíme!

Těším se nové Pražské Jaro, tentokrát ale skutečné, kvalitní a mnohem trvalejší, pokud dokážeme konečně zvednout všichni své „pohodové zadky“ a to co si většina myslí také bude realizovat – ne jen u piva, v supermarketech a na chatách, jinak nejsme svobody, dobrých mravů a morálky hodni - a svůj osud si plně zasloužíme!

Jan Šinágl, 12.12.2013

P.S.

Také v měsíci listopadu, když se všude musel slavit MČSP (Měsíc československo-sovětského přátelství), koloval vtip o třinácti měsíčkách: Když se Mařenka vracela s jahodami, které jí ve sněhu pomohlo najít 12 dědů měsíčků, našla v zasněženém křoví naříkajícího dědu: "Pročpak nejdeš k ostatním měsíčkům dědo?“, ptala se. "Oni mě mezi sebe nechtějí", naříkal děda. "A pročpak dědečku?", ptala se Mařenka. "Protože já jsem Měsíc československo-sovětského přátelství."

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)