Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

V Soči se kdysi vraždilo, v Rusku se o tom nesmí mluvit - Čechoslováků bylo v gulazích 30.000 - Podřeknutí Kremlu: „Voda v Soči teče, máme videa z hotelových sprch“ (otřesné fotografie) – Bude příští Olympijská vesnice postavena v Osvětimi?! – Krasnaja Poljana neznamená „Krásná“, ale „Červená, resp. Rudá“ – Byla letním sídlem L.N.Tolstého, Stalina a nyní Putina

… Civilizovaný svět by si těžko představil kluziště v Osvětimi. Někdo namítne, že Ochunlag se svými dvaatřiceti tisíci vězni (počet umučených neznám) nelze srovnávat s osvětimským peklem. Ano, jsou tu rozdíly v počtu a ve způsobu vraždění. V Osvětimi nacisté systémově likvidovali vězně udušením. V SSSR vězni umírali převážně hlady a vyčerpáním. V Osvětimi víme, kde se uklonit a projevit pietu. V Soči ne. A to je ten problém. … V Rusku najdeme tisíce míst, kde by se měl postavit místo hotelu kříž. Táborů bylo něco kolem tří tisíc. Mizí zarostlé v divočině, na jiných stojí celá města s turistickými atrakcemi bez zmínky, co se tu za bolševika stalo. Jestli se shodneme, že to něco vypovídá o "vyrovnávání se s minulostí", o režimu, který v Rusku vládne, musíme zaplakat sami nad sebou. … V Rusku a v zemích bývalého sovětského impéria nenajdete rodinu, která by někoho v gulagu neměla. ...

Svět žije olympiádou v ruském Soči. Fanoušci, sportovci a ani Mezinárodní olympijský výbor zřejmě netuší, že se jejich hotely nachází v místech, kde se rozkládal sovětský gulag. V centru olympijského města sídlila před druhou světovou válkou správa sovětského pracovního lágru.

Silnice spojující lázně na břehu Černého moře, asfaltku k turisticky oblíbené rozhledně Velký Achun a mnoho dalšího stavěly desetitisíce vězňů z tábora "Ochunlag".

Je vlastně dost pravděpodobné, že mezi vězni umírali i Čechoslováci, kteří uvěřili propagandě, že v Rusku (tenkrát v SSSR) se žije líp. A utekli přes hranice. Sovětští komisaři NKVD se s nimi nepárali. Úředním rozhodnutím je odsoudili jako údajné špiony na nejméně tři roky v nápravně-pracovním táboře. Nedej bože, když u uprchlíka objevili mapu nebo ještě hůře kompas, to bylo za pět a více let.

Civilizovaný svět by si těžko představil kluziště v Osvětimi. Někdo namítne, že Ochunlag se svými dvaatřiceti tisíci vězni (počet umučených neznám) nelze srovnávat s osvětimským peklem. Ano, jsou tu rozdíly v počtu a ve způsobu vraždění. V Osvětimi nacisté systémově likvidovali vězně udušením. V SSSR vězni umírali převážně hlady a vyčerpáním. V Osvětimi víme, kde se uklonit a projevit pietu. V Soči ne. A to je ten problém.

V Rusku najdeme tisíce míst, kde by se měl postavit místo hotelu kříž. Táborů bylo něco kolem tří tisíc. Mizí zarostlé v divočině, na jiných stojí celá města s turistickými atrakcemi bez zmínky, co se tu za bolševika stalo. Jestli se shodneme, že to něco vypovídá o "vyrovnávání se s minulostí", o režimu, který v Rusku vládne, musíme zaplakat sami nad sebou.

Prasečák v Letech jako problém vnímáme. Zaplaťpánbů aspoň za křížek a pomníček, který tam najdete. Zdá se, že o nacistické totalitě máme jasno. Na místech českých komunistických uranových lágrů, jako je třeba Prokop, Dvanáctka, Ležnice u Horního Slavkova, naleznete louky a lesy. Ani patník, cedule, křížek, nic!

Možná jsme jen zapomněli nebo chceme zapomenout. Nebo čekáme, že nějaký car přijde se skvělým nápadem obnovit těžbu anebo developer udělá skluzavku.

V nedalekém slavkovském "hornickém" muzeu v Krásně jsem prosil o mapku místních lágrů, neboť jsem beznadějně bloudil. O vězeňských táborech v muzeu nenajdete ani slovo. Když jsem se ptal proč, zaskočila mě odpověď: "A proč jako?" Když jsem namítal, že tam přeci za totalitního režimu týrali tisíce politických vězňů, paní v kase se strašně zamračila. Opáčila něco ve smyslu, že to nepatří do hornické profesní historie. Že to prostě nikoho nezajímá.

Mám obavu, že má pravdu. Při takové chvilce by si člověk měl vzpomenout na vystěhované obyvatele Soči, jejich vyvlastněné domy, otrocké podmínky dělníků finišujících na sočské olympijské parádě, uvězněné a ztýrané kritiky putinovského režimu. Snad si zase někdo nemyslí, že v Rusku je líp?!

* * *

Čechoslováci v gulazích

Čechoslováků v gulazích nebylo tolik, jak v devadesátých letech tvrdili historici. Uváděli sto tisíc. Dnes díky badatelům z Gulag.cz a ÚSTR Štěpánu Černouškovi a Adamu Hradilkovi, kteří pečlivě prochází archivy, víme celkem přesně, že jich bylo "jen" asi třicet tisíc. I v Polsku přestřelili. Dříve se uváděli zhruba 1,5 milionu vězněných Poláků. Po mnohaleté historické práci v ruských a ukrajinských archivech se mluví o zhruba půl milionu. To ovšem na gulagářské ohavnosti nic nemění. V Rusku a v zemích bývalého sovětského impéria nenajdete rodinu, která by někoho v gulagu neměla.

http://zpravy.idnes.cz/komentar-sovetsky-gulag-na-miste-olympiady-v-soci-fsk-/zahranicni.aspx?c=A140207_121743_zahranicni_kma

* * *

Podřeknutí Kremlu: „Voda v Soči teče, máme videa z hotelových sprch“

Nevytopené hotelové pokoje, s dveřmi bez klik a zámků, nefunkční záchody a tlupy toulavých psů jsou jedněmi z prvních obrázků ze zimních olympijských her v jihoruském Soči, které zahraniční novináři vyslali do světa od svého ubytování v oficiálně přidělených ubikacích. Jízlivost škodolibých škarohlídů už stačila pohněvat představitele hostitelské země, podle nichž jde o úmyslnou protiruskou sabotáž a příklad zaujatosti západních reportérů. … Ruské úřady pro své tvrzení prý mají důkazy. „Máme z hotelů videozáznamy sledovacích kamer, které ukazují, jak si lidé pustí sprchu, nasměrují ji na zeď, a pak na celý den opustí pokoj,“ prozradil novinářům (zřejmě bezelstně) vicepremiér Dimitrij Kozak, který má v ruské vládě olympijské přípravy na starosti. … Hotelovým hostům, které toto vysvětlení neuspokojilo, nabídl na Twitteru praktickou radu bývalý operativec americké Národní bezpečnostní agentury John Schindler: „Jak poznat, že vás FSB sleduje v koupelně? Zavřete dveře a pusťte na 10 minut horkou sprchu. Nezamlžený bod na zrcadle je kamera.“ Jak ovšem někteří jeho čtenáři podotýkají, předpokladem experimentu je, že v hotelu teče teplá voda.  

* * *

„Hodně medií ve více zemích v komentáři k zahajovacímu ceremoniálu věnovalo pozornost selhání zařízení, které mělo rozsvítit pátý olympijský kruh. Jistě, nepořádek to je, ale nepokládám tuto záležitost za nejpodstatnější. Za hrozivé znamení považuji sovětský znak srpu a kladiva, a zobrazování sovětské éry jako éry velkého budování všeho možného, až po let do vesmíru, a pod tím radostně tančí a zpívají pionýři. To vše v rudém světle pod stojícím srpem a kladivem. To přece byla vážná provokace všech slušných  lidí! A zvláště pak to bylo prachsprosté pohrdání těmi, kdož zažili na vlastní kůži bolševickou tyranii, sovětské gulagy, bylo to urážkou sta milionů mrtvých, které má na svědomí komunismus ve XX. století.  Představme si, že na olympijských hrách  - dejme tomu v Mnichově – by se objevil velký hákový kříž, a pod  ním třeba scéna jak se v Německu buduje průmysl a jiné. Co asi by se dělo? Jak by svět reagoval? Kdyby se tak bylo stalo, byla by to přece symbolika stejného druhu jako ta, které bylo použito v zahajovacím ceremoniálu v Soči. Anebo vlastně – co LOH v roce 1936 v Berlíně? Tenkrát jich Hitler zneužil ke své propagandě. Jenže tentokráte symbolika totality v Soči znepokojila jen pár medií, speciálně těch nemainstreamových. A ještě tři dny poté, co ruská vojska vpadla do Gruzie, a obsadila 20% jejího území! Ignorance vůči této symbolice je ještě horší věc než tato totalitní symbolika sama!“

Vlad. Kebrle, 9.2.2014

* * *

Až reportéři slovenské televize mně připomněli „Červenou Poljanou“, chybný překlad českých moderátorů i většiny českých médií z ruštiny – Krasnaja Poljana, stejně jako Krasnaja Armija, znamená Červená, resp. Rudá Poljana. Redakci ČT jsem dnes volal, tak snad se dočkáme nápravy, byť si velké iluze nedělám. Zahajovací ceremoniál byl i nepřímou propagací zločinné, komunistické ideologie. I na hlavní tribuně jsme mohli jeden moment, několik vteřin, vidět detail rudé, pěticípé hvězdy na rukávu osoby, které nebyl vidět obličej. Záběr, kdy Putin navštívil areál lyžařských můstků a kdy se ptá: „Kolik to mělo stát?“, „Dvě miliardy,“ „A kolik to stálo?“, „Osm miliard.“, „Dobrá práce“ a beze slova odchází, se komentuje sám. Nedivím se vyjádření jednoho českého biatlonisty, řekl: „Kdybych nebyl členem týmu, na tuto Olympiádu bych neodjel.“

Jan Šinágl, 9.2.2014

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)