K událostem posledních dnů jeví se mi záhodným přičinit několik poznámek - Návrat idiota aneb Oslem měsíce února Jan Musil - Nepotismus se stal rakovinou naší země - Prezident Zeman uznal genocidu Arménů, kdy uzná genocidu českých Němců? - Média nás upozorňují na opilou dánskou mládež, ale že česká je světová „jednička“ už mlčí, aneb "Zpitý jak Dán a zhulený jak Čech"…
Novým ombudsmanem místo odstoupivšího Pavla Varvařovského byla zvolena Anna Šabatová. To nemám za šťastnou volbu. Ombudsman musí být schopen, osobně či prostřednictvím svého teamu, poskytovat žadatelům o pomoc efektivní právní pomoc – to v prvé řadě – a v řadě druhé, podstatně méně často, pak i přímou intervenci. Není to práce pro nadšeného laika, a výsledky A. Šabatové v minulém funkčním období byly mírně řečeno nepřesvědčivé. Řečeno nemírně a natvrdo, její práce nestála za nic, přes veškerou snahu, o jejíž upřímnosti nemám důvodu pochybovat.
I když nerozumím, proč se protikandidát Šabatové Stanislav Křeček nedávno pustil do málo relevantních populistických úvah na thema lidská práva (ne)jen menšin, jako ombudsman by byl daleko lepší, protože, ač jsem s ním často nesouhlasil např. v otázkách nájemního bydlení, mám jej za vynikajícího právníka a slušného, pracovitého člověka. Anna Šabatová je, bohužel, enthusiastický chaot, který se pro tak náročnou funkci nehodí; její parketou je práce s romskou menšinou, kde by své schopnosti uplatnila daleko lépe než v odborně složité činnosti v tomto úřadu.
Státní zástupce Ivo Ištvan, stále více pod tlakem medií, nechal obvinit několik dalších osob z ne zcela jasné trestné činnosti. Dav tleská, že si tentokrát troufl i na lobbistu Ivo Rittiga a několik jeho spolupracovníků; to arci mám za předčasný jásot a velmi bych se divil, kdyby právě tento obviněný skončil nakonec za mřížemi. Tomu nasvědčuje i to, že v jeho případě, na rozdíl od obviněných exposlanců, nebyla navržena vazba, přestože inkasuje-li Rittig na provisi z každého lístku na pražskou MHD skutečně 17 haléřů, jak se traduje, je závažnost takového trestného činu v úplně jiné kategorii než resignace na poslanecký mandát výměnou za příslib sinekurky (sinecura = poskytování příjmů bez ukládání povinností. Pozn. J.Š.).
... Naprosto děsivým způsobem se uvedla nová ministryně spravedlnosti Helena Válková, řkouc, že je dobře, není-li jasně vymezeno a politici tudíž nevědí, který skutek související s výkonem poslaneckého mandátu je trestným činem: jen je nechte, ať se bojí! Nechce se mi věřit, že by něco takového vyřkl právník, natožpak právník zabývající se trestním právem. Právní jistota je jedním z pilířů, na nichž demokratický právní stát stojí, a slevovat s ní v představě, že vyšší míra nejistoty povede – jaksi preventivně – k čestnějšímu jednání, je cestou k diktatuře. S jistým smutkem konstatuji, že nejlepším ministrem spravedlnosti za posledních dvacet let byl zřejmě Pavel Blažek; u vědomí všech jeho kvalit, bohužel.
http://paragraphos.pecina.cz/2014/02/nad-poslednim-tydnem-v-pravu.html
* * *
Návrat idiota aneb Oslem měsíce února Jan Musil
... Jde o případ sporu s předsedkyní Nejvyššího soudu Ivou Brožovou o seznam komunistických soudců, ve kterém, aby mohla Brožová vyhrát a já prohrát, vytvořil Nejvyšší správní soud konstrukci, že jsem před podáním žaloby měl proti jejímu rozhodnutí podat stížnost, o níž by, nadřízeného orgánu nemajíc, nejprve sama rozhodla (psal jsem o tom podrobně zde, včetně textu ústavní stížnosti). Takový názor je prima facie pitomost, zjevná patrně každému, kdo se ve správním právu rudimentárně orientuje. Ne tak soudci Musilovi: ten do usnesení nechal zkopírovat několik obecných frasí o tom, jak přesvědčivě jsou rozhodnutí obecných soudů odůvodněna, a aniž by se ústavněprávní podstatě problému byť jen přiblížil, ústavní stížnost odmítl.
Takový soudce a nic… no, nebudu veršovat, však to sami znáte z Havlíčka a nerad bývám po ránu sprostý.
Janu Musilovi právem patří oslí uši a prestižní cena tohoto blogu za pozoruhodné výkony na poli českého práva; nedostal by ji arci, pokud by do usnesení upřímně napsal, že problém je pro něj (resp. pro jeho asistenty) příliš složitý a neměl náladu se mou ústavní stížností zabývat – a subjektivně jsem přesvědčen, že ač jsem u Ústavního soudu uspěl už osmkrát, žádná z úspěšných ústavních stížností nebyla tak zjevně důvodná jako tato. Takto mám oprávněný pocit, že se mi ten hlupák v taláru ještě vysmívá.
* * *
Měl jsem jednou možnost ústavního soudce Jana Musila slyšet v Senátu. Mluvil dlouho, bez ducha, mnohdy od věci, naprosto nudně, nezajímavě, jako úředník-stroj. O co více jsem se na jeho příspěvek těšil o to více jsem byl zklamán. Proto se k jeho hodnocení výše připojuji. Máme příliš úřadů, příliš úředníků a příliš odpovědných, kteří se nechovají jako osobnosti, ale jako úředníci, pouze s více tituly a vyššími platy, ale s takřka žádnou odpovědností a schopnostmi, odpovídajícími významu úřadu. Proto je na místě jejich „schopnosti“ také nazvat odpovídajícím výrazem, nechceme-li sami být považováni za osly. Nepotismus se stal rakovinou naší země.
Mimochodem nový ombudsman Anna Šabatová, byla včera na obrazovkách ČT zachycena v družném rozhovoru s prokazatelným podvodníkem a korupčníkem Jiřím Dolejšem, poslancem za KSČM (viz video na iDNES).
V pořadu Hydepark řekl David Ondráčka, že jen zmínka Andreje Babiše o jeho možné kandidatuře na ministra vnitra za Hnutí ANO stačila, aby byl obratem kontaktován zástupci zájmových skupin. Důkaz sofistikovanosti jejich práce. Nepochybně byl, je a bude kontaktován i nový ministr vnitra. Pochybuji, že při jeho „charakteru“ odolá? Ostatně zřejmě proto dostal i přednost před ředitelem Transparency International.
Prezident Miloš Zeman uznal, pravda jen soukromě, genocidu Arménů v Turecku, od které uplyne v příštím roce 100 let. Bylo povražděné 1 ½ milionů Arménů! My jsme provedli také likvidaci etnika na našem území, českých Němců násilným vyhnáním 3 ½ milionu lidí, kdy podle střízlivých odhadů zahynulo 170.000 nevinných. Žili zde po staletí stejně, jako Arméni v Turecku. To prezident Zeman odmítá uznat i soukromě. Naopak byla neinformovanost veřejnosti v této otázce zneužita při prezidentské volbě, kdy na tento zločin upozornil Karel Schwarzenberg, čímž jsme přišli o prezidenta, který by naší zemi skutečně sloužil a reprezentoval ji, na rozdíl od současného, který činí pravý opak.
Petr Kamberský v dnešních LN, „Zpitý jak Dán, zhulený jak Čech“: „Alkoholismus v Čechách, ve Slezsku a na Moravě má krom světové rekordní spotřeby piva ještě jeden unikátní rys: naše děti začínají pít alkohol nejdříve a pijí ho nejčastěji. Mladí Dánové, z nichž si tady pokrytecky utahujeme, jsou až druzí.“ … „Chlívek nebojuje za legalizaci marihuany. Jen připomíná oficiální data: na financování léčby závislostí na návykových látkách jsme loni vydali skrze zdravotní pojišťovny více jak 1,5 miliardy korun. Z toho takřka tři čtvrtiny (1,1 mld.) šly na léčbu alkoholismu, o tu poslední čtvrtinu se podělily všechny ostatní návykové látky: od toluenu přes konopí až po koks. Tak hurá na growshopy!“
Zbývá jen dodat, že systém na kontrolu oficiálního prodeje marihuany pro léčivé účely stojí a bude stát další desítky, možná stovky milionů korun. Běžná dávka marihuany pro potřebné bude v řádech tisíců za měsíc, které zdravotní pojišťovny nehradí. Včera na ČT jeden otec uvedl, že pro svoji nemocnou dceru pěstuje marihuanu s náklady max. 300,-Kč ročně! To už není o hlouposti a neschopnosti odpovědných, ale další důkaz jak se sofistikovaně a zločinně vysávají peníze ze státní pokladny. Pro potřebné by jich bylo dost. Pro zločince jich nikdy dost nebude.
Jan Šinágl, 15.2.2014
Read more...