Jak volit demokraticky své zástupce - Celkový počet kandidátů by určovala velikost kraje, kandidáty na krajských kandidátkách by určovala lidová referenda. Počet jednotlivých referend v kraji by byl určován počtem oblastí a ty dané počtem obyvatel na jednoho kandidáta - Jiří Růžek: „V labyrintu zpravodajských služeb“, nová kniha odhaluje pozadí politiků a jejich zločinné jednání - Rehabilitace Karolíny Peake - Front running akcií ČEZu - Zeman si plácl s Putinem. Bude Česko u dělení Ukrajiny? - Jiří Vyvadil, exsenátor, bývalý politický stratég Jiřího Paroubka, založil na FB skupinu Přátelé Ruska v České republice - Nový Bilak Adam. B. Bartoš: Karikatura novináře a politického filosofa, druhdy milec Václava Klause, Adam B. Bartoš jako předseda čerstvě založené strany NE Bruselu - Národní demokracie zavítal nedávno na ruskou ambasádu a ujistil zástupce eurasijského medvěda, že jich osobně se bát nemusí a nabídl jim svou podporu, dokonce se nelenil a sepsal ji písemně - Modleme se, ať nepřijde kromě druhé krymské války i druhý Mnichov. Patříme na Západ, ne do Asie. Radši Alpy než Ural! - Stále stoupající preference Hnutí ANO, klesající ČSSD a dalších stran (nyní ANO 29%, ČSSD 20%), jsou pozitivním signálem - Při současné absenci mezilidské komunikace je role médií pro naši zemi životně důležitá.
Naříkáme nad špatnou kvalitou politiků a stavem země. Nemůže to být jiné, pokud nebude zvolena většina těch nejlepších. Je to otázkou přímé volby kandidátů, tedy změny volebního zákona. Současný stav diskriminuje občany nestraníky, kteří ač ve většině, předávají svoji vůli menšině straníků a jejich vedení, které určí kandidátky. Strany si tak přisvojí voličskou vůli a nechají si svoji volbu osob voliči jen potvrdit. Občan je tak použit, zneužit a může se další čtyři roky dívat na většinu „politiků“, které by nikdy v přímé volbě, z velké většiny, nevolil. Nedivme se potom, že máme tolik bezcharakterních a neschopných občanů zákonodárců (včetně ředitelů odpovědných institucí), kteří by měli mnohdy chodit kanály, resp. být už dávno ve vězení. Budou vždy, ve velké většině, upřednostňovat osobní a stranické zájmy před zájmy občanů a země. Nebudou-li občanskou společností nuceni, budou se i noví občané zákonodárci „zakapslovávat“, přizpůsobovat a dělat vše pro to, aby se na svých postech udrželi co nejdéle. Proč se asi vyhýbají běžnému životu, kdy je pomalu zázrak potkat zákonodárce na ulici. Pracují snad tolik, nebo mají podvědomí strach co uslyší od občanů, mají nečisté svědomí z toho jakou „práci“ odvádějí a kolik za „nic“ pobírají? Jsou to naši zaměstnanci! Bohužel za naše hlasy je „volí“ jiní My je odvolat nemůžeme, jenom je královsky platit. Je zde volem volený, nebo volitel…?!
O tom, jak „naši“ politici hájí své zájmy v Parlamentu ČR a v EP, se stále stejně přesvědčujeme už od listopadu 89 – čest vzácným výjimkám. Jak asi bude hájit zájmy občanů např. poslankyně za KSČM Kateřina Konečná v EP a pokud tam takových bude více, co můžeme od EP očekávat? Není to vina těchto „předem určených“, ale vina a ostuda všech slušných občanů. Umožňují to svým mlčením a občanskou pasivitou.
Je nemravnost sponzorovat strany státními příspěvky. Jen podporují jejich moc. Jejich kvalitu má dokazovat členská základna. Budoucí volby jak do EU tak do Parlamentu by měly dát stejnou možnost jak stranám, tak nestraníkům, se stejnou silou volebního hlasu tak, aby vyjadřoval vůli voliče a ne pouze strany. To by předpokládalo vytvoření jedné republikové kandidátky (bezúhonní kandidáti, podrobný životopis), složené ze straníků a nestraníků podle krajů. Rozhodovala by přímá volba každého kandidáta, tedy počet obdržených hlasů. Celkový počet kandidátů by určovala velikost kraje, kandidáty na krajských kandidátkách by určovala lidová referenda. Počet jednotlivých referend v kraji by byl určován počtem oblastí a ty dané počtem obyvatel na jednoho kandidáta. Teprve tehdy budeme moci očekávat pozitivní změnu jak si jistě přeje většina občanů. Nepochybuji, že potřebných osobností je v naší zemi stále dost. Nepochybuji ani o tom, že politici si svůj rybník dobrovolně, sami od sebe, nikdy nevypustí.
Právě vyšla kniha bývalého ředitele BIS Jiřího Růžka V labyrintu zpravodajských služeb, kde se může každý občan dozvědět mnohem více o tom, co se v naší zemi skutečně děje a jak se politici chovali a nepochybně chovají mnozí i dnes. Ze článků Nová kniha o BIS: politici proti zpravodajům od Jakuba Kalenského a Než šéfovi tajné služby namydlili schody od Jana Schneidera (LN 26.3.2014) vyjímám:
- zákonodárci a členové vlády se snažili tajným službám vždy spíše házet klacky pod nohy
- Klaus s manželkou nutili svou ochranku rýt u sebe na zahrádce (o tom i jiném jsem psal už dříve J.Š.)
- jak Klaus odmítal převzít výstupní zprávu od zpravodajských služeb
- období malé a velké privatizace, hovoří o narůstání a propojování zájmů politiků, podnikatelů, lobbistů a zločinců, o kterém však BIS právě kvůli Klausovi postupem času raději přestávala vládu informovat
- Stanislav Devátý si dobře pamatoval, jak jeho předchůdce nepochodil s informacemi o tunelování harvardských fondů a jak se stal terčem premiérovy ostré kritiky
- za Devátého prý byla skartována část spisů, jež mapovaly styky tehdejšího předsedy KDU Josefa Luxe a předsedy ODA Jana Kalvody s ředitelem banky, u níž měly obě strany úvěry
- Jak Vulterin měl pomoci ČSSD při kauze Bamberg - ve které měl tehdejší předseda Miloš Zeman údajně přijmout několikasetmilionový dar podnikatele Jana Vížka výměnou za to, že se jeho lidé usadí v Zemanově vládě
- o opoziční smlouvě, která začala brzy nést své ovoce v kšeftech a kšeftících, na nichž se šíbři z obou táborů rychle dohodli
- důstojníci služby se smířili s představou, že sbírat politicky výbušné informace se nevyplácí
- ve své době bylo možné využít síť bývalých příslušníků BIS i k ovlivňování velkých tendrů a zbrojních zakázek či k pořízení zahraniční banky za státní peníze
- Devátý prohospodařil to, co se zpočátku podařilo vydobýt. Operativci BIS se zapletli do kauzy, v níž byli zúčastněni Josef Lux, Jan Kalvoda a ředitel Průmyslové a kreditní banky Antonín Moravec. Tehdy to Devátý neustál
- V kapitole nazvané Inspektor Clouseau se podrobně věnuje snad nejproblematičtějšímu zpravodajskému důstojníkovi Vladimíru Hučínovi. Nakonec uvádí i svůj pohled na to, jak byla ukončena jeho zpravodajská kariéra.
- Růžek zmiňuje manažerskou i profesní nedostatečnost jinak snaživých Stanislava Devátého a jeho náměstka Jana Prince. Ti kvůli neznalosti jazyků ani nevyjížděli k partnerským službám sbírat zkušenosti
Kniha by mohla a měla být podnětem - a spolu s jeho úvahami koncepčními a metodickými i cenným příspěvkem k velmi potřebné následné diskusi. Nebývalou hodnotou této čtivé práce je to, že autor své názory říká otevřeně, na své jméno, na svou odpovědnost. Není to anonymní kafrání, devastující společenskou, politickou, ale i zpravodajskou kulturu. Nebývalou hodnotou této čtivé knihy je, že Růžek své názory říká otevřeně, na svou tvář, jméno a odpovědnost.
P. S. Postrádá-li pozorný čtenář zmínku o takzvané „pražské stopě“ v rámci šetření teroristického útoku na WTC (9/11/2001) neboli o údajném setkání Muhammada Atty s rezidentem iráckého muchábarátu v Praze a o tom, co s tím udělal tehdejší premiér Miloš Zeman, ať si laskavě - už jenom kvůli této pasáži - tu knihu koupí. Neprohloupí!
P.S.
Zaslechl jsem informaci, že Jiří Růžek měl být 10 let zaměstnán u ruského Lukoilu? Pokud by to byla pravda, stavělo b to knihu i do jiného možného světla. Bohužel mi „google“ neodpověděl, autogramiády jsem se nezúčastnil, abych se pan Růžka přímo zeptal? Na každý pád si knihu rád přečtu. Nejasná minulost nevylučuje napsání pravdy. Bohužel je kniha vyprodána. Dotisk je očekáván na pultech 4.dubna. Prodejny knih včas objednaly, nedostali nic, mají přislíbeno od 8.dubna. Kniha se prodávala jen na autogramiádě v Luxoru, kde byla hned rychle rozebrána. Doufejme, že kniha se dostane k širokému okruhu čtenářů a neskončí prvním dotiskem, resp. nebude vykupována jako za starých časů. Vrací se nám stále více. Také bych se pana Růžka zeptal co říká tomu, že zde máme čtyři tajné služby, které od roku 1989 nebyly schopny odhalit ani jednoho ruského agenta…?! J.Š.
John prý řval na bývalého šéfa špionů: Škrtněte Adamovskou z archivu StB, jinak...
* * *
Čtennost a oblíbenost LN stoupá, dávají prostor oběma názorovým stranám, zveřejňují informace, které často jinde nenaleznete. Nebudí dosud vůbec dojem, že by jejich koupí Andrej Babiš ohrozil jejich nezávislost, naopak. LN si svým obsahem a komentáři zachovaly renomé svobodných, nezávislých novin. Plní i nadále roli svobodného, nezávislého tisku. Přesvědčují nás o tom každý den. Jistotu máme jen ve smrti. Život je o naději a poctivé práci. Obojího je nám po komunistické devastaci základních mravních hodnot zoufale zapotřebí. Stále stoupající preference Hnutí ANO, klesající ČSSD a dalších stran (nyní ANO 29%, ČSSD 20%), jsou pozitivním signálem. Při současné absenci mezilidské komunikace je role médií pro naši zemi životně důležitá.
Jan Šinágl, 27.3.2014
25. 03. 2014 - EB
Když Miloš Zeman spustí o jednom ze svých oblíbených témat, jako například stupidita novinářů anebo klady skončeného trápení Nečasovy vlády, ovlivňuje tím veřejné mínění. Stejně tak sehrál klíčovou úlohu při vzniku všeobecného přesvědčení, že Karolína Peake byla neschopná osmidenní ministryně obrany. Nesmíme mít na ministerstvu druhou Karolínu Peake, prohlásil Zeman před tím, než přistoupil na jmenování Martina Stropnického. Mnoho Čechů si na ni již utvořilo vlastní jasný názor – než převzala rezort obrany měla 23% oblíbenost – ale když ji premiér Petr Nečas odvolal, politicky ji to vyřídilo. Sedm měsíců po odchodu z politiky v rozhovoru pro magazín MF Dnes uvedla, že byla odvolána, protože se Jana Nagyová (nyní Nečasová) bála, že Peake bude příliš samostatná. Například v tom, že by si sama zkoušela vybírat spolupracovníky nebo se třeba pídila po tom, proč Nagyová využívala vojenské zpravodajce ke sledování Nečasovy tehdejší manželky. Kdyby na světě existovala nějaká spravedlnost, měla by být Peake v případě odsouzení Nagyové částečně rehabilitována.
* * *
26. 03. 2014 - EB
Od okamžiku, kdy ministr financí Andrej Babiš v pondělních Hospodářských novinách promluvil o výplatě dividendy ze 100 % loňského zisku ČEZu, cena akcií firmy vyskočila o 6,7 %, čímž akcionářům vznikl (ať už reálný, nebo papírový) výnos 19,7 miliardy Kč. Z této částky 69,78 % připadne státu a Babiš se na Twitteru vychloubal jeho papírovým ziskem. Jan Macháček z Respektu v dnešních Hospodářských novinách správně zpochybnil, zda by měl Babiš tuto kurzotvornou informaci oznamovat jinde než na valné hromadě ČEZu. Jinak by se mohl vystavit riziku, že ho někdo z minoritních akcionářů zažaluje. Pro Babiše je to dobrá rada, ale do tanga jsou vždy zapotřebí dva. V tomto případě je Macháčkovým druhým do páru vydavatelství, které jeho komentář otisklo, tedy Economia. Ta v pondělí ráno ve svých tištěných i onlinových vydáních zprávu o dividendě zveřejnila. Neuvedla, kdy se od Babiše informace k jejím redaktorům dostala, nicméně měli dost času promluvit si o jeho návrhu minimálně s jednou makléřskou firmou (Patria Direct) a ocitovat jejího analytika Tomáše Sýkoru. Díky Ekonomii tak teoreticky Patria a jiní mohli získat tržní výhodu, které se ostatním nedostalo.
* * *
Zeman si plácl s Putinem. Bude Česko u dělení Ukrajiny?
… "Zvolit jako fotografii týdne takovou, která zobrazuje Zemana v přátelském setkání s Putinem, je zvláštní, možná to má nějaký hlubší smysl a k má to k něčemu sloužit. A nebo si to Hrad jen nepohlídal, což by bylo velmi nešťastné,"… "V době, která je charakteristická nejistotou jednání jednotlivých stran, je třeba si dávat pozor na to, co o sobě jednotlivé strany říkají, jelikož každý projev má i svoji symboliku."
Vstanou noví Biĺakové
Jiří Vyvadil, exsenátor a bývalý politický stratég Jiřího Paroubka, na Facebooku založil skupinu Přátelé Ruska v České republice. Vyvadil na jejím profilu mimo jiné uvádí: "Ano - Ne. Brutální útok Západu, který vyvolal ukrajinskou krizi a stupňováním napětí vede svět na hranici možného celosvětového konfliktu, nutí každého z nás se - alespoň v této chvíli rozhodnout: Stojím za Západem - Stojím za Ruskem..." s tím, že on samosebou stojí za Ruskem. Od bývalého politika vládní strany v zemi, která je členem NATO a EU, pozoruhodný příklad loajality k vlastní zemi.
Ne Bruselu, ano Moskvě
Karikatura novináře a politického filosofa, druhdy milec Václava Klause, Adam B. Bartoš jako předseda čerstvě založené strany NE Bruselu - Národní demokracie zavítal nedávno na ruskou ambasádu a ujistil zástupce eurasijského medvěda, že jich osobně se bát nemusí a nabídl jim svou podporu, dokonce se nelenil a sepsal ji písemně. "V současnosti je Rusko garantem rovnováhy v mezinárodních vztazích a sehrává nesmírně pozitivní roli například v Sýrii. Lze říci, že země, již v České republice zastupujete, je hlavní baštou proti agresivním útokům západních velmocí, které se v různých částech světa snaží prosadit nejen své ekonomické a politické zájmy, ale především svou zvrhlou ideologii," napsali v dopise ruskému velvyslanci. Po drtivém vítězství Národní demokracie se tedy můžeme těšit na změnu politické orientace Česka.
Uvedené dva příklady jsou dostatečně absurdní, aby na první pohled odhalily kreténismus, na kterém stojí. Budiž však příkladem prezidentské kanceláři, že se symboly není radno si zahrávat. A všem eurorealistickým chytrákům, kteří se mohou radostí uhýkat, že EU je neschopná, a radují se z minusových bodů: i když sečteme všechno bruselské a washingtonské zlo skutečné i to z Britských listů a dalších aktivistických slátanin, pořád je to tisíckrát lepší, než to, co nabízí Putin a Rusko. Modleme se, ať nepřijde kromě druhé krymské války i druhý Mnichov. Patříme na Západ, ne do Asie. Radši Alpy než Ural!
Read more...