Dnes byl doručen rozsudek ve věci registrace Sudetoněmeckého sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, o němž jsme krátce referovali již minulý týden.

Jak víme, ministerstvo vnitra v posledním, v pořadí třetím rozhodnutí o odmítnutí registrace uvedlo, že název sdružení je nedovolený. To soud podle očekávání neakceptoval, judikovav:

Závěr žalovaného o nedovolenosti zamýšleného sdružení považuje soud za zmatečný. Shledal-li žalovaný, že cíle činnosti zamýšleného sdružení neodůvodňují zásah do sdružovacího práva, pak nelze učinit závěr, že jde o sdružení nedovolené podle § 4 písm. a) zákona. Považuje-li žalovaný za zásadní důvod postupu podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona o sdružování občanů název zamýšleného sdružení jako způsob dosahování cílů sdružení, tedy že jde o sdružení nedovolené podle § 4 písm. b) téhož zákona, musí konkrétně uvést ustanovení ústavy či zákona, se kterými je způsob dosahování cílů zamýšleného sdružení, to je název sdružení, v rozporu. Chtěl-li snad žalovaný odlišit cíle sledované stanovami, které shledal v pořádku, od cílů sledovaných názvem zamýšleného sdružení, které shledal závadnými, obsahuje jeho úvaha logický rozpor. Je-li název zamýšleného sdružení způsobem, jímž jsou dosahovány cíle sdružení, nemůže být sám název hodnocen jako cíl, jehož chce sdružení dosáhnout.

Soud nezpochybňuje možnost hodnotit občanské sdružení jako nedovolené na základě jeho názvu, může se však jednat pouze o případy, kdy by již samotný název byl v rozporu s ústavou či zákonem, např. vybízel k páchání trestné činnosti, vyzýval k rasové nesnášenlivosti, zpochybňoval suverenitu státu apod. Po takovém zjištění by pak musela následovat úvaha o nezbytnosti zákazu tohoto sdružení v demokratické společnosti.

Vzhledem k tradičně strašidelné úrovni senátu Evy Pechové to není špatné, avšak naši registraci to dál neposouvá, zvlášť jestliže soud v závěru rozsudku ministerstvu doporučil, aby v dalším řízení zohlednilo účinnost nového občanského zákoníku a rejstříkového zákona – přestože ObčZ v § 3410 odst. 1 ObčZ postuluje, že běžící řízení o zápisu právnické osoby do veřejného rejstříku se dokončí podle dosavadních předpisů.

Klíčovým nyní bude, zda toto ustanovení dopadá i na registraci občanských sdružení, jestliže ta se dosud stricto sensu do veřejného rejstříku nezapisovala. Systematický výklad je zde jednoznačný, a je podporován rovněž výkladem logickým: protože stanovy z r. 2009 i samotný návrh registrace odpovídají zrušenému SdrZ, nemohl by mu soud podle ObčZ vyhovět, ledaže by přistoupil na to, že z hlediska hmotného práva bude postupovat podle SdrZ, procesně však podle ObčZ a RejZ. To je ovšem taková singularita, že se ji i moje jinak dosti široká právnická fantasie vzpírá pojmout. Jasno by mohla do problému vnést přechodná ustanovení RejZ, ta však v § 125 zarputile mlčí.

Výsledkem v každém případě je, že boj nekončí, státní orgány dál nemíní činnost našeho spolku umožnit, a k soudům vyšších stupňů máme stále stejně daleko jako dosud.

http://paragraphos.pecina.cz/2014/04/rozsudek-ve-veci-sudetonemeckeho.html