Nadace památníku obětí komunismu plánuje ve Washingtonu v příštích třech letech vybudovat Muzeum obětí komunismu – Ptejme se, proč není vůle vybudovat stejné muzeum v České republice a vůle jmenovat ředitelem ÚSTR Adriana Portmanna…?!
Žijeme ještě v zemi, kde pravidla platí, nebo neplatí? A jestli neplatí, tak proč je vůbec máme? Promiňte, ale vyrostl jsem ve Švýcarsku. Vymáhání práva u soudu je normální proces v demokracii, pokud něčí práva byla porušena. Tato rada naprosto selhala při svém snad nejdůležitějším úkolu. To nemůže zůstat bez odezvy. Chci dosáhnout neplatnosti výběrového řízení a vyhlášení nového.
PORTMANN: Ne. Když jsem šel do výběrového řízení, snažil jsem se dát dohromady kvalitní projekt, myslel jsem svoji kandidaturu velmi vážně. Nicméně už od ledna se postupně ukazovalo, že výběr ředitele neprobíhá regulérně. Výsledek byl proto předvídatelný, počítal jsem s ním.
PORTMANN: Podrobně až u soudu. Podívejte, já tím chci jenom ukázat, že rada postupuje po právní stránce naprosto amatérsky. Neví, co dělá. Tak diletantsky nemůže státní úřad fungovat. ÚSTR není soukromý klub sběratelů poštovních známek, je to státní instituce! Asi by byla dobrá investice poslat radní na povinný právní proseminář…
PORTMANN: Domnívám se, že jsem delší dobu skutečně kompromisním kandidátem s nejširším koaličním potenciálem byl. Ale samozřejmě, jakmile jsem začal radní upozorňovat na různé nedostatky výběrového řízení, tak jsem se pro ně nakonec stal personou non grata. To ale není moje chyba, to je chyba rady, která má obecný problém s přijímáním kritiky a mimochodem i s kritickou sebereflexí.
PORTMANN: Dal jsem radě šanci chybu ještě včas napravit. Preferuji spíše metody klidné diplomacie. Teprve potom, když se ukázalo, že druhý nebyl ochotný k nápravě, bylo na místě jít na veřejnost. A to se ukázalo opravdu teprve v první den volby, 9. dubna.
PORTMANN: Tady je ještě jedno hledisko. V té komisi, ve které kvůli značné fluktuaci bylo celkem více než deset členů, převažovali lidé, kteří se dlouhodobě vyjadřovali kriticky vůči ÚSTR, a většinou se dokonce stavěli proti jeho vzniku. I to je znepokojující.
PORTMANN: Já mu přeju, aby se mu vášně podařilo utlumit. Problém je, že z hlediska uklidnění situace je volba Hazdry tou nejhorší možnou. Znám situaci v ÚSTR velmi zblízka a Hazdra má aktivní podporu maximálně deseti procent zaměstnanců. Odhaduji, že osmdesát až devadesát procent zaměstnanců by si přálo jiného kandidáta.
PORTMANN: Preference zaměstnanců nemá být rozhodující faktor, ale faktor významný. Nelze vycházet z představy, že je možné řídit instituci proti vůli vlastních zaměstnanců. Leda byste měl v ruce revolver.
PORTMANN: Jsem o tom přesvědčen. Pokud není akceptace ředitele od zaměstnanců, jak to chcete pak řešit? Já pocházím z prostředí, kde syndikální, demokratizační prvky jsou trošku někde jinde, a nedokážu si představit nic jiného. Je to asi střet kultur. Nezpochybňuji ale, že samotná volba je věcí rady. Ta ovšem představy zaměstnanců nijak systematicky a objektivně nezjišťovala. Spíš se mi dokonce zdálo, že pro radu platilo pravidlo „koho chtějí zaměstnanci, toho určitě nebudeme chtít my“.
PORTMANN: Komunikoval jsem s radními už před volbou naprosto čitelně. Někteří z nich se mě přímo ptali, jestli se budu soudit. A já jim odpověděl jednoduše: přece se mě nechcete ptát, zda žijeme v právním státě, nebo ne, to snad nemyslíte vážně.
PORTMANN: I když odhlédneme od podivné činnosti už zmíněné hodnotící komise, zůstává tady množství neomluvitelných chyb, které rada během konkurzu udělala. Nefungovala ani kontrola. Například paní Blaiveová měla být z výběrového řízení už během prvního kola vyřazena, protože její koncepce nesplňovala zadání. Zadání totiž pravilo, že kandidátské koncepce mají představit krátkodobé a dlouhodobé cíle v devíti oblastech ÚSTR a ABS (Archiv bezpečnostních složek). Ona nejméně tři oblasti ve své koncepci ani nezmínila. Když na to upozorňuji, tak to, prosím, neberte jako osobní animozitu či pomstu. Ale takové lajdáctví od veřejného orgánu nelze zkrátka tolerovat.
PORTMANN: Ano. Samozřejmě. Žijeme ještě v zemi, kde pravidla platí, nebo neplatí? A jestli neplatí, tak proč je vůbec máme? Promiňte, ale vyrostl jsem ve Švýcarsku. Vymáhání práva u soudu je normální proces v demokracii, pokud něčí práva byla porušena. Tato rada naprosto selhala při svém snad nejdůležitějším úkolu. To nemůže zůstat bez odezvy. Chci dosáhnout neplatnosti výběrového řízení a vyhlášení nového.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.